Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdravím všechny spolusmečkovníky!

Původně jsem měla v plánu trochu megalomanštější akci, ale jelikož se plány malinko změnily (ale nebojte, nepřijdete o to ) a času je koukám pomálu u nás u všech, přicházím s oddechovkou. Vaším úkolem bude odpovědět na pár otázek a odpovědi poslat do vzkazu s předmětem „kvíz“ Arcovi do vzkazů. Čas máte do konce listopadu.

1. Kdo je členem Asgaarské smečky nejdéle (PS: Arc se nepočítá :D)?
2. Kdo je nejmladším členem smečky?
3. Kolik členů smečky má přívěsek?
4. Jaká je nejobvyklejší vrozená magie ve smečce?
5. Čí vrozená magie je voda?
6. Který rok byl Asgaar založen?
7. Kolik měl alfapár potomků?
8. Kdo ze smečky vlastní bonus do magie?
9. Kdo všechno má nějakou viditelnou jizvu?
10. Kdo vlastní magii, která umí z vlka udělat prakticky ducha?

Jinak co se smečkového dění týče, ráda bych, abychom se tak nějak výhledově postupně poscházeli, aby se všichni co nejdříve dozvěděli, co a jak je nového ve smečce. Nerada bych to „posílala“ přes myšlenky :D Dále bych ráda do konce roku odbyla lov, ideálně někdy brzy, tak kdo by měl zájem, ozvěte se do komentářů.

Držte se a Asgaaru zdar!

Arc

//+13 oblázků

//Press 7 kamenů :D

//Noted :D

//+ 7 šutříků za odvahu jít do F :D

Laura vypadala s novinkami smířená. Byl jsem rád, že je to pro ni zřejmě spíše úleva, než něco, co by ji ranilo. Jmenovat Sionna na betu bylo to poslední, co jsme s Elisou udělali... A to jsme ještě ani netušili, jak moc to bude potřeba. Píchlo mě při té myšlence u srdce, ale snažil jsem se utěšovat tím, že by Elisa byla na Sionna hrdá. Na Lauřino konstatování, že bych si potřeboval odpočinout, jsem se jen smutně pousmál. "I tak jsem byl pryč až příliš dlouho." Nebyl jsem tam, abych Elise pomohl. Nebyl jsem tu pro svoje děti. Mohl jsem jen doufat, že Shireen s Nemem neudělají nic hloupého. Nechal jsem tu nechráněnou smečku a prostě se vypařil. A co hůř, chytil jsem se do nějaké magické hlouposti místo toho, abych to s ní vyřídil.
Po chvilce se k nám přidal ještě Castor. Pozdravil jsem ho kývnutím. Pak jsem přejel pohledem postupně všechny přítomné. Byl jsem rád, že se tu sešli. Že Asgaar pořád držel při sobě. Ale už byl čas jim říct pravdu. "Lov bude taky potřeba, ale prvně vám potřebuju říct něco důležitého," začal jsem klidně, mimoděk jsem však začínal čím dál víc zatínat tlapu do hlíny. "Sionn se stal novou betou a na gamě dál zůstávají Lucy s Etneyem a ty s Laurou," dodal jsem spíše pro Castora. "A pak... pak je tu ještě něco," pokračoval jsem, zatímco se mi hlas začal lámat. Proč to bylo tak těžké říct nahlas? Tak definitivní? Připadal jsem si, že nestojím nohama pevně na zemi, že se mi musí klepat a každou chvíli povolit. "Elisa-" Prudce jsem zamrkal a krátce se podíval nahoru na oblohu, než jsem byl schopný pokračovat. "Elisa je mrtvá."

//+ 11 mušliček

//+ 14 oblázků, krásný post!

//+ 6 kamínků, taky nice job!

//+ 6 šutříků Hezká práce na to, že to je E!

//Pardon jestli to je trochu chaos :D

Dokonce i n Tesaiově tváři se rozlil klidný výraz. O to víc se mi nechtělo to těm dvěma říkat. "Ale to neříkej, nejsi líný," ujistil jsem hnědého vlka. A opravdu to tak bylo, však když bylo potřeba, vždycky se ukázal... bránit smečku, na lov a i tentokrát. "Pro smečku jsi důležitý." Pak jsem se otočil na Lauru. "To je dobře, potřebovala sis odpočinout," pousmál jsem se na ni. nezlobil jsem se, spíš naopak... chápal jsem to. Tak takové to pro ni bylo, když Naxther zmizel...?"Je ti už lépe?" Byla nějaká naděje, že to přejde?
Pak ale nastal čas přesunout se k tomu zbylému, protože to nevypadalo, že by se k nám zatím někdo další hrnul. "Musím ti říct, že se místo tebe stal novou betou Sionn," obrátil jsem se k Lauře. "Jsem ti vděčný za všechno, co jsi pro smečku udělala. Dál budeš společně s Lucy, Etneyem a Castorem na gammě. Snad to pro tebe bude i lepší, když toho na tebe nebude tolik. Je čas, aby se za nás začaly trochu starat i mladší." Už už jsem se nadechoval, že budu pokračovat, protože tohle nebylo zdaleka všechno, ale v tom se zpoza nás vyloupl malý vlček. Byl to ten, co se k nám předtím zatoulal, matně jsem si ho vybavoval – jméno jsem však netušil, protože v ten den mi všechno splývalo. Takže si pro něj nikdo nepřišel? Vlček působil, až komicky slušně. Co se mu jen stalo? "Můžeš tu zůstat, Parsi," kývl jsem na něj. Dál jsem to nerozváděl, ačkoli vlček mluvil o nalezení cesty domů. Mohl doufat, ale už to na to moc nevypadalo. Podobně jako u Lilac a Sunflower. Snad se neztratí jako ona. Druhá část jeho sdělení mě ale znepokojila. Ke Smrti? Ale ne, takže to ví? Co chtějí udělat? Cítil jsem, jak se mi zvyšuje tep a narůstá ve mně neklid. Měl jsem tu být, měl jsem tu pro ně být. Nesmí se jim nic stát... nesmí.

//Píšu, protože mám čas a byla bych ráda, aby se nám to trochu hýbalo, i kdyby jen s krátkými posty. Budu ale moc ráda, když se přidají ještě další. Ráda bych co nejvíce vlkům shrnula co a jak je nového a pak kdo bude chtít, vyrazila bych na rychlý lov v lese, ať máme letos jednou splněno Výhledově taky plánuju herní smečkoakci (tentokrát trochu jinak pojatou), ale tu asi bude pak potřeba trochu uzpůsobit podle toho, jak dáme lov, a podle počasí. Tak uvidíme, co zvládneme, plány jsou velké

Nechal jsem hlavu zvednutou k obloze, kterou jsem pozoroval mezi žloutnoucími listy v korunách. Začínal další den. Věděl jsem, že bude těžký. Bylo na čase postavit se ke všemu čelem a převít zodpovědnost. Zhluboka jsem dýchal, abych se zklidnil a na to všechno se připravil. K tomu mi dopomáhal i chladný ranní vzduch, který udržoval mou mysl v bdělém stavu a nedovoloval mi tolik sklouzávat do nitra. To jako bych pro tuto chvíli uzavřel. Nebo jsem se o to alespoň snažil. Chvílemi jsem měl pocit, že mě Elisa pozoruje, že ji cítím všude kolem, ačkoli její pach již nahradily pachy ostatních a snažil jsem si opakovat, že ona by rozhodně neschvalovala to, co se tu doteď dělo. To, jak jsem utekl a všeho nechal. A já ji nechtěl zklamat, i když to bylo neuvěřitelně těžké. A když jsem konečně nabyl pocitu, že to přeci zvládnu, jedna jediná myšlenka jím dokázala pořádně otřást a já tu křehkou fasádu musel znovu stavět.
Jako první se mezi stromy objevil jako obvykle Tesai, jako by se ani nic nezměnilo. Byl jsem ale rád, že ho vidím, protože to byl od našeho posledního shledání již nějaký pátek. Ale byl tu, živý a zdravý a to mi dávalo naději, že se přeci jen všechno nehroutí, že smečka se svými stálými členy zůstane silná. "Tesaii, zdravím, jak se ti daří? Jsi v pořádku?" oslovil jsem ho a tím ho i tak trochu vybídl, aby přistoupil blíž. Nemusel se bát. Byl jsem sám nad sebou trochu překvapený, jak klidně to vyznělo. Uvnitř jsem se tak rozhodně necítil. Ale musím, jsem jejich alfa... Kdo jiný, než já?
Pak se přidala Laura. S jejím příchodem jsem ucítil další vlnu útěchy. Tak přece nezmizela tak jako ostatní před ní? "Taky vás moc rád vidím," pověděl jsem a pokusil se o drobný úsměv, který však vyzněl spíš jako unavené pozvednutí koutků. Cítil jsem, jak napětí uvnitř mě narůstá. Oba působili tak klidně a Laura navíc přišla s její charakteristickou dobrou náladou... jak bych jim to jen měl říct? Ještě, ještě chvíli... "Dlouho jsem tě neviděl, je všechno v pořádku?" zeptal jsem se béžovky a na moment se nechal unést klidem a láskou, která z ní vyzařovala. Bylo toho ale hodně, co muselo být vysloveno a jistě na mě muselo být alespoň trochu znát, že se necítím úplně svůj. Tesai, Laura, Lucy, Etney, Sionn, Nym, Shireen, Nemesis, Castor, Gee, Lilac, Fiér a ten malý...? Začal jsem počítat vlky, které jsem v poslední době viděl. Znovu jsem se musel zhluboka nadechnout, protože Elisa už mezi nimi nebyla.

// Též + 6 šutříků Pěkně jedete!

//+ 6 šutříků

//+14 mušlí