Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Pardon za mobil post, nevím, jestli jsi s někam domluvená, ale nechci tě tu držet, takže te jdu případně osvobodit :D

Potuloval jsem se po lese a taky ve svých myšlenkách, jak jsem měl poslední dobou zvykem. Měl jsem rád svůj klid a svou rutinu. Drželo mě to v dobré kondici. Věděl jsem, že Hyetta se vydala hledat svou rodinu a že se lesem milá i má neteř, aby mi pomohla s hranicemi. Je moc hodna, pomyslel jsem si s úsměvem na tlamě.
Moji rutinu ale narusil pach, který sem do lesa nepatřil. Měli jsme po dlouhé dobe v lese cizince. A co víc, jednalo se o návštěvu z Boruvkove smečky. Věřil jsem, že taková návštěva neznamená nebezpečí. Přeci jen jsme se sousedy měli uzavřenou dohody. Nakonec mě ale pomohla zvědavost a já se vydal to ocihnout.
K hranicím jsem dorazil během několika okamžiku a tam na mě čekal tmavý vlk. pockat, nema on rohy? Nemohl jsem si pomoct a naklonil hlavu na stranu a chvilku proste jen zíral. Ten vlk mi byl povedomy, ale nedokázal jsem si ho uplne zařadit. Co se da delat... Ale ty jeho odznaky se mi opravdu libily. Uvědomil jsem si svou neslusnost a zacal s naucenym monologem. "Zdravim ze, cizince, jsem Arcanus. Copak te sem privadi?"

Arcanus 30.3. https://gallirea.cz/index.php?p=asgaarsky-hvozd&page=1#post-249124

Příště 30.5.

Srdce jsem měl těžké, když jsem sledoval, jak Parsi s Lalií mizí mezi stromy. Ale věděl jsem, že to tak musí být. Chápal jsem to. Přesto jsem doufal, že se jednoho dne vrátí. I kdyby jen na návštěvu povyprávět, jak se tam mají a jestli jsou spokojení. "Dobře, že mají jeden druhého," pokýval jsem Elodanovi na jeho slova, že si poradí. Ostatně jsem věřil v totéž. A my taky... však co nám zbyde? To jsem však už nahlas neřekl. Věděl jsem, že to nějak dopadne. Ale kolik zlomených srdcí mohl vlk v jednom životě přechodit. Už jsem sledoval příliš mnoho členů rodiny a přátel odcházet. Alespoň to tentokrát nebylo nadobro.
Chvilku jsme tu s Eladanem postávali a tak nějak se utěšovali vzájemnou přítomností. Hyetta ale nepřicházela. Zřejmě se někde zdržela. A Eladan už nechtěl čekat. "Jistě, vyřídím jí to," přislíbil jsem. "Děkuji, ať i tebe opatrují," popřál jsem mu a vzápětí sledoval, jak pomalu odchází i on. Rovnou jsem poslal myšlenku k Hyettě "Hledal tě tu Eladan, bude se zdržovat u pobřeží na severu." Chtěl jsem to mít pojištěné, kdybych náhodou zapomněl. Ale třeba jsem ještě nebyl tak starý, abych to úplně zazdil. Minimálně bych si mohl vzpomenou, když bych ji viděl. No snad jo. Bylo to ale příliš důležité sdělení na to to zazdít. To jsem Hyettě jakožto rodič rodičovi udělat nemohl.
Ještě chvíli jsem postával na okraji lesa. Když jsem zvedl hlavu, byla tu hezky vidět obloha. Potichu jsem sledoval, jak na nebi pomalu mizí hvězdy a probouzí se nový den. Byla to takové hezká melancholie a symbolika. Už dlouho jsem jen tak východ slunce nepozoroval. Kéž by značil lepší časy, zavrtěl jsem hlavou a pomalu se dal do pohybu. Byl jsem nažraný a odpočatý a tak se mi nechtělo jen tak bezcílně ležet. Proto jsem se pomalým krokem vydal zkontrolovat hranice. Pach na nic byl ještě poměrně silný, ale obnovit ho nikdy neuškodilo. Navíc to byla skvělá aktivita na to si utřídit myšlenky a trochu procvičit tělo v náročném terénu našeho lesa. "To jsem zvědavý, co ten nový den přinese," zamručel jsem si pro sebe a přitom se otřel o jeden z okolních stromů. O pár metrů dál jsem to opakovat v naprosto perfektně naučeném vzorci. Nemusel jsem o tom ani vůbec přemýšlet. Ani jsem se nenadál a hranice byly obejduté. Jakpak se asi mají Nemo, Crowley a Iskierka?

Tmavý vlk se představil jako Eladan - Laliin otec. Omlouval se, že nám takhle vtrhl do lesa, přitom zůstal při hranicích. Kéž by se tak chovali všichni tuláci. "To je v pořádku," zavrtěl jsem hlavou. "A těší mě. Teď už mám celou rodinu kompletní," prohodil jsem zvesela.
Pak už jsem se ale plně věnoval Parsimu a Lalie. Radost ze znovu shledání měla ale krátké trvání, protože jsem se dozvěděl, že oba odchází. A ne jen mimo smečku jako u Iskierky, ale dokonce úplně pryč z Gallirei. Ztěžka jsem se nadechl a vydechl. Tohle bylo těžké strávit. Bolelo to. Ale zároveň jsem je oba chápal. Lalii i Parsiho. Každý by přeci chtěl poznat, odkud pochází...
Znovu jsem se zhluboka nadechl a smutně se na Parsiho usmál. "Budete mi chybět, oba... Ale rozumím. Dáš na ni pozor, dobře?" pobídl jsem ho. Parsiho mrzelo, že se nestihl potkat se Sionnem. "Vyřídím mu to," přislíbil jsem. "Opatrujte se," popřál jsem jim, "v Asgaaru máte dveře otevřené." Přinutil jsem se k jemnému úsměvu, ačkoli se to ve mně všechno bilo. "Snad se ještě uvidíme, synu." A s tím Parsi i Lalie odběhli. Díval jsem se za nimi, dokud jsem je úplně neztratil z dohledu. Ať váš vaši bohové provází...
Nakonec jsme s Eladanem osaměli - dva otcové, jejichž děti se vydaly do světa. "To jsme dopadli, co?" pousmál jsem se a zavrtěl přitom hlavou. "Hyetta je zrovna v lese, zavolám ji." Na to jsem zavyl. Přitom jsem ale Hyettě ještě vštěpil myšlenku: "Je tu Eladan a chtěl by s tebou mluvit...

Únor - Arcanus, Lorna, Wylan, Hyetta, Beleth

Arcanus 18.2. https://gallirea.cz/index.php?p=asgaarsky-hvozd&r=1#post-248676

Příště 18.4.

Snažil jsme se udržet stádo i naháněného jedince co nejvíc v šachu, aby všechno probíhalo co možná nejvíc hladce to šlo. Lorna za námi s Hyettou zaostávala, ale to se dalo čekat. Každopádně už svůj úkol splnila. Běžel jsem tedy dál a po chvilce už na sobě sprint začínal cítit a být trochu zadýchaný. Přeci jen, věk se projevoval, ale přesto jsem nepolevoval. Nemohl jsem dopustit, abych tak ohrozil kohokoli ze smečky. Prostě se jen pak budu muset trochu vydýchat. A nakonec se to podařilo. Pajdající kamzík se konečně oddělit a zamířil přímo tím směrem, kde číhali Wylan s Beleth a Jessiem. Věřil jsem, že to mají pod kontrolou, ale přesto jsem si nemohl pomoci a občas tam tím směrem těkal očima - co kdyby náhodou. Musel jsem se ale soustředit také na to, aby se zbytek stáda vzdálil správným směrem a nikoho neušlapal.
Když se stádo konečně trochu odklonilo, musel jsem zastavit a chvíli jenom ztěžka dýchal, než se mi tep zase uklidnil. Až pak jsem se mohl vrátit ke zbytku. A tam už bylo po všem. "Všichni v pořádku?" optal jsem se a všechny počastoval rychlým pohledem. Na první pohled se zdálo že ano. "Skvělá týmová práce," pochválil jsem je. Každý si krásně držel a zvládl svou roli. Naprosto ukázkově. Máme tu samé šikovné vlky! Jenom se zdálo, že se Jessie někam zatoulal. Snad bude v pořádku. Pak už jsem si kus masa odtrhl a pobídl i ostatní ať si dají. Byl nejvyšší čas naplnit si žaludek. Bylo nás tu docela dost, takže jsem neočekával, že by masa zbylo nějak hodně. "Dejte si dost! A pokud něco zbyde, zavyjte, prosím, nebo to hoďte k úkrytu." Pak jsem se pustil do masa a když bylo hotovo, olízl si čenich. "Budu muset běžet zkontrolovat hranice. Dejte vědět, pokud se Jessie objeví. Díky všem za lov." A s tím už jsem se se všemi rozloučil a vyrazil mezi stromy.
Vzal jsem to nejkratší cestou k hranicím a tam začal značkovat zajetým způsobem. Otíral jsem sesystematicky o ty stejné stromy a keře jako vždy. Už to byla naprosto rutinní činnost. A ještě aby ne po tolika letech. Tentokrát jsem si ale procházku neužíval jako obvykle. Spíš jsem ji chtěl mít rychle za sebou a trochu si odpočinout.
Rychle za sebou jsem to značkování sice měl, ale na odpočinek, protože jsem se konci trasy v lese zaznamenal Parsiho. A toho jsem musel využít, protože jsem ho už dlouho neviděl. A přitom byl jako můj vlastní syn. Stočil jsem tedy kroky přímo k němu.

//For Parsi a spol.

Za nedlouho jsem se vynořil mezi stromy. "Parsi, Lalie - moc rád vás vidím!" pousmál jsem se a krátkým kývnutím pozdravil cizince, který s nimi postával. Zdálo se, že se znají, a tak jsem zůstával v klidu, i když přeci jenom maličko na pozoru. Přesto jsem si ale nemohl odpustit Parsiho a Lalie letmo obejmout. Pak jsem se otočil na cizince. "Zdravím, my se ještě neznáme - Arcanus, alfa Asgaarské smečky," představil jsem se než se moje pozornost obrátila zpátky k Lalie a Parsimu. "Máte hlad? Zrovna jsme ulovili kamzíka."

//Lovci, díky moc! A prosím lupněte mi na discord nebo případně tady do vzkazu, kam byste chtěli hvězdičky

PS: Vím, že jsem to trošku usekla, tak prosím když tak Arca domanipulujte v situacích jak potřebujete

Všechny vás zdravím a přináším další dávku úkolů na jaro! Akce běží do konce května, ale začít plnit už můžete klidně hned souběžně s tím, co nám dojíždí úkoly na zimu. Platí obdobná pravidla. Tak hurá do toho!

A & S (a plné kreativnípodpory od E - díky ti za to! )

Do Asgaarského hvozdu dorazilo jaro. Sluneční paprsky se konečně snesly z oblohy na zem a ozářily svým svitem kožichy místních obyvatel. Ptačí zpěv se nesl hvozdem jako rajská hudba, která vítá na svět nové přírustky nejen do řad smečky, ale i mezi všechny místní obyvatele. Les po dlouhé zimě potřebuje údržbu, ale nejen on. Vlci by se také měli dát do pucu po prodělané zimě.

1) Na jaře vše ožívá a začíná zase od začátku, je proto dobré taky začít v novém. Pokuste se ze svého kožichu dostat veškerou špínu a zacuchanou srst.
2) Hvozd potřebuje také trochu té očisty a tak zkontrolujte stav smečkových územi a nahlaste škody ochráncům, betám či alfám.
3) V zimě všichni využívali úkryt, takže to tam fakt nechutně páchne. Je potřeba úkryt nejen uklidit, ale hlavně taky něčím vyvonět. Vymysli čím a jak a pak úkryt vyvoň.

Než se k nám seběhla celá smečka, optala se mě Hyetta na minulost našeho lesa. A to bylo téma pro mě. Já jsem moc rád vzpomínal na to, jak to bylo dřív. Vždycky mi to přišlo, jako by to byl úplně jiný život. Takový... jednodušší. I když možná ani nebyl. Problémy byly vždycky. Ale já byl mladší. A hlavně jsme na problémy byli vždy dva. "Je to už dávno, co jsme si s Elisou tenhle lesa vybrali. Bylo to po tom, co se rozpadla Klímová smečka a po velké povodni se celá Gallirea změnila a Klímový les a mnoho dalších míst úplně zmizelo z povrchu zemského. Elisa bývala v Kklímové smečce ochráncem a já gammou. Nějakou chvíli jsme pak s Elisou společně cestovali, ale pak nastal čas najít nový domov. A tak jsme se usadili tady. Ale nutno dodat, že les působil starý už tenkrát," zasmál jsem se. "Ale v tom je to kouzlo." Pak už se k nám ale začali sbíhat i ostatní a by čas vyrazit na lov. "Potom si to můžem dopovědět," přislíbil jsem Hyettě s úsměvem. Pak už jsem se jal organizování lov. Kývl jsem na Wylana, který se ujal vedení druhé skupiny. Měl jsem radost, že Beleth vypadala, že měla radost, jakou dostala svěřenou roli. Věděl jsem, že jí o to hodně jde, aby si mohla věci vyzkoušet. A věřil jsem, že to zvládne výborně.
O chvilku později jsme vyrazili. Lorna se jala vedení a začala stopovat kořist. Nakonec k tomu nepoužívala magii, jak jsem ji poradil, ale šla na to po staru. Škoda, že to nezkusila, pomyslel jsem si, ale po staru to taky fungovalo. A vlastně to bylo ještě důležitější to umět tak, protože si takhle poradila i mimo Asgaarský lov. Povzbudivě jsem na Lornu přikývl, když si nebyla jistá, jestli to jsou kamzíky. A za chvíli už jsme byli u nich. "Skvělá stopařská práce," pochválil jsem ji. "Většinou je dobré zaměřit se na mláďata, to hlavně na jaře a v létě. Také starší kusy nebo jinak zranění a oslabení kamzíci. Třeba nějaký, který trochu pajdá. Vidíš, třeba tamten nalevo. Je sice velký, ale špatně našlapuje," vysvětlil jsem potichu a krčil se přitom v křoví. Koutkem oka jsem zkontroloval, jak jsou na tom Wylan a Beleth. Vypadalo to, že jsou na značkách. Pak jsem se obrátil na Lornu a Hyettou. "Tak připravené?" ujistil jsem se a pak jsem vyrazil mezi kamzíky. Stádo se splašilo, ale já ze zkušenosti dávno vědět, že když vlk vytrvá a poběží správným směrem, že se kořist nakonec od stáda oddělí a naběhne přímo tam, kam ji potřebujeme. A tam už budou Wylan s Beleth připravení. Přeci jen jsem ale zůstával dál ve střehu, kdyby bylo potřeba nějak zasáhnout.

//Zkusíme to v dalším kole dokonat? ???? Mimochodem pokud to nestihneme otočit cca do čtvrtka, tak mě, prosím, přeskočte a manipulujete, ať zbytečně nezdržuji, budu pak několik dní off

Najednou se ve mně rozlil takový příjemný pocit. Neuměl jsem si to vysvětlit. Věděl jsem ale na jisto, že dneska bude dobrý den. Netrvalo dlouho a z lesa se vynořila Hyetta. "I tobě hezký den," pousmál jsem se na ni. Zdálo se, že opravdu mínila dodržet své prohlášení, že smečce pomůže, jak jen to bude moct. Za nedlouho se ale z lesa vynořila další vlčice - nebo spíš ještě vlčí slečna. Chvíli jsem lovil její jméno v hlavě, jestli si nevzpomenu, ale marně. Vlčice byla celá špinavá jako by někde prolétla houštím. Nemohl jsem si nevšimnout, že trochu zvláštně našlapuje na jednu z tlapek. Zdravím, Arcanus a ty jsi?" vyzvídal jsem. Vlčice se zajímala, jestli tu není něco k snědku. "Zrovna se ho chystáme obstarat," pověděl jsem a kývnul na Hyettu. Přidali se k nám také Wylan, Jessie a Beleth. Pěkná skupina se nás sešla, to jsem ani nečekal, prolétlo mi hlavou.
Přejel jsem všechny pohledem a tiše si odkašlal. "Zdravím vás všechny, díky, že jste přišli," pousmál jsem se a přejel je ještě jednou pohledem. "Dneska je krásný den a tak bych vyrazil na lov, přidáte se? Viděl bych to na kamzíky taky v lese, zkusíme vybrat nějaký zraněný nebo oslabený kus," vysvětlil jsem.V hlavě se mi zatím tvořil plán, jak koho při lovu uplatnit. Otočil jsem se na mladou vlčici, jíž jsem se před chvílí ptal na jméno (//Lorna). "Pomůžeš mi stádo vystopovat a vybrat kořist?" svěřil jsem jí důležitý úkol. "Poradím ti, když se nahneš k nějaké skále, les ti sám poradí, kde hledat," nabádal jsem jí k magii lesa. "A nebo vyčenichat po staru." Chtěl jsem se tentokrát pro změnu trochu proběhnout a postavit se do role naháněče. Věděl jsem, že bych k tomu ale potřeboval i někoho mladšího a rychlého. "S Hyettou budeme nahánět stádo a oddělíme vybraného kamzíka, aby běžel směrem k vám," pověděl jsem a otočil se při tom k Wylanovi, Jessiumu a Beleth. "Vy tři to potom dokončíte. Wylane, máš to na povel," pověřil jsem vlka a kývnul jsem na něj. Chtěl jsem, aby si to mladí vyzkoušeli. Přitom jsem ale nepochyboval o tom, že je Wylan pohlídá, když bude třeba, a nikomu se nic nestane. "Tak jdeme na to?" pobídl jsem a vyšlápl do lesa.

Arcanus 28.12. https://gallirea.cz/index.php?p=asgaarsky-hvozd&r=1#post-247384
příště 28.2.

Trávit čas po delší době se členy smečky bylo fajn. Užíval jsem si to. Nakonec se ale všichni rozutekli a i mě začaly volat povinnosti. Byl zase jednou zač oběhnout hranice a obnovit značení smečky. A tak jsem se protáhl a vydal mezi stromy.
Obcházel jsem hranice svého území pomalu, krok za krokem, jako bych počítal nejen stromy, ale i roky, které mezi nimi zůstaly. Les byl tichý, jen občas zapraskala větev pod tlapami nebo se zvedl pták, kterého jsem vyrušil svou mou přítomností. Zastavoval jsem se u svých oblícených míst a znovu je přeznačkoval. Můj pach tu byl pořád, slabší než dřív, zatímco Sionnův byl mnohem výraznější. Je to tak, jak by to mělo být, pousmál jsem se.
S každým nádechem se mi do mysli vkrádaly vzpomínky. Staré časy. Elisa… její vůně se mi zdála být všude, i když jsem věděl, že je to jen hra paměti. Přesto jsem měl chvílemi pocit, že jde kousek přede mnou, že se za chvíli otočí a pousměje. Tolik nocí jsme spolu obcházeli hranice, bok po boku, mlčky, a přesto jsme si rozuměli víc než slovy. Tehdy byl svět jednodušší. Nebo jsem byl mladší. Možná obojí.
Zavrtěl jsem hlavou, abych se vrátil zpátky do reality. Nemělo cenu se nad tím trápit. Nemělo cenu se k tomu vracet. Už jsem to nemohl změnit. Přesto jsem si nemohl pomoci a vždycky se k tomu ve vzpomínkách zatoulal zpět. Už to tak asi navždy bude. Zvedl jsem hlavu k obloze a zasoustředil se na to, jak mě první ranní paprsky zašimraly na tváři. Bylo to příjemné. A pak ni jednomu nepřišla taková zima. I když ta letošní ještě nebyla tak strašná. To jsem tu v kraji zašil horší.
Přeskočil jsem jeden z keřů na kraji lesa a otřel se o vysoký strom. Na moment jsem vyhlédl na pláň mimo stromy. Vypadalo to tam hezky. Zavzpomínal jsem na to, jaké to bylo se po ní dřív prohánět. Teď už mě to ale na stará kolena z lesa moc netáhlo. Měj jsem rád svůj klid a pohodu.
Zastavil jsem se na vyvýšeném místě, odkud bylo vidět hluboko do lesa, a zvedl hlavu. Táhle jsem zavyl, nebylo to nijak naléhavé, spíše takové zkusné volání. (//aneb jak pravila Elisa: zkouška sirén, právě proběhla zkouška sirén) Kdyby se nás sešlo dost a vlkům se chtělo, mohli bychom zkusit něco čerstvého ulovit. Znovu jsem označil strom, vedle kterého jsem stál, a naposledy se rozhlédl po hranicích.

Zdravíme všechny obyvatele Asgaaru!

Přejeme vám krásný adventní čas ❤️ Díky za dalších rok, který jsme tu společně strávili a za vaši důvěru.

A abychom si ten čas taky trochu zpestřili, prinášíme vám akci z dílny bývalé alfy Elisy. Elise náleží velké díky za nachystání!

A co vás tedy čeká a nemine? Níže najdete kalendář ale trochu jinak. Jde o kalendář, ale ne na dny, nýbrž roční období. A začneme s úkoly na zimu.

Úkoly můžete plnit kdykoli do konce února. Po splnění pouze zašlete vzkaz Arčímu nebo Sjonovi s předmětem "Roční období - zima" a odkazem na dané posty. Pokud máte nějaké dotazy, nebojte se na nás obrátit - ideálně do sz na discordu.

Tak hodně zábavy a klidný advent ❤️

A&S (s kreativní podporou od E)



Chlad se snesl na krajinu a přikryl všechnu peřinou, která přinášela nikdy nekončící spánek tomu, kdo se rozhodl v ní ustlat. Stromy Asgaarského hvozdu přišly o své krásně barevné listy a byly vidět v celé své starobylé mohutnosti. Přišel čas klidu, odpočinku a sklízení toho, co vlci za celý rok zvládli nalovit.

1) Starobylá smečka, kterou Asgaarská bezpochyby je, kolem sebe spřádá klubko legend a pověr. Vyprávěj si s někým tedy příběh o Asgaaru nebo jej od někoho vyslechni.

2) Zima je chladná a plná hrůz. I tak je ovšem důležité se o les starat přes tuto nepřízeň počasí. Pokus se odstranit rampouchy u vchodu do úkrytu.

3) Nikdo není neomylný a tak i vlkům ve smečce, se může stát, že v zimě ve vlastním lese zabloudí. Vymysli nějaký systém značek, který by mohl pomoci místním se v lese orientovat. POZOR musí být takový, aby ho cizinci neodhalili.

Hyetta mi složila pěkný kompliment. "Kulantní cesta, jak někomu říct, že je starý," zasmál jsem se odlehčeně, aby věděla, že si dělám legraci a rozhodně z toho nemám velkou hlavu. A vůbec... měla minimálně částečně pravdu. Vděčně jsem na hnědou vlčici kývl, když pověděla, že Lalii vzkaz vyřídí. Ulevilo se mi, když mi Hyetta pověděla, že si svého boha Lalie nakonec vybrala sama a nebyla do ničeho natlačená. Z toho, co mi říkala, mi to dokonce znělo, že se k ní ten bůh docela hodil. Nakonec to dobře dopadlo... Ta myšlenka byla uklidňující. "Díky za upřesnění, božstva, o kterých mluvíte, jsou docela jiná než ta ve zdejším kraji, je to zajímavý kontrast," prohodil jsem zamyšleně.
Pak už jsem svou pozornost přesunul na mladého strakatého vlka, které očividně naše vybavování se moc nebavilo. A nebylo se čemu divit. Jistě to pro něj muselo být dost abstraktní. Cizí vlci, nějací bohové. No dovel jsem si to představit. "No a co ty mladíku, omluv mě, ale myslím, že jsem přeslechl tvoje jméno," pošťouchl jsem ho ještě jednom k tomu, aby se mi představil. Pak už jsem ale na pilu netlačil. "Nějaké zajímavé novinky? Zajímavé plány? Těšíš se na zimu?" nadhodil jsem konverzaci a dal mu prostor se zapojit.
Nakonec se moje pozornost vrátila ke zbývajícím zajícům. "Dáte si ještě?" optal jsem se Hyetty a toho mladíka. "Pokud ne, vzal bych zbytek k úkrytu do zásob."

Dobrý den, drazí spoluobčané!

(Nebude to tak fancy jako to má vždycky Sjonka, ale přesto vám přináším několik novinek :D).

Hottest news je, že máme novou betu! Prosím potlesk a třikrát sláva pro Beliala, který posílí Asgaarské vedení, vítáme tě v nové roli a doufáme, že ti to udělalo radost a bude tě to bavit

Také jsme si určitě všimli, že se nám trochu proměnila hierarchie - loučíme se se všemi, co v poslední době odešli, a naopak vítáme nové tváře

Kromě toho se můžete těšit na odměny za lov, obranu lesa a taktéž za výkon funkcí. Díky za to a snad vás drobná odměna potěší :) A když už jsme u funkcí, pohráváme si s myšlenou zavést další (a třeba i specifické funkce). Nadále platí, že pokud byste měli o cokoli zájem nebo nějaký nápad (ať už na funkci/akci nebo cokoli, klidně sem s tím.)

Joo a kdo jste to nepostřehl, hranice nám nově zdobí napíchnutá trollí hlava. Fancy Asgaar vibe!

A protože už dlouho nebyla žádná akce, mám tu pro vás pár hádanek. Hoďte mi do konce měsíce vzkaz s odpověďmi a odměna vám nemine

1) V noci mě potkáš, když svíčka dohoří,
prázdná tvář se směje, i když v ní nic netvoří.
Stojím na zápraží, svítím, když se stmívá,
kdo jsem, co na Halloween dýni připomíná?

2) Nemám tělo, přesto studí,
procházím zdí, a nikdo mě neudrží.
Ve tmě šeptám, v noci kvílím,
kdo jsem, co v domě straší i bez tíhy?

3) Na koštěti létám, v kotli míchám,
byliny, jedy, kouzla dýchám.
Černá kočka je má stráž,
uhádneš, kdo se směje: „Hahaha!“ v každou noc a zvlášť?

Pac a pusu, mějte se famfárově a ave Asgaar!

S&A