Příspěvky uživatele

//Smrkový les

Vešla jsem do úkrytu a s tlamou otevřenou dokořán jsem se rozhlížela. Bylo to tu vážně fascinující. Nic podobného jsem dosud neviděla. Hm, a kolik úkrytů patřících smečce jsi dohromady viděla? Ušklíbla jsem se na sebe v duchu. Atray nám přitom povídal, jak je to s uspořádáním. Líbilo se mi, že kromě jakéhokoliv výklenku, který si můžeme vybrat, je také na konci jeskyně, kde se dá schovat kořist. Že i v létě tam bývá chladno. "Zajímavé," zamumlala jsem spíše pro sebe. Koukla jsem na Coffina, který se držel vedle mě. Rozhlížel se, ale nic neříkal. Pohlédla jsem zpátky na Atraye. Byla jsem ráda, že mu stále nevadila Coffinova přítomnost. Možná jiný alfa by ho už vyhnal, protože se na jeho území zdržuje moc dlouho. Nebo že mu umožnil vstoupit do smečkového úkrytu. To od něj také bylo skvělé gesto a za to jsem si ho vážila o něco více.
Jak jsem se tak rozhlížela, většina výklenků se od sebe nijak extra nelišila, takže mi bylo celkem jedno, kde se nakonec usalašíme. "Volbu naší ložnice nechám na tobě," řekla jsem znovu Coedymu a zazubila se.
Pak jsem si všimla, že do úkrytu přišla Skylieth. Přitáhla s sebou mrtvé losí mládě. S vykulenýma očima jsem se na ni dívala, ztratila jsem řeč. Nejdřív si omrkla místnosti, pak se vrála ke své kořisti a začala jíst. Atray pak prolomil ticho a zeptal se Skylieth, jestli přinesla snídani. Dál jsem na ni koukala jako čerstvě vyoraná myš. Ona ulovila mládě? Ale... Proč?

//Drobet zpoždění, padron O:-)

Zamračeně jsem sledovala Coedyho, který byl celý nesvůj, když bylo slyšet hřmění. Že by se bál? Zamyslela jsem se. V tom případně jsem ale nechápala, proč by mi to neřekl. Přece nebylo nic ostudného, že se bál něčeho, co nezná. Nikdo asi přesně nevěděl, jak to s hromy a blesky doopravdy je, pokud je nepřivolal nějaký vlk, samozřejmě. No... I kdyby to bylo tak, je to na něm, jestli se mi svěří nebo ne. Možná má s bouřkou špatné zkušenosti, uvažovala jsem dál.
Ptala jsem se ho, jaká jeskyně bude naše. Coedy navrhnul, že se nejdřív podíváme dovnitř a vybereme si. Přikývla jsem. Se zaduněním dalšího hromu popadl zajíce a zmizel uvnitř. Otočila jsem se na Coffina a vybídla ho pohledem, aby nás následoval. Byla jsem zvědavá, jak to uvnitř vypadá. Určitě to bude něco úplně jiného, než byl náš úkryt v Borůvkovém lese, pomyslela jsem si a následovala Coedyho. Coffin šel mlčky a poněkud zaraženě za námi.

//Erinyjská skála

//smečky :)

//sakra, celou dobu nic a najednou takových příspěvků :D

Náš návrat byl načasovaný akorát, protože se obloha začala zatahovat a vypadalo to, že se schyluje k bouřce. Nijak mi to nevadilo, na bouřky jsem byla zvyklá. Už jako malá jsem ráda pozorovala ty klikaté blesky. Občas hromy duněly tak divoce, až jsem se kolikrát lekla, ale věděla jsem, že mi neublíží. Aspoň tedy samotný hrom ne. Nicméně matka mě jednou poučila, že se může klidně stát, že blesk uhodí třeba do stromu. Někdy přitom začne hořet. Sama jsem to ale nikdy nezažila. Napadlo mě, že bych v případě potřeby mohla přivolat vodu z blízké řeky nebo potoka a oheň uhasit... Kdybych měla magii vody jako má matka.
Ze vzpomínání na dětství jsem se zase honem vrátila do reality. Coedy poznamenal, že jsme byli úspěšní. Museli jsme snad vyplašit celou rodinu. "No, nevím, jestli to byl nějaký rodinný klan, ale Freya zná pěknou mýtinu, kam se chodí zajíci pást. Evidentně se tam cítí v bezpečí, protože jich tam bylo hodně. A také byli poměrně vypasení," řekla jsem a pustila se do čištění kožíšku. Přitom jsem po očku sledovala Skylieth. "Coffin dostal za úkol ulovit zajíce čtyři a my dvě jsme ulovily po třech. Jsem ráda, že jsme byli úspěšní a ulovili všichni potřebný počet, takže se můžeme najíst. Příště snad půjdeme na lov vysoké," dodala jsem a usmála se.
Pohlédla jsem na oblohu, kterou pročíslo světlo blesku. Pár vteřin na to se ozval hrom. Všimla jsem si, že se Coffin naježil, ale vzápětí mu srst zase klesla. Zeptala jsem se ho, jestli viděl rodiče. Řekl, že po dlouhé době potkal moji matku, ale je to už dávno. A také svoji mámu, lovili zajíce a musí dodržet trest. Naklonila jsem hlavu na stranu a pohodila ocasem. "Trest? Jakýpak trest?" Zajímala jsem se. Coff pak pokračoval, že svého otce a jeho současnou partnerku Taillu cítil a potkal také Naomi. Mé sourozence ale nepotkal. "No, moji bratři jsou dávno nezvěstní. Nevím, jestli jsou někde schovaní na území Gallirei nebo jsou jinde. A moje sestra... Tu asi jen tak neuvidím. Sice se vrátila, ale naše cesty se zase rozešly. Nicméně vím, že je živá a zdravá a za to jsem ráda," řekla jsem. Bratránek ještě dodal, že potkal Lexiett a Megan. Jestli patřily do smečky. "Megan? To jméno mi nic neříká... Ale... jak to, že znáš Lexiett? I když... svět je vlastně poměrně malý. Narodila se v Borůvkové smečce, má bratra Hexëda, ale poté, co se jejich matka Alicien rozhodla ze smečky odejít, odešli také a nijak zvlášť jsme se už nevídali. Hexe jsem párkrát potkala, ale Lexi ne. Ostatně, nikdy jsme nebyly velké kamarádky,"
Ozval se další hrom. Také pomalu začínalo pršet, takže bylo načase, abychom se šli schovat. Freya i Atray už byli najedení, takže jsme se dostali k potravě my ostatní. Coffin sice nebyl členem smečky, nicméně Freya nenamítala nic proti tomu, aby si také jednoho zajíce snědl, protože byl na lovu úspěšný. Vzala jsem do zubů jednoho zbylého zajíce a souhlasně přikývla na Coffův dotaz, jestli se nepůjdeme někam schovat, než se bouře přežene. Položila jsem na okamžik zajíce, abych mohla odpovědět. "Půjdeme do smečkového úkrytu, to je tahle skála," kývla jsem hlavou směrem ke skalnímu masivu. "Ostatně, můžeme si vybrat, která jeskyně bude naše," řekla jsem úsměvem směrem ke Coedymu. Naštěstí Atray ani Freya nenamítali nic proti tomu, aby se Coff schoval s námi. Nemohli jsme ho přece nechat jen tak sedět venku na dešti. Vzala jsem tedy zajíce znovu do zubů a vydala se směrem do skály. Coffin řekl, že ho Megan nenávidí. Je prý jako jeho otec, mluví jako on. Sklopil uši a přitiskl se ke mně. Že mě budeš mít vždycky ráda? Opakovala jsem si v hlavě jeho otázku. Zamračila jsem se a mírně se naježila. Zastavila jsem se v jeskyni a vážně na svého bratránka pohlédla. "Co k sakru má ta vlčice za problém s tvým otcem a tebou?" Zavrčela jsem a oči mi potemněly. Možná se stalo, že si Megan se Stormem nesedli nebo že měli nějaký konflikt, nicméně mi to ani moc nechtělo jít na mysl, protože jak jsem se pamatovala, Storm neměl problém vycházet s ostatními vlky. A i kdyby... Proč by měl mít Coffin problém s tím, že mluví jako jeho otec? Odfrkla jsem si, přistoupila ke Coffinovi, olízla mu tvář a položila hlavu na hřbet. "Vždycky tě budu mít ráda, Coffine, to si pamatuj," řekla jsem pevným hlasem. "A ne jen proto, že jsi můj bratránek a narodili jsme se ve stejné smečce. No a když tě ta vlčice tak nenávidí, tak se na ni vykašli. Zřejmě to není kamarádka pro tebe. Kdykoliv budeš mít starosti, můžeš za mnou přijít. Svěř se mi s čímkoliv. Když budu moci, tak ti pomůžu a poradím. Samozřejmě mě můžeš navštívit nebo se někdy někde setkáme i za účelem veselého potlachu." Řekla jsem. Zvedla jsem znovu hlavu a rozhlédla se. "Tak co, můj milovaný. Která jeskyně se stane naším útočištěm?" zeptala jsem se Coedyho a přitiskla uši k hlavě, protože venku děsivě zaduněl hrom.