Příspěvky uživatele

< návrat zpět

!!! AKCE !!!

Hola hej, tak už i Aranel zapojila mozkové závity a vymyslela nějakou jednoduchou akci pro spolučleny Erinyjské smečky:) Doufám, že se vás zúčastní co nejvíc (klidně i všichni :))) ) a že se bude akce líbit. Třeba mě to pak bude motivovat k vymyšlení nějaké další :D

Hon na zajíce
Je to jednoduché. Na odkazu níže máte mapku. Vaším úkolem je tipnout si souřadnice, kde se ukrývá zajíc. Tu souřadnici jsem si právě vymyslela a je daná, abyste si nemysleli, že to pak udělám podle toho, co kdo tipuje a někomu přilepšila, to ani náhodou :) A abyste měli větší šanci se trefit, máte možnost tipnout souřadnice tři. Ten, kdo uhodne nebo bude nejblíže, bude vítězem.

Mapka
Zde: http://zavodiste-dunhill.wbs.cz/mapka.jpg
(To provedení moc nezkoumejte :D ). Ten zelený bod vyznačuje start.

Termín
Čas na zasílání Vašich tipů je do 19. listopadu 2014 do 20:00

Kam posílat tipy
Posílejte Aranel do zpráv ve tvaru: jméno vlka, souřadnice, které tipujete. Předmět: Hon na zajíce
Příklad:
Aranel, souřadnice A5, G6, H9

Snad jsem na nic nezapomněla, ale v případě dotazů se na mě neváhejte obrátit. Lovu zdar! :)

//tak ještě před pár dny se tu plácalo pátý přes devátý a předháněl, kdo mohl, a dneska raději nepíše nikdo :DDDDD

//jak se nám sestřička pěkně rozpovídala :)))

Už mi z toho všeho začínala jít hlava kolem. Takovou bandu vlků jsem snad nezažila ani v Borůvkovém lese. No, rozhodně ne tolik cizinců. Zamračeně jsem sledovala tmavě hnědou vlčici, která mi byla stále více povědomá, jak se lísavě vyjadřuje, všechno přehnaně chválí a obdivuje. Byla falešná, až to nebylo hezké. Čeho tím chce dosáhnout? S faleší ničeho nedosáhne... Pohodila jsem hlavou, ale dál stála klidně. Tohle bylo především na Atrayovi a Radonovi. A Radon z toho už byl poměrně podrážděný. Vůbec jsem se mu nedivila. Brzy se však u skupiny objevila i Freya. Pozdravila jsem ji mírným kývnutím hlavy. Dál jsem pak sledovala dění. Vůbec jsem nechápala tu trojici prapodivných vlků, kteří vůbec nemají žádnou úctu před Alfou a Betou smečky. Nebo aspoň co se týkalo té tmavě hnědé a vlka, který tu byl s ní. Bylo možné, že byli partnery. No a ten třetí... Pohlédla jsem na černého vlka, který byl značně zanedbaný a jeho vyjadřování také nebylo na vlk ví jaké úrovni. Možná neměl všech pět pohromadě. Nebo jen prostě nebyl dlouho ve společnosti vlků a nevěděl, jak se správně chovat a vyjadřovat...
Konečně Atray vyštěkl, aby byli ticho. Všichni mleli páté přes deváté. Představil se jako Alfa smečky, která zde sídlí, a zajímalo ho, čím by byli pro smečku přínosní ti, kteří by tu chtěli zůstat. Nejspíše mluvil především k těm dvěma. Vlčice hned začala s chvalozpěvy, kterak jsou charismatičtí, krásní, noblesní a kdo by se o něj neporval. Že by to chtělo být u nás aspoň celou zimu. Posměšně jsem si odfrkla, když zase začala opěvovat Atrayovy zuby. Následně řekla, že by Takki, zřejmě ten vlk vedle ní, by mohl posloužit jako lovec. A ona, že je tu krapet vlků a máme v tom bordel, může na to vše dohlížet. Ušklíbla jsem se. "Bordel jste tu udělali akorát tak vy," zabručela jsem si spíš pro sebe. No a jako vtip, že by tu na něco dohlížela, docela dobrý. Od toho jsou tu Alfa a Bety. Ne nějaká drzá a falešná madam, která si sem přijde a myslí si, že z ní padneme na čenichy... Podívala jsem se na Radona a pak na Atraye. Trošku se mi ježily chlupy z představy, že tuhle faleš bycho měli mezi sebou. Vím, že bych neměla dát na první dojem. Ale tohle je vážně extrém! Zabědovala jsem v duchu. No, možná by si rozuměla se Skylieth, ušklíbla jsem se vzápětí.

//ještě já :D

//a Aranel píše po Razzakim :D jaj, vy jste tu ale udělali bordel :D

//Atray je sice nejdůležitější, ale docela nefér, že někdo napíše jeden, někdo dva a někteří žádný příspěvek, protože nevíme, jak to tu je, nebo prostě čekáme na ostatní...

//my moc extra důležití nejsme :D ale prostě se sem teď vecpu já :D :P

Nebyli jsme pryč moc dlouho a tak jsem docela nechápala, kde se tu teď vzalo tolik vlků. To se všichni přišli ucházet o místo ve smečce? Podivila jsem se, ale nic jsem nahlas neřekla. Byla jsem ráda, že je tu Radny, který zatím naši pomoc odmítl, nicméně bylo možné, že později bude každá tlapka k dobru. Zachytila jsem Indilin pohled. Pak jsem sledovala tmavě hnědou vlčici, která mi přišla hrozně povědomá, ale nedokázala jsem si hned vybavit, odkud ji znám nebo jak se jmenuje. Asi jsem koukala moc okatě, vůbec jsem si to neuvědomovala, místo abych po ní koukala jen po očku, rádoby nenápadně.
Pak k naší skupince přiběhl zvláštně vypadající vlk. Tedy, pokud se vlkem mohl nazývat. Překvapeně jsem na to stvoření koukala. Radny se hned chopil iniciativy, abychom se ho nedotýkali, mohl by být nemocný a já, v první chvíli úplně vyhozená z koncentrace, couvla. Coedy se hned postavil přede mě, aby mě v případě potřeby bránil. Sice jsem byla toho dojmu, že bych se ubránila sama, ale samozřejmě mi to zalichotilo, že je to můj obránce. Nesmírně se mi ulevilo, že se tu objevil i Atray, který tu konečně mohl zjednat pořádek. Sice jsem nechtěla Radnyho podceňovat, ale zdálo se, že mu to už přerůstá přes hlavu, takže jistě i on byl rád, že se tu objevil jeho otec a s touhle situací mu pomůže. Spolu s ním přišla mně dosud neznámá vlčice. Bedlivě jsem ji pozorovala. Bylo docela dobře možné, že i ona přišla žádat o členství ve smečce a jelikož šla s Atrayem a nemířili k hranici, nejspíš ji přijal. Jinak by ji jistě doprovodil a dohlédl, aby odešla. Pak jsem zase spočinula zrakem na tmavě hnědé vlčici a dalších, kteří tu byli s ní. Byla jsem absolutně ztracená, ale jelikož důležité byly role Alfy a Bety, nechala jsem to na nich a zatím se do ničeho nepletla. Samozřejmě jsem ale byla připravená v případě potřeby s něčím, nebo spíš s někým, pomoci.

//a co Weri? Radny, nepospíchej, já ještě nereagovala :D

//Tak asi by to chtělo, aby se vymáčkli hlavně Takki, Weri, Rodos, Razzaki a pak já s Coedym

//jaký máme vůbec pořadník? :D

//Vodopády

Pověděla jsem Coedymu v kostce o tom, jak jsme žili několik týdnů na Zubaté hoře. Poznamenal, že jsem mu o tom už říkala, ale že některé věci mu vypadnou z hlavy a omluvil se. Usmála jsem se na něj. "To nic, taky jsem občas hlava děravá a vypadne mi z ní spousta věcí," ujistím ho, že mu za to hlavu neutrhnu.
Docela jsem se začínala těšit na lov, jak jsme se o něm tak bavili. Když byla řeč o kamzících, Coedyho napadlo, že třeba žijí v těch horách, které jsme nechali za zády. Bylo také možné, že právě tam Skylieth lovila. Přikývla jsem na znamení, že si myslím, že by to určitě mohlo být reálné.
Pokračovali jsme v cestě. Samozřejmě jsem nemohla odolat, abychom se nezastavili u vodopádu. To byla prostě moje vášeň, ale i můj partner uznával, že pohled na ně je prostě nádhera. Nechal mě v klidu rozjímat a užívat si tu krásu. Ačkoliv bych tu mohla stát a koukat do aleluja, zakručelo mi v břiše. Tím se mi připomnělo, že je vážně načase hodit něco do žaludku. No, pokud se půjde lovit, tak si stejně budeš muset čekat, než co skolíme. A také než se první nasytí výše postavení členové smečky, promluvila jsem v duchu ke svému žaludku. Následně jsem Coedymu oznámila, že můzeme pokračovat, šťouchla do něj a rozběhla se směrem k Erinyjskému lesu. Můj milovaný mi však stačil, neběžela jsem extra rychle, a brzy mě zatahal za chlupy na ocase. "Ty jeden drzoune!" zavrčela jsem na něj se smíchem. Kdyby se zastavil s mým ocasem v tlamě a já to nečekala a běžela dál, klidně by mi moji oháňku mohl urvat! Hmm, bylo by to vůbec možné? zamyslela jsem se na okamžik. Zpomalila jsem do kroku, abychom nevlítli do lesa jako rozdováděná vlčata, ale rozumní dospělí vlci. Navíc už na hranicích mě do čenichu uhodila spousta cizích pachů. Tázavě jsem se podívala na Coedyho a na chvilku jsem se zastavila. "Zdá se, že nám to tady krapet ožilo," poznamenala jsem. Zvedla jsem hlavu abych zhluboka vdechla pachy a identifikovala zdejší vlky. Ulevilo se mi, že jsem kromě cizinců ucítila Radnyho a automaticky jsem se rozklusala směrem k němu. "Ahoj Radny. Můžeme ti nějak pomoct?" zeptala jsem se uvolněným hlasem, ačkoliv jsem si dávala pozor na řeč těla, která dávala najevo, že jsem ostražitá, ale ne naježená, argresivní nebo bázlivá. S odstupem jsem si prohlížela cizince, kteří tu stáli.

//Ostružinová louka
Dívali jsme se na hory a já se Coedyho zeptala, jestli někdy byl v horách. Řekl mi, že jedině v místech, kde to bylo nezbytně nutné, když šel nějakým směrem, ale nikam až na vrchol se neškrábal. Přikývla jsem. Zajímalo ho, jak jsem na tom já. Na chvíli jsem se zamyslela, jestli jsem mu někdy vyprávěla o nuceném pobytu na Zubaté hoře. Bylo možné, že ano, ale už to bylo dlouho. "Ano, dokonce jsem tam byla nucena s několika dalšími vlky několik týdnů žít, protože Gallieru postihla velká povodeň. Dokonce se tam narodili Coffin s Whiskeyem," odpověděla jsem a při té nepříjemné vzpomínce se zachmuřila. Když jsem nemusela, tak jsem na tu dobu nevzpomínala. Tehdy jsem snad i naposledy viděla například Vločku nebo Weri. Ale hodila jsem nepříjemné vzpomínky za hlavu, už to bylo dávno za námi.
Vydali jsme se na cestu zpátky a probírali, že bychom si dali něco k snědku. Měla jsem sice za to, že když Skylieth zvládla ulovit kamzíka a sama, my bychom také zvládli něco většího. "Nejspíše ano," odpověděla jsem na Coedyho dotaz, jestli byla Skyl lovit v horách. Nebyla jsem si však jistá, jestli nejsou i nějací kamzíci, kteří žijí v nížinách. To by asi ale byla hloupost.
Brzy jsme zaslechli hučení vodopádu a mé srdce poskočilo radostí. Nevědomky jsem zrychlila tempo. Ta voda mě vábila neskutečnou silou. Nemohla jsem jí odolat. A ani jsem nechtěla. Zastavila jsem se na místě a obdivovala tu nádheru, jako bych ji viděla poprvé v životě. Ty jsi fakt vodofilka... Nebo vyloženě vodopádofilka, ušklíbla jsem se. Ale nenechala jsem se tím rozhodit. Dokázala jsem být sama k sobě kritická a nazývat věci pravými jmény, ale to mi nebránilo obdivovat tenhle div přírody. "Nedokážu se na tu nádheru vynadívat," řekla jsem zastřeným hlasem směrem ke Coedymu a oči se mi zaleskly. Zhluboka jsem nasála vůni vody, mokré půdy a trávy a okolních pachů. Bylo tu cítit velmi slabě Skylieth, nejspíš tu byla před námi, ale už to bylo možná i několik dní. Zavřela jsem oči, našpicovala uši a poslouchala zurčení vody, jako by to bylo přímo pohlazení pro duši.
Pomalu jsem se zase vrátila do reality. Cítila jsem se nabitá pozitivní energií. "Můžeme pokračovat," zazubila jsem se na Coedyho, šťouchla do něj a vesele se rozběhla do lesa.

//Erinyjský les

//nějak se nám to tu seklo o.O

Byla jsem nadšená, že se tu vyskytly malinové a ostružinové keře, i když mě mrzelo, že nejsou zrovna rozkvetlé nebo nemají plody. Ale usmyslela jsem si, že se sem podíváme zase na jaře, to bude ještě lepší podívaná. Sice by možná zvládl Coedy, aby jeden z keřů rozkvetl, ale to přeci jen nebylo ono. Na celé společenství těchto keříků v plném květu je mnohem lepší podívaná a já si nebyla jistá, jestli by Coedy zvládl všechny. Navíc, asi by dlouho nevydržely, zima byla čím dál blíž a poškodit květy a ovoce jen kvůli mé sentimentalitě, to nepřicházelo v úvahu.
Coedyho něco zaujalo, zatímco jsem vzpomínala na Borůvkový les a uvažovala, jestli jsou i jiné smečky, které sídlí v ovocném lese. Upřímně řečeno, jiný les s takovými stromy jsem neznala. Nepotkala jsem takový během putování ani mi o něm nikdo nevyprávěl. Ale možné to bylo. Třeba vznikl i nějaký nový když se přetvářela místní krajina. Vysledovala jsem tedy Coedyho pohled. Překvapeně pozoroval hory, které se nad námi rozprostíraly. "Hmm, ani jsem si jich předtím nevšimla," řekla jsem a chvíli se tiše dívala s ním. Vzpomněla jsem si na tu nepříjemnou událost, kdy jsme se na horách ukrývali před velkou povodní. "Byl jsi někdy v horách?" zeptala jsem se svého partnera.
Poté jsme se shodli, že by bylo dobré poslat nějaký kus žvance do žaludku. Coedy navrhl zajíce, já jsem ale mlsoun a měla jsem strašnou chuť na vysokou. Můj partner poznamenal, že by nás asi muselo být víc. "No, když zvládla Skylieth sama ulovit kamzíka, tak my bychom určitě zvládli skolit nějakou losici nebo danělu." Řekla jsem zamyšleně. Coedy pak řekl, že bychom se mohli vrátit zpět do lesa a zjistit, jestli se nepřipravuje lov. Nadšeně jsem přikývla. "Dobrý nápad," usmála jsem se na něj. "A když ne, můžeme argumentovat, že by si Atray a jeho potomci měli také ověřit, jak jsme v lovu zdatní," dodala jsem a povzbudivě na Coedyho mrkla. Už jsem si ani nepamatovala, kdy jsem byla naposledy na lovu. A ani jsem si nechtěla připouštět, že by to Atray, Radnayden nebo Freya nechválili. Hmm, a také by bylo dobré, kdyby se účastnil Alfa i obě Bety, abychom se také poznali. Hlavně ale bych se chtěla sblížit trošku s Freyou. Sice byla ze začátku dost odměřená, později už byla o něco přívětivější, tak třeba bychom mohly být přítelkyně... Ponořila jsem se opět na chvíli do svých myšlenek a volným klusem se vydala zpátky k Erynijskému lesu. "Nezmínil se vám Atray při prohlídce lesa, kam se chodí lovit vysoká?" zeptala jsem se Coedyho a trošku změnila směr, než byl ten, kterým jsme se sem vydali.

//Vodopády