Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zatímco jsem čekala, jak se Erlend rozhodne ohledně své účasti na lovu, nenápadně jsem si prohlížela jeho světle modré zabarvení zadní části kožichu a ocasu. Vypadalo to vážně zajímavě, ale rozhodně jsem se na to nechtěla vyptávat nebo čučet nějak neslušně nápadně. To bylo spíš "prací" vlčat.
Nakonec se Alfa rozhodl, že se námi on sám nepůjde. Chápavě jsem přikývla. Sice to byla škoda, ale lovu bude ještě dost, takže bude mít jistě zase příležitost se pořádně protáhnout a ještě si tím opatřit pořádné jídlo. Ohledně účasti nováčků nic neměl.
Když jsem pak vyslovila tu poněkud intimní otázku, chudák vypadal dost rozhozeně. Určitě jsem ho tím uvedla do rozpaků, to zaručeně nečekal. A vlastně ani já ne - že se tak rozhodnu a zeptám se, než abych to nejdřív probrala se svým milým. I když jsem si byla víc než jistá, že nebude proti.
Baghý mu nejspíš neřekla, že i tohle patří k povinnostem Alfy, aby uděloval povolení ostatním členům smečky, zda se můžou rozmnožit. Ovšem byl statečný, po chvilce rozpaků se mu na tváři rozlil úsměv a ten kromě kývnutí doplnilo i lítání huňaté oháňky ze strany na stranu. Vzápětí jsem také uslyšela hlas, který nám přál hodně štěstí. "Děkujeme," usmála jsem se a odkašlala si, abych zahnala rozpaky. "Tak my půjdeme," řekla jsem a ohlédla se na Cyrila s Ivy. "Jestli chcete jít s námi na lov, tak prosím. Sraz je venku," mrkla jsem na ně, věnovala ještě jeden úsměv Erlendovi a vyrazila směrem z úkrytu.

//les

Naštěstí jsem nemusela čekat na své přijetí u Erlenda dlouho. No, aspoň že tak, protože pak by mě asi odvaha zeptat se na to, co jsem chtěla, asi opustila, i když... Přeci jsem nebyla srabík, ne? Ale rozhodnutí to bylo takové impulzivní, takže jsem nechtěla couvnout. Ale nejdřív byla potřeba něco jiného.
"Ahoj, Erlende, ráda tě po dlouhé době vidím, usmála jsem se na něj a mávla ocasem. Kdo ví proč jsem si najednou vzpomněla, jak jsme mu říkali Ljós, ale takhle už mu vlastně nikdo neříkal.
"Gratuluji k povýšení, jistě si povedeš dobře," usmála jsem se znovu a pohlédla na Cyrila s Ivou, evidentně už teď byli právoplatnými členy smečky, jejich přijetí měl na starosti on, takže povinnosti Alfy začaly hned záhy. "Chtěla bych vyrazit na lov, můžu vzít s sebou klidně i nováčky," mrkla jsem na Cyrila s Ivy, že to platí i pro ně, pokud se budou chtít zúčasnit. "Snad nás bude dost, abychom vytvořili dvě skupinky a ulovili dvě laně a měli tak dost zásob. Samozřejmě půjde i Awarak, Cynthia, nejspíš i Kaya a obě naše dcery," začala jsem vypočítávat, kdo všechno by tedy měl vyrazit s námi. "Přidáš se taky? Zeptala jsem se, i když jsem čekala spíš zápornou odpověď. Nicméně by to byla škoda, věděla jsem, že je šikovný a spolehlivý lovec, takže by s Kayou mohli dobře dohlédnout na naše akvizice. Počítala jsem, že dcery budou chtít lovit spolu s námi.
Pak jsem se zhluboka nadechla, hrábla tlapkou do země a pohlédla do jeho očí, které byly stejně modré, jako ty moje. Přistoupila jsem k němu o trošku blíž a ztišila hlas. Nechtěla jsem, aby o mém plánu věděl někdo další. A ještě jsem se chtěla zeptat..." Šeptala jsem. "Jestli bys mně a Awarakovi dovolil, abychom se pokusili ještě o jeden vrh vlčat," sklopila jsem zrak k zemi. A je to venku,

Byla jsem ráda, že vidím i Siberii v pořádku a spokojenou. Povídala mi o tom, jak strávila zimu, naštěstí nebyla nikterak daleko od lesa, takže se mi ulevilo. A že potkala nějakého milého říkala, to bylo taky fajn, aspoň nebyla sama. V klidu jsem se tedy usmívala, pokyvovala hlavou, když jsem ji poslouchala.
I u druhé dcery se pak s kladným ohlasem setkal můj návrh na lov. Vesele jsem se usmála. "Kromě nás tří a taťky zatím ještě nevím, kdo půjde, ale..." ohlédla jsem se. Kaya a Cynthia tu ještě byly, skvělé. "Kayo, Cynthie, vyrážíme na lov, přidáte se?" Houkla jsem na ně. Kayi jsem se možná ani ptát nemusela, ale tak pro pořádek - třeba by chtěla zrovna jen lenošit v úkrytu. "Dojděte vzbudit otce, je v naší jeskyni Bet," mrkla jsem na dcery a zvedla se. "Sejdeme se venku, já si ještě promluvím s Erlendem. Můžete se zeptat případně někoho v lese, pokud bude někdo poblíž, jestli se k nám přidá," mrkla jsem na děvčata a vydala se směrem k naší nové Alfě.
Zastavila jsem se opodál Erlenda a Ivy. "Můžu na chvilku? Zeptala jsem se s mírným úsměvem a hleděla na vysokého mohutného vlka.

Aithér, Arminius - duben (2/10), Borůvkový les

Možná jsem si už měla zvykat na to, že moje děti už jsou skoro dospělé, tak si asi moc nepotrpí na kdovíjak dětinské vítání s maminkou. Tedy, u Keziah jsem byla zvyklá určitě, ale Siberia také byla velkou slečnou, možná zrovna v pubertě, nicméně syn mě nezklamal nikdy. A tak jsem ho zatím nechala vybláznit v divokém poskakování, než konečně přistál v klidnějším objetí, takže jsem měla konečně dost času na to, abych mu jednak počechrala srst a jednak se nabažila jeho vůně. Prostě taková asi moje úchylka. Nebo možná to bylo normální, že mámy tak rády nasávají pach svých dětí, když je delší dobu neviděly? Možná...
Překvapeně jsem se ale od syna odtáhla, když jsem slyšela jeho slova. Vykulila jsem na něj své modré oči. "Kam bychom chodili? A bez tebe? Ty můj blázínku,". Olízla jsem mu v klidu tvář. Vzápětí jsem uslyšela jiný povědomý hlas, takže srdce se mi nadšením rozbušilo znova, když se v mém zorném poli objevil i můj druhý syn. Respektive první. Nejdřív si bratra nevšiml, jak se ke mě tiskl. Ovšem vzápětí jeho modrý pohled překvapeně spočinul na mladším Arminiovi. Byl z toho chudák nějak vedle. Na rozdíl od Arminia, který začal nadšeně poskakovat. "Ano, Aithére, tvůj třetí mladší sourozenec - konečně tedy znáš všechny, tohle je Arminius," usmála jsem se na něj. Pak jsem oba chytla kolem krku a přitáhla je k sobě. Přišlo mi skoro neuvěřitelné, že jsem máma dvou synů a čtyř dcer. Bohužel, dvě z nich byly nezvěstné. Nebo tedy spíš žily někde mimo Gallireu. Možná jsem už i babička, ale nevim o tom. Nicméně teď a tady mám teď u sebe své dva ochranáře.

Arminius, Aithér - duben (1/10) - Borůvkový les

Rozkošnicky jsem se protáhla, až mi tiše zapraskaly klouby a některé kosti. Strávila jsem dlouhou dobu v jedné poloze, takže jsem byla trochu ztuhlá. Pak jsem zvedla hlavu k obloze, která byla jako vymetená, slunce svítilo a tak jsem nechala jeho paprsky, aby trošku prohřály můj bílý kožich. Přitom jsem inhalovala příjemně teplý jarní vzduch. Konečně dorazilo mé oblíbené roční období.
Zastříhala jsem ušima, když zpěv ptáků narušil jiný hlas. A jako správná máma jsem ho hned poznala. Možnosti byly sice dvě, který z nich by to mohl být, nicméně Arminius zatím ještě neměl takový hluboký hlas, jako jeho starší bratr. Takže jsem se mýlit nemohla. Hned vyrazila směrem, kde jsem ho zaslechla. Nebyla jsem daleko, brzy jsem ho zahlédla. Jak jsi ale vyrostl, ty můj malý velký chlapečku, usmála jsem se v duchu.
"Slyším tvé volání, můj drahý synáčku," zazubila jsem se na něj, zastavila se a počkala si, jestli se dočkám nějakého objetí aspoň od Arminia.

Zatímco jsem zpracovávala novinky, přišel mi na mysl nápad, nebo spíš se ozval smysl pro povinnost, abychom vyrazili na lov. A protože Keziah už na to měla věk, byla také vysoká takřka jako já a byla také silnější, žádné tintítko, které by odnesl slaboučký větřík, hned jsem jí navrhla, aby se přidala k nám. Nadšeně souhlasila a já byla za to ráda. "Tak skvělé. Taťka se určitě taky přidá, až se trošku prospí, nebo ho vzbudíme. Bude rád. A když přibereme další členy smečky, můžeme toho ulovit víc," začala jsem plánovat nahlas. Byla tu ještě Cynthia, která by se jistě ráda zapojila a o Kaye jsem skoro nepochybovala. A kdyby se přidal Erlend, Ivy nebo Cyril, byl by nás ideální počet pro ulovení dvou laní. Nebo daněl... Podle toho, co potkáme.
Ovšem další přemýšlení a plánování přerušila velká černobílá voda, která se přiřítila. "Siberko," usmála jsem se na druhou dceru. Také z ní byla velká a dobře stavěná slečna, však měla být po kom. Já ani Awarak jsme nebyli žádní kostitřasové. "To jsem ráda, že jsi našla cestu domů. Zrovna plánujeme smečkový lov. Přidáš se k nám?" Zajímala jsem se a doufala, že neodmítne - i ona potřebovala získávat zkušenosti.
"No Ivy se domlouvá s Erlendem, který je teď Alfou společně s Baghý, jestli ji přijme do smečky. Vysvětlila jsem.

K naší skupince se přiblížila Baghý. Pozdravila jsem ji rychlým kývnutím hlavy. Cynthia šla za ní, konečně se dočkala a tak se mohla domluvit, zda bude přijata. Ale věřila jsem, že nebude problém, vypadala sympaticky, rázně a podle prvních slov se zdálo, že se s Alfou znají. Tak to určitě najde u nás domov.
Dál jsem ale věnovala pozornost dceři. Zajímala jsem se, zda už umí svá křídla ovládat a její odpověď byla kladná. Zavrtěla jsem špičkou ocásku a usmála se. "Ano, vím. Jednou jsem to zažila, se svým otcem, díky jeho speciální magii. Že začátku jsem měla strach, ale pak jsem si zvykla a byl to nezapomenutelný zážitek. I když jsme letěli jen krátce," vybavila jsem si dávnou vzpomínku.
Dál se Kezi zajímala, co je tu nového, ale odpovědět jsem jí nestačila. Přišla k nám Baghý a tak jsme svou pozornost věnovaly jí. Jistě nám přišla sdělit důležité novinky, které jsem potřebovala jako Beta vědět. Sice jsem doufala, že si promluvíme o samotě případně mezi šesti očima spolu s Awarakem, ale nevadí. Takhle jsme se to dozvěděli všichni. První novinkou, a velkým překvapením, pro nás bylo, že Erlend se stává Alfou. Vykulila jsem oči a rychle pohlédla na Awaraka. Jistě nás oba napadla stejná otázka - co je s Jinksem? Pravdou ale bylo, že jsem ho tu dlouho neviděla, takže... Třeba se s Baghý rozešli. A nejspíš nechtěl zastávat funkci, kterou mu nabídla. Proti Erlendovi jsem nic neměla, ale co ta jeho nemluvnost? Nebude to spíš nevýhoda? I když... On si jistě už našel způsob, jak komunikovat. I když já sama zatím nevěděla, jak.
Dále jsme se dozvěděli, že Cynthia byla přijata, a mezi členy smečky se počítá i Adiramova dcera... Počkat... Co? On má dceru? Kdy? Jak? S kým? No, na odpovědi na tyhle otázky si budu muset počkat. Nejlépe do doby, než se s nimi potkám. A návrat Wizku? Znovu se mi rozkmital ocas. Tak z toho jsem měla vážně radost! Chyběla mi. Doufám, že se potkáme co nejdřív! Ještě byli jmenování další dva noví členové, kteří tu byli dokonce už od léta. A já se s nimi ještě nepotkala. No toto! Další zápis do nutných setkání.
Dále přišly na řadu informace o povýšeních a funkcích. Kaya si jistě své povýšení na Deltu zasloužila a také její funkce se k ní hodila. A jelikož si stejné povýšení kromě Adirama zasloužil i onen Varja, o důvod víc se s ním seznámit. A když zastoupí Erlenda jako lovec, byla by určitě skvělá příležitost se potkat na lovu.
Už jsem myslela, že Baghý svůj proslov dokončila, podle jejího výrazu jsem soudila, že takhle dlouho mluvit před skupinkou vlků jí asi moc nedělá dobře, ale její řeč pokračovala. Tentokrát přišel dík za mou a Awarakovu práci. Oplatila jsem krátce úklonu, usmála se a mávla tlapkou, jakože nemusí děkovat. Snad jsme ji dělali dobře. Teď už to opravdu bylo všechno. Alfa se vydala směrem ven z úkrytu. Zaslechla jsem venku nějaký hlahol, ale podle všeho věděla, o co jde, tak se tam vydala. Cestou míjela Erlenda. Všimla jsem si, že jedná s Ivy, tak měl první úkol jako Alfa. A Ivy se konečně dočkala.
"No, to máš pravdu, novinek je teda hodně," přikývla jsem zamyšleně směrem k dceři. Koukala jsem na svého milovaného, ale ten se zvedl a omluvil se s tím, že si půjde odpočinout. "Dobře se prospi," broukla jsem za ním a sama potlačila zívnutí. Také bych se nejraději schovala pěkně do naší jeskyně, kde je krásně soukromí, ale smysl pro povinnost mi zatím nedovolil jít spát. "Asi bychom měli vyrazit na lov. Zima skončila a když tu teď máme tolik hladových krků... Co ty na to?" Mrkla jsem na Kezi a doufala, že půjde s námi. Ostatně už byl docela čas na to, aby se naučila lovit vysokou. Jen jsem tedy doufala, že ji to neučil někdo cizí někde na toulkách, to by mě mrzelo....

Na půl ucha jsem poslouchala Kayu s Cynthií, jak se pořád špičkovaly. Byla jsem taky moc zvědavá, jak to ty dvě zakončí, jestli vůbec někdy. Zatím byly jejich síly vyrovnané. Zdálo se, že Cynthii nic neodradí od toho, aby se ucházela o místo v naší smečce. Ani fakt, že se nám tu objevila ta podivná příšera z ledu.
Mou pozornost ovšem za chvilku převzala moje dcera, která se k naší skupince přidala. Mezitím už také dorazil Awarak a pár kroků za ním Iva. Pozdravila se s Kezi, nejspíš se ty dvě někdy setkaly. Ale podle dceřina výrazu jsem si tipla, že si nebo moc jistá, kdo tahle vlčice je. Nicméně obě se zajímaly o Siberii, Kezi pak i o svého bratra. "Nevím, někde se potulují. Snad jsou v pořádku, ta zima byla dost náročná na to, aby byl někdo dlouho mimo smečku. Ale tobě to taky evidentně neuškodilo." Věděla jsem, že Keziah je chytrá a navzdory svému mladému věku se o sebe umí postarat. "Siberia se neukázala dlouho, Arminius se šel prospat, takže se minul s Aithérem... Ale nikde ho tu nevidím, možná se šel někam projít." Pohodila jsem ocasem. Už to evidentně bylo o zvyku, děti nám odrostly, takže že se nějakou dobu neukážou doma... Jen jsem doufala, že pokud se rozhodne někdo z nich opustit Borůvkový les, přijdou nám to aspoň říct a rozloučit se. "Co tvá křídla? Naučila ses s nimi zacházet?" Zajímala jsem se raději o dceřinu anomálii. Za chvilku mě zahřálo u srdce, když mě lehce dloubla čenichem. Usmála jsem se na ni a i když bych jí nejradši pořádně olízla tvář a věnovala jedno medvědí obětí, udržela jsem se a jen jsem dceři lehce pocuchala srst na hlavě. A pak ji zase honem srovnala, aby mi nevynadala, že jsem ji rozcuchala.

Zatímco se z lehu zvedala do sedu a ozývalo se tiché křupání kostí, ujistila mě Cynthia, že se cítí o něco lépe. To se mi tedy ulevilo. Jen jsem se musela zamračit, ještě s Baghý nemluvila. Zmínila se, že něco projednává. Pohlédla jsem směrem, kde bylo Alfu vidět, ve společnosti našeho nemluvného člena, který byl ale vynikajícím lovcem. "To je Erlend, asi řeší něco důležitého," řekla jsem a doufala, že audienci u ní také dostanu. Nicméně jsem musela počkat, fronta byla poněkud dlouhá. I když žádosti o přijetí do smečky mohla vyřídit se všemi třemi naráz. Bylo to vlastně potěšující a snad i poprvé, co se jich sešlo více v jednu chvíli.
Mezitím Kaya pronesla jakousi poznámku ohledně účtování za den otevřených dveří v lese v podobě zajíce. Nebo i více kusů. Ovšem Cynthia mě s odpovědí předběhla. Musela jsem se zazubit, samozřejmě se nedala. "Nu, máme tu po dlouhé době docela živo. Aspoň se nenudíme," poznamenala jsem jen. Víc jsem nestihla, protože jsem zachytila pach, který se k nám přiblížil. Za pár chvilek se objevila má dcerka. Musela jsem se pyšně pořádně uculit, jaká je z ní elegantní mladá dáma, i když si to možná neuvědomuje. "Kezi! Ráda tě zase vidím. Tady je všechno v pořádku. Jak se vede tobě?" Usmála jsem se na ni. Trošku mě mrzelo, že nebyl trošku důvěrnější pozdrav, ale už jsem si tak nějak zvyklá na to, že si na tyhle věci moc nepotrpí.

//les

U vchodu do úkrytu jsme potkali Aithéra. Samozřejmě měl o nás starosti, takže jsem ho v rychlosti ujistila, i když si to ověřil pohledem, že jsme v pořádku. Také jsem mu jen souhlasně odkývla, chápala jsem, že si také potřebuje něco zařídit. Byl tu docela dlouho, tak se také potřeboval jistě trochu protáhnout. "Samozřejmě. A děkuji, že jsi dělal společnost Cynthii," usmála jsem se na něj a oplatila mu olíznutí. Nechtěla jsem volit slova, že tu cizí vlčici víceméně hlídal, ale co už. Kdyby chtěla dělat potíže, tak je dělá už dávno.
Zastavila jsem se a zavětřila. Byla tu spousta pachů, takže pořádně živo. Chtěla jsem mít sice v první řadě trochu soukromí v jeskyni Bet, ale nakonec jsem se rozhodla, že se zastavím nejdřív u Cynthie, abych zjistila, jestli už mluvila s Alfou. Podle čichu jsem zjistila, že je tu také, takže to mě uklidnilo, ale podle všeho byla momentálně ve společnosti Erlende, takže bylo možné, že spolu ještě nemluvily. Ohlédla jsem se, jestli za mnou a Awarakem jdou Iva s Cyrilem, ale zatím jsem je neviděla. Mohli si aspoň s Baghý promluvit všichni tři.
Pokračovala jsem ve volné chůzi, až jsem zakrátko spatřila Cynthii. "Zdravím tě, cítíš se lépe?" Usmála jsem se na ni a lehce pohodila ocasem. "Už se to podařilo mluvit s Baghý?" Zeptala jsem se a uvolněně se posadila opodál. Konečně aspoň sedím, ulevila jsem si, i když jsem měla sto chutí se pořádně rozplácnout na nějakou příjemnou kožešinu a pořádně si zdřímnout. Taky budeme muset brzo vyrazit na lov, uvědomila jsem si. I když bylo fajn, že tu teď bylo hodně členů, aspoň bychom měli svolání a lov rychle vyřízené, pokud se všichni hned nerozprchnou. A třeba by se také hned zapojili nováčci, pokud by je Alfa přijala, aspoň bychom hned věděli, jak jsou šikovní.

Nechala jsem lichotek, protože Kaya to neměla moc ráda. Přesto jsem ale musela po pravdě vyjádřit svůj dojem. Takže jsem jí pochválila a basta fidli. Další svou pozornost jsem pak raději věnovala dvěma vlkům, kteří se právě u nás ocitli. Od Ivy jsem se dozvěděla, že Alfa jí už jednou místo zde nabízela, ale tehdy se necítila připravena se usadit. Souhlasně jsem přikývla. "Rozhodně schvaluji, že sis to předem promyslela. Vlků, kteří k nám přišli a po pár měsících se beze slova zase vypařili, už bylo docela dost. Bohužel se tomu vyhnout úplně nedá, ale věřím, že budeš výjimka. Vy oba," opravila jsem se a usmála se i na Cyrila. A jelikož se Kaya vydala do úkrytu, stejně jako Awarak, šla jsem s nimi a vybídla ty dva, aby šli s námi. "Borůvková smečka má hodně co nabídnout. Tak snad máte i něco vy," začala jsem a Awarak plynule přešel na zjišťování, jak jsou na tom s lovením. Určitě by se nám hodili další šikovní lovci. Nebo možná by Ivy mohla být učitelkou nebo pečovatelkou. Sice tu teď žádná vlčata nebyla, ale rozhodně tu možnost jsme nemohli vyloučit. Byla jsem ráda, že se konečně půjdeme zahřát, protože i když se teď mírně oteplilo, zima byla poměrně nepříjemná. A doufala jsem, že Aithér ještě je v úkrytu.

//úkryt

Gratuluji povýšeným :)

"Já bych si to nikdy nedovolila, culila jsem se dál na Kayu. "Navíc jsme už něco podobného kdysi zažily, tak vím, že klameš tělem... Tedy ne, že bych tě někdy podceňovala... Ale víš jak. Raději jsem zase na chvíli zmlkla, abych se do toho nějak víc nezamotala. No prostě ačkoliv je drobnější a štíhlá, možná pro někoho taková třasořitka, opak je pravdou - statečná bojovnice, která nedá svou kůži lacino.
Pak jsem věnovala svou pozornost Awarakovi, tak nějak se přidaly další slova chvály, byla to pro nás docela zkouška, ale také jsme zjistili, co vlastně umíme. Nebo čeho jsme schopni. A nejen pro Awaraka tohle bylo určitě všechno překvapivé zjištění. A pro mě dobrý trénink, protože zatím jsem jinak magie moc nepotřebovala - tedy aspoň ne vítr na nejvyšší úrovni. To jen voda mi posloužila jako kratochvíle pro vlčata.
Zatímco Awarak se omluvil, odběhl značkovat území, čímž mě předběhl - chtěla jsem mu to na hrnout. Ještě než odešel, odpověděl na Kayinu otázku, že Iva ani Cyril zatím nejsou členy smečky. Vlastně jsem nevěděla, co Iva, ale když přišla s Cynthií, tipovala jsem, že by se zde obě chtěly ucházet o místo. "Alfa se před chvílí vrátila domů, podle všeho je teď v úkrytu. Můžu vás tam dovést, pokud si s ní chcete promluvit a požádat o místo ve smečce," řekla jsem oběma a usmála se. Mladá vlčice docela překvapila, že nám pomáhala s příšerou, což bylo jen k dobru a rozhodně se to muselo zmínit i před Alfou, protože kdyby Iva byla přijata, možná by byla dobrá ochránkyně. A když jsem se tak dívala na Cyrila, jistě by byl dobrý jako lovec nebo také ochránce. Ale to jsem moc předbíhala. Raději jsem si tedy zatím počkala na odpověď.

Boj s příšerou 6/6

Uf, to je teda odolná příšera, pomyslela jsem si dost otráveně. Jenže ani moje první tornádo nebylo úplně bez chyby – chtěla jsem ho poslat přímo na ni, ale to nejspíš byl i její předpoklad, že to udělám, nebo nevím… Zkrátka navzdory všemu sebou ta věc cukla a tornádo jí moc neuškodilo. Sakra, zavrčela jsem pro sebe tiše.
Než jsem však stačila začít vymýšlet další taktiku, protože na poradu s ostatními nebyl čas, všimla jsem si, že u nohou té potvory se začaly objevovat kořeny. Dost silné kořeny. Ale podle všeho to nebyla Awarakova práce. Ohlédla jsem si a všimla si, že nedaleko nás stojí mladá hnědá vlčice, která přišla s Cynthií a snaží se pomáhat. Usmála jsem se a vzápětí zaslechla Kayu, která udávala pokyny. Ty první patřily Awarakovi, aby také pomohl se znehybněním. Docela napjatě jsem sledovala svého partnera, jak si s tím poradí, protože jsme zatím nevěděli, jak moc dobře svou magii ovládá, ačkoliv před chvíli ta věc se stromem byla dost šikovná a hlavně silná, takže určitě musel být ve zkušenosti dost vysoko. Současně také bylo vidět, jak nohy té příšery přimrzají, i když to nebylo nic lehkého, protože sama byla z ledu a sněhu. A zatímco jsem čekala, až budou kořeny dost pevně omotané, poslechla jsem Kayin pokyn a začala si chystat pořádný fičák. Vítr se znovu začal zvedat. Nejdřív jen tak pomalu, nesměle, ale rychle nabíral na intenzitě, až se začaly ohýbat okolní stromy. Také na zem napadaný sníh začal poletovat kolem. Počkala jsem, než uslyším pokyn, že je vše připraveno. “Dobře, jdeme na to! Tři… dva… jedna… teď!“ Ve stejnou chvíli dosáhl vítr takové intenzity, jakou jsem potřebovala – a mohla to podivné stvoření, které se nám vkradlo do lesa, odvát někam hodně daleko… Snad. Vyčerpaně jsem si sedla do sněhu a chvíli oddechovala. Tohle byla docela fuška, neměla jsem v tom ještě takový trénink, jako s vodou. Hned jsem se ale vzpamatovala a ohlédla se po ostatních. “Všichni v pořádku?“ Mrkla jsem na Kayu, Awaraka i Ivu. “Byla jsi statečná, děkujeme za pomoc,“ usmála jsem se na ni a zavrtěla ocasem. “Tak snad jsem tu věc odvála dost daleko a snad dopadla dost tvrdě na to, aby se rozpadla,“ konstatovala jsem zamyšleně. “Jsi dobrý stratég, Kayo,“ zazubila jsem se na černohnědou vlčici a vesele ji plácla po rameni. “No a vy pane Awaraku, evidentně toho umíte mnohem víc, než jsme si mysleli,“ zazubila jsem se úlevně ještě na svého partnera. Tak to bychom snad měli, ohlédla jsem se znovu a špicovala uši, jestli neuslyším nějakou známku toho, že by se ta věc zase chtěla vrátit.

Boj s příšerou 3/6

Musela jsem se usmát, když mi Kaya vysvětlila důvod svého jednání. "To víš no, nemám ve zvyku se s cizinci jen tak válet ve sněhu jako stará známá, vysvětlila jsem a zakřenila se znovu. Pak jsem se ale šla chvilku věnovat těm druhým dvěma.
Vlčice, ke které jsem přiběhla a zajímala se, zda je zraněná, se představila jako Cynthia. [b"Aranel, Beta Borůvkové smečky,[/b] představila jsem se i já poměrně stručně, na víc nebyl čas. Vysvětlila mi, že není zraněná, ale už je docela dost promrzlá, což bylo ostatně přece jen vidět. To už k nám přiběhl Aithér. Chtěl Cynthii pomoci, někam ji odnést, ale ona se nenechala. Takže se mi docela ulevilo, že není zraněná. "Víš co, vezmi je k nám do úkrytu, na moji odpovědnost. Rozhodla jsem s pohledem věnovaným i té druhé vlčici. "Ale zůstaň tam prosím tě s nimi. O mě se neboj, my to s Awarakem a Kayou zvládneme."Otočila jsem se k synovi. "Můžeš jít také, Cyrile. Já se za vámi zastavím, až to tady všechno vyřešíme, ano? Oslovila jsem ještě třetího zatím cizince, mrkla na syna, že bude vše ok s že věřím, že se o ty tři postará a běžela pomoct Kaye a Awarakovi.
Kaya se zrovna snažila to monstrum zastavit pomocí ledu, ale zatím se to moc nedařilo. "To by chtělo spíš oheň, zamyslela jsem se nahlas. Nevěděla jsem, jestli ona s ním něco neumí, nicméně kdyby ano, jistě by ho použila jako první. I když... Jak jsem se tak na to stvoření dívala, stačil by jeden krok a žádný oheň už by nebyl. Náhle se před příšerou objevila ledová stěna a ačkoliv to vypadalo jako účinná zbraň... Ta věc ji zničila jako nic. Sakra, vymysli přece něco, ty tupoune! Vynadala jsem si v duchu. Vzápětí bylo vidět, jak jeden ze stromů začal padat k zemi a přitom příšeru trefil. Jediný krátký pohled na Awaraka mi stačil, abych poznala, že to bylo jeho dílo, ale evidentně ho to dost unavilo, takže jsem přeskočila k němu blíž, abych ho aspoň na chvilku podepřela, než něco zkusím já. Bylo mi jasné, že s vodou toho momentálně moc nemůžu. I když bych sice mohla zkusit vytvořit nějaké nerozbitné koule, které bych po něm vrhala a které by snad díky velkému momentálnímu mrazu mohly sice zmrznout, ale jelikož ta obluda byla sama z ledu, asi by jí to vůbec neublížilo. Ostatně sama jsem přes chvilkou viděla, že ledová stěna byla pro ni jako nic. Takže nezbývalo, než zkusit něco, co jsem ještě nezkusila - tornádo. To už jsem musela jednat rychle, protože už jsme byli nebezpečné blízko sebe, my a obluda. Zavřela jsem tedy oči a ze všech sil se soustředila.Zakrátko se zvedl vítr, který zhmotňoval do tvaru, který jsem potřebovala. Vír se také postupně zvětšoval, ale nebyla jsem si jistá, jestli bude dost velký na to, aby obludě nějak ublížil.