Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Čekám na odpovědi Awaraka a Kayi v úkrytu, pak hned přijdu :)

Odvyprávěla jsem krátké povídání o tom, jak je to se smečkovou magií. Překvapeně jsem pak pohlédla na Kayu, kterou zajímalo, kde se ta magie vzala. Myslela jsem si, že spí, ale možná byla jen v polospánku… Nebo jen odpočívala se zavřenýma očima. Každopádně jsem byla ráda, že i ona poslouchá. Zdálo se, že přeci jen občas umím povídat o něčem zajímavém. Pak jsem se ale musela zamyslet, protože si nejsem jistá, jestli jsem se na to někdy ptala, nebo někdo jiný… Pátrala jsem ve své paměti marně. Možná by tohle věděl Storm, který tu byl tak dlouho, jako moji rodiče, ale… Ten už byl… Kdo ví kde, pokud byl ještě naživu.
“To vlastně nevím,“ přiznala jsem se. Doufala jsem, že je nezklamu. Sice jsem měla vždycky dobrý pocit z toho, kolik toho vím, ale nemohla jsem vědět nebo pamatovat všechno, že. Nebyla jsem Smrt ani Život, ti jistě měli přehled o všem a o všech. “Možná to vzniklo tak nějak… Spontánně. Když jsme tu žili v takové harmonii a dobře se o les starali, borůvky se nám odměnily takovou ochranou,“ plácla jsem nakonec první věc, která mě napadlo. Ostatně… Možná to dávalo smysl, ne? Sice bych mohla mít lepší znalosti ohledně začátků naší smečky… Ale ve svém mladém věku jsem tenkrát chtěla vědět a znát všechno, ovšem svou pozornost jsem dlouho tenkrát neudržela, takže bylo možné, že mi to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Také jsem si nebyla vědoma toho, že bychom tuhle magii někdy potřebovali nebo využívali. V době, kdy smečku vedli moji rodiče, jsem si nevybavila, že by na nás někdo útočil nebo přišel někdo vyloženě zlý… A později… Možná také ne, i když kdo ví, co se dělo, když smečku Storm s Taillou obnovili, možná pomoc borůvek potřebovali…
Přestala jsem přemýšlet, zase jsem z toho byla duchem nepřítomná a raději sledovala ostatní, co říkají na mou teorii ohledně vzniku téhle speciální magie. Ohlédla jsem se pak směrem ven. Už se tu válím docela dlouho, měla bych zvednout zadek a jít se konečně podívat, jestli se vrátila Baghý a promluvit si s ní. Otočial jsem se zase zpátky a pohlédla na Sunstorm. Byla ještě poměrně unavená, takže zase usnula. Neměla jsem jí to za zlé a doufala, že se sem pak vrátím z dobrou zprávou, že může zůstat.
Maeve se zajímala, jestli má Awarak nějaké sourozence. Usmála jsem se, když se zmínil o bratrovi a dvou sestrách. To jsme měli společné. “Tak to máme společné,“ řekla jsem. “Také jsme byli čtyři – dvě sestry a dva bratři,“ usmála jsem se zasněně. Tak moc bych je zase chtěla spatřit!

Kaya vypadala dost zmoženě. A vlastně ani o nic lépe, než Sunstorm, která teď už také tvrdě spala. Chvilku byla zmatená, když jsem na ni položila přikrývku, nejspíš ani nevnímala přesně, co se kolem ní děje, nicméně nakonec přeci jen asi pochopila, nebo se jí zjitřila mysl, že jsem ji jen zabalila do kožešiny, protože se podvolila a zavrtala se do ní. Usmála jsem se. Víc jsem pro ni v tuhle chvíli udělat nemohla – dodala jsem jí aspoň ten zdroj tepla a čerstvou vodu. Měla tu sice ještě k dispozici nějaké to maso, které by se mělo asi co nejdříve dojíst, nebo možná už by bylo lepší ho někde zahrabat, už by asi nebylo příliš chutné.
Ozval se nad námi šustot, který uvnitř jeskyně zněl poněkud zvláštně. Zamračeně jsem pohlédla na Růženku, kterak lítá kolem Kayiny hlavy. Pochopitelně ji to vyrušilo. “To nic, Kayo, to je jen Růženka, Maevin ptačí kamarád,“ uklidnila jsem ji vlídným hlasem. Zadoufala jsem, že na ni ten pták nezačne nějak dorážet. Sice nevím, jaký by k tomu mohl mít důvod, ale… Vyznejte se v mysli ptáků, že… I když se jeden kamarádí s vlkem… Ale znala jsem Kayu, respektive jsem věděla, že ačkoliv předtím Maeve moc nemusela, fakt, že spolu strávily nějaký čas, třeba na ni změnila názor… Nicméně mohla mít problém s tím, že se mladší vlčice kamarádí s ptáčkem. Matně jsem si vzpomněla, že ji v tom ohledu Kaya škádlila, a já jsem ji tehdy uklidňovala… Takže kdo ví, jaké mají mezi sebou ještě spory nebo rozbroje.
Ohlédla jsem se na Awaraka, který se snažil také poskytnout Kaye kožešinu, aby byla v teple. Tahle zima byla vážně příšerná. Ani jsem si nepamatovala, že by kdy nás v jednu chvíli nebo krátce po sobě onemocnělo tolik vlků. Zakroutila jsem očima a přála si, aby už konečně bylo jaro.
Posadila jsem se blíž k Awarakovi. Přitom jsem sledovala Růženku, připravena varovat ptáčka, aby spící vlčici neotravoval. Případně bych houkla na Maeve, aby svého malého opeřeného kamaráda trošku zkorigovala. Jestli mezi sebou něco mají, ať si to vyřeší až se Kaya zotaví.
Zastříhala jsem ušima a pohlédla na Awaraka, který se zajímal, jestli má naše smečka nějakou magii. To byla správná otázka. Kam až má paměť sahala, nikdy tohle nikoho nezajímalo. Ano, měl pravdu v tom, že každý máme nějakou svoji, a také jsme měli něco kolektivně. Usmála jsem se. “Správná otázka,“ přikývla jsem a pohodila ocasem. “Spíše než magií bych to nazvala speciální vlastností. I když čarovné to je. Překvapivě se to týká borůvek,“ pustila jsem se do vyprávění. “Respektive jejich vůně – ta dokáže být tak silná, že vetřelce na našem území úplně ochromí a zmate. Necítí nic jiného, než sladkou vůni borůvek. Z toho mu pak může být mdlo, bolet hlava, ztratí orientaci. Nám, co tu žijeme, to ani nepřijde, protože jsme na tu vůni zvyklí a ostatně je tím i charakteristický náš kožíšek – sladká vůně ovoce. Ale abych pravdu řekla, nejsem si vědoma, že bychom tu magii nějak hojně využívali, naštěstí jsem zase tolik vetřelců, kteří by měli špatné umysli, nikdy nepřišlo. Jestli tomu tak bylo v době, než jsem se narodila a smečku vedli moji rodiče, nebo když jsem byla malá, to už těžko říct,“ dodala jsem. Žádný z vlků, kteří by takovou dobu pamatovali, už tu nebyli…

Všichni kolem mě se postupně uložili ke spánku. Otráveně jsem zakoulela očima. Trochu jsem doufala, že se budu moct trošku lépe seznámit s Awarakem, když už Sunstorm na tom byla tak špatně, aby nám ještě o sobě něco povídala. A ačkoliv on byl v naší smečce už nějakou dobu, nevěděla jsem o něm toho mnoho, kromě toho, že se znal s mým synem, byl šikovný lovec a zdálo se, že je to galantní a milý společník. Nu, tak jsem to musela nechat zase na jindy.
Překvapivě právě i Maeve brzy následovala Awarakova příkladu. To jsem docela koukala, čekala jsem, že si bude chtít povídat, když jsme se dlouho neviděly, nebo že se bude věnovat Růžence, ale asi byla unavenější, než vypadala.
Tiše jsem povzdychla. Možná bych se mohla zajít podívat, jestli se už vrátila Baghý, napadlo mě. Nicméně nakonec jsem se rozhodla, že to nechám na později – minimálně dokud se neprobudí aspoň některý ze dvou členů smečky, aby případně byli nápomocni Sunstorm, kdyby něco potřebovala, nebo se jí snad nedej bože přitížilo.
Zaslechla jsem nějaký šramot. Stočila jsem uši tím směrem a následně zvědavě otočila celou hlavu. Ucítila jsem povědomý pach a brzy se do úkrytu přibelhala Kaya. Než jsem však stačila radostně zavolat a vrtět ocasem, jakmile jsem ji spatřila, zarazila jsem se. Vypadala dost zdrchaně a její kroky doprovázel nehezký kašel. Zamračila jsem se. Další, kdo byl nemocný, to nebylo vůbec dobré, ale… Zatím se tu neschovávala většina členů smečky, takže snad další nemocní nebyli.
Vstala jsem a popošla k ní. Nemohla jsem ji přeci nechat jen tak bez povšimnutí. “Ahoj, Kayo,“ pozdravila jsem ji tiše, když jsem k ní sklonila hlavu a lehce mávla ocasem ze strany na stranu. “Taky jsi nemocná, což,“ řekla jsem chápavě. Vrátila jsem se k místu, kde jsem předtím ležela, popadla do zubů kožešinu, na které jsem ležela, dotáhla ji ke Kaye a přehodila ji přes její hřbet, aby i ona byla hezky v teple. “Nemáš žízeň? zeptala jsem se. Nečekala jsem však na odpověď a stejně jako před chvílí Sunstorm, jsem i Kaye obstarala trochu vody. Posadila jsem se kousek od ní a snad ne moc starostlivě ji pozorovala, kdybych pro ni mohla něco udělat. Nebo kdyby snad chtěla mít jen klid pro sebe, byla jsem připravena se zase vrátit zpátky na místo a čekat, až se někdo probudí.

Snažila jsem se pro Sunstorm udělat maximum, tak jsem doufala, že teplo v kožešinách, trocha jídla a lahodná voda jí aspoň nějak pomohou. V tuhle chvíli jsem bohužel víc nesvedla. Vlčice mi vděčně tiše poděkovala. Usmála jsem se na ni a mávla tlapkou, jakože o nic nejde. Měla teda pořádnou smůlu, chuděra, přišla se ucházet o místo ve smečce a takhle to odskákala pořádnou chřipkou. A já jsem jí ani nemohla dát odpověď, zda ji přijeme! Sice jsem byla skoro přesvědčená, že ji Baghý neodmítne, bez konzultace s ní jsem prostě nemohla dělat víc.
Z přemýšlení mě znovu vyrušil její hlas, když se zmínila, jak hrozně se cítí, když nám takhle přidělává práci. “Z toho si nic nedělej, onemocnět může přeci každý,“ řekla jsem povzbudivě. “I když u tebe to holt přišlo v poněkud nevhodnou dobu. Na druhou stranu být takhle nemocná někde sama venku, asi by to bylo ještě horší,“ dodala jsem zamyšleně. Ani jsem si nechtěla představit, jak by ta chuděra trpěla, kdyby na to byla sama. Možná by zimu ani nepřežila.
Maeve zatím Awarakovi trpělivě vysvětlila, kdo je Růženka. Jelikož jsem neměla čím do diskuse přispět, byla jsem dál tiše. No, úplně tak diskuse to nebyla, ale… No nic.
Awarak se pak také napil z prohlubně, kterou jsem naplnila vodou a chystal se spát. Já jsem se ospale necítila, prospala jsem se předtím, když jsem byla nemocná já. Cítila jsem se trochu nesvá z toho, že jsem nejspíš Sunstorm nakazila. Nebo k její nemoci nějak určitě přispěla – ostatně to přišlo docela ráz na ráz. To počasí bylo vážně na houby, navíc se předtím ochomýtali kolem vody, což také nebyl moc dobrý nápad. Sice nebyli mokří, když jsem tam přišla, ale bylo dost možné, že se nějak namočila, když se snažili dostat ovoce z tůně.
Pohlédla jsem na Maeve. Neměla jsem vlastně se na co ptát, tak jsem jen mlčky čekala, jestli bude chtít něco vyprávět sama, nebo se bude zajímat o něco z oblasti magií. Nebo jestli vůbec vybere nějaké téma. Já jsem byla dutá jak bambus. Bylo však dobře možné, že i ona se rozhodne následovat příkladu ostatních a taky si schrupne…

Gratuluji Tati a Awarakovi k povýšení :)

P. S. Já chci taky takový cool obrázek od Styxa Fixa :D

Post: 20. 1.

Celkem: 11 lístků

//Loterie 7

Byla to vážně úleva být v jeskyni, schovaní před tou nepřízní počasí. A snad i trochu díky mojí pomoci s magií nám mohlo být aspoň o trošku tepleji, když už jsem nesvedla udělat tady malý ohýnek. I když po události, která se stala, kdy jsme málem přišli o domov… A přišli jsme kvůli tomu o Naomi… Možná bych měla strach s ohněm manipulovat, i když bych ho ovládala stejně dobře, jako vodu.
Tiše jsem sledovala Maeve, jak se šla podívat na Eloru, zatímco Awarak si přitáhl kožešinu a lehnul si vedle mě. Usmála jsem se na něj a lehce pohodila ocasem. Vybídla jsem Sunstorm, aby se trochu najedla, musela být už úplně zesláblá. Vlčice byla sice zprvu ostýchavá, asi jí bylo hloupé jíst naše zásoby, když ještě nebyla členkou smečky, ale měla přeci povolení ode mě. Takže brzy už do sebe přeci jen nějaký kus masa dostala a přinesla i něco Maeve. Také Awarak se pustil do jídla. Měl na to určitě velký nárok, když jeho a Ljósovou zásluhou něco k jídlu bylo. To mi připomnělo, že poslední dobou byli vůbec všichni pryč nějak dlouho – nejen Baghý, ale také Kaya nebo Wizku. To se mi moc nelíbilo. Stejně tak Noriho tu dlouho nebylo vidět. Což mě přinutilo zapamatovat si, abych si na tohle téma s Baghs promluvila, hned jak se vrátí. Protože pokud někdo neplní své povinnosti, vyplývající ze své funkce, není důvod, aby ji nadále měli…
Zajímala jsem se, odkud Sunstorm pochází. Vysvětlila mi, že se narodila ve smečce, která byla daleko odtud. Přikývla jsem a chtěla se ještě na něco zeptat, ale navzdory tomu, že se mladá vlčice právě posilnila masem, poněkud zmalátněla a měla skelný pohled. Až mě to vylekalo. Sunstorm prohlásila, že jí není dobře, zmínila bolest hlavy a možnost, že má horečku. To by nám ještě tak scházelo! Než jsem se zvedla, už u ní byl Awarak a položil na zem kožešinu. Já jsem vzala tu, kterou jsem měla doposud na svém hřbetu – už jsem se cítila o něco lépe, a kdybych snad potřebovala, mohla jsem si vzít nějakou jinou, bylo jich tu dost. “Tady, na jednu si lehni a druhou hodím přes tebe,“ řekla jsem starostlivě a počkala, až si Sun lehne. Pak jsem opatrně položila kus kůže přes její záda. “Měla by ses pořádně prospat, to ti prospěje,“ řekla jsem. “Žádné obavy, nebudeš tu sama,“ ujistila jsem ji ještě s úsměvem. Jednak proto, že byla cizinkou a jednak proto, kdyby potřebovala nějakou pomoc, kdyby se jí snad nedej bože přitížilo. A znovu jsem zalitovala, že tu není Sigy, který by nám pomohl, poradil. Po kolikáté už? Nemohla jsem vymyslet nic lepšího, takže jsem alespoň prohlubeň, která byla blízko Sunstorminy hlavy, naplnila vodou, aby se mohla vlčice napít. Bylo mi jasné, že pokud má horečku, bude mít určitě dost žízeň.
Vrátila se Maeve, která se byla podívat na Eloru. Nebyla však sama – byl s ní Růženka. Podivila jsem se, že ptáček vypadá celkem dobře na to, že je venku taková zima. Škoda, že neuměl mluvit naší řečí, docela by mě zajímalo, kde se vůbec v tomhle nečase schovává. “Ahoj, Růženko,“ pozdravila jsem Maevina malého opeřeného kamaráda, i když jsem si nebyla jistá, jestli si mě vůbec pamatuje. Také Awarak si ho všiml a zajímal se, co je zač. Zadoufala jsem, že se ptáček nelekne takové velké vlčí přesile a sotva udělal Maeve radost svou přítomností, zase by zmizel, ale… Snad nás viděl, už když sem přiletěl. Rozhodně určitě také věděl, že mu od nás nic nehrozí.

//Les (Loterie 6)

Konečně jsme byli na místě. Byla jsem ale především ráda, že tu nebudu sama, ale bude tu se mnou aspoň pár vlků ze smečky, respektive dva ze smečky a jedna potenciální členka. Aspoň to bude vhodná příležitost o Sunstorm něco zjistit, abych si udělala obrázek o tom, co má za sebou a jaká vlastně je.
Teď jsem však pospíchala do míst, kde bych mohla složit své kosti. Začínala jsem se silně třást zimnicí a chvílema mi i cvakaly zuby. No, vážně to nebyla dobrá kombinace, nemoc a takový mráz. Šla jsem však trošku jinam, než kde odpočívala Elora, abychom ji nerušili hovorem ani já svým kašláním i kýcháním, i když se zdálo, že mladá vlčice neměla o světě ponětí. Možná jsem si měla začít dělat starosti a probrat s Baghý, jak se o Eloru budeme dál starat, nebo co způsobuje to, že tak moc spí. Jasně, spánek byl léčivý a potřebovala odpočívat, ale už to bylo přeci jen několik dní. A Sigy tu samozřejmě nebyl, ani jsem si nevšimla, že by nám tu třeba něco pro Eloru něco nechal, kdyby se probrala a potřebovala ulevit od bolesti, nebo tak.
Ohlédla jsem se na trojici vlků za mnou, jestli mě následují, i když to byla vesměs samozřejmost, kam jinam by šli. Po několika krocích jsem našla vhodné místo – nebyli jsme až tak hluboko v jeskyni, ale byli jsme dost chráněni před mrazem a větrem. Přitáhla jsem si jednu kožešinu a vydala se do kouta hledat další – naštěstí jsem nemusela hledat dlouho, někdo tu nejspíš dělal pořádek a dal několik kožešin na jedno místo. Pohledem jsem vybídla ostatní, aby si kdyžtak také nějakou vzali pro větší pohodlí. Já sama pak poodešla kousek stranou, na jeden kus kůže se položila a druhý horko těžko přehodila přes svůj stárnoucí hřbet. Chvíli jsem hlasitě oddechovala. Překvapilo mě, že jsem se tak snadno zadýchala, vždyť to nebylo skoro žádná námaha. Za chvilku už jsem cítila, jak se do mě pomalu vkrádá pocit tepla. Docela by se nám teď hodil někdo s magií ohně, kdo by nám tady udělal malý táborák, abychom si zahřáli zmrzlé čenichy a tlapky. Vzápětí se vzduch mírně oteplil a do kožíšků se nám opřel mírný teplý vánek. Nebylo to kdo ví co za umění, ale aspoň trošku nám to mohlo pomoci. S kýchnutím jsem se usmála na Maeve a Awaraka. Pak jsem spočinula pohledem na Sunstorm. “Určitě máš pořádný hlad,“ řekla jsem a odkašlala si. “Tamhle na kraji je hromádka masa, které zbylo z lovu, tak si nabídni.“ Ukázala jsem čenichem do míst, kde pořád spočívalo něco z úlovku. Elora se toho ani nedotkla. Pohledem jsem vyzvala také Maeve a Awaraka, aby se také kdyžtak najedli, nebyla jsem si jistá, jestli si vůbec něco vzali, hlavně Awarak jako účastník lovu. Potlačila jsem zívnutí. Nechtěla jsem vypadat, že mě snad něco nebo někdo nudí. Jen jsem cítila únavu z toho brodění se haldou sněhu. Také mě bolely kosti, svaly, klouby. Další důvod zalitovat, že tu Sigy není, aby mi pomohl ještě nějak, kromě toho rýmovníku, se kterým jsem teď ale měla smůlu. “Sunstorm, pověz nám něco o sobě. Pocházíš z Gallirei, nebo ses narodila někde jinde?“ Zeptala jsem se zájemkyně o členství v naší smečce a mírně pohodila ocasem. Snažila jsem se tvářit vlídně, ale možná jsem se spíš tvářila jako kdybych kousla do kyselého jablka. Už ani nevěda po kolikáté jsem zatoužila po jaru. Nebo aspoň aby zima trošku zmírnila svou vládu a my nemuseli tak mrznout.

Post: 1 lístek

Celkem: 10 lístků

//Ovocná tůň

Pomohla jsem ostatním získat oranžové ovoce, a vybídla je, abychom se vydali do úkrytu. Nikdo nic nenamítal. Co by taky měli proti tomu, abychom se schovali v teple a suchu jeskyně, že. Sunstorm byla také určitě ráda, že jsem se rozhodla udělat výjimku a vzít ji s námi. Pokračovali jsme tedy svižným tempem, jak nám to nepříjemné počasí dovolovalo.
Moje triky udělaly na Maeve samozřejmě dojem, takže se zajímala, zda ji to někdy naučím. “No, to záleží na tom, jaká bude tvá vrozená magie,“ zakřičela jsem do poryvu větru, který nám vehnal smršť sněhových vloček do obličeje, až to nepříjemně bodalo. Nemohla jsem se dočkat, až budeme konečně v bezpečí. Za občasného kýchání jsem se skloněnou hlavou mířila dál. “Případně jakou magii si pak obstaráš u Života nebo Smrti,“ dodala jsem a nevěděla, zda o nich už něco Maeve ví. Pohlédla jsem ještě za sebe, jestli se Sunstorm a Awarak neopožďují, nebo třeba nezapadli do sněhu. To bychom jim pochopitelně museli pomoct. Naštěstí mezi stromy byl vítr trošku mírnější a šlo se nám o trošku lépe. A ještě lepší bylo, že jsme měli úkryt dost blízko.
Marně jsem si snažila vzpomenout, kdy naposledy takhle neskutečně mrzlo. Že se občas objevila taková vánice, že nebylo skoro vidět na krok, to už jsem věděla. Ovšem takový nepříjemný štiplavý mráz, to jsem opravdu už nějakou dobu nezažila. A doufala, že zase dlouho nezažiji. Oklepala jsem se a popoběhla, jeskyně už byla na dohled. “Už aby bylo jaro,“ zabrblala jsem pro sebe znepokojeně. Vzpomněla jsem si na rýmovník. Tak ten už bych teď asi nenašla, jistě byl buď zapadaný sněhem, nebo zamrzlý. Škoda, že Sigy byl někde pryč, docela by se hodilo, aby ho přivedl znovu k životu. Ale co naplat… Musela jsem se teď obejít bez té bylinky a doufat, že se brzy z toho nachlazení dostanu. Pokud teď strávím dost času v teple, mohlo by to klapnout…

//jeskyně

Miniakce: 5 lístků

Celkem: 9 lístků

Posty: 1 lístek za post z 5. 1.

Celkem: 4 lístky

Uvítání od ostatních vlků bylo milé. Musela jsem si přiznat, že mi to udělalo radost. I to, jak se mě vyptávali na mé zdraví, i když z mého chraptění, kýchaní a kašlání a vůbec z celého mého projevu to muselo být jasné. Sunstorm sice poznamenala, že vypadám lépe, ačkoliv já jsem se tak moc necítila. Každopádně jsem jí to nevyvracela, bylo lepší, že jsem vypadala jinak, než jsem se cítila, aspoň jsem ostatním nedělala starosti.
Zajímala jsem se, co tu dělají. Vzápětí jsem se dočkala odpovědí, že tu hledají ovoce pro Eloru. Jako první mi to samozřejmě vysvětlovala Maeve. Zamračeně jsem se podívala na hladinu tůně, která ale k mému překvapení byla na některých místech rozbitá a plavalo tam cosi, co vypadalo jako jablko a možná i pomeranč nebo malý grep. No, tak to bylo opravdu překvapení, protože bych nečekala, že se pod ledem bude nějaké skrývat. A když, tak nejspíš nebude úplně moc poživatelné. Nechtěla jsem se však dohadovat. “Páni, jak se vám podařilo ten led rozbít?“ Naklonila jsem hlavu na stranu a podívala se po ostatních. Nevypadalo to, že by některý z nich použil magii, i když jistá jsem si tím samozřejmě být nemohla. Jen v případě Maeve, protože pokud jsem dobře věděla, ona ještě svou neobjevila, i když se to mohlo stát každým dnem. Rozhodně ale určitě nebyli tak hloupí, aby se snažili po ledu skákat nebo tak podobně – jednak byl ten led moc pevný na to, aby ho takto rozbili, a jednak určitě nebyli natolik hloupí, aby to zkoušeli – kdyby krusta před nimi praskla, rozhodně by nestačili zareagovat a uskočit stranou, takže by skončili v ledové vodě. A to by byl pořádný průšvih. V lepším případě by si koledovali o pořádné prochladnutí, a v tom horším… Ani jsem nechtěla domyslet.
Teď však vypadali, že nevědí, jak dostat ovoce na břeh. “Na to je snadná pomoc,“ řekla jsem s úsměvem. Kolem nás se zavlnil vzduch, který nabral na síle – ale nebyl to žádný vichr, jen obyčejný větřík. Ovoce se začalo na hladině, kde byla rozbitá, houpat, až se díky drobným vlnkám dostalo blíž k nám. Přesto však samozřejmě nemohlo vyskočit na břeh za námi. “Opatrně na kraji ledu, aby to tam neprasklo. Popadnete ovoce a honem zpátky sem,“ vybídla jsem je. Doufala jsem, že to takhle bude stačit. Lehce jsem zakašlala. Vzápětí jsem se zhluboka nadechla, což byla chyba – ten ledový vzduch mě tak zaštípal na průduškách, až jsem se znovu rozkašlala. Zatracená zima, ulevila jsem si v duchu. Začínaly mě dost zábst tlapky. Vítr nepříjemně skučel a nebyl to ten, který jsem přivolala já, tenhle patřil k počasí. Také sněhu přibyla pořádná halda.
“Měli bychom jít do úkrytu, nebo se nachladíme všichni. V lepším případě. Nebo taky můžeme zmrznout,“ dodala jsem a ušklíbla se. Podívala jsem se na Sunstorm. Rozhodně jsem ji tu nemohla nechat. “Sunny, udělám výjimku a dovolím ti jít s námi, nemůžeš tu zůstat a mrznout, kdo ví, kdy se Baghý vrátí.“ Promluvila jsem k vlčici. Kdo ví už po kolikáté se mi chtělo Baghý v duchu přivolat. Vzápětí jsem se zamračila, když jsem si uvědomila, jak ošklivé je počasí a šíleně mrzne. Snad si někde venku našla nějaký slušný úkryt, kde v přečká a přijde pak co nejdřív domů!
Náhle jsem si všimla, že se u Maeve objevil keřík s borůvkami. Zamračila jsem se. Kde by se tu vzaly borůvky uprostřed zimy? Než jsem však stačila promluvit, stejně jako Sunstorm se snažila mladou vlčici varovat, aby je raději nejedla, mladá vlčice už je zbodla. Tázavě jsem se na ni podívala. No… Nedokázala jsem předem říct, co to s ní udělá. Borůvky, ač vypadaly celkem čerstvě, jsou zkrátka v zimě takhle podezřelé, to nebylo jen tak. V lepším případě jí to nic neudělá, případně bude mít trošku problém se žaludkem anebo se střevy. Zavrtěla jsem hlavou. “Tak už honem pojďme, ať nám neumrznou čenichy!“ Vybídla jsem ostatní a pomalu se vydala směrem k úkrytu.

//Les

Šťastný, úspěšný a hlavně zdravý nový rok, vám přeje Aranel

Dovolila jsem si pro vás připravit takovou malou oddechovou akci. Jelikož mi to dalo dost práce, doufám, že se zúčastníte aspoň 3! Nějaké malé odměnky za to samozřejmě budou, domluvíme se s Elisou, co za to :) A co tu máme?

1. Osmisměrka
https://www.imgup.cz/images/2022/01/01/osmismerka6927c80ec22dc3c1.jpg
Hledáte jména vlků z Gallirei - klasika

2. Křížovka
https://www.imgup.cz/images/2022/01/01/krizovkae205672667a66486.jpg
Luštíte křížovku - easy. Asi její znění všichni hned uhodnete, ale musíte trošku pátrat v rodinných příslušnících Borůvkové a Asgaarské smečky plus najít pár území

3. Přesmyčky
Tady se mi už nechtělo dělat s tabulkou, pardon, tak je vypíšu sem - všechno jsou území Gallirei
1. Vádole Ňláp
2. Žáněskeovn Alouk
3. Ávolišmučk Žláp
4. Gamýkci Koupal
5. Tavýzla Lse
6. Dvíměde Ozerej
7. Žíčje Nýmati
8. Rýsta Troovs
9. Vicovárobo Kloška
10. Tníšpov Zááo

Termín ukončení: 16. ledna 2022 do 22:00, vyplněné obrázky i vypsané přesmyčky mi posílejte do vzkazu s předmětem Smečková akce.
Děkuji za pozornost :)