Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Děkuji za prima akci :3 Prosila bych pro Feli dvě hvězdičky do rychlosti a jednu do obratnosti

Arminius se zajímal, jestli někdo z nováčků nebo v jeho věku. Musela jsem ho zklamat, ač nerada. "Všichni jsou dospělí, ale to ty přeci jsi skoro taky," mrkla jsem na něj povzbudivě. A kdo ví, třeba by si zrovna porozuměl třeba s Cyrilem. Nebo vůbec nejlepší na nějaké vylomeniny by byl jeho starší bratr. "Můžeš něco později podniknout s Aithérem." Podala jsem návrh. "Cynthia je tamhleta vlčice, která míří sem k nám," ukázala jsem na naši novou členku čenichem. Mezitím se z úkrytu vyvalila Kaya, která se hned živě zajímala, zda beru na lov celou famílii. Ušklíbla jsem se. "Někdy začít lovit musí. A když nás bude víc zkušených, mají šanci se dost naučit." Oznámila jsem jí neutrálně. Ona si mě však už nevšímala a začala si Arminia dobírat ohledně lovu. Ovšem můj syn se nenechal zahanbit a hned se začal dušovat, že není žádný malý špunt. Samozřejmě to byl hrdý puberťák, který se nenechal vyvést z míry. Musela jsem se v duchu smát. On se taky ve světě neztratí. Zatím k nám přišla Cynthia. "Trhat se navzájem můžete později, nás teď čeká vysoká," pronesla jsem směrem k těm dvěma, co se nepřestávali kočkovat. "Můj syn Arminius," představila jsem ho Cynthii. "Uvidíme, na co narazíme, ale na Galvataru bych to viděla na jeleny. Nebo možná daňky." Odpověděla jsem pak na její otázku.
To už k naší skupince dorazil další vlk - pro mě zatím neznámý, ale tipla jsem si, že to bude ten Varja, o kterém mluvila Baghý. Kývla jsem hlavou v odpověď na jeho pozdrav. "Ano, slyšel jsi dobře. Tak jako lovec bys rozhodně měl jít s námi," usmála jsem se na něj a švihla ocasem. "Já jsem Aranel, Beta smečky." Představila jsem se také. Ani jsem nečekala, že se tu sejde tolik vlků! Měla jsem z toho radost.
Teď už jsme byli skoro kompletní, jak jsem si představovala - zakrátko se přiřítila Siberia a hnala se hned k bratrovi. A vzápětí už k naší skupině také zamířil její otec. Spokojeně jsem pozorovala svého partnera s červeným šátkem, kterak se seznamuje s Varjou, krátce promluví s dětmi a pak pohledem vyhledá ten můj. Láskyplně jeho pohled opětuji, ale snažím se na něj necivět jako zaláskovaná puberťačka, i když jsem se tak občas i po těch letech po jeho boku cítila. Ale aspoň bych si pro tuto chvíli ušetřila uštěpačné poznámky od Kayi. "Řekla bych, že jsme kompletní, jestli se ještě nerozhodne přidat se Keziah nebo Cyril," odpověděla jsme na jeho otázku. Nějak jsem tedy nevěděla, proč by s námi neměla jít Ivy, ale to jsem teď nechtěla řešit - zeptám se ho později.
"Takže vážení, jsem ráda, že jsme se sešli v takto hojném počtu," promluvila jsem zatím ke skupině. "Aspoň máme možnost se rozdělit a ulovit dva kusy. Uvidíme, co se nám podaří vystopovat, buď jeleny nebo daňky. Ideální by byl Galvatar." Odmlčela jsem se na okamžik a rychle stočila zrak k jeskyni, jestli ještě nejde některý z těch dvou, které jsem jmenovala. "Tak bych skupinky nechala vést lovce, tedy Awaraka a Varju," pokračovala jsem. Pak jsem se otočila na druhého jmenovaného. "Samozřejmě jestli se na to cítíš, přiznám se, že nevím, zda už máš za sebou vedení lovu," usmála jsem se omluvně. Baghý jistě věděla, že loví dobře, jinak by ho nepovýšila a nedala mu tuhle funkci. "Ostatní bych poprosila tak nějak o rovnoměrné rozdělení," promluvila jsem znovu k ostatním.

No to jsem se klidně mohla urazit, když jsem se doslechla, že se mě můj vlastní syn lekl. "No dovol," ohradila jsem se. Zase takový strašidlo ještě nejsem, ne?" Zakřenila jsem se a lehce do něj šťouchla, než se ke mně přiblížil a vzápětí jsem ucítila jeho kožíšek na svém. Zlehka jsem nasála jeho vůni, kdy se mísila ovocné aroma s pachem různých míst, která v nedávné době navštívil.
Stočila jsem k němu pravé ucho, když se ptal, jak se mi daří a vzápětí jsem se také dozvěděla, že nějaký čas strávil i se svou sestrou. "Všechno v pořádku, mám se dobře, když jste zase všichni tři na čas zpátky doma," usmála jsem se a posadila se. Bylo dobře, že si se Siberkou našli čas, který strávili spolu. Přikývla jsem další jeho poznámce, že se pak schovával v úkrytu před nepříjemnou zimou. "Zima byla dlouhá a otravná, to je pravda. Ale teď už máme krásné jaro, čas něco podnikat! Usmála jsem se a hned mu pověděla o lovu, na který jsme se chystali. Než jsem dostala odpověď, zda se taky zúčastní, ohlédla jsem se směrem k jeskyni, odkud zatím nikdo nevyšel. To Awarak spí tak tvrdě, že ještě se Sib nejdou? Zavrtěla jsem hlavou. Neviděla jsem ještě ani Cynthii ani Kayu.
Arminius nadšeně souhlasil, takže jsem byla ráda. Aspoň získají zkušenosti. "No vlastně hned co se sejdeme s ostatními. Siberia půjde taky, šla vzbudit tátu. Také by se měla přidat Cynthia, to je naše nová členka. A uvidíme, kdo všechno ještě půjde, zda se zapojí i další dva nováčci," vysvětlila jsem mu.

Aithér, Arminius - duben (3/10), Borůvkový les

To byl naprosto nepopsatelný pocit, objímat své dva syny. Arminius se sice trošku kroutil, ale věděla jsem dobře, že je to jen naoko - ve skutečnosti to byl prostě mamánek, to jsem si musela připustit. Ovšem to byl i Aithér. Čím to jen bylo, že synové mi byli bližší, než dcery? Ty starší i ty mladší... Zvláštní.
A oba měli takovou radost, že se setkávají. Konečně se dočkali. Oba věděli, jaké to je, být sám se dvěma sestrami. Jasně, měli je rádi, ale holky jsou zkrátka holky. "No jo, omlouvám se, že jsem to neuměla jako babička Hotaru. Já měla bratry dva a sestru k tomu," řekla jsem se smíchem. "A víte, že já jsem si víc rozuměla se svým starším bratrem Arnarmem? I když samozřejmě jsem měla ráda i ty dva mladší a neignorovala jsem je... Na rošťárny byl lepší on," řekla jsem jim a spiklenecky se zazubila. Asi by koukali, kdyby věděli, jaký rarach byla jejich klidná a možná i moudrá mamča.
Sice byl mezi nimi docela velký věkový rozdíl, ale byla jsem si naprosto jistá, že si budou rozumět. Ostatně to ukazovali už teď. A že se Aithér rád nechá vyprovokovat k nějakému dovádění a vymýšlení klukovin, to mi také byli jasné. Teď jsem ale nechala mluvit právě staršího syna, aby vysvětlil, kde vlastně celou dobu byl. I když vlastně nebyl členem smečky, takže bylo logické, že se zdržoval všude možně a o svých mladších sourozencích nevěděl.

8. 4. - Aranel https://gallirea.cz/index.php?p=boruvkovy-les#post-236426

Příští značkování: do 8. 6.

//jeskyně

Spokojeně jsem vyšla z jeskyně, sestoupila dolů a zhluboka se nadechla. Bylo báječné pouštět do plic příjemně teplý a voňavý jarní vzdoušek. Tentokrát byl i cítit nedávný déšť. Nejdřív jsem tedy mrkla na trávu, která opravdu byla lehce zavlažená. Pak jsem zvedla hlavu nahoru - no, nějaké mraky ještě byly, ale skrz ně už se prodíralo slunko. "Počasí ideální na lov," zhodnotila jsem si jen tak pro sebe. A na to přivést na svět další potomky, ozval se pro změnu vnitřní hlas. No jo. Povolení už jsem měla, takže po lovu by možná byla ideální příležitost si KONEČNĚ odpočinout v naší soukromé jeskyni, kde nebude tolik vlků, a s Awarakem si o tom promluvit.
Jak jsem se rozhodovala, došlo mi, že bych asi také měla zkontrolovat značení lesa. Naposledy to udělal Awarak, když les "navštívila" ta ledová kreatura. A očichání několika stromků a keřů mě utvrdilo v tom, že se nemýlím - jeho pach byl cítit už jen slabě. "Nejvyšší čas to napravit! Promluvila jsem zase sama k sobě a hned přičapla, abych zrovna ten krásně vzrostlý dub, u kterého jsem se nacházela, označila. Dál jsem se vypravila podél hranic lesa. Když už mi došly zásoby v měchýři, využila jsem zase další možnosti - o další stromky jsem se otírala svým bílým kožichem. Spokojeně jsem zabíjela dvě mouchy jednou ranou; jednak jsem zanechala na potřebných místech svůj pach a druhak jsem se pořádně podrbala. V několika dalších případech jsem si obrousila drápky o jiné stromky. Naštěstí jsem to stihla docela rychle, takže jsem se mohla vrátit k jeskyni, abych se sešla s ostatními zájemci o účast na lovu.
Cestou zpátky jsem ale zachytila jeden důležitý pach. Moc dobře jsem ho samozřejmě poznala, srdce se mi radostně rozbušilo. "Ale, ale, copak je to tu za švarného jinocha?" Usmívala jsem se na svého syna. Samozřejmě i on přes zimu pořádně vyrostl a zmohutněl. Přišla jsem k němu blíž a na uvítanou mu pořádně olízla tvář. "Zpátky v pravý čas, chystáme se na lov. Doufám, že se přidáš," mrkla jsem na něj dychtivě.

Zatímco jsem čekala, jak se Erlend rozhodne ohledně své účasti na lovu, nenápadně jsem si prohlížela jeho světle modré zabarvení zadní části kožichu a ocasu. Vypadalo to vážně zajímavě, ale rozhodně jsem se na to nechtěla vyptávat nebo čučet nějak neslušně nápadně. To bylo spíš "prací" vlčat.
Nakonec se Alfa rozhodl, že se námi on sám nepůjde. Chápavě jsem přikývla. Sice to byla škoda, ale lovu bude ještě dost, takže bude mít jistě zase příležitost se pořádně protáhnout a ještě si tím opatřit pořádné jídlo. Ohledně účasti nováčků nic neměl.
Když jsem pak vyslovila tu poněkud intimní otázku, chudák vypadal dost rozhozeně. Určitě jsem ho tím uvedla do rozpaků, to zaručeně nečekal. A vlastně ani já ne - že se tak rozhodnu a zeptám se, než abych to nejdřív probrala se svým milým. I když jsem si byla víc než jistá, že nebude proti.
Baghý mu nejspíš neřekla, že i tohle patří k povinnostem Alfy, aby uděloval povolení ostatním členům smečky, zda se můžou rozmnožit. Ovšem byl statečný, po chvilce rozpaků se mu na tváři rozlil úsměv a ten kromě kývnutí doplnilo i lítání huňaté oháňky ze strany na stranu. Vzápětí jsem také uslyšela hlas, který nám přál hodně štěstí. "Děkujeme," usmála jsem se a odkašlala si, abych zahnala rozpaky. "Tak my půjdeme," řekla jsem a ohlédla se na Cyrila s Ivy. "Jestli chcete jít s námi na lov, tak prosím. Sraz je venku," mrkla jsem na ně, věnovala ještě jeden úsměv Erlendovi a vyrazila směrem z úkrytu.

//les

Naštěstí jsem nemusela čekat na své přijetí u Erlenda dlouho. No, aspoň že tak, protože pak by mě asi odvaha zeptat se na to, co jsem chtěla, asi opustila, i když... Přeci jsem nebyla srabík, ne? Ale rozhodnutí to bylo takové impulzivní, takže jsem nechtěla couvnout. Ale nejdřív byla potřeba něco jiného.
"Ahoj, Erlende, ráda tě po dlouhé době vidím, usmála jsem se na něj a mávla ocasem. Kdo ví proč jsem si najednou vzpomněla, jak jsme mu říkali Ljós, ale takhle už mu vlastně nikdo neříkal.
"Gratuluji k povýšení, jistě si povedeš dobře," usmála jsem se znovu a pohlédla na Cyrila s Ivou, evidentně už teď byli právoplatnými členy smečky, jejich přijetí měl na starosti on, takže povinnosti Alfy začaly hned záhy. "Chtěla bych vyrazit na lov, můžu vzít s sebou klidně i nováčky," mrkla jsem na Cyrila s Ivy, že to platí i pro ně, pokud se budou chtít zúčasnit. "Snad nás bude dost, abychom vytvořili dvě skupinky a ulovili dvě laně a měli tak dost zásob. Samozřejmě půjde i Awarak, Cynthia, nejspíš i Kaya a obě naše dcery," začala jsem vypočítávat, kdo všechno by tedy měl vyrazit s námi. "Přidáš se taky? Zeptala jsem se, i když jsem čekala spíš zápornou odpověď. Nicméně by to byla škoda, věděla jsem, že je šikovný a spolehlivý lovec, takže by s Kayou mohli dobře dohlédnout na naše akvizice. Počítala jsem, že dcery budou chtít lovit spolu s námi.
Pak jsem se zhluboka nadechla, hrábla tlapkou do země a pohlédla do jeho očí, které byly stejně modré, jako ty moje. Přistoupila jsem k němu o trošku blíž a ztišila hlas. Nechtěla jsem, aby o mém plánu věděl někdo další. A ještě jsem se chtěla zeptat..." Šeptala jsem. "Jestli bys mně a Awarakovi dovolil, abychom se pokusili ještě o jeden vrh vlčat," sklopila jsem zrak k zemi. A je to venku,

Byla jsem ráda, že vidím i Siberii v pořádku a spokojenou. Povídala mi o tom, jak strávila zimu, naštěstí nebyla nikterak daleko od lesa, takže se mi ulevilo. A že potkala nějakého milého říkala, to bylo taky fajn, aspoň nebyla sama. V klidu jsem se tedy usmívala, pokyvovala hlavou, když jsem ji poslouchala.
I u druhé dcery se pak s kladným ohlasem setkal můj návrh na lov. Vesele jsem se usmála. "Kromě nás tří a taťky zatím ještě nevím, kdo půjde, ale..." ohlédla jsem se. Kaya a Cynthia tu ještě byly, skvělé. "Kayo, Cynthie, vyrážíme na lov, přidáte se?" Houkla jsem na ně. Kayi jsem se možná ani ptát nemusela, ale tak pro pořádek - třeba by chtěla zrovna jen lenošit v úkrytu. "Dojděte vzbudit otce, je v naší jeskyni Bet," mrkla jsem na dcery a zvedla se. "Sejdeme se venku, já si ještě promluvím s Erlendem. Můžete se zeptat případně někoho v lese, pokud bude někdo poblíž, jestli se k nám přidá," mrkla jsem na děvčata a vydala se směrem k naší nové Alfě.
Zastavila jsem se opodál Erlenda a Ivy. "Můžu na chvilku? Zeptala jsem se s mírným úsměvem a hleděla na vysokého mohutného vlka.

Aithér, Arminius - duben (2/10), Borůvkový les

Možná jsem si už měla zvykat na to, že moje děti už jsou skoro dospělé, tak si asi moc nepotrpí na kdovíjak dětinské vítání s maminkou. Tedy, u Keziah jsem byla zvyklá určitě, ale Siberia také byla velkou slečnou, možná zrovna v pubertě, nicméně syn mě nezklamal nikdy. A tak jsem ho zatím nechala vybláznit v divokém poskakování, než konečně přistál v klidnějším objetí, takže jsem měla konečně dost času na to, abych mu jednak počechrala srst a jednak se nabažila jeho vůně. Prostě taková asi moje úchylka. Nebo možná to bylo normální, že mámy tak rády nasávají pach svých dětí, když je delší dobu neviděly? Možná...
Překvapeně jsem se ale od syna odtáhla, když jsem slyšela jeho slova. Vykulila jsem na něj své modré oči. "Kam bychom chodili? A bez tebe? Ty můj blázínku,". Olízla jsem mu v klidu tvář. Vzápětí jsem uslyšela jiný povědomý hlas, takže srdce se mi nadšením rozbušilo znova, když se v mém zorném poli objevil i můj druhý syn. Respektive první. Nejdřív si bratra nevšiml, jak se ke mě tiskl. Ovšem vzápětí jeho modrý pohled překvapeně spočinul na mladším Arminiovi. Byl z toho chudák nějak vedle. Na rozdíl od Arminia, který začal nadšeně poskakovat. "Ano, Aithére, tvůj třetí mladší sourozenec - konečně tedy znáš všechny, tohle je Arminius," usmála jsem se na něj. Pak jsem oba chytla kolem krku a přitáhla je k sobě. Přišlo mi skoro neuvěřitelné, že jsem máma dvou synů a čtyř dcer. Bohužel, dvě z nich byly nezvěstné. Nebo tedy spíš žily někde mimo Gallireu. Možná jsem už i babička, ale nevim o tom. Nicméně teď a tady mám teď u sebe své dva ochranáře.

Arminius, Aithér - duben (1/10) - Borůvkový les

Rozkošnicky jsem se protáhla, až mi tiše zapraskaly klouby a některé kosti. Strávila jsem dlouhou dobu v jedné poloze, takže jsem byla trochu ztuhlá. Pak jsem zvedla hlavu k obloze, která byla jako vymetená, slunce svítilo a tak jsem nechala jeho paprsky, aby trošku prohřály můj bílý kožich. Přitom jsem inhalovala příjemně teplý jarní vzduch. Konečně dorazilo mé oblíbené roční období.
Zastříhala jsem ušima, když zpěv ptáků narušil jiný hlas. A jako správná máma jsem ho hned poznala. Možnosti byly sice dvě, který z nich by to mohl být, nicméně Arminius zatím ještě neměl takový hluboký hlas, jako jeho starší bratr. Takže jsem se mýlit nemohla. Hned vyrazila směrem, kde jsem ho zaslechla. Nebyla jsem daleko, brzy jsem ho zahlédla. Jak jsi ale vyrostl, ty můj malý velký chlapečku, usmála jsem se v duchu.
"Slyším tvé volání, můj drahý synáčku," zazubila jsem se na něj, zastavila se a počkala si, jestli se dočkám nějakého objetí aspoň od Arminia.

Zatímco jsem zpracovávala novinky, přišel mi na mysl nápad, nebo spíš se ozval smysl pro povinnost, abychom vyrazili na lov. A protože Keziah už na to měla věk, byla také vysoká takřka jako já a byla také silnější, žádné tintítko, které by odnesl slaboučký větřík, hned jsem jí navrhla, aby se přidala k nám. Nadšeně souhlasila a já byla za to ráda. "Tak skvělé. Taťka se určitě taky přidá, až se trošku prospí, nebo ho vzbudíme. Bude rád. A když přibereme další členy smečky, můžeme toho ulovit víc," začala jsem plánovat nahlas. Byla tu ještě Cynthia, která by se jistě ráda zapojila a o Kaye jsem skoro nepochybovala. A kdyby se přidal Erlend, Ivy nebo Cyril, byl by nás ideální počet pro ulovení dvou laní. Nebo daněl... Podle toho, co potkáme.
Ovšem další přemýšlení a plánování přerušila velká černobílá voda, která se přiřítila. "Siberko," usmála jsem se na druhou dceru. Také z ní byla velká a dobře stavěná slečna, však měla být po kom. Já ani Awarak jsme nebyli žádní kostitřasové. "To jsem ráda, že jsi našla cestu domů. Zrovna plánujeme smečkový lov. Přidáš se k nám?" Zajímala jsem se a doufala, že neodmítne - i ona potřebovala získávat zkušenosti.
"No Ivy se domlouvá s Erlendem, který je teď Alfou společně s Baghý, jestli ji přijme do smečky. Vysvětlila jsem.

K naší skupince se přiblížila Baghý. Pozdravila jsem ji rychlým kývnutím hlavy. Cynthia šla za ní, konečně se dočkala a tak se mohla domluvit, zda bude přijata. Ale věřila jsem, že nebude problém, vypadala sympaticky, rázně a podle prvních slov se zdálo, že se s Alfou znají. Tak to určitě najde u nás domov.
Dál jsem ale věnovala pozornost dceři. Zajímala jsem se, zda už umí svá křídla ovládat a její odpověď byla kladná. Zavrtěla jsem špičkou ocásku a usmála se. "Ano, vím. Jednou jsem to zažila, se svým otcem, díky jeho speciální magii. Že začátku jsem měla strach, ale pak jsem si zvykla a byl to nezapomenutelný zážitek. I když jsme letěli jen krátce," vybavila jsem si dávnou vzpomínku.
Dál se Kezi zajímala, co je tu nového, ale odpovědět jsem jí nestačila. Přišla k nám Baghý a tak jsme svou pozornost věnovaly jí. Jistě nám přišla sdělit důležité novinky, které jsem potřebovala jako Beta vědět. Sice jsem doufala, že si promluvíme o samotě případně mezi šesti očima spolu s Awarakem, ale nevadí. Takhle jsme se to dozvěděli všichni. První novinkou, a velkým překvapením, pro nás bylo, že Erlend se stává Alfou. Vykulila jsem oči a rychle pohlédla na Awaraka. Jistě nás oba napadla stejná otázka - co je s Jinksem? Pravdou ale bylo, že jsem ho tu dlouho neviděla, takže... Třeba se s Baghý rozešli. A nejspíš nechtěl zastávat funkci, kterou mu nabídla. Proti Erlendovi jsem nic neměla, ale co ta jeho nemluvnost? Nebude to spíš nevýhoda? I když... On si jistě už našel způsob, jak komunikovat. I když já sama zatím nevěděla, jak.
Dále jsme se dozvěděli, že Cynthia byla přijata, a mezi členy smečky se počítá i Adiramova dcera... Počkat... Co? On má dceru? Kdy? Jak? S kým? No, na odpovědi na tyhle otázky si budu muset počkat. Nejlépe do doby, než se s nimi potkám. A návrat Wizku? Znovu se mi rozkmital ocas. Tak z toho jsem měla vážně radost! Chyběla mi. Doufám, že se potkáme co nejdřív! Ještě byli jmenování další dva noví členové, kteří tu byli dokonce už od léta. A já se s nimi ještě nepotkala. No toto! Další zápis do nutných setkání.
Dále přišly na řadu informace o povýšeních a funkcích. Kaya si jistě své povýšení na Deltu zasloužila a také její funkce se k ní hodila. A jelikož si stejné povýšení kromě Adirama zasloužil i onen Varja, o důvod víc se s ním seznámit. A když zastoupí Erlenda jako lovec, byla by určitě skvělá příležitost se potkat na lovu.
Už jsem myslela, že Baghý svůj proslov dokončila, podle jejího výrazu jsem soudila, že takhle dlouho mluvit před skupinkou vlků jí asi moc nedělá dobře, ale její řeč pokračovala. Tentokrát přišel dík za mou a Awarakovu práci. Oplatila jsem krátce úklonu, usmála se a mávla tlapkou, jakože nemusí děkovat. Snad jsme ji dělali dobře. Teď už to opravdu bylo všechno. Alfa se vydala směrem ven z úkrytu. Zaslechla jsem venku nějaký hlahol, ale podle všeho věděla, o co jde, tak se tam vydala. Cestou míjela Erlenda. Všimla jsem si, že jedná s Ivy, tak měl první úkol jako Alfa. A Ivy se konečně dočkala.
"No, to máš pravdu, novinek je teda hodně," přikývla jsem zamyšleně směrem k dceři. Koukala jsem na svého milovaného, ale ten se zvedl a omluvil se s tím, že si půjde odpočinout. "Dobře se prospi," broukla jsem za ním a sama potlačila zívnutí. Také bych se nejraději schovala pěkně do naší jeskyně, kde je krásně soukromí, ale smysl pro povinnost mi zatím nedovolil jít spát. "Asi bychom měli vyrazit na lov. Zima skončila a když tu teď máme tolik hladových krků... Co ty na to?" Mrkla jsem na Kezi a doufala, že půjde s námi. Ostatně už byl docela čas na to, aby se naučila lovit vysokou. Jen jsem tedy doufala, že ji to neučil někdo cizí někde na toulkách, to by mě mrzelo....

Na půl ucha jsem poslouchala Kayu s Cynthií, jak se pořád špičkovaly. Byla jsem taky moc zvědavá, jak to ty dvě zakončí, jestli vůbec někdy. Zatím byly jejich síly vyrovnané. Zdálo se, že Cynthii nic neodradí od toho, aby se ucházela o místo v naší smečce. Ani fakt, že se nám tu objevila ta podivná příšera z ledu.
Mou pozornost ovšem za chvilku převzala moje dcera, která se k naší skupince přidala. Mezitím už také dorazil Awarak a pár kroků za ním Iva. Pozdravila se s Kezi, nejspíš se ty dvě někdy setkaly. Ale podle dceřina výrazu jsem si tipla, že si nebo moc jistá, kdo tahle vlčice je. Nicméně obě se zajímaly o Siberii, Kezi pak i o svého bratra. "Nevím, někde se potulují. Snad jsou v pořádku, ta zima byla dost náročná na to, aby byl někdo dlouho mimo smečku. Ale tobě to taky evidentně neuškodilo." Věděla jsem, že Keziah je chytrá a navzdory svému mladému věku se o sebe umí postarat. "Siberia se neukázala dlouho, Arminius se šel prospat, takže se minul s Aithérem... Ale nikde ho tu nevidím, možná se šel někam projít." Pohodila jsem ocasem. Už to evidentně bylo o zvyku, děti nám odrostly, takže že se nějakou dobu neukážou doma... Jen jsem doufala, že pokud se rozhodne někdo z nich opustit Borůvkový les, přijdou nám to aspoň říct a rozloučit se. "Co tvá křídla? Naučila ses s nimi zacházet?" Zajímala jsem se raději o dceřinu anomálii. Za chvilku mě zahřálo u srdce, když mě lehce dloubla čenichem. Usmála jsem se na ni a i když bych jí nejradši pořádně olízla tvář a věnovala jedno medvědí obětí, udržela jsem se a jen jsem dceři lehce pocuchala srst na hlavě. A pak ji zase honem srovnala, aby mi nevynadala, že jsem ji rozcuchala.

Zatímco se z lehu zvedala do sedu a ozývalo se tiché křupání kostí, ujistila mě Cynthia, že se cítí o něco lépe. To se mi tedy ulevilo. Jen jsem se musela zamračit, ještě s Baghý nemluvila. Zmínila se, že něco projednává. Pohlédla jsem směrem, kde bylo Alfu vidět, ve společnosti našeho nemluvného člena, který byl ale vynikajícím lovcem. "To je Erlend, asi řeší něco důležitého," řekla jsem a doufala, že audienci u ní také dostanu. Nicméně jsem musela počkat, fronta byla poněkud dlouhá. I když žádosti o přijetí do smečky mohla vyřídit se všemi třemi naráz. Bylo to vlastně potěšující a snad i poprvé, co se jich sešlo více v jednu chvíli.
Mezitím Kaya pronesla jakousi poznámku ohledně účtování za den otevřených dveří v lese v podobě zajíce. Nebo i více kusů. Ovšem Cynthia mě s odpovědí předběhla. Musela jsem se zazubit, samozřejmě se nedala. "Nu, máme tu po dlouhé době docela živo. Aspoň se nenudíme," poznamenala jsem jen. Víc jsem nestihla, protože jsem zachytila pach, který se k nám přiblížil. Za pár chvilek se objevila má dcerka. Musela jsem se pyšně pořádně uculit, jaká je z ní elegantní mladá dáma, i když si to možná neuvědomuje. "Kezi! Ráda tě zase vidím. Tady je všechno v pořádku. Jak se vede tobě?" Usmála jsem se na ni. Trošku mě mrzelo, že nebyl trošku důvěrnější pozdrav, ale už jsem si tak nějak zvyklá na to, že si na tyhle věci moc nepotrpí.