Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Arminius, Aithér - duben (1/10) - Borůvkový les

Rozkošnicky jsem se protáhla, až mi tiše zapraskaly klouby a některé kosti. Strávila jsem dlouhou dobu v jedné poloze, takže jsem byla trochu ztuhlá. Pak jsem zvedla hlavu k obloze, která byla jako vymetená, slunce svítilo a tak jsem nechala jeho paprsky, aby trošku prohřály můj bílý kožich. Přitom jsem inhalovala příjemně teplý jarní vzduch. Konečně dorazilo mé oblíbené roční období.
Zastříhala jsem ušima, když zpěv ptáků narušil jiný hlas. A jako správná máma jsem ho hned poznala. Možnosti byly sice dvě, který z nich by to mohl být, nicméně Arminius zatím ještě neměl takový hluboký hlas, jako jeho starší bratr. Takže jsem se mýlit nemohla. Hned vyrazila směrem, kde jsem ho zaslechla. Nebyla jsem daleko, brzy jsem ho zahlédla. Jak jsi ale vyrostl, ty můj malý velký chlapečku, usmála jsem se v duchu.
"Slyším tvé volání, můj drahý synáčku," zazubila jsem se na něj, zastavila se a počkala si, jestli se dočkám nějakého objetí aspoň od Arminia.

Zatímco jsem zpracovávala novinky, přišel mi na mysl nápad, nebo spíš se ozval smysl pro povinnost, abychom vyrazili na lov. A protože Keziah už na to měla věk, byla také vysoká takřka jako já a byla také silnější, žádné tintítko, které by odnesl slaboučký větřík, hned jsem jí navrhla, aby se přidala k nám. Nadšeně souhlasila a já byla za to ráda. "Tak skvělé. Taťka se určitě taky přidá, až se trošku prospí, nebo ho vzbudíme. Bude rád. A když přibereme další členy smečky, můžeme toho ulovit víc," začala jsem plánovat nahlas. Byla tu ještě Cynthia, která by se jistě ráda zapojila a o Kaye jsem skoro nepochybovala. A kdyby se přidal Erlend, Ivy nebo Cyril, byl by nás ideální počet pro ulovení dvou laní. Nebo daněl... Podle toho, co potkáme.
Ovšem další přemýšlení a plánování přerušila velká černobílá voda, která se přiřítila. "Siberko," usmála jsem se na druhou dceru. Také z ní byla velká a dobře stavěná slečna, však měla být po kom. Já ani Awarak jsme nebyli žádní kostitřasové. "To jsem ráda, že jsi našla cestu domů. Zrovna plánujeme smečkový lov. Přidáš se k nám?" Zajímala jsem se a doufala, že neodmítne - i ona potřebovala získávat zkušenosti.
"No Ivy se domlouvá s Erlendem, který je teď Alfou společně s Baghý, jestli ji přijme do smečky. Vysvětlila jsem.

K naší skupince se přiblížila Baghý. Pozdravila jsem ji rychlým kývnutím hlavy. Cynthia šla za ní, konečně se dočkala a tak se mohla domluvit, zda bude přijata. Ale věřila jsem, že nebude problém, vypadala sympaticky, rázně a podle prvních slov se zdálo, že se s Alfou znají. Tak to určitě najde u nás domov.
Dál jsem ale věnovala pozornost dceři. Zajímala jsem se, zda už umí svá křídla ovládat a její odpověď byla kladná. Zavrtěla jsem špičkou ocásku a usmála se. "Ano, vím. Jednou jsem to zažila, se svým otcem, díky jeho speciální magii. Že začátku jsem měla strach, ale pak jsem si zvykla a byl to nezapomenutelný zážitek. I když jsme letěli jen krátce," vybavila jsem si dávnou vzpomínku.
Dál se Kezi zajímala, co je tu nového, ale odpovědět jsem jí nestačila. Přišla k nám Baghý a tak jsme svou pozornost věnovaly jí. Jistě nám přišla sdělit důležité novinky, které jsem potřebovala jako Beta vědět. Sice jsem doufala, že si promluvíme o samotě případně mezi šesti očima spolu s Awarakem, ale nevadí. Takhle jsme se to dozvěděli všichni. První novinkou, a velkým překvapením, pro nás bylo, že Erlend se stává Alfou. Vykulila jsem oči a rychle pohlédla na Awaraka. Jistě nás oba napadla stejná otázka - co je s Jinksem? Pravdou ale bylo, že jsem ho tu dlouho neviděla, takže... Třeba se s Baghý rozešli. A nejspíš nechtěl zastávat funkci, kterou mu nabídla. Proti Erlendovi jsem nic neměla, ale co ta jeho nemluvnost? Nebude to spíš nevýhoda? I když... On si jistě už našel způsob, jak komunikovat. I když já sama zatím nevěděla, jak.
Dále jsme se dozvěděli, že Cynthia byla přijata, a mezi členy smečky se počítá i Adiramova dcera... Počkat... Co? On má dceru? Kdy? Jak? S kým? No, na odpovědi na tyhle otázky si budu muset počkat. Nejlépe do doby, než se s nimi potkám. A návrat Wizku? Znovu se mi rozkmital ocas. Tak z toho jsem měla vážně radost! Chyběla mi. Doufám, že se potkáme co nejdřív! Ještě byli jmenování další dva noví členové, kteří tu byli dokonce už od léta. A já se s nimi ještě nepotkala. No toto! Další zápis do nutných setkání.
Dále přišly na řadu informace o povýšeních a funkcích. Kaya si jistě své povýšení na Deltu zasloužila a také její funkce se k ní hodila. A jelikož si stejné povýšení kromě Adirama zasloužil i onen Varja, o důvod víc se s ním seznámit. A když zastoupí Erlenda jako lovec, byla by určitě skvělá příležitost se potkat na lovu.
Už jsem myslela, že Baghý svůj proslov dokončila, podle jejího výrazu jsem soudila, že takhle dlouho mluvit před skupinkou vlků jí asi moc nedělá dobře, ale její řeč pokračovala. Tentokrát přišel dík za mou a Awarakovu práci. Oplatila jsem krátce úklonu, usmála se a mávla tlapkou, jakože nemusí děkovat. Snad jsme ji dělali dobře. Teď už to opravdu bylo všechno. Alfa se vydala směrem ven z úkrytu. Zaslechla jsem venku nějaký hlahol, ale podle všeho věděla, o co jde, tak se tam vydala. Cestou míjela Erlenda. Všimla jsem si, že jedná s Ivy, tak měl první úkol jako Alfa. A Ivy se konečně dočkala.
"No, to máš pravdu, novinek je teda hodně," přikývla jsem zamyšleně směrem k dceři. Koukala jsem na svého milovaného, ale ten se zvedl a omluvil se s tím, že si půjde odpočinout. "Dobře se prospi," broukla jsem za ním a sama potlačila zívnutí. Také bych se nejraději schovala pěkně do naší jeskyně, kde je krásně soukromí, ale smysl pro povinnost mi zatím nedovolil jít spát. "Asi bychom měli vyrazit na lov. Zima skončila a když tu teď máme tolik hladových krků... Co ty na to?" Mrkla jsem na Kezi a doufala, že půjde s námi. Ostatně už byl docela čas na to, aby se naučila lovit vysokou. Jen jsem tedy doufala, že ji to neučil někdo cizí někde na toulkách, to by mě mrzelo....

Na půl ucha jsem poslouchala Kayu s Cynthií, jak se pořád špičkovaly. Byla jsem taky moc zvědavá, jak to ty dvě zakončí, jestli vůbec někdy. Zatím byly jejich síly vyrovnané. Zdálo se, že Cynthii nic neodradí od toho, aby se ucházela o místo v naší smečce. Ani fakt, že se nám tu objevila ta podivná příšera z ledu.
Mou pozornost ovšem za chvilku převzala moje dcera, která se k naší skupince přidala. Mezitím už také dorazil Awarak a pár kroků za ním Iva. Pozdravila se s Kezi, nejspíš se ty dvě někdy setkaly. Ale podle dceřina výrazu jsem si tipla, že si nebo moc jistá, kdo tahle vlčice je. Nicméně obě se zajímaly o Siberii, Kezi pak i o svého bratra. "Nevím, někde se potulují. Snad jsou v pořádku, ta zima byla dost náročná na to, aby byl někdo dlouho mimo smečku. Ale tobě to taky evidentně neuškodilo." Věděla jsem, že Keziah je chytrá a navzdory svému mladému věku se o sebe umí postarat. "Siberia se neukázala dlouho, Arminius se šel prospat, takže se minul s Aithérem... Ale nikde ho tu nevidím, možná se šel někam projít." Pohodila jsem ocasem. Už to evidentně bylo o zvyku, děti nám odrostly, takže že se nějakou dobu neukážou doma... Jen jsem doufala, že pokud se rozhodne někdo z nich opustit Borůvkový les, přijdou nám to aspoň říct a rozloučit se. "Co tvá křídla? Naučila ses s nimi zacházet?" Zajímala jsem se raději o dceřinu anomálii. Za chvilku mě zahřálo u srdce, když mě lehce dloubla čenichem. Usmála jsem se na ni a i když bych jí nejradši pořádně olízla tvář a věnovala jedno medvědí obětí, udržela jsem se a jen jsem dceři lehce pocuchala srst na hlavě. A pak ji zase honem srovnala, aby mi nevynadala, že jsem ji rozcuchala.

Zatímco se z lehu zvedala do sedu a ozývalo se tiché křupání kostí, ujistila mě Cynthia, že se cítí o něco lépe. To se mi tedy ulevilo. Jen jsem se musela zamračit, ještě s Baghý nemluvila. Zmínila se, že něco projednává. Pohlédla jsem směrem, kde bylo Alfu vidět, ve společnosti našeho nemluvného člena, který byl ale vynikajícím lovcem. "To je Erlend, asi řeší něco důležitého," řekla jsem a doufala, že audienci u ní také dostanu. Nicméně jsem musela počkat, fronta byla poněkud dlouhá. I když žádosti o přijetí do smečky mohla vyřídit se všemi třemi naráz. Bylo to vlastně potěšující a snad i poprvé, co se jich sešlo více v jednu chvíli.
Mezitím Kaya pronesla jakousi poznámku ohledně účtování za den otevřených dveří v lese v podobě zajíce. Nebo i více kusů. Ovšem Cynthia mě s odpovědí předběhla. Musela jsem se zazubit, samozřejmě se nedala. "Nu, máme tu po dlouhé době docela živo. Aspoň se nenudíme," poznamenala jsem jen. Víc jsem nestihla, protože jsem zachytila pach, který se k nám přiblížil. Za pár chvilek se objevila má dcerka. Musela jsem se pyšně pořádně uculit, jaká je z ní elegantní mladá dáma, i když si to možná neuvědomuje. "Kezi! Ráda tě zase vidím. Tady je všechno v pořádku. Jak se vede tobě?" Usmála jsem se na ni. Trošku mě mrzelo, že nebyl trošku důvěrnější pozdrav, ale už jsem si tak nějak zvyklá na to, že si na tyhle věci moc nepotrpí.

//les

U vchodu do úkrytu jsme potkali Aithéra. Samozřejmě měl o nás starosti, takže jsem ho v rychlosti ujistila, i když si to ověřil pohledem, že jsme v pořádku. Také jsem mu jen souhlasně odkývla, chápala jsem, že si také potřebuje něco zařídit. Byl tu docela dlouho, tak se také potřeboval jistě trochu protáhnout. "Samozřejmě. A děkuji, že jsi dělal společnost Cynthii," usmála jsem se na něj a oplatila mu olíznutí. Nechtěla jsem volit slova, že tu cizí vlčici víceméně hlídal, ale co už. Kdyby chtěla dělat potíže, tak je dělá už dávno.
Zastavila jsem se a zavětřila. Byla tu spousta pachů, takže pořádně živo. Chtěla jsem mít sice v první řadě trochu soukromí v jeskyni Bet, ale nakonec jsem se rozhodla, že se zastavím nejdřív u Cynthie, abych zjistila, jestli už mluvila s Alfou. Podle čichu jsem zjistila, že je tu také, takže to mě uklidnilo, ale podle všeho byla momentálně ve společnosti Erlende, takže bylo možné, že spolu ještě nemluvily. Ohlédla jsem se, jestli za mnou a Awarakem jdou Iva s Cyrilem, ale zatím jsem je neviděla. Mohli si aspoň s Baghý promluvit všichni tři.
Pokračovala jsem ve volné chůzi, až jsem zakrátko spatřila Cynthii. "Zdravím tě, cítíš se lépe?" Usmála jsem se na ni a lehce pohodila ocasem. "Už se to podařilo mluvit s Baghý?" Zeptala jsem se a uvolněně se posadila opodál. Konečně aspoň sedím, ulevila jsem si, i když jsem měla sto chutí se pořádně rozplácnout na nějakou příjemnou kožešinu a pořádně si zdřímnout. Taky budeme muset brzo vyrazit na lov, uvědomila jsem si. I když bylo fajn, že tu teď bylo hodně členů, aspoň bychom měli svolání a lov rychle vyřízené, pokud se všichni hned nerozprchnou. A třeba by se také hned zapojili nováčci, pokud by je Alfa přijala, aspoň bychom hned věděli, jak jsou šikovní.

Nechala jsem lichotek, protože Kaya to neměla moc ráda. Přesto jsem ale musela po pravdě vyjádřit svůj dojem. Takže jsem jí pochválila a basta fidli. Další svou pozornost jsem pak raději věnovala dvěma vlkům, kteří se právě u nás ocitli. Od Ivy jsem se dozvěděla, že Alfa jí už jednou místo zde nabízela, ale tehdy se necítila připravena se usadit. Souhlasně jsem přikývla. "Rozhodně schvaluji, že sis to předem promyslela. Vlků, kteří k nám přišli a po pár měsících se beze slova zase vypařili, už bylo docela dost. Bohužel se tomu vyhnout úplně nedá, ale věřím, že budeš výjimka. Vy oba," opravila jsem se a usmála se i na Cyrila. A jelikož se Kaya vydala do úkrytu, stejně jako Awarak, šla jsem s nimi a vybídla ty dva, aby šli s námi. "Borůvková smečka má hodně co nabídnout. Tak snad máte i něco vy," začala jsem a Awarak plynule přešel na zjišťování, jak jsou na tom s lovením. Určitě by se nám hodili další šikovní lovci. Nebo možná by Ivy mohla být učitelkou nebo pečovatelkou. Sice tu teď žádná vlčata nebyla, ale rozhodně tu možnost jsme nemohli vyloučit. Byla jsem ráda, že se konečně půjdeme zahřát, protože i když se teď mírně oteplilo, zima byla poměrně nepříjemná. A doufala jsem, že Aithér ještě je v úkrytu.

//úkryt

Gratuluji povýšeným :)

"Já bych si to nikdy nedovolila, culila jsem se dál na Kayu. "Navíc jsme už něco podobného kdysi zažily, tak vím, že klameš tělem... Tedy ne, že bych tě někdy podceňovala... Ale víš jak. Raději jsem zase na chvíli zmlkla, abych se do toho nějak víc nezamotala. No prostě ačkoliv je drobnější a štíhlá, možná pro někoho taková třasořitka, opak je pravdou - statečná bojovnice, která nedá svou kůži lacino.
Pak jsem věnovala svou pozornost Awarakovi, tak nějak se přidaly další slova chvály, byla to pro nás docela zkouška, ale také jsme zjistili, co vlastně umíme. Nebo čeho jsme schopni. A nejen pro Awaraka tohle bylo určitě všechno překvapivé zjištění. A pro mě dobrý trénink, protože zatím jsem jinak magie moc nepotřebovala - tedy aspoň ne vítr na nejvyšší úrovni. To jen voda mi posloužila jako kratochvíle pro vlčata.
Zatímco Awarak se omluvil, odběhl značkovat území, čímž mě předběhl - chtěla jsem mu to na hrnout. Ještě než odešel, odpověděl na Kayinu otázku, že Iva ani Cyril zatím nejsou členy smečky. Vlastně jsem nevěděla, co Iva, ale když přišla s Cynthií, tipovala jsem, že by se zde obě chtěly ucházet o místo. "Alfa se před chvílí vrátila domů, podle všeho je teď v úkrytu. Můžu vás tam dovést, pokud si s ní chcete promluvit a požádat o místo ve smečce," řekla jsem oběma a usmála se. Mladá vlčice docela překvapila, že nám pomáhala s příšerou, což bylo jen k dobru a rozhodně se to muselo zmínit i před Alfou, protože kdyby Iva byla přijata, možná by byla dobrá ochránkyně. A když jsem se tak dívala na Cyrila, jistě by byl dobrý jako lovec nebo také ochránce. Ale to jsem moc předbíhala. Raději jsem si tedy zatím počkala na odpověď.

Boj s příšerou 6/6

Uf, to je teda odolná příšera, pomyslela jsem si dost otráveně. Jenže ani moje první tornádo nebylo úplně bez chyby – chtěla jsem ho poslat přímo na ni, ale to nejspíš byl i její předpoklad, že to udělám, nebo nevím… Zkrátka navzdory všemu sebou ta věc cukla a tornádo jí moc neuškodilo. Sakra, zavrčela jsem pro sebe tiše.
Než jsem však stačila začít vymýšlet další taktiku, protože na poradu s ostatními nebyl čas, všimla jsem si, že u nohou té potvory se začaly objevovat kořeny. Dost silné kořeny. Ale podle všeho to nebyla Awarakova práce. Ohlédla jsem si a všimla si, že nedaleko nás stojí mladá hnědá vlčice, která přišla s Cynthií a snaží se pomáhat. Usmála jsem se a vzápětí zaslechla Kayu, která udávala pokyny. Ty první patřily Awarakovi, aby také pomohl se znehybněním. Docela napjatě jsem sledovala svého partnera, jak si s tím poradí, protože jsme zatím nevěděli, jak moc dobře svou magii ovládá, ačkoliv před chvíli ta věc se stromem byla dost šikovná a hlavně silná, takže určitě musel být ve zkušenosti dost vysoko. Současně také bylo vidět, jak nohy té příšery přimrzají, i když to nebylo nic lehkého, protože sama byla z ledu a sněhu. A zatímco jsem čekala, až budou kořeny dost pevně omotané, poslechla jsem Kayin pokyn a začala si chystat pořádný fičák. Vítr se znovu začal zvedat. Nejdřív jen tak pomalu, nesměle, ale rychle nabíral na intenzitě, až se začaly ohýbat okolní stromy. Také na zem napadaný sníh začal poletovat kolem. Počkala jsem, než uslyším pokyn, že je vše připraveno. “Dobře, jdeme na to! Tři… dva… jedna… teď!“ Ve stejnou chvíli dosáhl vítr takové intenzity, jakou jsem potřebovala – a mohla to podivné stvoření, které se nám vkradlo do lesa, odvát někam hodně daleko… Snad. Vyčerpaně jsem si sedla do sněhu a chvíli oddechovala. Tohle byla docela fuška, neměla jsem v tom ještě takový trénink, jako s vodou. Hned jsem se ale vzpamatovala a ohlédla se po ostatních. “Všichni v pořádku?“ Mrkla jsem na Kayu, Awaraka i Ivu. “Byla jsi statečná, děkujeme za pomoc,“ usmála jsem se na ni a zavrtěla ocasem. “Tak snad jsem tu věc odvála dost daleko a snad dopadla dost tvrdě na to, aby se rozpadla,“ konstatovala jsem zamyšleně. “Jsi dobrý stratég, Kayo,“ zazubila jsem se na černohnědou vlčici a vesele ji plácla po rameni. “No a vy pane Awaraku, evidentně toho umíte mnohem víc, než jsme si mysleli,“ zazubila jsem se úlevně ještě na svého partnera. Tak to bychom snad měli, ohlédla jsem se znovu a špicovala uši, jestli neuslyším nějakou známku toho, že by se ta věc zase chtěla vrátit.

Boj s příšerou 3/6

Musela jsem se usmát, když mi Kaya vysvětlila důvod svého jednání. "To víš no, nemám ve zvyku se s cizinci jen tak válet ve sněhu jako stará známá, vysvětlila jsem a zakřenila se znovu. Pak jsem se ale šla chvilku věnovat těm druhým dvěma.
Vlčice, ke které jsem přiběhla a zajímala se, zda je zraněná, se představila jako Cynthia. [b"Aranel, Beta Borůvkové smečky,[/b] představila jsem se i já poměrně stručně, na víc nebyl čas. Vysvětlila mi, že není zraněná, ale už je docela dost promrzlá, což bylo ostatně přece jen vidět. To už k nám přiběhl Aithér. Chtěl Cynthii pomoci, někam ji odnést, ale ona se nenechala. Takže se mi docela ulevilo, že není zraněná. "Víš co, vezmi je k nám do úkrytu, na moji odpovědnost. Rozhodla jsem s pohledem věnovaným i té druhé vlčici. "Ale zůstaň tam prosím tě s nimi. O mě se neboj, my to s Awarakem a Kayou zvládneme."Otočila jsem se k synovi. "Můžeš jít také, Cyrile. Já se za vámi zastavím, až to tady všechno vyřešíme, ano? Oslovila jsem ještě třetího zatím cizince, mrkla na syna, že bude vše ok s že věřím, že se o ty tři postará a běžela pomoct Kaye a Awarakovi.
Kaya se zrovna snažila to monstrum zastavit pomocí ledu, ale zatím se to moc nedařilo. "To by chtělo spíš oheň, zamyslela jsem se nahlas. Nevěděla jsem, jestli ona s ním něco neumí, nicméně kdyby ano, jistě by ho použila jako první. I když... Jak jsem se tak na to stvoření dívala, stačil by jeden krok a žádný oheň už by nebyl. Náhle se před příšerou objevila ledová stěna a ačkoliv to vypadalo jako účinná zbraň... Ta věc ji zničila jako nic. Sakra, vymysli přece něco, ty tupoune! Vynadala jsem si v duchu. Vzápětí bylo vidět, jak jeden ze stromů začal padat k zemi a přitom příšeru trefil. Jediný krátký pohled na Awaraka mi stačil, abych poznala, že to bylo jeho dílo, ale evidentně ho to dost unavilo, takže jsem přeskočila k němu blíž, abych ho aspoň na chvilku podepřela, než něco zkusím já. Bylo mi jasné, že s vodou toho momentálně moc nemůžu. I když bych sice mohla zkusit vytvořit nějaké nerozbitné koule, které bych po něm vrhala a které by snad díky velkému momentálnímu mrazu mohly sice zmrznout, ale jelikož ta obluda byla sama z ledu, asi by jí to vůbec neublížilo. Ostatně sama jsem přes chvilkou viděla, že ledová stěna byla pro ni jako nic. Takže nezbývalo, než zkusit něco, co jsem ještě nezkusila - tornádo. To už jsem musela jednat rychle, protože už jsme byli nebezpečné blízko sebe, my a obluda. Zavřela jsem tedy oči a ze všech sil se soustředila.Zakrátko se zvedl vítr, který zhmotňoval do tvaru, který jsem potřebovala. Vír se také postupně zvětšoval, ale nebyla jsem si jistá, jestli bude dost velký na to, aby obludě nějak ublížil.

Ani jsem si nestačila s vlkem pořádně promluvit. Zatím jsem se jen tedy dozvěděla, že jeho jméno je Cyril, ale nestačil dodat, odkud je, protože z ničeho nic se k nám přiřítilo hnědočerné stvoření, které ho srazilo nemilosrdně jinak. Bylo to Kaya a nevím, jestli jsem byla překvapená víc já, kde se tu z ničeho nic vzala, nebo Cyril, který skončil jejím přičiněním na zemi. Evidentně se s ním znala, protože ho oslovila jménem a napomenula ohledně plížení se. Cyril ji však vyvedl z omylu, že se neplíží, protože se přišel normálně představit. “Kayo, co blbneš?“ Pohlédla jsem překvapeně na členku smečky, kterou jsem dlouho neviděla. Vlastně jen tenkrát na chvilku, když se seznamovala s jedním z mých vlčat.
Vzápětí jsem ale zpozorněla a zastříhala ušima, které zachytily nějaký podivný zvuk. Když jsem se za ním otočila, ztuhla mi krev v žilách. Nic podobného jsem jakživ neviděla – směrem k nám se blížila halda sněhu, která měla končetiny a hlavu. A nejen to, ono to mělo i cosi, co vypadalo jako zuby, které tvořily nejspíš rampouchy. A zvuk, který byl slyšet, nebyl nějaký řev nebo něco podobného, ale znělo to, jako když se rozbíjí led. “Co… to… je?“ Zašeptala jsem v duchu. Přestala jsem na tom monstrum zírat a snažila se uvažovat racionálně. Navíc mi k tomu pomohl Cyril, který zavolal na jednu z vlčic, které byly opodál a za kterými jsem poslala Awaraka. Nejspíš je taky znal. Nebo aspoň tu dotyčnou, na kterou volal, protože ji oslovil jménem a vybídl ji, aby se schovala. Vlčice se však ohradila s tím, že už tu nějakou dobu volá o pomoc, protože její společnice na tom nejspíš není dobře. To jsme byli tak hluší, že jsme je nezaznamenali? Zamračila jsem se v duchu a zlobila se na sebe. “Co je jí? Je zraněná?“ Přiskočila jsem k Ivě a pohledem lustrovala druhou vlčici. “Awaraku! Rychle!“ Zavolala jsem na svého partnera, aby nám přišel co nejdřív na pomoc. Museli jsme rychle zjistit, co je s vlčicí, abychom jí mohli nějak pomoci a pak okamžitě řešit to monstrum, které se tu takhle zjevilo. Byla to nejméně vhodná doba, ale nad tím nebylo teď důležité přemýšlet. Teď bylo ze všeho nejdůležitější jednat.

//Loterie 21

Další úleva přišla vzápětí - syn se rozhodl, že chce zůstat v Borůvkové smečce. Z toho nešlo jinak, než mít obrovskou radost, ale samozřejmě jsem se navenek tvářila mnohem klidněji. Takže jsem se jen široce usmála a přikývla. Navíc ještě dodal, že ještě má na to nějaký čas, protože se chce toulat po okolí. "Tak to se nevylučuje, být na toulkách i jako člen smečky, ale chápu tě, dodala jsem s dalším úsměvem. Snažila jsem se sama sebe přesvědčovat, že nic neuteče. Rozhodně my ne, my tu budeme pořád. Takže už pak bude jedno, jestli se zapojí na jaře nebo v létě. Hlavně, že to vůbec bude.
Aithér poté zmínil jméno Wizku, že by se s ní rád potkal, protože to bylo už nějaký rok zpátky, co ji viděl naposledy. Mírně jsem se zachmuřila. Awarakovi jméno nic neříkalo, ale to mě neudivilo, nejspíš se s ní nepotkal nebo kvůli svým výpadkům zapomněl. "No, abych pravdu řekla, tak nevím. Neviděla jsem ji tu hodně dlouho. Oficiálně o odchodu jsem neslyšela. Ale takových bylo víc, že si sbalili svých pět švestek a šli o les dál, přemítala jsem nahlas. "Možná by věděla Baghý, navrhla jsem ještě jistou možnost, jak zjistit, co je s naší někdejší členkou.
Na chvilku jsem se zarazila a zavětřila další pachy. Bezpečně jsem poznala Erlenda. Podle všeho ale nebyl sám - po chvilce přemýšlení jsem zařadila ten druhý, ten patřil Adiramovi. Ale ten třetí, který patřil vlčici, byl neznámý. "To jsou Erlend a Adiram, ale kdo je s nimi ten třetí, to nevím, sdělila jsem nahlas své poznatky. "Není sice sama, tak by to mělo být v pořádku, ale mohli by dát vědět, že tu mají kamarádku, kterou berou do úkrytu a hlavně proč, pokračovala jsem zamyšleně. "Ale slyším teď nějaké zavytí a hulákání od někoho jiného, zdá se, že někdo vyžaduje naši pozornost. Tak je asi poctíme svou pozorností. Vyřídíš tu hulákající madam, a já toho druhého? Bude od nich asi kousek dál," mrkla jsem na svého drahého partnera a omluvně se usmála na syna. "Hned jsme zpátky, ujistila jsem ho, pomalu se zvedla a protáhla si ztuhlé svaly. Pak jsem se vydala směrem, kterým jsem slyšela výt cizince.

//Cyril
Za pár okamžiků jsem se ocitla blízko hranic lesa, odkud jsem slyšela hlas cizince. A vlastně jsem se nemýlila, ty další dvě dámy, jedna hlasitá a druhá tichá... Aspoň prozatím, byly o něco dál, takže bylo fajn, že jsme mohli s Awarakem každý vyřídit jeden požadavek. Nebo o co se vlastně jednalo. To se ukáže za chvilku. Zatím jsem aspoň nasadila vážnou masku, ostražitou, ale ne nepřátelskou nebo agresivní a taky si vzpomněla na to, že bych měla mít nějaké držení těla. Už to bylo vážně doba, co jsem jako Beta jednala s cizinci! To už ale nebyl čas přemýšlet, byla jsem již na místě. Vlk, který se dožadoval naší pozornosti, nevypadal nikterak, že by chtěl dělat problémy - ostatně slušně se ohlásil. "Zdravím tě, cizinče. Copak tě přivádí na území Borůvkové smečky?" zajímala jsem se pevným hlasem.

Zdravíčko,

Tak já taky nemůžu jinak a poprosím 30 lístků za 300 oblázků, děkuji :3

//Loterie 19

Docela se mi ulevilo, když syn prohlásil, že už nehodlá překročit hranice. Bylo to aspoň dobré znamení, že i kdyby se rozhodl hledat svůj domov v jiné smečce nebo se toulat, aspoň by byla velká šance, že bychom se mohli někdy potkávat. Spokojeně jsem se tedy usmála a přikývla. Pak jsem se rozhodla, že bude nejlepší se rovnou zeptat, abych věděla, na čem jsem. Nebo s čím asi tak počítat. "Mno a... Budeš chtít zůstat tady v Borůvce? Nebo raději jiná smečka, kde není za zadkem mamča? zazubila jsem se v domnění, že to nějak odlehčím. Cítila jsem, jak k sobě i po těch letech odloučení máme blízko a bylo by fajn ho tu mít pořád, samozřejmě ne kvůli dozoru, ale... Nicméně rozhodně bych mu neměla za zlé, kdyby chtěl zkusit štěstí v jiné smečce. I když jsem popravdě ani neměla ponětí, kde se která nachází, případně nějakou doporučit. Před lety bych ho poslala k Atrayovi a Freye do Erinyjského lesa, tam by se měl určitě také dobře, jako v rámci možností tenkrát my s jeho otcem... No, tohle jsem ale musela nechat plně na něm. A kdyby se rozhodl zůstat zde, Baghý by jistě neměla nic proti.
Raději jsem ale přestala vymýšlet a přemýšlet a počkala si na synovu odpověď.
Zmínil se také o výletu, který slíbil kamarádce. To jsem mu samozřejmě schvalovala - když se po dlouhé době viděl se svou drahou matkou, seznámil se se sestrami, je také čas, aby navštívil nějaké staré známé, byla jsem ráda, že někoho kromě Awaraka má. Nebo zná. I když se třeba seznámili teprve nedávno, než přišel k nám. Na výzvědy byl ještě čas, ale přeci jen mě to navádělo k otázce, jestli už potkal nějakou slečnu, která by ho zaujala. Ne, že bych tak moc toužila po roli babičky, ale přeci jen - každá máma je šťastná, když je šťastný i její potomek, takže samozřejmě k tomu patřil i skvělý partner po jeho boku. Ze začátku se Aithér trošku zdráhal s odpovědí. Pak z něj přeci jen vypadlo, že někoho potkal už před několika lety, ovšem často na ni musí myslet. Zářivě jsem se usmála a poslouchala jeho povídání dál. Nejspíš ta, kterou potkal, nebyla asi ta, o které mluvil před chvílí, že si slíbili výlet. Chápavě jsem přikývla, ty situace, které popisoval, jsem dříve zažívala s jeho otcem také, než jsme si vlastně uvědomili, co k sobě cítíme. Odpovědi se ujal Awarak, ovšem řekl přesně to samé, co bych řekla já. "Občas si pak jeden připadá docela hloupě, že?" začala jsem s úsměvem. "Nicméně si musíš dobře rozmyslet, jak ti s ní je, jak se cítíš a co bys vlastně chtěl dál. A pokud si nejsi jistý, asi bude nejlepší s ní strávit nějaký čas, to by ti mohlo také napovědět, pokračovala jsem zamyšleně. Vlastně já asi ani nebyla ten úplně nejzkušenější rádce, co se lásky týkalo - oba moji partneři mi vlastně spadli z nebe a všechno vlastně šlo samo jako po drátkách. I když tenkrát s Coedym to trvalo trošku déle - ale byli jsme tenkrát mladá jelita. S Awarakem jsem si to všechno uvědomila celkem rychle a stačilo jen krátký čas. Inu, i tak to je. A já přála synovi, aby vše brzy rozlousknul, nikomu neublížil a byl hlavně šťastný.
K našim uším se doneslo zavytí, které jsem poznala hned. Baghý, konečně doma. Budeme si muset taky promluvit o novinkách ve smečce, co jsem dlouho chystala snad konečně budeme moci spáchat.