Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když jsem znova otevřela oči, chvíli jsem nevěděla, kde jsem. Vzápětí jsem si uvědomila, že jsem vypadla z Erinyjského lesa, bych si pročistila hlavu. Zvedla jsem se a oklepala se. Teplý vánek tu byl pořád se mnou, což bylo mé jediné štěstí, jinak bych jistě prochladla a onemocněla. Jelikož mě ale doposud zahříval, cítila jsem se docela dobře a hlavně mi zima nebyla. Tak jsem ho zase odvolala. Rozhlédla jsem se kolem sebe. To je tma zase nebo ještě pořád? Ale asi spíš jsem prospala den, pomyslela jsem si. Podívala jsem se na oblohu. Pomalu se ni šplhal Měsíc, který byl v úplňku. Usmála jsem se na něj. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy vyla na Měsíc, uvědomila jsem si. Ovšem neměla jsem teď chuť se tu dál zdržovat, ačkoliv by to byla moc pěkná podívaná. Měsíční světlo odrážející se na hladině jezera... Dostala jsem docela hlad, ale pochybovala jsem, že bych teď sehnala nějakého zajíce, když se teď všechno ukládalo ke spánku. Tak asi budu muset počkat do rána, protáhnu se a vydám se směrem, který mé nohy uznají za vhodné.

//Neprobádaný les

VYHLÁŠENÍ

Zajíce ulovila Freya!!!
http://zavodiste-dunhill.wbs.cz/mapka.jpg

1. místo - Freya (uhodla souřadnici, kde se zajíc schovával)
odměna: 10 oblázků + 5 safírů
2. místo - Weriosasa, Atimu, Bellatrix, Coedy (byli jednu souřadnici od zajíce)
odměna: 10 oblázků + 4 safíry
3. místo - Atray
odměna: 10 oblázků + 3 safíry

Děkuji za účast a snad se vám akce líbila :)

//Východní Galvatar

Konečně jsem byla tu. Velké vlčí jezero. Zastavila jsem se až na jeho břehu. Zavřela jsem oči a nějakou dobu jen tak stála, zhluboka vdechovala vůni jezera a jeho okolí. Přitom jsem i lustrovala zdejší pachy, ale bylo tu ticho a pachy velice slabé. A cizí. Sice jsem odešla z lesa s tím, že si potřebuji vyčistit hlavu, ale na druhou stranu jsem doufala, že tu potkám někoho známého. Ale jako tradičně jsem měla štěstí, nebo snad smůlu, nikdo tady prostě nebyl. Na druhou stranu, asi by mě to mělo těšit, kdyby tu bylo pět vlků, tak bych asi se staženým ocasem a ušima připláclýma k hlavě zase vyklidila pole.
Sklonila jsem hlavu a sledovala odraz na vodní hladině. Na okamžik jsem tam spatřila velkého bílého vlka - svého otce. Bouchla jsem tlapkou do hladiny a odraz se okamžitě rozplynul. Vyplázla jsem jazyk. Voda byla sice hodně studená, ale pomalými doušky jsem jí posílala svým hrdlem do žaludku. Pak jsem si olízla čenich a rozhlédla se. Nemělo cenu, abych okamžitě utíkala dál, mohla jsem si dovolit luxus také odpočívat, lelkovat a přemýšlet. Odešla jsem tedy o kus dál a lehla si do trávy. Sice byla mokrá, ale to mi nikterak nevadilo. Přivolala jsem si teplý vánek, aby mě zahříval. Položila jsem hlavu na přední hlapy a zavřela oči. Vůbec mi nejde na mysl, proč Atray ty dva přijal. Ale existuje pro to určitě dobrý důvod. Atray není hloupý. Jenže proč? Určitě z reakcí nás všech poznal, že nám Weriosasa a Takki nejsou moc sympatičtí. Sám ostatně poznamenal, že Radnymu bude ctí jejich kožichy odtamtud vyhnat. Pokud ovšem by nějakým způsobem narušovali chod smečky, vyvolávali konflitky nebo byli neužiteční... Mohl by to snad být způsob jejich chování se před cizími vlky? Jako jsou někteří vlci odtažitější a raději cizince zpočátku sledují, jako já, oni mohou být drzí, neomalení a falešní. Ale řekla bych, že ne. Rozhodně by se tak neměli chovat před Alfou, kterého žádají o členství ve smečce... Hlavou mi vířilo tisíce otázek, na které jsem neznala odpověď. Těsně před tím, než jsem definitivně usnula, promítl se mi v mysl obraz mé matky. Mé moudré milované matky. "Mami," zašeptala jsem.

//Západní Galvatar

Aniž bych si plánovala cestu, nohy mě opravdu nesly, kam chtěla. Až když jsem zamířila do východní části Galvataru, uvědomila jsem si, že mířím ke svému milovanému jezeru. No, možná to nebyly mé nohy, ale mé podvědomí, ale ať to bylo tak či onak, nijak jsem se tomu nebránila. Už jsem si ani nepamatovala, kdy naposledy jsem tu byla. Vlastně dávno před tím, než jsme se s Coedym stali členy Erinyjské smečky. Zhluboka jsem se nadechla. I zde bylo cítit několik cizích pachů, ale ani ty mě nikterak nezajímaly. Mířila jsem pomalu dál. Vlastně to určitě není špatné projít si po dlouhé době místa, kterými jsem procházela takřka denně a která mi byla důvěrně známá. Ach jo... Kvůli mlze ani nevidím, že se blížím k Jezeru, ale už z dálky cítím jeho vůni. Tu jemnou vůni vody a ryb. Ty ryby mi sice až tak čenichu nelahoidly, ale nenechala jsem se tím rozházet. Důležité bylo jezero.

//VVJ

//Erinyjský les

Až když jsem opustila les, všimla jsem si, že padla pořádná mlha. Nicméně to mi vůbec nevadilo a nehrozilo, že by mě to snad mohlo od mého úmyslu odradit. Ostatně, nebylo se co divit, že je mlha, přeci jen je podzim a taková sychravá rána nebyla výjimkou. Neměla jsem toto počasí sice moc ráda, ale už jsem se docela začínala těšit na zimu, až napadne sníh a budeme moci dodávat. Nebo se klouzat na zamrzlém jezeře. Už ani nevím, jestli jsem to učila Coedyho, pomyslela jsem si a pokračovala dál už volnějším krokem. Jakmile jsem se totiž ocitla na otevřeném prostoru, mnohem lépe se mi dýchalo. Na chvíli jsem se ještě zastavila, zavřela oči, zvedla hlavu a vpouštěla do plic studený vzduch. Přitom jsem ucítila pachy dvou cizích vlků, ale nijak mě to nerozházelo. Nehodlala jsem se s nimi jít seznámit. Po chvilce jsem pokračovala v cestě. Vlastně se mi docela líbilo, že místy byla mlha tak hustá, že mi poskytovala anonymitu. Nebyla jsem díky své bílé srsti příliš vidět. To by se docela hodilo při lovu, jít pěkně proti větru, aby mě zvěř necítila, a neměla by ani šanci mě zahlédnout, uvažovala jsem. Nicméně smůla, lov se odkládá na dobu neurčitou. Na druhou stranu... Když byla Skylieth tak schopná ulovit sama srnu nebo kamzíka, proč bych já nebyla schopná také sama něco ulovit? Možná ale někdy jindy....

//Východní Galvatar

//Nezájem, že je na řadě Razzaki, nehodlám čekat měsíc, až budu moci odepsat...

Začínala mě už z toho povyku a zmatku bolet hlava. Evidentně jsme všichni měli na tu podivnou dvojici stejný názor; nebyli nám sympatičtí a nelíbili se nám. Neměla jsem ani sílu se na Radnyho povzbudivě usmát nebo na něj mrknout, měla jsem prostě co dělat sama se sebou, aby se mi hlava nerozlétla na milion kousíčků. Krátce jsem pohlédla na Freyu. Doposud se držela a do děje nijak významně nezasahovala, což mě překvapilo. Zřejmě to celé chtěla nechat na svém otci a bratrovi, ačkoliv ona jako Beta také přece měla nějaké slovo. Nebo si to možná chtěla nechat až na konec.
Jaké bylo mé překvapení, když pak Atray vyslovil verdikt, a sice, že ty dva přijímá do smečky. Co prosím? On se zblánil! Nebo mu snad ta faleš a pokrytectví a podlézavost a já nevím co ještě, nevadí?? Potlačila jsem podrážděné zavrčení. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Oslovil pak ty dva jménem. Weriosasa... No jasně! To je přece ta vlčice, se kterou jsem trávila čas jako malá před povodní a během ní, ještě s... Vločkou? Ano, myslím, že se jmenovala Vločka... Hmm, ale to se tedy milá Weriosasa změnila. Kdyby se takto chovala v době, kdy jsem byla malá, tak se s ní přeci vůbec nebavím, přemýšlím v duchu. Jen na půl ucha pak zaslechnu Atrayův dodatek, kterak doporučuje tomu podivnému vlkovi s bílou hlavou, je-li mu kožich milý, měl by se odtud vytratit. Částečně si oddychnu. Kdyby přijal i jeho, tak bych asi vážně pochybovala o Alfově duševním zdraví. Sice jsou to odvážné myšlenky, možná i hříšné, ale copak by se mohl někdo divit?
Brzy se k naší skupině přiblížila Skylieth. Táhla s sebou srnu. Sice mi to připomnělo, že jsme sem s Coedym vrátili z procházky, abychom se účastnili smečkového lovu, pokud je takový v plánu, případně ho navrhli, ale v tuhle chvíli jsem vážně neměla myšlenky ani na lov, ani na jídlo. A zajídala se mi myšlenka, že bych se měla účastnit lovu s tím drzounem... Takkim... a snad i tou falešnicí Weriosasou... To bych si radši nechala zajít chuť a ulovila si zajíce. Nebo rybu.
Začínala jsem toho mít tak akorát dost. Cítila jsem, že potřebuji vypadnout. A to co nejdříve. Nejen z toho místa, kde bylo až moc vlků, ale také z toho lesa. Pročistit si hlavu. Otočila jsem se na svého partnera. "Drahý, půjdu se trochu projít. Potřebuji si pročistit hlavu. Vrátím se brzy," olízla jsem mu čenich a varovně se zamračila na Skylieth a Weriosasu, kdyby náhodou chtěly mít nějaké poznámky k něžnosti, kterou jsem projevila svému partnerovi. Poté jsem se rychlým, téměř zbrklým, krokem vydala směrem z lesa. Bylo to po dlouhé době poprvé, co jsem vyrazila někam bez Coedyho, ale cítila jsem, že opravdu potřebuji být sama a srovnat si myšlenky v hlavě. Možná bych se mohla pokusit najít matku, tak dlouho jsem ji neviděla. Ale kde ji hledat? Kdo ví... Třeba když nechám nohy nést mě, kam si zamanou, donesou mě k ní. Nebo aspoň k někomu z dávných přátel, které jsem neviděla od rozpadu smečky. A možná bych se mohla krátce zastavit v Borůvkovém lese... Uvažovala jsem, zatímco jsem opouštěla území Erinyjského lesa.

//Západní Galvatar

//pfff, nějak jsi zapomněla odpovědět Inaye

//no, tak já dodržuju pořadí, ve kterém píšeme, i když možná nemám úplně na co reagovat...

//neměl psát Art? Čekám jen na něj...

!!! AKCE !!!

Hola hej, tak už i Aranel zapojila mozkové závity a vymyslela nějakou jednoduchou akci pro spolučleny Erinyjské smečky:) Doufám, že se vás zúčastní co nejvíc (klidně i všichni :))) ) a že se bude akce líbit. Třeba mě to pak bude motivovat k vymyšlení nějaké další :D

Hon na zajíce
Je to jednoduché. Na odkazu níže máte mapku. Vaším úkolem je tipnout si souřadnice, kde se ukrývá zajíc. Tu souřadnici jsem si právě vymyslela a je daná, abyste si nemysleli, že to pak udělám podle toho, co kdo tipuje a někomu přilepšila, to ani náhodou :) A abyste měli větší šanci se trefit, máte možnost tipnout souřadnice tři. Ten, kdo uhodne nebo bude nejblíže, bude vítězem.

Mapka
Zde: http://zavodiste-dunhill.wbs.cz/mapka.jpg
(To provedení moc nezkoumejte :D ). Ten zelený bod vyznačuje start.

Termín
Čas na zasílání Vašich tipů je do 19. listopadu 2014 do 20:00

Kam posílat tipy
Posílejte Aranel do zpráv ve tvaru: jméno vlka, souřadnice, které tipujete. Předmět: Hon na zajíce
Příklad:
Aranel, souřadnice A5, G6, H9

Snad jsem na nic nezapomněla, ale v případě dotazů se na mě neváhejte obrátit. Lovu zdar! :)

//tak ještě před pár dny se tu plácalo pátý přes devátý a předháněl, kdo mohl, a dneska raději nepíše nikdo :DDDDD

//jak se nám sestřička pěkně rozpovídala :)))

Už mi z toho všeho začínala jít hlava kolem. Takovou bandu vlků jsem snad nezažila ani v Borůvkovém lese. No, rozhodně ne tolik cizinců. Zamračeně jsem sledovala tmavě hnědou vlčici, která mi byla stále více povědomá, jak se lísavě vyjadřuje, všechno přehnaně chválí a obdivuje. Byla falešná, až to nebylo hezké. Čeho tím chce dosáhnout? S faleší ničeho nedosáhne... Pohodila jsem hlavou, ale dál stála klidně. Tohle bylo především na Atrayovi a Radonovi. A Radon z toho už byl poměrně podrážděný. Vůbec jsem se mu nedivila. Brzy se však u skupiny objevila i Freya. Pozdravila jsem ji mírným kývnutím hlavy. Dál jsem pak sledovala dění. Vůbec jsem nechápala tu trojici prapodivných vlků, kteří vůbec nemají žádnou úctu před Alfou a Betou smečky. Nebo aspoň co se týkalo té tmavě hnědé a vlka, který tu byl s ní. Bylo možné, že byli partnery. No a ten třetí... Pohlédla jsem na černého vlka, který byl značně zanedbaný a jeho vyjadřování také nebylo na vlk ví jaké úrovni. Možná neměl všech pět pohromadě. Nebo jen prostě nebyl dlouho ve společnosti vlků a nevěděl, jak se správně chovat a vyjadřovat...
Konečně Atray vyštěkl, aby byli ticho. Všichni mleli páté přes deváté. Představil se jako Alfa smečky, která zde sídlí, a zajímalo ho, čím by byli pro smečku přínosní ti, kteří by tu chtěli zůstat. Nejspíše mluvil především k těm dvěma. Vlčice hned začala s chvalozpěvy, kterak jsou charismatičtí, krásní, noblesní a kdo by se o něj neporval. Že by to chtělo být u nás aspoň celou zimu. Posměšně jsem si odfrkla, když zase začala opěvovat Atrayovy zuby. Následně řekla, že by Takki, zřejmě ten vlk vedle ní, by mohl posloužit jako lovec. A ona, že je tu krapet vlků a máme v tom bordel, může na to vše dohlížet. Ušklíbla jsem se. "Bordel jste tu udělali akorát tak vy," zabručela jsem si spíš pro sebe. No a jako vtip, že by tu na něco dohlížela, docela dobrý. Od toho jsou tu Alfa a Bety. Ne nějaká drzá a falešná madam, která si sem přijde a myslí si, že z ní padneme na čenichy... Podívala jsem se na Radona a pak na Atraye. Trošku se mi ježily chlupy z představy, že tuhle faleš bycho měli mezi sebou. Vím, že bych neměla dát na první dojem. Ale tohle je vážně extrém! Zabědovala jsem v duchu. No, možná by si rozuměla se Skylieth, ušklíbla jsem se vzápětí.

//ještě já :D

//a Aranel píše po Razzakim :D jaj, vy jste tu ale udělali bordel :D