Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//No, na mě asi nikdo reagovat nebude, když má každý nějakou úlohu, takže to berte tak, že Aranel odpočívá. Pokud bude potřeba, tak do mě šťouchněte...

//Já zatím čekám, co Storm

Dostalo se mi upozornění, abych si nedobírala staříka. Tato slova Storm doplnil vypláznutím jazyka. Vykulila jsem oči a rozhlížela se kolem sebe. Vyskočila jsem na nohy a nakoukla za strom, za keř… “Stařík? Kde je nějaký stařík? Já žádného nevidím,“ spustila jsem teatrálně, když jsem nikde žádného staříka neviděla. Pak jsem se zase v klidu posadila a sledovala směr, kterým jsem přišla, jestli za mnou Gavriil dojde. Ještě pořád se ale neobjevil. Takže vážně evidentně o mou společnost nestál nebo ho zdržela Naomi… Kdo ví.
Moje domněnka, že tu byl Arcanus, byla správná, což Storm nahlas vzápětí potvrdil. Prý tu tentokrát byl se svou partnerkou a řešil s Blueberrym mezi smečkové vztahy. Nevěděla jsem, co si pod tím mám představit, ale chápavě jsem přikývla. Třeba se ho byl zeptat znovu, jak jsme zvládli zimu a nepotřebujeme nějak pomoc. Nebo něco podobného.
Zakručelo mi v břiše. Bylo jasné, že ta malá dávka melounu nemohla vystačit na dlouho. Potřebovala jsem už do sebe dostat pořádný kus masa. “Měli bychom se vypravit na lov. Už jsem to u Tůně navrhovala u Blueberrymu. Kromě toho, že potřebujeme po té náročné misi vykrmit. A navíc i vlčata potřebují kvalitní potravu. Teď už zase budou na Galvataru stáda vysoké, takže s tím nebude problém. Ve třech bychom to mohli zvládnout. Teoreticky by se mohla přidat Naomi, ale přeci jen by tu měl někdo zůstat jednak kvůli vlčatům a jednak kvůli hlídání území, když už tu nikdo jiný není,“ řekla jsem nahlas svůj návrh. “Těžko říct, kdy se vrátí Wizku. Nebo Whiskey. Ten měl být s Taenaranem a on se vrátil sám. Tak nevím, kde je mu zase konec,“ povzdychla jsem si a zavrtěla hlavou. Vážně jsem tomu nerozuměla. Jak mohl nechat malé vlče nechat se toulat samotné.

//Ovocná tůň

Přešla jsem zpátky do středu lesa. Ohlédla jsem se za sebe, jestli mě Gavriil následuje, ale nešel za mnou. Nejspíš se ještě rozhodoval, jestli stojí o mou společnost a nabídku prohlídky okolních území. Odfrkla jsem si a hodila to za hlavu. Nemínila jsem se vnucovat. Nabídku jsem učinila.
Brzy jsem se ocitla na místě, odkud jsem před chvílí odešla. Kde jsem nechala spícího Storma. Ten teď ale, k mé velké radosti, byl bdělý. Nebo aspoň tak vypadal. Došla jsem s úsměvem k němu. “A heleme se, kdopak se nám to probudil,“ řekla jsem místo pozdravu a zavrtěla ocasem. “Spal jsi dost tvrdě. Ta výprava byla náročná, že,“ dodala jsem a posadila se kousek od něj. Využila jsem chvilky klidu a rozhlédla se kolem sebe a nasála pachy. Překvapilo mě, že jsem ucítila Blueberryho, nejspíš mě někudy obešel a chvilku tady byl, ale jelikož jsem ucítila i pach Taenarana, nejspíš šel Berry za ním. Zamračila jsem se. Takže evidentně se jeden z našich benjamínků toulal někde sám. Whiskey s ním nebyl. Zavrtěla jsem hlavou. Jen jsem doufala, že se mu nic nestalo. I když na druhou stranu, pokud by ho něco potkalo během doby, co hlídal Taenarana, mrňousek by nejspíš sháněl pomoc, nebo tak. Nechala jsem to tedy být s tím, že se ho na to zeptám, až se vrátí.
Také jsem ucítila ještě jeden známý pach. Naklonila jsem hlavu na stranu. “On tady byl Arcanus? To jsme se museli minout,“ upřela jsem tázavý pohled na Storma. “Vlastně tu byl už před několika dny se synem, možná se ti zmínil, nechtěla jsem tě budit,“ dodala jsem. Pach, který doprovázel ten Arcanusův, jsem neznala, ale usoudila jsem, že to musel být někdo z jeho smečky.
Natáhla jsem přední tlapy před tělo a lehce prohnula hřbet, abych se krapet protáhla. Pohlédla jsem na zakaboněnou oblohu, ze které se snášela kapky deště. Už tu zřejmě bylo jaro. Vzduch byl teplejší, tráva kolem nás byla zelenější a některé stromy začínaly kvést. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Tuhle část roku jsem vážně měla ze všech nejraději.

A ví se aspoň, co je s Blueberrym, proč na hraju teď kašle? Srry, že zase píšu sem, ale nejde mi psát do smečkového chatu, asi máme překročený počet příspěvků v guest booku nebo nevím...

Nabídka hry byla zamítnuta. Což mě celkem překvapilo, protože jsem měla obecně za to, že si vlčata ráda hrají. Ale třeba jen Gavriil zrovna neměl náladu. Nebo by si raději hrál se svými vrstevníky. Což by také bylo pochopitelné. Jenže v jeho věku tu zrovna nikdo nebyl. Pokud by mu nevadilo, že Taenaran a Tati jsou mladší, ale ti dva tu zrovna nebyli.
Vyhlídka s možností procházky byla asi přeci jen o něco zajímavější. I když mi Gavriil vysvětlil, že jezero viděl, tam ho Ble... Asi jeho verze pro Blueberryho jméno… Zachránil. Přikývla jsem. “Můžeme se podívat i jinam, samozřejmě to není problém. Třeba k vodopádům,“ nabídla jsem jiný cíl cesty. Ani jsem nevěděla, proč nabízím zrovna možnosti jít se podívat někam k vodě, ale co také mohl ode mě čekat jiného. Samozřejmě bychom cestou mohli udělat i zastávky jinde. Ale raději jsem si žádné plány předem nedělala, protože Gavriil nevypadal až tak moc nadšeně. Když mi oznámil, že on daleko nedojde a že bych ho možná já poponesla, zakřenila jsem se a zavrtěla hlavou. “No, už jsi poměrně veliký na to, abych tě nesla. Však také nemusíme jít nikam daleko ani rychle,“ řekla jsem a švihla ocasem. Poté jsem střelila pohledem po Naomi s Blueberrym.
“Samozřejmě je to jen nabídka, jestli chceš raději zůstat tady a lenošit s Blueberrym, je to na tobě,“ dodala jsem ještě a pomalu se rozešla směrem zpátky do lesa. Sice by mě mrzelo, kdyby tento mladík neměl zájem se trošku se mnou seznámit a poohlédnout se po zdejším kraji, ale nutit jsem ho pochopitelně nemohla.

//Les

Už jsem si začínala myslet, že jsem nějak upadla v nemilost, nebo že nejsem pro Gavriila nijak zajímavá, protože kromě zopakování zkrácené verze mého jména nic moc neřekl. I když… Co by také měl říkat na moje vysvětlování toho, že jsem nejdřív musela za Blueberrym a podat mu hlášení o tom, co se v poslední době dělo ve smečce. Vypadalo to, že se malý ocitl někde ve vlastním světě a přemýšlel. Musela jsem se pousmát, v tom jsme si byli podobní. Nebo vlastně stejní. Také jsem se často ztrácela ve vlastních myšlenkách.
Brzy se však Gavriil zvedl a oklepal se. Napjatě jsem čekala, co udělá dál. Jestli mě zazdí a odejde někam jinam… Nebo mě vyzve ke hře… Nebo vůbec k něčemu jinému… Zvláštním přízvukem se pak zajímal, co budeme dělat. Musela jsem uznat, že slovo na začátku jsem moc neznala, ale domyslela jsem si, že to znamená „co“. Zřejmě tedy pocházel odněkud zdaleka. Oplatila jsem mu pohled do očí a švihla lehce ocasem. “Měl bys nějaké zvláštní přání? Můžeme si třeba hrát. Nebo jestli bys chtěl, můžeme se jít podívat po okolí našeho lesa. Byl jsi někde s Berrym, zatímco jsme byli my pryč? Mohla bych ti třeba ukázat Velké vlčí jezero,“ začala jsem jemným hlasem podávat mladému vlčkovi návrhy, co bychom mohli podniknout.

//To se načekáš...

Jako vymyslet i nějakou menší akci tady v lese by nebylo špatné. Ale upřímně řečeno, třeba já bohužel takové dobré nápady už nemám (asi jsem už na to moc stará, nebo nevím :D ). A vlastně poslední větší rozptýlení bylo, že jsme s Taillou bojovaly proti tomu obřímu bobrovi, ani nevím, jestli to byl nápad její nebo někoho z vedení... Ale jak říkám, byly jsme v tom taky jen my dvě.

Souhlasím, že ta Osudovka se fakt táhla, a asi to nebylo v úmyslu, ale holt s tím se musí i tak počítat. A když někdo rovnou na té akce řekne, že do něj máme kopat na FB, aby napsal příspěvek, tak nevím, co na tu akci leze. Když přece vím, že jsem někde, kde to jede a potřebujeme to, tak jsem aktivní. Ale to je fuk, tohle rozebírat nebudeme.

Já jsem tohle hlavně napsala proto, že přes týden se tady Berry neukázal no. Zrovna v tomhle období, kdy nikdo nikam pořádně nemůže jsem čekala, že aspoň během těch dvou, třech dní se tu někdo ukáže (tím nemyslím vlčata a Wizku, kteří jsou teď mimo území a Storma, který dával vědět na svém profilu, že má nějaké problémy v reálu).

No, co se týče hierarchie... Ta dřív byla jiná, samozřejmě. Bylo hodně členů, Alfa pár, Beta pár, byly Gammy i Delty. Ostatně já sama jsem byla na pozici Delty, ale dostat se výš jsem se nestihla kvůli tomu, že smečka byla zrušena. Je to sice mým cílem od té doby, co je zase smečka obnovena, ale nějak nemám šanci. Chápala bych, kdybych neměla tu možnost povýšení v době, kdy se smečka rozjížděla pod Tai a Stormem, a když jsem měla na starosti vlčata, tak jsem se nemohla zapojovat do dění ve smečce až tak, jako značení území, společné lovy a podobně. A teď, když můžu, tak asi nic, no. Tak aspoň, že ta funkce pečovatelky k něčemu bude, když tu máme mládež, protože původně jsem se o tu funkci hlásila, když tu byl pár, co chtěl mít vlčata (ani nevím, kam, jak a proč se vypařili nebo co se stalo).

Co se týče aktivity hráčů. Jasně, nemáme každý z nás čas/náladu tu být denně, když mám v práci odpolední, taky nemám moc náladu během dopoledne psát, protože radši odpočívám nebo zařizuju, co potřebuju. Nicméně si myslím, že přeci jen by se mohl každý dokopat napsat aspoň něco krátkého jednou, dvakrát týdně.
Že vlčata trajdají po světě, to samozřejmě až takový problém není, chápu, že potřebujete zážitky do příběhů. A Wizku... Chápu, že také chce něco podnikat a poznávat nové vlky a tak, ale taky je docela blbé, že od té doby, co je členkou, vesměs ve smečce není. Po osudovce odešla jinam, přivedla vlče, zas byla dlouho pryč, teď vyzvedla Tati a je zase pryč. Já chápu, že asi ne každý člen chce viset pořád doma, ale přeci jen je to... Asi netradiční, nezvyklé, zvláštní, nebo nevím... Tím ale samozřejmě nechci říct, že by kvůli tomu měla ze smečky odejít nebo tak, to vůbec ne.

Že jsme tohle už zažili... Teď nám ale vážně evidentně chybí motivace, nebo já nevím. Je fakt, že asi neovlivníme příliv nových členů, nemůžeme je nijak nutit. Ale doufala jsem, že když už je nás tu málo, tak budeme držet pohromadě a bude se aspoň něco dít. (Nemyslím tím každý měsíc herní/neherní akce a tak).

Vážení přátelé,

fakt se mi nelíbí, jak tahle smečka uvadá. Opět. Štve mě to dlouho, ale až teď se vyjadřuju. Je nás tu málo a ještě ke všemu je většina neaktivní, což mě mrzí. Jak to, že v jiných smečkách to žije, a tady prostě chcíp pes? Přitom jsme snad už jediná původní smečka ještě z dob Silmarionu.
Doufala jsem, že když se tu objevila tři vlčata, tak se to tu trošku oživí... No, na pár týdnů ano.
Jasně, asi se nedá vrátit se zpátky do časů, kdy smečku vedli Angelus a Hotaru a bylo tu plno, ale... Je vážně hodně smutné, že i ta hrstka členů, co tu je, je neaktivní. A nebo jsou dlouhodobě pryč.

Moje otázka zní: Co dál?

//Hm, evidentně jsem nikoho nezdržela :D

//Edit Tati: Práveže zrovna dni, ktoré som mala voľno... Ale v pohode ^^

//les

Mlčky jsem kráčela k tůni. Vlastně ani tady jsem už dlouho nebyla, a to byla tůň jednak součástí lesa a jednak jedno z mých nejoblíbenějších míst. Zvedla jsem hlavu a sledovala bílé obrysy menhirů, které se tu tyčily jako obří strážci tůně. I když už byla dávno tma, byly vidět celkem zřetelně.
Brzy jsem si všimla, že tu je Blueberry, Naomi i malý Gavriil. Než jsem k nim došla, mohla jsem si mladého vlčka pořádně prohlédnout. Vlastně jsme ještě neměli příležitost se seznámit, takže jsem to také hodlala napravit, ale první jsem musela mluvit s Berrym.
Zamračeně jsem k němu došla. Docela mě mrzelo, že co jsme byli zpátky z výpravy, ani jednou se za námi nestavil, za mnou či za Stormem, aby se zeptal, jestli jsme v pořádku a něco nepotřebujeme. Co jsme prožili, to mu určitě už dovyprávěla Naomi. Lehce jsem mrkla na Gavriila a zavrtěla ocasem.
“Ahoj Blueberry,“ pozdravila jsem Alfu. Bylo zvláštní říct mu celým jménem. Tak jsem mu snad neřekla nahlas nikdy. Možná když se kdysi dávno přidal do naší smečky. “Naomi,“ kývla jsem hlavou ještě k vlčici.
Posadila jsem se na zadek blíž k Blueberrymu. “Jelikož jste asi zaneprázdnění, nebo co… Asi jste si nevšimli, že v poslední době tu bylo pár cizích vlků,“ začala jsem podávat informace neutrálním hlasem a přitom se klidně dívala do Blueberryho červených očí. “Prvním z nich byl Arcanus ze sousedního lesa, asi ho znáš. Zajímal se, jak jsme zvládli zimu a jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Ale asi měl celkem naspěch, protože přímo s tebou mluvit nepotřeboval, když jsem mu vysvětlila, že jsem celou zimu nebyla doma a tak vesměs nevím, jak to tu vypadá, i když se zdá, že je všechno relativně… v pořádku. No a o pár dní později tu byli dva tuláci. Jednoho, respektive jednu z nich, trošku znám, byla s námi na výpravě. A ještě nějaký vlk, jménem Zakar. Ale nešlo asi o nic extra důležitého, vlastně oba jen chtěli nějaké informace o naší smečce, sbírali informace o všech, aby si mohli rozmyslet, kam se v budoucnu přidají. Neboj, nevyslepičila jsem jim žádné kdovíjaké detaily ani celou historii. Jen jsem stručně poznamenala, jak tu vypadá terén a tak. A že je nás tu celkem málo, ale tím spíš držíme… Při sobě,“ dokončila jsem vyprávění, ale při posledních slovech jsem se zamračila znovu. To už mi nepřišlo tak úplně jako pravda.
“A ještě jedna věc… Blíží se jaro, brzy se začnou stahovat na Galvatar stáda vysoké, takže by asi nebylo úplně od věci naplánovat smečkový lov. My tři z té výpravy jsme celkem pohublí, potřebovali bychom nějakou pořádnou dávku masa. Nemluvě o tom, že když tu teď máme tři mláďata, ta také potřebují čas od času pořádnou flákotu,“ zarazila jsem se, abych se nerozpovídala o tom, v čem je takové maso pro vlčata dobré. Na nějaké přednášky jednak ti dva určitě nebyli zvědaví a jednak určitě si to mohl Blueberry domyslet sám.
Pak jsem se zvedla a popošla jsem blíž ke Gavriilovi. Vrtěla jsem ocasem a usmívala jsem se. “Ahoj, my jsme ještě neměli příležitost se pořádně seznámit, že? Já jsem Aranel, ale můžeš mi říkat Nel, jsem na to zvyklá a přátelé mi tak říkají,“ řekla jsem přátelským hlasem a tlamu roztáhla do širšího úsměvu. Jak jsem si Gavriila prohlížela, všimla jsem si, že má docela huňatou srst, takže bylo možné, že pochází ze severu. Navíc byl větší než Taenaran a Tati. Tipovala jsem, že se mohl narodit někdy na konci loňského léta, či během podzimu, zatímco ty dva jsem tipovala na letošní druhou polovinu zimy. “Přišla bych za tebou dřív, ale to víš, první se musí podat hlášení panu Alfovi, co se tu v posledních dnech dělo,“ řekla jsem ještě Gavriilovi a mrkla na něj.

//Snad jsem ti moc hru nezdržela, Tati, omluvuju se :)

Zřejmě jsem Wizku vyrušila z přemýšlení, když jsem jí vysvětlila, že Tati momentálně spí. Ale dodala jsem, že potom bude mít dost energie. Vlastně se mi hodil i návrh, který mi dala, a sice ten, že ji může vzít na procházku. Souhlasně jsem přikývla. Vlastně by se mi to hodilo, aspoň jsem mohla jít k tůni a promluvit si s Berrym. No a pak… No, nejspíš bych se mohla vydat porozhlédnout se po okolí, už dlouho jsem se nebyla podívat u jezera, nebo tak…
“Jasně, klidně ji někam vezmi. Jsem sice pečovatelka, ale to neznamená, že musím mít na starosti vlčata jen já a ještě ke všemu od rána do večera a od večera do rána,“ dodala jsem ještě ke svému souhlasnému kývnutí.
A jak jsem předpokládala, za chvíli se u nás zjevil malý hnědý uragán. Musela jsem se zasmát. Vážně netrvalo dlouho od mých slov. Tati popadla do tlamky maso a snažila se ho někam odtáhnout. Co k tomu ještě říkala s plnou tlamičkou, to jsem jí už nerozuměla. Wizku se bez váhání rozběhla za ní a vyhrožovala, že ji zlechtá. S úsměvem jsem ty dvě pozorovala a pak jsem se vydala směrem k tůni.

//Ovocná tůň