Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hnědý vlk si nakonec vybral kompromis a zvolil pro Alkairana zkráceninu Alkai. Ten se trochu zarazil, protože mu tak ještě nikdo neříkal, ale bylo to jedno. Byla to část jeho jména, takže na to uslyší. Ještě víc se zarazil, když mu vlk sdělil svoje jméno, protože bylo... no, poměrně zvláštní. Pinču z něj asi taky nebyl nadšený, ale tvrdil že si nedělá srandu, takže ho Kai bral seriózně. "Alespoň je unikátní," pokusil se na tom najít nějaké pozitivum.
Kai si začal připadat divně, když tu tak nad vlkem stál. Pinču totiž sice mluvil, ale moc se nehýbal, takže byl možná zraněný. Ta možnost Kaie docela znervózňovala, protože absolutně netušil, co by měl s raněnými a nemocnými dělat. On věci prostě nějak přečkával a doufal, ale to asi nebyl ten nejzdravější přístup. Pinču se po chvilce ozval, že se mu jen nechce a začal se zvedat. Vypadal v pohodě, takže si Kai docela oddechl. Ještě že ho nemusím nikam tahat. Zodpovědnost neměl rád, i když se ji rozhodnul převzít, když se k tomu jiní neměli.
Pinču nejenže měl zvláštní jméno, ale taky zvláštně mluvil. Používal výrazy, na které Kai nebyl zvyklý, ale tak nějak mu porozuměl. "Nevím," odpověděl prostě. To, že rozuměl ještě neznamenalo, že znal odpověď. Hnědý vlk si po chvilce asi rozvzpomněl, že už tady jednou byl. Kai ho následoval k jezeru. Bylo opravdu velké, u takového ještě nebyl. Dokonce ani na druhý břeh nebylo vidět. "Kdo je Tasa?" zeptal se mimoděk, protože nic jiného komentovat nemohl.

Alkairan byl trochu zaskočený, když vlče promluvilo podruhé. Tedy, spíš zašišlalo. Má stejný problém jako Nelly. Je to u vlčat normální? podivil se trochu. Sám s řečí moc problém neměl, přesto, že toho moc nenamluvil a tím pádem to ani netrénoval. Když si představil, že takhle mluví asi většina vlčat, byl najednou docela rád, že tohle se mu vyhnulo. "Kamarádi mi říkají Kai," představil se tedy se zkráceninou. Al bylo trochu zvláštní, takové až moc krátké. "Ale můžeš mi klidně říkat Al," svolil nakonec. Hlavně, když to bude vlčeti pohodlné. "A ty jsi?" zeptal se po krátké odmlce, protože jeho jméno stále neznal. Zato se dozvěděl, že přes řeku sídlí nějaká smečka, ze které vlče pochází. Aha, takže není daleko od domova, pomyslel si. To bylo dobře, vlčata by se sama neměla moc vzdalovat. Co na tom, že on sám byl vlastně taky vlče a běhal si kde se mu zachtělo. Svůj případ vnímal jako speciální, ale realita byla o něco krutější. Po světě takhle běhalo víc vlčat, než by bylo zdrávo.
Bohužel vlče Nageshe ani Nelly nepotkalo. Kai s povzdechem přikývl a nervózně si přešlápl. Tak co teď? nebyl moc expert na konverzace a netušil, co dál říkat. Měl by se prostě sebrat a jít hledat jinam? Nebo se zkusit víc seznámit s tímhle vlčetem? Jeho pozornost ale odpoutala voda, vlče si jí všimlo taky. Najednou ji měl po kotníky, pak po kolena a po břicho, a pak už jen jel s proudem.
Když přišel k sobě, nacházel se někde u velké vodní plochy, ale naštěstí už na pevnině. Chvíli byl dezorientovaný, než si uvědomil co se stalo. Docela ho to vyděsilo, ale snažil se to na sobě nedat znát, i když byl v šoku. Pozornost raději věnoval vlčeti, které po chvilce panikaření taky našel a vypadalo to, že je naživu. Očividně z celé situace nebyl moc nadšený, což ani Kai, ale netušil, jak to řešit. "Eh, můžeš... můžeš vstát?" zeptal se nejdřív. Co když si třeba něco zlomil? Budu muset k němu domů přivést nějakého dospělého? Nebo ho tam odtáhnout? zamračil se.

Vlče bylo očividně něčím frustrované, protože odpovědělo, že je mu hodně a že něco hledá. Ale už neřeklo co. Kai nechápavě naklonil hlavu na stranu. "A co hledáš? Můžu... pomoct. Když mi to popíšeš?" navrhl nejistě. Moc se nechtěl míchat do záležitostí jiných, ale byl tady ten starší. Tak nějak na sebe bral zodpovědnost vlčeti pomoct. Možná mu přišlo, že kouká na své mladší já, nebo minimálně na někoho podobně ztraceného. "Jsem Alkairan. Bydlím támhle kousek, odpověděl a mávl tlapou neurčitě směrem k remízku. "Jo, neviděl si tady náhodou procházet takového hnědého a bílého flekáče nebo šedou vlčici? Oba jsou asi stejně staří jako já," nezapomněl se zeptat na své ztracené... asi kamarády? Členy smečky? Sám netušil, co je teď vlastně spojuje, když Rowena odešla. Možná už jen to místo, kde zatím žili, ale Nelly s tím nebyla moc spokojená. Co když si s Nageshem našli jiný domov? trochu se zamračil, že by ho takhle opustili, ale taky je nemohl vinit. Jen by to rád věděl jistě, aby se také mohl pohnout z místa a jít jinam. Nechtěl na ně čekat zbytečně.
Měl trochu obavy z rozbouřené řeky a ty se ukázaly být pravdivé. Dokonce měl mít ty obavy mnohem větší a raději se rychle klidit pryč, ale to neudělal a teď už bylo pozdě. Najednou se začalo korytem valit mnohem víc vody, než čekal. "Hej!" houkl na vlče, že by měli začít utíkat, ale sotva vydal hlásku, voda ho smetla ze břehu. Kai vyvalil oči šokem a začal kolem sebe okamžitě máchat všemi tlapkami. Plavat neuměl, ještě nikdy v takhle hluboké vodě nebyl a vůbec se mu to nelíbilo. Ale ne! Byl vyděšený, snažil se dostat nad vodu, ale nedařilo se mu to. Pokaždé, když se přiblížil k hladině, proud ho strhl jiným směrem. V řece taky plavala spousta bordelu, o který se otloukal, až se nakonec hlavou uhodil o kus kmene a ztratil vědomí.
S cuknutím rozlepil oči a rozkašlal se. Byl naprosto dezorientovaný a upřímně i chvíli uvažoval, jestli je ještě vůbec naživu. Ale bolest celého těla a plíce plné vody ho v tom přesvědčily. Když se Kai konečně uklidnil, vykašlal a trochu zorientoval, uvědomil si, že je někde na pláži. Rozhodně nebyl na stejném místě kde ho voda vzala. Jak daleko jsem se dostal? zmateně se rozhlížel kolem, ale území nepoznával. Pokusil se postavit na nohy, a v té chvíli si uvědomil, jak je z celého zážitku vyděšený. Celý se třásl, sotva mohl stát. To vlče! prolétlo mu hlavou. Nebyl tam na břehu sám, co se stalo s vlčetem? "Támhle!" vyjekl úlevou, když spatřil malé hnědé tělo kousek od sebe. Naštěstí to vlče vyplavilo na stejném místě. Kai zatnul všechny svaly a svižně k druhému doběhl. "Haló, jsi v pořádku?" jemně do něj šťouchnul a opravdu doufal, že vlče je naživu. Co by dělal, kdyby zemřelo? Ani netušil, odkud přišlo a rozhodně to nechtěl mít na triku.

<< Sekvojový les

Jakmile Kai vylezl z lesa, povzdechl si. Pach Nageshe už skoro necítil, věděl, že ho ztrácí. Jenže co teď? Když už vyrazil ven, mohl se alespoň porozhlédnout po okolí. Třeba na něj někde náhodou narazím, pomyslel si. Snad se ani flekatý vlk netoulal nikde daleko. Naštěstí to vypadalo, že počasí se už trochu lepší. Nebylo už takové chladno a dokonce na nebi vylezlo slunce, takže Kai si mohl oddechnout, že už je zima snad za ním. Naopak se ale musel smířit s poněkud větším mokrem, než čekal. Sníh začínal tát a byl dost měkký a vodovatý, na některých místech už dokonce nebyl vůbec.
Když spatřil řeku, poněkud obezřetně sledoval hladinu. Voda byla kalná, rozbouřená a jaksi mnohem výš, než si pamatoval. Byl si docela jistý, že se mu to jen nezdá a hladina řeky opravdu stoupla. Je to kvůli tomu tajícímu sněhu? pomyslel si zvědavě. Dávalo by to smysl, ale moc se mu to nelíbilo. Ještě, že kolem domova nemáme žádné řeky, oddechl si. Nerad by měl zatopený les a úkryt.
Myslel si, že je u řeky sám, ale po chvilce spatřil malé vlče. Bylo rozhodně mladší, než on a stálo u břehu řeky a zuřivě dupalo kolem sebe. Kai by ho jindy asi ignoroval a hleděl si svého, ale najednou měl chuť si s ním jít povídat. Navíc ho zajímalo, proč se chová tak naštvaně. "Je ti něco?" přišel blíž a zeptal se. Na navazování nových konverzací moc nebyl, proto řekl to první, co ho napadlo.

<< Jáma (přes Zrádcův remízek)

Kai vylezl z úkrytu a chvilku si přivykal na denní světlo. V jámě byla taková tma a šero, že na náhlé světlo nebyl vůbec připravený a zvyklý. Nepříjemně se na šedou oblohu zamračil a pak se začal rozhlížet kolem. Po Nelly a Nageshovi nebylo ani stopy, a i jejich pachy byly docela staré. Ten Nellyn obzvlášť, proto se Kai rozhodl následovat Nageshe. Tedy aspoň v to doufal, protože ve stopování neměl moc zkušeností.
Jeho stopa směřovala stejným směrem, jako když šli na výlet. Alespoň si vybrali cestu, kterou znají, Kai spokojeně pokýval hlavou. To byla chytrá volba, obzvlášť teď. Každopádně, spokojenost mu moc dlouho nevydržela, protože jakmile vstoupil do lesa s velkými stromy, začal Nageshův pach ztrácet. Nervózně stáhl uši a chvíli se rozhodoval, kam teď. Nakonec se rozhodl držet řeky. To předtím navrhoval Nagesh, takže tu byla možnost, že tentokrát zvolil stejnou taktiku.

>> Mahtaë jih

41

Nagesh měl na Rowenu trochu jiný názor. Možná to bylo tím, že byl doopravdy její syn. K němu by měla snad trochu shovívavosti. Ale Kai? Byl z toho trošku na vážkách. Nagesh měl každopádně pravdu, že Rowena tu teď nebyla a očividně se o ně už nehodlala starat. Kdyby se ale náhodou vrátila, neměli bychom odcházet, ne? Nebo... to tu alespoň udržovat v nějakém pořádku, pomyslel si. Už jenom pro to, že se tu nežilo až tak zle, když si jeden nějaké ty mouchy odmyslel.
Tenhle názor s nimi ale Nelly nesdílela. Jakmile se dozvěděla, že tohle je úkryt a z divočáka zbylo jen tuhé a lehce nahnilé maso, spustila divadlo. Kai jí odpověděl tak, jak nejlíp momentálně uměl. Jelikož na city moc nebyl a její kňourání ho docela iritovalo, zvolil trochu nevybíravá slova. Čekal ale, že Nagesh bude ten, kdo ji uklidní. Jenže se tak nestalo, Nagesh souhlasil s ním a Nelly se v momentálním záchvatu vydala ven. Kai se lehce zamračil nad jejím chováním, ale dál se věnoval svému jídlu. Než by měl dělat cokoli jiného, chtěl alespoň trochu nasytit svůj hladový žaludek. Nagesh se po pár soustech zvedl a vydal se Nelly hledat, na což Kai jen přikývl.
Poté co dojedl se rozhodl, že si trochu zdřímne. Věřil, že Nelly snad není tak hloupá aby se v tomhle počasí toulala nějak daleko, a že Nagesh je dostatečně schopný, aby ji našel. Po krátkém šlofíku se však probral do prázdného úkrytu. Po jeho společnících nebylo ani stopy. Otráveně se zamračil, vstal a oklepal se. No tak jdu taky, no, povzdechl si pro sebe. Vůbec se mu ven nechtělo, ale začínal si o ty dva dělat trochu starosti. A okolnosti ho donutily převzít věci do vlastních tlapek, i když to dělal fakt nerad.

>> Sekvojový les (přes Roh hojnosti)

40

Jeho popis pelechů nikdo už víc nekomentoval a Kai si oddechl, že nemusel víc vysvětlovat. Nelly z nového úkrytu ale nebyla moc nadšená. Vlastně vůbec. A začala si stěžovat, jak její předchozí byl o tolik lepší. "Můžeš si ho upravit, až bude líp," nevrhl Kai po chvíli přemýšlení. Jemu to bylo jedno, ale spát na chladném kameni taky nebylo zrovna příjemné. Musel ale počkat až po zimě, aby si mohl úkryt udělat o něco útulnější. Levana tam měla nějaké kožešiny a trávu. Nebo tak něco, snažil se vzpomenout. To by mu asi stačilo, ale ani ho nenapadlo předpokládat, že mu takový úkryt zařídí někdo jiný. I když teď patřil do Kultu spolu s Nageshem a Nelly, chtěl být samostatnější. Navíc jim nechtěl nic dlužit.
Byl rád, že v úkrytu ještě zůstalo nějaké jídlo. Vděčně se do něj pustil, aby naplnil svůj prázdný žaludek. Maso bylo ale fakt tvrdý a nechutnalo moc dobře. Ale bylo to to jediné, co teď měli. Proto se Kai spíš soustředil na žvýkání a na to, aby maso nešlo zase rychle ven. Lepší nad tím nepřemýšlet. To samé se ale nedalo říct o Nelly, která po fiasku s pelechem asi dosáhla svého limitu a začala se vztekat. Alkairan podrážděně stáhl uši, když se její nářek začal odrážet od všech stěn. Nebylo mu to příjemné. "Nic jiného není. Užívej si hlad," poznamenal a nemohl si přitom odpustit rýpavou poznámku. Nelly měla dvě možnosti. Najíst se nebo hladovět, to byla fakta.
Nagesh se tentokrát Nelly nevěnoval, což Kaie trochu překvapilo a rozhodilo. Nechtěl být nakonec ten, kdo ji bude utěšovat. Na tohle on nebyl. Každopádně poslouchal, co má flekatý vlk na srdci a pak se krátce zamračil. "Ale vždyť máme být v Kultu. A co Rowena? Nebude naštvaná?" Kai neměl rád změny a rozhodně ne takhle náhlé. I když to vypadalo, že je Rowena taky opustila, už byl trochu starší a myslel si, že se o sebe dokáže postarat. Navíc mu nepřišlo vhodné teď v zimě někam cestovat. Byli rádi, že došli sem, natož jít někam do smečky. "Víš vůbec kde nějaké smečky sídlí? A co když se nad námi nezželí a vyženou nás, budem se potácet od jedné ke druhé?" nadhodil docela kriticky. Přišlo mu bezpečnější zkusit přečkat zimu tady, než jít za nějakým neznámem.

39 | 2/5
<< Zrádcův remízek

Nelly očividně nebyla nadšená ze stavu úkrytu. Kai se ani nedivil, při tom jak popisovala svůj bývalý. Na druhou stranu mu to bylo docela jedno, Nelly si musela zvyknout na tenhle, protože jiný nebyl. To byla fakta. Nagesh to vnímal podobně, takže Kai na jeho slova prostě přikývl a považoval téma za uzavřené. Ale nebylo. Jakmile vlezli do jámy, Nelly se začala vyptávat a tentokrát byl středem jejího zájmu Alkairan.
"Měl jsem dva," přiznal po delší chvíli přemýšlení. Ten první si sotva pamatoval, to bylo ještě s jeho biologickou matkou. Tam se narodil. Byl to ale chudý pelech, protože Valeila na to byla sama a ještě k tomu zesláblá. Z těch dvou by ho ale asi preferoval, protože pak sice spal v noře s Levanou a jejím partnerem, ale do jejich pelíšku nesměl. Spal prostě vedle na hlíně, jako tady. "Oba byly podobné tomuhle," zakončil tedy s pokrčením ramen. Neměl s tímhle úkrytem žádný problém, protože lepší stejně nikdy nezažil.
Kai byl docela rád, že z kance ještě něco zbylo a dokonce to bylo i poživatelné. "Nevadí," zabručel jen na odpověď Nageshovi, který se za stav masa omlouval. Pak se rychle pustil do toho, co zbývalo, protože měl už pořádný hlad. Měl bych se taky naučit nějakému lovu, pomyslel si přitom. Zatím to ještě nezkoušel, Nelly a Nagesh už nějaké zkušenosti měli a on nechtěl zůstávat moc pozadu. Navíc to byla zásadní dovednost k přežití. Nechtěl celý život spoléhat na ostatní.

<< Mahtäe jih (přes Sekvojový les)

Nagesh s Nelly začali po cestě rozebírat počasí. Pravda, že se ochladilo z ničeho nic, i Kaie to překvapilo a hlavně zaskočilo. Kdyby to tušil dopředu, určitě by se vydal zpátky do úkrytu o něco dřív. Každopádně to zvládli tak jako tak. Jakmile prošli lesem s vysokými stromy, domov byl už za rohem.
Kai se lehce zamračil, jakmile dorazili. Vypadalo to, že v lese je docela mrtvo, jako by se tu snad nikdo ani neukázal, když byli pryč. Nějaké cizí pachy sice cítil, ale nezdály se moc čerstvé. Rowena tu dlouho nebyla, došlo mu. To bylo docela znepokojující zjištění, proto ho raději nevyslovil nahlas. Nelly se zatím ptala na úkryt a Nagesh ji rychle vyvedl z omylu. Kai na jeho slova jen přikyvoval. V té díře byl jen jednou a byla upřímně trochu děsivá a rozhodně nepohodlná. Ale stačila, nefoukalo tam a když si lehnou někde vedle sebe, mohlo by být i tepleji. Bylo to každopádně lepší, než spát na sněhu. Hlavně doufal, že tam najdou alespoň nějaké ty zbytky k jídlu.

>> Jáma

Nelly se lepila na Nageshe a Kai se táhl za nimi. Lehce nabručeně si odfrkl, když ho vlčice začala popohánět, ale taky přidal do kroku. Jen se stále držel v uctihodné vzdálenosti tak, aby na něj nikdo nesahal. A když se ztratim, tak si cestu najdu, pomyslel si. Zhruba věděl kudy. Musel by být opravdu smolař, aby se teď zatoulal, ale i tak by si určitě poradil. Byl docela vynalézavý, i když se to nemuselo zdát. Jen na sebe nerad poutal pozornost. I Nagesh mu dal svými slovy za pravdu, podél řeky přišli, podél řeky taky odejdou. Pak tam byl ten les s velkými stromy, přes louku a jsme doma, přehrál si Kai, jak se k jezeru vlastně dostali. Netušil, jak na tom byl Nagesh, protože ten se připojil až v tom lese, co si vzpomínal. "V pohodě," ujistil flekatého, když se strachoval o jejich rychlost. Alkairan zůstával za nimi dobrovolně, ne proto, že by nestíhal.
Nelly se ptala, jestli bude v lese i Rowena. S Kaiem trochu hrklo při zmínce toho jména. Docela zapomněl, že tam na ně vlastně může čekat. Snad nebude naštvaná, zamračil se. Podle dřívějších slov Nageshe se k ní dostal docela náhodou a... trochu se obával, jestli mu to Rowena nedá vyžrat. Ale snad ne. Navíc říkala, že si můžeme dělat, co chceme, uklidnil se trochu. Byl jí dlužníkem, i když mu vlastně poskytla jen to nejnutnější. Střechu nad hlavou a pár úlovků. Jemu to ale stačilo, bylo to taky jediné, co za dosavadní život zažil.

>> Zrádcův remízek (přes Sekvojový les)

Vypadalo to, že se všichni shodli. Alkairan byl rád, že i ti dva se chtěli vracet, protože... No, byli pryč už docela dlouho a on začínal mít obavy, jak se v téhle zimě dostanou zpátky. Čím dřív ale vyrazí, tím lépe. Doufal jen, že se počasí po cestě nijak drasticky nezhorší. Nagesh se zase ujal vedení a Kai si oddechl, že nemusel tu zodpovědnost brát na sebe, i když to byl z větší části jeho nápad. Rozešel se za Nelly a Nageshem po proudu řeky. Taky si pamatoval, že odtud přišli, takže cesta zpátky bude stejná. Nelly ještě poznamenala něco ohledně ledu, na který ale Kai už nějak nechtěl vstupovat. I když by se teď pod nimi asi nepropadl. Byla taková zima, že musel být docela dost zmrzlý, navíc jako vlčata nebyli tak těžcí. Ale možná, kdybychom si všichni tři stoupli na jedno místo? pomyslel si krátce a pak zavrtěl hlavou. Přemýšlel nad hloupostmi, proč by něco takového vůbec dělali?

>> Mahtäe jih (přes sever)

Nagesh se Nelly nabídl, že jí pomůže sněhového hada zpevnit, aby tam vydržel co nejdéle. Alkairanovi to bylo docela jedno, kdy sníh roztaje, ale těm dvěma na tom očividně záleželo a hned se taky dali do práce. Kai tam chvíli tak hloupě stál, než se rozhodl přidat a sem tam taky něco uplácat. Tahle aktivita už ho ale moc nezajímala. Navíc měl už pěkně promočené a studené tlapky, jak se hrabal v tom sněhu. Začínalo to být víc nepříjemné.
Moc dlouho to naštěstí netrvalo. Nelly a Nagesh po chvíli přestali s tím, že je hotovo. "Jo," přikývl Nelly na otázku, aby byla její dušička spokojená. Nagesh jí taky pochválil, takže tím bylo stavění hada snad ukončeno. Kai víc zbystřil, když druhý vlček navrhl najít úkryt. Přikývl. "Taky je mi zima. Mohli bychom se vrátit," řekl. Nepřišlo mu, že by v tom ošklivém počasí urazili takovou dálku, takže ani cesta zpátky by neměla být dlouhá. "A něco bych snědl," dodal ještě. Lovit neuměl, tím hůř když byla zima. Bylo mu vcelku buřt, jak se ti dva rozhodnou, ale doufal, že aspoň ten úkryt budou hledat. Hlad by mohl ještě chvíli přečkat a vrátit se až bude menší zima.

Nagesh zahlásil, že je v pořádku a celou situaci měl pod kontrolou. Vypadal docela v klidu, možná až moc, na to co se stalo. Ale Kai na tohle měl špatný odhad, protože by se choval asi podobně. Ne, že by se snažil znepokojení zamaskovat, ale prostě ho nic moc nevyvedlo z rovnováhy. Každopádně, Nagesh si poradil sám a nic mu nebylo, takže se tím nemuseli dál zabývat.
Kai se matlal ve sněhu jen tak, aby bylo co dělat. Čekal, že Nagesh nebo Nelly vymyslí nějakou další aktivitu a on se jako ocásek potáhne za nimi. Nevadilo mu to, raději sledoval, jak ostatní dovádí, než aby se účastnil. Ale jen tak sedět v zimě venku nebyl moc fajn pocit, protože se začínal klepat. Jeho kožíšek už nebyl dostatečně silný, aby zimu zadržel, proto se rozhodl alespoň plácat sněžného hada, aby se zahřál a neposkakoval na místě jako trouba. Nelly se toho ale chytila, jako by objevila nový svět a začala stavět po jeho vzoru. Alkairan se zmateně zarazil. Nečekal, že to Nelly tak zaujme. "Uhh, nevim," zamumlal na otázku, co to je. Sám nevěděl co dělá. Ale ze slušnosti teda počkal, až Nelly dostaví svou sněhovou nudli a odstartuje závod. Kai necítil potřebu brát to vážně. Stavěl skoro stejně rychle, jako předtím. Občas zrychlil, aby se neřeklo, ale spíš se soustředil na to, aby ta hadice vypadala symetricky. Nějak ho iritovalo, když byla někde užší a jinde hubenější.
Nelly byla docela akční a nenechala se unavit snadno. Kai už měl dost stavění hada, jenže s tím souhlasil a tak musel plácat dál. Docela si oddechl, když vlčice zahlásila, že už nemůže. Měla náskok o velký kus. Nelly přizvala Nageshe jako objektivního soudce, který prohlásil, že oficiálně vyhrává. "Gratuluju k výhře," pronesl Kai prostě. Nesešlo mu na tom, jestli vyhrál nebo ne. Od začátku tenhle závod nebral vůbec vážně, přišlo mu to docela hloupé. Zbytečnostem nevěnoval víc úsilí, než nutně musel. Proto ho překvapilo, když Nahesh pokračoval a vychválil i jeho dílo. Nechápal sice, jak taková sněhová nudle udělá radost jiným, ale nic k tomu neříkal. Někdo o to akorát zakopne, pomyslel si při pohledu na dva hady. Když zakopnou o ten jeho, hrozil jim i pád. Neměl bych to zase rozbít? nakrčil čumák. Tohle bylo dilema. Ale vypadalo to, že Nagesh pomůže Nelly zpevnit i její výtvor, takže to asi nemělo cenu.

18. Uplácej sněžného hada
Kai se chvíli plácal na ledě a odvažoval se dělat větší a větší pohyby. Moc se mu to klouzání nelíbilo, necítil se na ledu v bezpečí. A když několikrát uklouzl a spadl, zjistil že to taky pěkně bolí, takže jeho zájem o tuhle aktivitu značně opadl. Přidala se k nim ale Nelly, takže se zatím nevzdaloval, i když chtěl už na pořádnou pevnou zem.
Moc už se nepohyboval a hlavně se soustředil na to, aby na ledě v klidu stál a nerozjížděly se mu nohy. Když tak nějak našel svou rovnováhu, všiml si, že Nagesh najednou není v dohledu. Nelly si také všimla a začala na něj volat. Nacházel se... uprostřed jezera? Kai matně viděl, že tam je voda ještě tekutá a Nagesh se pohybuje na utrženém kusu ledu. Trochu ho z toho pohledu zamrazilo, vlastně celý na chvíli strnul. Měli bychom mu jít pomoct? Ale jak? vůbec netušil, co by měl dělat. Naštěstí to vypadalo, že Nagesh si poradí sám. Začal tlapou pádlovat k místu, kde byl led tlustší. Odtamtud se rychle hrnul na pevninu a Kai ho s úlevou následoval. Vlkovi nic nebylo a navíc si uvědomil, jak je led zrádný. Alkairan tu už nechtěl trávit víc času. "Není ti nic?" zeptal se po vzoru Nelly, ale viděl, že Nagesh neměl žádná zranění. Alespoň ne na povrchu.
Chtělo to asi chvíli aby se z tohohle zážitku vzpamatovali. Kai se trošku nudil, navíc mu začínala být zima jak se nehýbal. Proto začal plácat tlapkami do sněhu a nakonec z toho začala vznikat dlouhá nudle. Vždycky vzal trochu sněhu z obou stran a tlapkami je nahrnul k sobě. A když mu místo přišlo úzké a lehce rozbořitelné, ještě přidal. Hleděl si takhle svého a čekal, jak se ostatní rozhodnou. Co dalšího bylo v plánu? Nebo by se měli už vrátit zpátky? Koneckonců už byli venku docela dlouho.