Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vítám nové členy a zároveň dávám na vědomost, že jsem se probudila z kómatu :D

//Tůň

Jakmile jsem prošla mezi stromy, ucítila jsem spoustu cizích pachů. Až jsem se zastavila a znepokojeně se rozhlédla. Cizí vlky jsem tu neviděla, nejspíš tedy byli všichni pryč, ale… Bylo to tedy hodně zvláštní. Nesnažila jsem se sice počítat, kolik jich mohlo být, ale rozhodně to byli tuláci, ne členové Asgaarské smečky, kteří měli povoleno přes naše území procházet. Zamračila jsem se. To je náš les nová trasa pro tuláky, nebo co? To snad necítí, že tohle území někomu patří a tudíž tudy nesmí chodit, jak se jim zlíbí? Pomyslela jsem si nazlobeně.
Rozhodla jsem se, že v prvé řadě najdu Blueberryho a omluvím se, že jsem byla nějakou dobu mimo, a také se zeptám, o co jsem přišla a co se děje. Můj spolehlivý čenich brzy identifikoval Berryho pach a já se tím směrem vydala. Našla jsem ho ve společnosti Taenarana a Naomi. S úsměvem a lehkým vrtěním ocasu jsem se k nim přiblížila.
“Zdravím vespolek,“ zazubila jsem se na ně a zastavila se několik metrů před nimi. “Omlouvám se, že jsem byla tak nějak… Mimo. U té tůně se tak dobře spí… Měli jste mě přijít vzbudit, jinak bych snad chrápala jak medvěd. Teda akorát ne celou zimu, ale celé léto,“ nadhodila jsem a neklidně se zasmála. Mrkla jsem na Naomi, která by mi asi rozuměla, neboť ona sama od návratu z výpravy dost dlouho u tůně odpočívala. Pak jsem věnovala zrak Taenaranovi. Přišlo mi, že zase o něco povyrostl. Usmála jsem se na něj. Líbilo se mi, jak je tenhle malý a učenlivý vlček tolik loajální, jako kdyby se tu narodil a zajímal se úplně o všechno. Byla jsem si jistá, že jsme mu jeho rodnou smečku nahradili více než dobře. Těžko jsem však toto mohla soudit u Tati a Gavriila. Hlavně tedy Gavriila. U něj jsem si nebyla jistá vůbec v ničem.
“Něco nového?“ Zeptala jsem se a posadila se před skupinku vlků před sebou. “Cítila jsem tu dost cizích pachů, ale nebyli to vlci s Agaaru. To si tady někdo udělal průchozí zónu, či co?“ zajímala jsem se a lehce se zamračila.

Něco mě nepříjemně zašimralo v čenichu. Nejdřív jsem jím několikrát zahýbala v domnění, že se toho zbavím, ale nepovedlo se, takže jsem kýchla, až jsem se celá otřásla. To mě přimělo pomalu vnímat také svět kolem sebe. Respektive, nejdříve bylo potřeba zjistit, kde se vlastně nacházím a proč nic nevidím. Zkus nejdřív otevřít oči, ty mamlasi, odfrkla jsem si. To byl pro začátek určitě moc dobrý nápad. Takže jsem nejdřív lehce pootevřela pravé víčko. Jelikož jsem ale hned dostala zásah slunečním paprskem přímo do oka, hned jsem ho zase zavřela. Přesto jsem však vnímala malé mžitky, které se před ním vytvořily. Cítila jsem trochu nejistotu, jak je možné, že mi sluneční paprsky mířily přímo do očí, když jsem ležela na boku. Vzápětí mi to došlo. Ležíš na zádech, drahá Aranel, pomyslela jsem si a znovu si odfrkla. Následně jsem si už uvědomila, že nohy mi trčí do vzduchu. Pomalu jsem se překulila na bok. Několik okamžiků jsem pak počkala a otočila se na břicho. Fajn, to je lepší, olízla jsem si čenich a znovu učinila pokus o rozlepení očních víček. Tentokrát to dopadlo lépe. Místo do zapadajícího slunka jsem zírala na průzračnou vodní hladinu, po které spokojeně plul jeden malý meloun. Spokojeně jsem se usmála.
“Jsi jak stará bába, miluješ léto a jsi schopná snad půlku prospat,“ napomenula jsem se nahlas. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla mimo. Nicméně kolem mě nebylo slyšet žádné hlasy, ani jsem necítila pachy. Zřejmě mě tedy nikdo nesháněl, ani se nikdo jiný nenacházel u tůně za účelem osvěžení se koupelí či uhašením žízně.
Pomalu jsem se zvedla a líně se protáhla. Nejdříve jednu zadní nohu, poté druhou, následně obě přední. Na závěr jsem udělala kočičí hřbet, oklepala se a olízla si čenich. Seskočila jsem ze svého místečka k vodě, abych si pořádně svlažila hrdlo. Nedaleko mne plula ryba. Hmm, neplánovaná sváča, zaradovala jsem se. Ryby sice nebyly kdovíjaká mňamka, ale když už se tu vyskytla… Proč si ji neulovit. Zůstala jsem tedy v klidu stát, aby se nezalekla pohybu. Jakmile byla dost blízko, rychle jsem ponořila hlavu pod vodu a chňapla po tom vodním tvorovi. Sice sebou divoce házela, ale já se nedala. Vlastně bylo překvapující, že jsem ji ulovila na první dobrou. Nu, tím lépe pro mne, že…
Jakmile jsem snědla svůj úlovek, pohlédla jsem na oblohu a vydala se svižným klusem zpátky do lesa.

//Les

Tak jako ještě bych pochopila "Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše." Ale tohle? :D To fakt není přísloví. :D

Spoustu toho neznám :D Ale co je za přísloví oheň na střeše?

//les (omlouvám se, zapomněla jsem minule přesun)

Brzy se přede mnou rozprostřela volná krajina a zrcadlila se tu krásná vodní hladina, kterou lemovaly skály. Potěšeně jsem se uculila a přidala jsem do kroku, až jsem konečně byla na břehu tůně. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a vpustila do plic nejen svěží vůni ovoce, ale také průzračně čistě vody. Chvíli jsem jen tak stála a se zavřenýma očima nevnímala nic, než tuhle uklidňující vůni. Bylo to jako balzám na duši. Znovu jsem pak otevřela oči, udělala pár krůčků, až se mé tlapky ocitly ve vodě. Všimla jsem si, že už se začalo smrákat, ale to mi vůbec nevadilo. Bylo tu úžasné ticho a klid. Navíc bylo dost teplo, takže nehrozilo, že bych pak po koupeli potřebovala teplý vzduch.
Sklonila jsem hlavu, vyplázla jazyk a několika hltavými doušky osvěžila svůj krk. Ani jsem si předtím neuvědomila, jakou jsem měla žízeň. Když jsem ji zahnala, počkala jsem, až se zčeřená hladina zase uklidní a pozorovala jsem svůj odraz. Pravda, můj kožich byl dost zašedlý díky prachu, ale to se během následujících několika chvil mělo změnit. Jinak už jsem nevypadala jako zdrchaná stařena vyhublá na kost. Oči už sice nebyly matné, ale jiskra mládí už poněkud vyhasla. “Co bys taky chtěla, máš na krku skoro devět let,“ odfrkla jsem si jen tak pro sebe.
Přestala jsem sledovat svůj odraz a raději šla dál do vody, až jsem přestala stačit a začala plavat. Byl to úžasný pocit. Všimla jsem si, jak voda kolem mě byla rázem zašpiněná. Trošku jsem se zachmuřila, ale aspoň to byla známka toho, že můj kožich bude zase pěkně bílý. Plavala jsem spokojeně dál a užívala si tiché šplouchání vody a zpěv ptáků v korunách stromů, který už ale pomalu utichal, jak se stromoví obyvatelé pomalu chystali ke spánku.
Ztratila jsem pojem o čase a vlastně mi to bylo jedno. Bylo jedno, jak dlouho plavu. I když jsem začínala lehce pociťovat únavu a byla zadýchaná, plavala jsem dál. Občas jsem se vyhnula kulatým melounům, co se pohupovaly do vodní hladině. Potřebovala jsem se udržovat v kondici, vzhledem k tomu, že už jsem nebyla nejmladší. Pokud jsem chtěla stačit mladším členům smečky při lovu a také především dostát své roli pečovatelky, která občas s omladinou i skotačí, bylo by dobré, kdybych čas od času chodila plavat do tůně. Případně do Velkého jezera. To by také bylo ideální. A také prohnala pár zajíců. Samozřejmě ne pro zábavu, ale bych také zahnala největší hlad.
Konečně jsem vylezla zpátky na břeh. Pořádně jsem se oklepala, abych z kožichu dostala co nejvíce vody. Přitom se mi přívěšek nebezpečně posunul směrem k hlavě, takže jsem poskočila, abych ho dostala zpátky na krk. Pak jsem si našla skalnatý výběžek nad hladinou, kde jsem se mohla spokojeně vyvalit a vstřebávat poslední paprsky zapadajícího slunka. Zavřela jsem na okamžik oči a během chvilky nevěděla o světě.

Sice jsem vyprávěla Tati, jak mi magie pomůže k tomu, abych se zahřála, když budu mokrá a nebude zrovna teplo, ale mladá dáma nevypadala, že by ji zrovna dvakrát zajímalo, co povídám, protože měla plné tlapky práce s ohlodáváním kosti, která byla skoro tak velká, jako ona sama. Což mě udivilo, kde se v divočákovi taková našla. Ale možné bylo evidentně všechno. Napadlo mě, že jsme jeho kůži mohli využít a odnést do úkrytu jako podložku. Nicméně na to už bylo teď zřejmě stejně pozdě. Tiše jsem si odfrkla a rozhlédla se kolem sebe. Bylo příjemné teplo. Sice zrovna nastala noc, to mě však neodradilo od myšlenky se jít konečně vykoupat. Když už jsem měla konečně zase zpátky pár kilo nahoře, bylo na čase, abych si také vyprala ten svůj zašedlý kožich a byla zase pěkně bílá.
“Jestli chceš, můžeš jít k tůni se mnou. Potom se asi půjdu projít někam mimo území smečky, tak kdybys mi dělala společnost, budu ráda. Ale samozřejmě pochopím, když vyhledáš raději společnost někoho jiného,“ nabídla jsem se Tati. Moc šancí jsem tomu nedávala. Sice jsem jí mohla nabídnout, že můžu předvádět některé dovednosti svých dvou magií, které ovládám nejlépe, ale… No, jak jsem se předtím domnívala, jak ji zaujmu tím povídáním o přivoláním teplého vánku, že by se třeba začala zajímat o ukázku, tak jsem se asi pěkně spletla.
Ještě než jsem vykročila směrem k tůni, nasála jsem okolní pachy. Kromě vůně borůvek a dalšího ovoce, kterého teď začínaly být stromy plné, jsem ucítila několik cizinců. Teď jsem si nebyla hned vědoma, jestli se ohlásil někdo další poté, co zavyla předchozí návštěvnice a za kterou přišel Blueberry, nicméně… Byla jsem si jistá, že situaci má Alfa pod kontrolou a tak nebude nic bránit tomu, abych se vyráchala ve vodě a pak se na pár dní vzdálila z domova. Ještě jsem se ohlédla směrem na Tati, jestli mě bude následovat a pomalým krokem, abych jí dala dost času na rozmyšlenou, jsem se vydala směrem k tůni.

Pozorně jsem poslouchala, když mi Blueberry vysvětlovat, co bylo předmětem poslední návštěvy Alf sousední smečky v našem lese. Bylo to docela překvapivé zjištění, že naše smečky na sebe budou dávat vzájemně pozor, takže se budeme upozorňovat o zjištění něčeho nového, případně si můžeme pomoci s lovem a v rámci socializace vodit naše vlčata tam a jejich sem. Naklonila jsem hlavu na stranu. Kromě toho jsme také mohli využít toho, že bychom mohli procházet územím, ovšem za určité podmínky. A vzhledem k tomu, že jsme celkem malá smečka a k tomu, co se tu děje, to Blueberry považovat za vhodné a Storm s tím také souhlasil. “Zajímavé,“ řekla jsem pak zamyšleně. Vlastně asi to logiku mělo. I když to bylo zvláštní, nikdy jsem neslyšela o tom, že by něco takového šlo. Nebo jestli to už někdy někdo udělal. Ale… proč nebýt v tomto ohledu první, že. Možná u malých smeček se to přeci jen stávalo a vzhledem k tomu, že jsem znala jen samé velké, a Borůvková kdysi dávnou také takovou byla, se to možná tak dělalo. A být za dobře se sousedy je určitě velká výhoda. Určitě ve všech bodech, které Berry zmínil. I když jsem si moc dobře nedovedla představit jít na lov s někým, koho vůbec neznám. Přeci jen jsem byla radši vedle někoho, jehož schopnosti znám a navíc ho znám už nějakou dobu jako vlka… Nicméně to asi byla i příležitost poznat nové přátele.
Ostatně, kromě mladé slečny, která někde pobíhala s Taenaranem, se tu objevila další návštěva, takže Berry se omluvil a vypravil se za ní. Nevěděla jsem, o koho se jedná a nechtěla jsem se do toho plést. Místo toho jsem pozorovala Tati, která si dala ještě nějaké to sousto z divočáka, které zbylo. Evidentně jsme měli s úlovkem úspěch, protože mizel celkem rychle. Inu, kdy také naposledy jsme měli něco pořádného. Ovšem teď, na začátku jara, rozhodně nebude problém v tom, že by byl nedostatek vysoké. A už jsem se pomalu začínala těšit, že bychom v dohledné době mohli vyrazit pro změnu na daňka nebo jelena. Divočák byl sice jedlý, ale vysoká a je vysoká.
Malá slečna se zajímala, jak získám tu moc. Což byla zřejmě reakce na moji poznámku o tom, že když se vykoupu, můžu si ohřát vzduch a tak si rychle vysušit kožíšek. Došlo mi, že jsem už malý výklad o magiích dělala, ale nebyla jsem si vůbec jistá, jestli to byl Taenaran, nebo Tati. To jsi teda dobrá pečovatelka, když za chvíli ani nevíš, které vlče čemu učíš, ušklíbla jsem se pro sebe v duchu.
“K tomu mi pomůže magie, konkrétně vzduch,“ řekla jsem a usmála se na Tati. “Díky ní umím několik věcí a tohle je jedna z nich - umím zařídit, aby vzduch kolem mě byl teplejší, nebo vál teplý vánek, takže když zmoknu nebo se vykoupu a nemůžu uschnout na sluníčku, tohle mi dost pomůže,“ dodala jsem a mrkla na ni. V jejím tmavém kožíšku se světlými chlupy kolem očí, by se pěkně vyjímaly modré oči, které značily právě tuhle magii. Nebo možná i červené, jako má Blueberry. Ovšem to bylo otázkou času - jakou vlastně bude mít magii a jestli se jí očka zabarví, nebo zůstanou jantarová.

Zřejmě jsem opět musela být lehce mimo, protože jsem nějak nepostřehla, kde se tu vzalo cizí vlče. Evidentně ale nebylo tulákem, protože byla cítit pachem smečky. Takže Blueberryho otázka, kdo je to, byla neznámou i pro mne. “Vlastně nevím, najednou se tu objevila. Ale není ze sousední smečky? Nezdá se, že by byla bezprizorní. To mi vlastně připomnělo… Nedávno tu opět byl Arcanus, nejspíš i se svou partnerkou, nepotkala jsem se s nimi, ale prý něco s tebou domlouvali. Smím vědět, o co šlo?“ Zeptala jsem se Blueberryho. Vlastně bych to měla vědět, když jsem Deltou.
Pozorně jsem sledovala Taenarana, který si s mladou slečnou evidentně rozuměl, a vypadalo to, že se teď oba pro změnu chystají do Asgaarského lesa. Aspoň se tím směrem rozeběhl. No, aspoň mohl oznámit, kam jde. Pak jsem zaměřila svou pozornost na Tati, která s těmi dvěma nebyla, což mě překvapilo. Možná neměla náladu si s nimi hrát. Došlo mi, že jí vlastně dlužím odpověď na poznámku, že je chladno. “Není to tak hrozné. Navíc umím díky magii trochu ohřát vzduch, takže když vylezu, rychle se osuším a nebude mi zima,“ mrkla jsem na ni.

//Ale néé, psala jsem nahoře do chatu, že mám zájem, jen nebyla moc nálada. Akorát že já odjíždím příští sobotu na dovolenou, vracím se 6. července a nebudu moct během té doby napsat, tak nechám na tobě, jestli to bude vadit, že se na chvíli seknu. Jinak teď mám odpolední, takže během dopoledne budu moct něco rychle napsat

//Já jsem poněkud zmatená, člověk sem jen nakoukne a najednou je tu milion příspěvků od vlčat :D Takže pořadí asi není potřeba, já jdu stejně mimo les

Z úvah mě vyrušily známé hlasy. Ohlédla jsem se tím směrem a spatřila Wizku s Tati, které přicházely směrem od tůně. Byly tedy rychlejší, než já. Chtěla jsem se tam vypravit, a místo toho jsem se zamyslela nad minulostí a dávnými postaveními ve smečce.
S úsměvem a lehkým zavrtěním ocasu jsem jim vyšla v ústrety. “Ahoj, děvčata. Máte hlad? Ulovili jsme se Stormem divočáka a ještě ho dost zbylo,tak si dejte dlabanec,“ řekla jsem a čenichem ukázala na místo, kde se válel zbytek naší kořisti. Vzhledem k tomu, že toho zvířete vážně byl kus, i když jsme se do něj pustili čtyři, ještě ho pořád dost zbývalo, takže si rozhodně mohly pochutnat obě dvě. Pak jsem se ohlédla po Blueberrym, jak spokojeně oddychuje vedle Storma a zazubila se.
Brzy jsem zaslechla takové nesmělé zavytí. Ihned jsem poznala, že ten hlas patří Taenaranovi. Byla jsem ráda, že byl zpátky a bylo hezké, že si osvojil zvyk, že se vracející se členové smečky ohlašují zavytím. Co se mi však nelíbilo byl fakt, že jsem s ním necítila Makadiho a zamračila se. Sice jsem se na okamžik uklidnila, že jde třeba kousek za ním, nebo se jen zdržel na hranicích… Ale bylo to vážně jen na chvilku. Rozhodla jsem se, že nechám malého si odpočinout a nebudu hned vyslýchat, kde je Makadi. Ostatně, byla to jeho věc. Jen jsem prostě doufala, že když se mrňous vydal s ním, vrátí se spolu. Nicméně už ale bych mohla být zvyklá, protože tohle nebyl první případ, kdy se Tae s někým vypravil na toulky a vrátil se sám.
“No, tak já bych se asi měla konečně vypravit k té tůni a vykoupat se,“ řekla jsem polohlasně spíš sama k sobě.

Trochu jsem čekala, že Taenaran bude nadšený ohledně mého nápadu jít k Ovocné tůni, ale spíš vypadal, že neví, co si má myslet. Nějakou chvíli váhat a tvářil se u toho všelijak. To mě docela překvapilo a trochu polekalo, doufala jsem, že jsem nenavrhla něco, co se ho mohlo dotknout. Možná se to týkalo jeho minulosti. Ačkoliv předtím u tůně předtím už byl, tak nápad koupat se, se mu evidentně moc nelíbil. Nakonec se mrňous rozhodl následovat Makadiho, který se před chvilkou někam vypravil pouze se slovy, že se brzy vrátí. Než jsem stačila něco říct, tak se za ním rozeběhl a Blueberry na něj akorát stihl zavolat, aby na sebe dal pozor. Zamračila jsem se. Moc se mi nelíbilo, že by mu měl dělat doprovod nový člen smečky, respektive on jemu, nicméně… Asi by se i tak dala zjistit Makadiho loajalita k nové smečce - že dohlédne na drobotinu. I když Taenaran rostl jako z vody a byl mnohem samostatnější. Jak jsem se mohla už několikrát sama přesvědčit.
Souhlasila jsem s tím, že mám zájem vykonávat pozici pečovatele a Blueberry dodal, že by byl rád, kdybych s tímto úkolem také přijal pozici Delty. Zatajil se mi dech a na okamžik jsem vykulila své modré oči. Pak jsem roztáhla tlamu do širokého úsměvu. Konečně povýšení! A na post, který jsem zastávala v době, kdy smečku vedla moje matka. “Bude mi ctí a rozhodně tě nezklamu,“ řekla jsem veleváženě a zatetelila se blahem. Vzápětí jsem se dozvěděla, že se Berry se Stormem domluvil, že Storm bude zatím zastávat post Bety. S tím jsem také neměla problém. Kromě toho, že se jednalo o bývalého Alfu a nejstaršího člena smečky, který měl na tak významné postavení nárok, měl s tímto také zkušenosti také z doby, kdy smečku vedli moji rodiče a on byl partnerem Stelly. Tiše jsem si povzdychla nad tou vzpomínkou na hoodně dávnou dobu.

//Klidně počkám, Blueberry, až napíšeš, zatím nikam nespěchám

Dozvěděla jsem se, že náš nový člen smečky se jmenuje Makadi. Tak nám byl Blueberrym představen. Na pozdrav jsem kývla a lehce se usmála. Druhým nováčkem měla být Lilith, ale zrovna se nacházela zřejmě u tůně spolu s Wizku. Tak jako Tati. Úlevně jsem vydechla. Tak přeci jen byla konečně doma. “Možná bych se za nimi měla stavit a dát jim vědět, že tu mají něco k snědku. Asi mne neslyšely výt anebo je nenapadlo, že jsme přinesli dlabanec,“ řekla jsem a ohlédla se směrem k tůni. A při té příležitosti bych se mohla pořádně vykoupat, když už je teplo. Jsem zaprášená a smradlavá, až hrůza. A až se pustím do divočáka, tak budu ještě víc zakrvácená, pomyslela jsem si. Už jen při té představě, že své tělo ponořím do vody, jsem se zatetelila blahem.
Zatímco Taenaran zvědavě očichával divočáka, vysvětlil mi, co se stalo, proč utekl z úkrytu do lesa. “Tak to jsi udělal dobře. A jsi rychlý, utekl jsi jim,“ řekla jsem povzbudivě s úsměvem. Vlastně jsem si ani nevšimla, že by nějací divočáci utíkali směrem k němu, a tak jsem byla ráda, že to takhle dopadlo. Kdybych nebyla tak zaujatá tím, že musím jednoho z nich dohnat ke Stormovi, určitě bych se na to vykašlala a běžela na pomoc malému. Tiše jsem si tedy oddychla. I tak jsem si byla jistá, že si z toho lovu něco odnesl a zapamatoval si to. A příště snad už půjdeme ve větší skupině lovit vysokou a připojí se jako pozorovatelé i Tati s Gavriilem, aby se něčemu přiučili, než se vypraví na první lov s námi. Vlastně to bylo něco nového. Co jsem si tak vzpomínala, já sama jsem se rovnou účastnila, nebyla jsem si vědoma, že bych pozorovala ostatní vlky a až pak se vydala na lov s nimi. Rozhodně ale tato teoretická část nebyla špatná.
Pohlédla jsem znovu na Berryho, který byl nadšený z našeho lovu a zmínil se, že bychom potřebovali lovce a než se to někdo naučí, tak se o tento kříž podělíme. Přitom pohlédl na Makadi. Zmínila se však, že není příliš dobrý lovec. “Všechno se dá naučit a vypilovat,“ řekla jsem. Pak jsem mrkla na Taenarana. “A až odroste naše drobotina, myslím, že by se také mohli naučit dobře lovit. Minimálně tady mladý pán už je na dobré cestě,“ řekla jsem a zamávala ocasem. Následně jsem si vyslechla Blueberryho návrh, jestli chci stále vykonávat funkci pečovatelky. Měl pravdu, že jsme to nikdy neřešili. Vlastně po mně se narodila vlčata už jen Taille, a tehdy ani nebyla příležitost, abych se své role ujala. “Moc ráda. A Storm by byl dobrý učitel,“ podala jsem návrh a mrkla na svého společníka při lovu, který se nacpal a tiše odpočíval. “Líbilo se mi, jak trpělivě odpovídal na Taenaranovy všetečné otázky. I když bych řekla, že i já jako pečovatelka jsem tak trošku učitel.“ Dodala jsem, konec věty už bylo spíš takové zamyšlení.
Jelikož se už i Blue pustil do jídla, také jsem vyslechla kručení svého žaludku a nejdřív odtrhla pořádný kus masa, se kterým jsem si lehla opodál. Kdyby mohl mluvit, určitě by mi můj žaludek právě poděkoval za to, že jsem ho konečně naplnila něčím pořádným.
Také Taneran byl už najedený a zajímal se, co se bude dít teď. Musela jsem se pousmát nad tím, jaký to byl nezmar. Každé jiné vlče by sebou prásklo do trávy a po dobrém jídle si dáchlo, aby mu vytrávilo. On ale už byl připravený k další akci. “No, rozhodně bys neměl teď moc divočit, jinak tě bude bolet bříško. Nebo bys mohl svůj díl jídla zvrátit zase ven. Já jdu k Ovocné tůni. Najdu Wizku s Tati a pošlu je sem, aby se také najedly. A pak se vykoupu. Chceš jít se mnou?“ Podala jsem návrh a zvedla se. “A pokud uvidím Naomi s Gavriilem, tak je sem pošlu taky,“ pronesla jsem směrem k Blueberrymu.