Aranel je jako její vrozená magie, čili voda. Je klidná, přátelská, nekonfliktní. K cizím vlkům je zpočátku odměřenější, ale když se "oťuká", tak se uvolní a ráda si popovídá, případně zablbne, ale drží si stále mírný odstup. Stále je totiž nedůvěřivá. Když je ve společnosti vlků, které dobře zná, je uvolněnější. Pokud Aranel blíže poznáte a získáte její plnou důvěru, získali jste na svou stranu kamarádku, která vás nikdy nenechá ve štychu, nezkazí žádnou legraci a budete se na ni moci kdykoliv obrátit o radu, pomoc, či jen se svěřit se svým trápením. Už od mala ráda běhá a dovádí, nevadí si jí hrát si i s malými vlčaty. Je spolehlivá, pokud se rozhodně někomu pomoci, tak jde a udělá to. Když jí někdo svěří tajemství, může si být jist, že Aranel se nechá raději rozcupovat na tisíc kousíčků, než aby ho vyzradila. Kromě toho, když je ve společnosti přátel, projeví se její empatie, čili schopnost se vcítit do pocitů ostatních. Je rodinný typ, takže ačkoliv se občas několik dní toulá po okolní krajině, aby poznala nové vlky, potkala se s těmi, které už zná, nebo si jen pročistila hlavu, vždycky se ráda vrací domů. Svou smečku nade vše miluje, všechny její členy ctí a snaží se s nimi maximálně vycházet. Nemá ráda, pokud jsou ve smečce konflikty, protože to narušuje klid. Naštěstí členové její smečky drží pospolu a žádné konflikty se u nich nevyskytují.
Ale tichá voda břehy mele. Stejně jako milovat dokáže Aranel i nenávidět. Když ji někdo rozzlobí, tak je tvrdá a nekompromisní. Ačkoliv se konfliktům raději vyhýbá, řídí se heslem, že moudřejší ustoupí, někdy prostě nastane situace, nebo potká vlka, se kterým si až tak nesedne. Jedná ovšem na rovinu a upřímně, nesnáší přetvářku a když si vlci dělají naschvály, místo aby si to vyříkali "face to face". Stejně tak to dělá ona.

Byl horký letní den, když se alfa pár Borůvkové smečky stal rodiči. Hotaru přivedla na svět čtyři vlčata. Jako první se narodil vlček, který dostal jméno Arnarmo. Pak se narodila vlčice, která byla stejně bílá jako její otec. Dali ji jméno Aranel. Následovala druhá vlčice, kterou rodiče pojmenovali Tara. Jako poslední se narodil vlček, který byl celý hnědý. Jeho jméno bylo Daichi.Podzim už byl v plném proudu, když vlčata poprvé opustila noru a začala poznávat její okolí. Aranel byla už od narození živel. Byla velice neposedná, zvědavá. Všechno ji zajímalo a všechno musela znát. I když měli zakázáno opustit noru, nedalo jí to. Vždycky vyběhla ven. Byť to bylo jen na několik okamžiků. Zbožňovala hry se svými sourozenci. Pošťuchování, přetahování se o kus masa. Divoké honičky, škádlení. To všechno bylo na denním pořádku. Kromě svých sourozenců však Aranel také ráda zlobila své rodiče a ostatní členy smečky. Zejména matčinu sestru Stellu. Často jí rvala chlupy z ocasu, tahala jí za uši, věšela se na ni. Co však měla Aranel kromě zlobení a dovádění nejraději, byl odpočinek v noře s otcem. Pokud se Angelus zrovna nacházel ve své smečce a chystal se spát, Aranel se mu stulila na přední tlapy a byla připravená spokojeně spát.

Přišla první zima. Vlčata byla o něco větší a silnější. Aranelino zlobení a provokace však nebralo konce. Byla neskutečně drzá, svému okolí lezla na nervy, ale to si ona neuvědomovala, že by někomu mohlo její chování vadit. Její sourozenci také byli rošťáci, rozuměla si zejména se starším bratrem Arnarmem, který byl rozpustilý, ale na svou mladší sestru neměl. V zimě se Aranel zúčastnila akce, kde poznala několik nových vlků, kteří nebyli členy Borůvkové smečky. Doposud měla kromě sourozenců a členů smečky jen několik přátel, které poznala na svých cestách k Velkému vlčímu jezeru a v blízkém okolí Borůvkového lesa. Aranel se ale jako obvykle nechovala vůbec příjemně, ba naopak. Byla namyšlená, povyšovala se nad ostatní dospělé vlky, považovala se za velkou vůdkyni, ačkoliv byla sotva odrostlé vlče. Její chování na této akci pobouřilo zejména Alicien, která je gammou Borůvkové smečky a která dodnes nemůže přijít Aranel na jméno. V důsledku toho také nerada vidí, že se tahle malá divoška přátelí s jejími potomky Hexedëm a Lexiett, kteří jsou o něco mladší, než potomci Hotaru a Angeluse.

Nejen Aranel, ale také její tři sourozenci se rádi toulali. Nikdy ale nevyráželi na toulky společně. Arnamo, Tara a Daichi, ač velmi mladí, se vypravili neznámo kam. Ačkoliv by to nikdy nahlas Aranel nepřiznala, její sourozenci jí chyběli. Zejména při hrách a poznávání okolí, dospívání. Nemohla se se svými sourozenci dělit o radosti i strasti každodenního života mladého vlka. Neměla příležitost vyvolávat partnerské rvačky s bratry, kterých se ráda zúčastňovala a měla neskutečnou radost, že její snaha vyvolat konflikt nevyšla na prázdno a ona se stala v potyčce vítězem. Už neměla možnost si povídat a jen tak si užívat přítomnosti mladší a zdrženlivější sestry Tary. Nezbývá jí než doufat, že se jedno dne všichni čtyři zase shledají v Borůvkovém lese, spolu s rodiči.

Zima pomalu odeznívala a Aranel se postupně začala uklidňovat. Chovala se jako slušně vychovaná mladá vlčice, která ctí své rodiče a členy své smečky, zejména ty s vyšším postavením. Stella s Alicien ji však stále rády nemají.
Jednoho dne se stalo něco, na co Aranel jen tak nezapomene. Jaro už pomalu klepalo na dveře. Ten den si hrála na Stařině louce s Vločkou z Högwarského lesa. Seznámila se také s hnědou vlčicí jménem Weriosasa. Najednou si všimly velké vody, která se valila směrem od vyhaslé sopky. Rychle zaplavovala okolní krajinu. Aranel neměla žádnou šanci dostat se domů, protože Galvatar už byl zaplavený. Následovala tedy Vločku a Weri na Zubatou horu. Obě vlčice však byly rychlé a ona ještě neměla dostatek zkušeností ve sledování stop či následování pachu jiných vlků, takže se ztratila v lese. Díky Vloččinu hlasitému povykování z hory však nakonec v pořádku dorazila na místo. Dlouho tam však samy nebyly, začali se tam scházet i další vlci. Mezi nimi i Tailla a její partner Malko, kteří však nevěděli nic o svých alfách, Araneliných rodičích. Po dlouhé době zde potkala Hana, bývalého člena Borůvkové smečky, kterého naposledy viděla jako malá. Také Hana byl překvapený, že si ho Aranel pamatuje. Jednou si s ní, Weri, Vločkou a Hexem hrál na schovávanou, hru, kterou navrhla Weriosasa, aby si zkrátili dlouhou chvíli při čekání, až velká voda opadne.
Byli na hoře už nějakou dobu, když Aranel napadlo, že by se mohla vypravit ke Staré zřícenině, kam se před několika dny vydal její otec. A jak se rozhodla, tak se také vydala na cestu. Nešla však sama; doprovázely ji Vločka a Azola, které si chtěly něco nakoupit u Smrti, proto využily toho, že tam měla Aranel cestu a vydaly se s ní. Přidala se k nim také Salmaa, která na Aranel a Azolu, malá vlčata, dohlížela, zatímco Vločka byla u Smrti. Aranel prozkoumávala okolí Staré zříceniny, ale nikde ho neviděla. Ani necítila jeho pach. Požádala Vločku s Azolou, které šly dovnitř Zříceniny, aby se po něm porozhlédly, ale ani ony neměly úspěch. Vrátily se zpátky na Horu, Aranel byla smutná, že svého otce nenašla.
Měla o něj strach. Měla strach nejen o otce, ale také o matku. Nevěděla, jak jsou na tom ostatní členové smečky, ani její sourozenci, kteří se toulají neznámo kde. Mohla jen doufat, že jsou všichni v pořádku. Poznala několik dalších vlků, ale přece jen ji trápilo, že nemůže nikam pořádně vyrazit na toulky nebo se procházet. Mohla jen zůstat na Hoře a čekat, až velká voda opadne.
Po několika dnech konečně začala voda ustupovat, řeky se vrátily do svých koryt a břehy jezer už nebyly zaplavené. Vlci se konečně mohli vrátit do svých domovů. Aranel zjistila, že jejím rodičům se nic nestalo a že i ostatní členové smečky jsou v pořádku. Měli také velké štěstí, že jejich domov, Borůvkový les nebyl poničený, stejně jako nora alfa páru a jejich potomků přečkala velkou povodeň bez zničení.

Po několika týdnech vstoupila do Aranelina života důležitá vlčice (kromě matky). Byl den jako každý jiný, a přece se něčím lišil. Ten den přišel do Borůvkového lesa Vision, který se chtěl ke smečce přidat. Několik chvil po něm přišla vlčice, přibližně stejně stará jako Aranel, jménem Zoe, která hledala svého strýce, a chtěla se také přidat do smečky. Oba vlci byli přijati. Zoe se zeptala, kdo by ji provedl po lese, a tak se Aranel rozhodla, že by to bylo být ona, kdo jí ukáže svůj rodný les a jeho okolí. Znaly se krátce, ale Aranel měla pocit, že se znají celou věčnost. Výborně si rozuměly, ačkoliv si to nedovedla vysvětlit. Zoe projevila přání jít se podívat do Mlžných skal, a protože tam Aranel také dosud nebyla, rozhodly se, že tam půjdou spolu. A aby to bylo ještě zajímavější, vydaly se tam v noci. Cesta byla úzká a neviděly si ani na špičku nosu, přesto šly dál. Několikrát se už Aranel chtěla utéct zpátky, zejména po obrovském leknutí, které způsobili netopýři, které Zoe vylekala houknutím do jejich úkrytu, ale nakonec přece jen šla dál. Došly do cíle. Objevily malé údolíčko, ze kterého byl parádní výhled do okolní krajiny. Na Borůvkový les, Asgaar, řeky Midiam i Mahtaë. Obě mladé vlčice si slíbily, že o tomto místě nikomu neřeknou, bude to jejich útočiště, když jim nebude do smíchu nebo když budou chtít být samy. Toto dobrodružství a společné tajné místo obě vlčice ještě více sblížilo. Díky Zoe také Aranel objevila svou zajímavou vlastnost, totiž schopnost velmi silné empatie, protože Zoe se stýskalo po mrtvém otci a Aranel téměř cítila bolest, kterou měla její kamarádky v srdci.

Krátce poté se Aranel shledala se svým starším bratrem Arnarmem. Nemohla uvěřit tomu, že se vrátil. Konečně bylo její tajné přání splněno. Původně chtěla, aby se vrátili pokud možno všichni sourozenci společně, nicméně byla ráda, že se vrátil aspoň starší bratr. Bohužel jim ale nebylo přáno, aby spolu trávili delší čas, protože Arny brzy zase pokračoval v cestě. Neřekl Aranel, co má v úmyslu, kam chce jít, jestli zůstane na území Silmarionu nebo jen tudy prochází. Po několika týdnech se krátce znovu setkali, když se Aranel účastnila svého prvního lovu vysoké s lovkyní smečky Taillou. Arnarmo jim při lovu pomohl, ale zase brzy odešel pryč, aniž by své sestře řekl, kde momentálně přebývá, zda si našel partnerku, zda je tulákem nebo přešel do jiné smečky.

Poprvé Aranel lovila vysokou s lovcem smečky Taillou. Moc ale toužila být žákyní svého otce. Naučit se všechno, co umí on. Dozvědět se všechno, co ví a zná. Jako malá měla možnost vidět otce lovit na Galvataru a od té doby, kdykoliv se na tomto místě ocitla, se nemohla ubránit vzpomínce na ten den. Jak viděla svého mohutného otce v akci. Kdy mladý los, kterého si zvolil jako svou oběť neměl žádnou šanci.
Konečně se dočkala; otec ji vzal na lov. Byla to ráno na Okrajové louce, otec za ní přišel a společně se vydali na Galvatar – a aby si ušetřili cestu, otec k sobě dceru přitiskl a za pomocí jeho speciální magie – orbingu – se přenesli přes Stařinu louku na Západní Galvatar. Teď však bylo všechno na Aranel. Otec jí sice poradil, čím se řídit, ale všechno jinak měla na práci ona. Jelikož stádo nebylo vidět ani cítit, musela uvažovat logicky, kam se stádo mohlo vydat. Otec ji ujistil, že půjde za ní, protože jí věří. Aranel správně odhadla, že stádo bude víc na severu, blíže k Horám. Jinak by bylo na dosah vlkům. Když úspěšně našla stádo losů, měla nyní za úkol dobře prohlédnout jednotlivé členy, jestli objeví nějakého zraněného nebo jinak oslabeného. Otec jí poradil. Ukázal na mladého, asi ročního samce, kterého by nebyl problém ulovit, ale jako mladý neměl moc masa. Jako druhou možnou oběť vybrat asi přibližně dvouletou samici, která byla evidentně dobře živená a nasytila by nejen jeho a Aranel, ale také další členy smečky. Mimo jiné jí vysvětlil, že například ulovení březí samice je poněkud neetické. Je mnohem lepší v tomto případě myslet dopředu; když počkají, až se mládě narodí a bude žít několik let, bude z něj zase oběť, která nasytí více vlků. Aranel se tedy rozhodla pro samici. Měla také velké štěstí; kromě toho, že vítr vál směrem od stáda k ní, takže neměli šanci ji cítit, tak také samice se mírně vzdálila od svého stáda, ve snaze získat nejlepší kousky trávy. A toho Aranel využila, kdy se s divokým odhodláním pustila do lovu. Musela dávat dobrý pozor, losice se rozhodně nechtěla stát snadnou kořiští a vyhazovala zadníma nohama. Angelus pomohl Aranel v situaci, kdy odřízl samici cestu ke stádu, které se mezitím dalo na útěk. Samotnou ji překvapilo, jakou má výdrž, když dokázala několik metrů běžet po boku statné mladé losí samice, než vyskočila a srazila ji na zem. Otec jí znovu pomohl, když přiskočil a svou vahou přidržel tělo losa na zemi. Aranel na nic nečekala a zvířeti prokousla hrdlo. Angelus jí vysvětlil, že právo jíst vnitřnosti zvířat mají pouze alfy. Získávají tím typický pach, ale někteří, stejně jako on, to nedělají. Také se dozvěděla, že je dobré stáhnout opatrně zvířeti kůži a tou potom vystlat noru, kde přespává. To se bude muset naučit později.

Od té doby, co Arnarmo pomohl Taille s Aranel při lovu, se už neviděli. Za několik týdnů se ale vrátil druhý bratr, mladší Daichi. Aranel měla ohromnou radost ze shledání s Daichim, ale na druhou stranu byla smutná, že u toho nebyl Arnarmo, že se nesešli všichni tři. Dosud však neměla moc šancí si s ním promluvit. Pár dní pak byl zase pryč, Aranel byla bez sebe strachy, jestli neodešel naprosto beze slov, stejně jako Arnarmo. Mezitím byla Aranel na procházce na jižní straně Silmarionu. Poté, co se vrátila, zjistila, že se něco děje mezi ním a její nejlepší kamarádkou Zoe. Zatím jí neřekli otevřeně, že jsou do sebe zamilovaní, že se stanou oficiálně partnery, ale Aranel to poznala. Ostatně, bylo to zřejmé už na první pohled. Aranel byla na jednu stranu ráda, že její bratr neodejde za láskou do jiné smečky, ale na druhou stranu se bála, že přišla především o nejlepší kamarádku Zoe. Bylo jí víc než jasné, že bude mít teď na starosti něco jiného. Bude chtít trávit co nejvíce času se svým partnerem, na nějaké toulky po Silmarionu s Aranel nebude mít čas ani náladu.

Ačkoliv se Aranel splnilo velké přání, aby se znovu shledala se svými sourozenci, ještě má jedno přání; aby se také vrátila její mladší sestra Tara. Nikdy to nepřizná nahlas, že jí sourozenci moc chyběli. Proto jí nezbývá než doufat, že se všichni čtyři sejdou, až budou mít své první narozeniny. Doufá, že se sejde aspoň ona s Daichim a že se na nějakou dobu objeví doma Arnarmo. Největším dárkem k narozeninám pro mladou vlčici však bude návrat sestry Tary, aby tak byli zase sourozenci zase jednou po dlouhé době pohromadě.