Příspěvky uživatele

< návrat zpět

40

Jeho popis pelechů nikdo už víc nekomentoval a Kai si oddechl, že nemusel víc vysvětlovat. Nelly z nového úkrytu ale nebyla moc nadšená. Vlastně vůbec. A začala si stěžovat, jak její předchozí byl o tolik lepší. "Můžeš si ho upravit, až bude líp," nevrhl Kai po chvíli přemýšlení. Jemu to bylo jedno, ale spát na chladném kameni taky nebylo zrovna příjemné. Musel ale počkat až po zimě, aby si mohl úkryt udělat o něco útulnější. Levana tam měla nějaké kožešiny a trávu. Nebo tak něco, snažil se vzpomenout. To by mu asi stačilo, ale ani ho nenapadlo předpokládat, že mu takový úkryt zařídí někdo jiný. I když teď patřil do Kultu spolu s Nageshem a Nelly, chtěl být samostatnější. Navíc jim nechtěl nic dlužit.
Byl rád, že v úkrytu ještě zůstalo nějaké jídlo. Vděčně se do něj pustil, aby naplnil svůj prázdný žaludek. Maso bylo ale fakt tvrdý a nechutnalo moc dobře. Ale bylo to to jediné, co teď měli. Proto se Kai spíš soustředil na žvýkání a na to, aby maso nešlo zase rychle ven. Lepší nad tím nepřemýšlet. To samé se ale nedalo říct o Nelly, která po fiasku s pelechem asi dosáhla svého limitu a začala se vztekat. Alkairan podrážděně stáhl uši, když se její nářek začal odrážet od všech stěn. Nebylo mu to příjemné. "Nic jiného není. Užívej si hlad," poznamenal a nemohl si přitom odpustit rýpavou poznámku. Nelly měla dvě možnosti. Najíst se nebo hladovět, to byla fakta.
Nagesh se tentokrát Nelly nevěnoval, což Kaie trochu překvapilo a rozhodilo. Nechtěl být nakonec ten, kdo ji bude utěšovat. Na tohle on nebyl. Každopádně poslouchal, co má flekatý vlk na srdci a pak se krátce zamračil. "Ale vždyť máme být v Kultu. A co Rowena? Nebude naštvaná?" Kai neměl rád změny a rozhodně ne takhle náhlé. I když to vypadalo, že je Rowena taky opustila, už byl trochu starší a myslel si, že se o sebe dokáže postarat. Navíc mu nepřišlo vhodné teď v zimě někam cestovat. Byli rádi, že došli sem, natož jít někam do smečky. "Víš vůbec kde nějaké smečky sídlí? A co když se nad námi nezželí a vyženou nás, budem se potácet od jedné ke druhé?" nadhodil docela kriticky. Přišlo mu bezpečnější zkusit přečkat zimu tady, než jít za nějakým neznámem.

39 | 2/5
<< Zrádcův remízek

Nelly očividně nebyla nadšená ze stavu úkrytu. Kai se ani nedivil, při tom jak popisovala svůj bývalý. Na druhou stranu mu to bylo docela jedno, Nelly si musela zvyknout na tenhle, protože jiný nebyl. To byla fakta. Nagesh to vnímal podobně, takže Kai na jeho slova prostě přikývl a považoval téma za uzavřené. Ale nebylo. Jakmile vlezli do jámy, Nelly se začala vyptávat a tentokrát byl středem jejího zájmu Alkairan.
"Měl jsem dva," přiznal po delší chvíli přemýšlení. Ten první si sotva pamatoval, to bylo ještě s jeho biologickou matkou. Tam se narodil. Byl to ale chudý pelech, protože Valeila na to byla sama a ještě k tomu zesláblá. Z těch dvou by ho ale asi preferoval, protože pak sice spal v noře s Levanou a jejím partnerem, ale do jejich pelíšku nesměl. Spal prostě vedle na hlíně, jako tady. "Oba byly podobné tomuhle," zakončil tedy s pokrčením ramen. Neměl s tímhle úkrytem žádný problém, protože lepší stejně nikdy nezažil.
Kai byl docela rád, že z kance ještě něco zbylo a dokonce to bylo i poživatelné. "Nevadí," zabručel jen na odpověď Nageshovi, který se za stav masa omlouval. Pak se rychle pustil do toho, co zbývalo, protože měl už pořádný hlad. Měl bych se taky naučit nějakému lovu, pomyslel si přitom. Zatím to ještě nezkoušel, Nelly a Nagesh už nějaké zkušenosti měli a on nechtěl zůstávat moc pozadu. Navíc to byla zásadní dovednost k přežití. Nechtěl celý život spoléhat na ostatní.

<< Mahtäe jih (přes Sekvojový les)

Nagesh s Nelly začali po cestě rozebírat počasí. Pravda, že se ochladilo z ničeho nic, i Kaie to překvapilo a hlavně zaskočilo. Kdyby to tušil dopředu, určitě by se vydal zpátky do úkrytu o něco dřív. Každopádně to zvládli tak jako tak. Jakmile prošli lesem s vysokými stromy, domov byl už za rohem.
Kai se lehce zamračil, jakmile dorazili. Vypadalo to, že v lese je docela mrtvo, jako by se tu snad nikdo ani neukázal, když byli pryč. Nějaké cizí pachy sice cítil, ale nezdály se moc čerstvé. Rowena tu dlouho nebyla, došlo mu. To bylo docela znepokojující zjištění, proto ho raději nevyslovil nahlas. Nelly se zatím ptala na úkryt a Nagesh ji rychle vyvedl z omylu. Kai na jeho slova jen přikyvoval. V té díře byl jen jednou a byla upřímně trochu děsivá a rozhodně nepohodlná. Ale stačila, nefoukalo tam a když si lehnou někde vedle sebe, mohlo by být i tepleji. Bylo to každopádně lepší, než spát na sněhu. Hlavně doufal, že tam najdou alespoň nějaké ty zbytky k jídlu.

>> Jáma

Nelly se lepila na Nageshe a Kai se táhl za nimi. Lehce nabručeně si odfrkl, když ho vlčice začala popohánět, ale taky přidal do kroku. Jen se stále držel v uctihodné vzdálenosti tak, aby na něj nikdo nesahal. A když se ztratim, tak si cestu najdu, pomyslel si. Zhruba věděl kudy. Musel by být opravdu smolař, aby se teď zatoulal, ale i tak by si určitě poradil. Byl docela vynalézavý, i když se to nemuselo zdát. Jen na sebe nerad poutal pozornost. I Nagesh mu dal svými slovy za pravdu, podél řeky přišli, podél řeky taky odejdou. Pak tam byl ten les s velkými stromy, přes louku a jsme doma, přehrál si Kai, jak se k jezeru vlastně dostali. Netušil, jak na tom byl Nagesh, protože ten se připojil až v tom lese, co si vzpomínal. "V pohodě," ujistil flekatého, když se strachoval o jejich rychlost. Alkairan zůstával za nimi dobrovolně, ne proto, že by nestíhal.
Nelly se ptala, jestli bude v lese i Rowena. S Kaiem trochu hrklo při zmínce toho jména. Docela zapomněl, že tam na ně vlastně může čekat. Snad nebude naštvaná, zamračil se. Podle dřívějších slov Nageshe se k ní dostal docela náhodou a... trochu se obával, jestli mu to Rowena nedá vyžrat. Ale snad ne. Navíc říkala, že si můžeme dělat, co chceme, uklidnil se trochu. Byl jí dlužníkem, i když mu vlastně poskytla jen to nejnutnější. Střechu nad hlavou a pár úlovků. Jemu to ale stačilo, bylo to taky jediné, co za dosavadní život zažil.

>> Zrádcův remízek (přes Sekvojový les)

Vypadalo to, že se všichni shodli. Alkairan byl rád, že i ti dva se chtěli vracet, protože... No, byli pryč už docela dlouho a on začínal mít obavy, jak se v téhle zimě dostanou zpátky. Čím dřív ale vyrazí, tím lépe. Doufal jen, že se počasí po cestě nijak drasticky nezhorší. Nagesh se zase ujal vedení a Kai si oddechl, že nemusel tu zodpovědnost brát na sebe, i když to byl z větší části jeho nápad. Rozešel se za Nelly a Nageshem po proudu řeky. Taky si pamatoval, že odtud přišli, takže cesta zpátky bude stejná. Nelly ještě poznamenala něco ohledně ledu, na který ale Kai už nějak nechtěl vstupovat. I když by se teď pod nimi asi nepropadl. Byla taková zima, že musel být docela dost zmrzlý, navíc jako vlčata nebyli tak těžcí. Ale možná, kdybychom si všichni tři stoupli na jedno místo? pomyslel si krátce a pak zavrtěl hlavou. Přemýšlel nad hloupostmi, proč by něco takového vůbec dělali?

>> Mahtäe jih (přes sever)

Nagesh se Nelly nabídl, že jí pomůže sněhového hada zpevnit, aby tam vydržel co nejdéle. Alkairanovi to bylo docela jedno, kdy sníh roztaje, ale těm dvěma na tom očividně záleželo a hned se taky dali do práce. Kai tam chvíli tak hloupě stál, než se rozhodl přidat a sem tam taky něco uplácat. Tahle aktivita už ho ale moc nezajímala. Navíc měl už pěkně promočené a studené tlapky, jak se hrabal v tom sněhu. Začínalo to být víc nepříjemné.
Moc dlouho to naštěstí netrvalo. Nelly a Nagesh po chvíli přestali s tím, že je hotovo. "Jo," přikývl Nelly na otázku, aby byla její dušička spokojená. Nagesh jí taky pochválil, takže tím bylo stavění hada snad ukončeno. Kai víc zbystřil, když druhý vlček navrhl najít úkryt. Přikývl. "Taky je mi zima. Mohli bychom se vrátit," řekl. Nepřišlo mu, že by v tom ošklivém počasí urazili takovou dálku, takže ani cesta zpátky by neměla být dlouhá. "A něco bych snědl," dodal ještě. Lovit neuměl, tím hůř když byla zima. Bylo mu vcelku buřt, jak se ti dva rozhodnou, ale doufal, že aspoň ten úkryt budou hledat. Hlad by mohl ještě chvíli přečkat a vrátit se až bude menší zima.

Nagesh zahlásil, že je v pořádku a celou situaci měl pod kontrolou. Vypadal docela v klidu, možná až moc, na to co se stalo. Ale Kai na tohle měl špatný odhad, protože by se choval asi podobně. Ne, že by se snažil znepokojení zamaskovat, ale prostě ho nic moc nevyvedlo z rovnováhy. Každopádně, Nagesh si poradil sám a nic mu nebylo, takže se tím nemuseli dál zabývat.
Kai se matlal ve sněhu jen tak, aby bylo co dělat. Čekal, že Nagesh nebo Nelly vymyslí nějakou další aktivitu a on se jako ocásek potáhne za nimi. Nevadilo mu to, raději sledoval, jak ostatní dovádí, než aby se účastnil. Ale jen tak sedět v zimě venku nebyl moc fajn pocit, protože se začínal klepat. Jeho kožíšek už nebyl dostatečně silný, aby zimu zadržel, proto se rozhodl alespoň plácat sněžného hada, aby se zahřál a neposkakoval na místě jako trouba. Nelly se toho ale chytila, jako by objevila nový svět a začala stavět po jeho vzoru. Alkairan se zmateně zarazil. Nečekal, že to Nelly tak zaujme. "Uhh, nevim," zamumlal na otázku, co to je. Sám nevěděl co dělá. Ale ze slušnosti teda počkal, až Nelly dostaví svou sněhovou nudli a odstartuje závod. Kai necítil potřebu brát to vážně. Stavěl skoro stejně rychle, jako předtím. Občas zrychlil, aby se neřeklo, ale spíš se soustředil na to, aby ta hadice vypadala symetricky. Nějak ho iritovalo, když byla někde užší a jinde hubenější.
Nelly byla docela akční a nenechala se unavit snadno. Kai už měl dost stavění hada, jenže s tím souhlasil a tak musel plácat dál. Docela si oddechl, když vlčice zahlásila, že už nemůže. Měla náskok o velký kus. Nelly přizvala Nageshe jako objektivního soudce, který prohlásil, že oficiálně vyhrává. "Gratuluju k výhře," pronesl Kai prostě. Nesešlo mu na tom, jestli vyhrál nebo ne. Od začátku tenhle závod nebral vůbec vážně, přišlo mu to docela hloupé. Zbytečnostem nevěnoval víc úsilí, než nutně musel. Proto ho překvapilo, když Nahesh pokračoval a vychválil i jeho dílo. Nechápal sice, jak taková sněhová nudle udělá radost jiným, ale nic k tomu neříkal. Někdo o to akorát zakopne, pomyslel si při pohledu na dva hady. Když zakopnou o ten jeho, hrozil jim i pád. Neměl bych to zase rozbít? nakrčil čumák. Tohle bylo dilema. Ale vypadalo to, že Nagesh pomůže Nelly zpevnit i její výtvor, takže to asi nemělo cenu.

18. Uplácej sněžného hada
Kai se chvíli plácal na ledě a odvažoval se dělat větší a větší pohyby. Moc se mu to klouzání nelíbilo, necítil se na ledu v bezpečí. A když několikrát uklouzl a spadl, zjistil že to taky pěkně bolí, takže jeho zájem o tuhle aktivitu značně opadl. Přidala se k nim ale Nelly, takže se zatím nevzdaloval, i když chtěl už na pořádnou pevnou zem.
Moc už se nepohyboval a hlavně se soustředil na to, aby na ledě v klidu stál a nerozjížděly se mu nohy. Když tak nějak našel svou rovnováhu, všiml si, že Nagesh najednou není v dohledu. Nelly si také všimla a začala na něj volat. Nacházel se... uprostřed jezera? Kai matně viděl, že tam je voda ještě tekutá a Nagesh se pohybuje na utrženém kusu ledu. Trochu ho z toho pohledu zamrazilo, vlastně celý na chvíli strnul. Měli bychom mu jít pomoct? Ale jak? vůbec netušil, co by měl dělat. Naštěstí to vypadalo, že Nagesh si poradí sám. Začal tlapou pádlovat k místu, kde byl led tlustší. Odtamtud se rychle hrnul na pevninu a Kai ho s úlevou následoval. Vlkovi nic nebylo a navíc si uvědomil, jak je led zrádný. Alkairan tu už nechtěl trávit víc času. "Není ti nic?" zeptal se po vzoru Nelly, ale viděl, že Nagesh neměl žádná zranění. Alespoň ne na povrchu.
Chtělo to asi chvíli aby se z tohohle zážitku vzpamatovali. Kai se trošku nudil, navíc mu začínala být zima jak se nehýbal. Proto začal plácat tlapkami do sněhu a nakonec z toho začala vznikat dlouhá nudle. Vždycky vzal trochu sněhu z obou stran a tlapkami je nahrnul k sobě. A když mu místo přišlo úzké a lehce rozbořitelné, ještě přidal. Hleděl si takhle svého a čekal, jak se ostatní rozhodnou. Co dalšího bylo v plánu? Nebo by se měli už vrátit zpátky? Koneckonců už byli venku docela dlouho.

1/10
11. Blbni ve sněhu
Alkairan zabloudil do lesa. Byl to naprosto obyčejný les, ale možná to bylo tím, že jemu všechny lesy připadaly obyčejné a stejné. Lišily se možná trochu ve vzhledu stromů, ale nev 'pocitu', který z nich Kai měl. Všechno v jeho očích působilo tak šedivě, jako části jeho kožichu. Každopádně ho zaujalo něco trochu jiného. Sníh. Byl to první sníh, který měl možnost si užívat, protože když se narodil úplně na zimní radovánky nemyslel. Ale z pozorování ostatních to bylo něco, co vlci běžně dělali.
Co je na sněhu tak zábavného? nakrčil čumáček a párkrát sníh prohrábl tlapou. Byl studený a mokrý, většinou měl bílou barvu, ale na nějakých místech byl třeba i do hněda nebo... do žluta? Těm místům se ale Kai vyhýbal, protože mu přišla špinavá. Raději se držel dál od neznámého. S bílým sněhem ale neměl problém, jen mu přišlo nelogické si v něm hrát. Nebudu potom celý mokrý a rozcuchaný? Bude mi zima, zamračil se. No, na druhou stranu to vážně chtěl vyzkoušet. Začal ve sněhu lehce poskakovat, rozhazoval ho tlapkami všude kolem, snažil se dělat sněhové koule a házet je na blízké terče. Nejvíc to schytaly okolní kmeny stromů. Pak se konečně odhodlal a celý se ve sněhu vyválel. Začal dělat vlčí andělíčky, hrabat nory a jiné různé blbinky, které viděl ostatní dělat. Rychle ale ze sněhu vyskočil zpět na nohy a oklepal se, začínala mu být zima. Chvíli uvažoval, jestli pokračovat v 'hraní', ale nakonec negativa převážila pozitiva. Kai nemohl říct, že by bylo hraní ve sněhu špatné. Cítil... asi adrenalin? A docela se při tom poskakování kolem unavil, takže to byl pokrok oproti jeho obyčejné apatii.
Jakmile se ale začal cítit nepříjemně, všem hrátkám byl utrum. Rozešel se lesem dál a jediné co po něm zbylo byl pořádně rozrytý a rozházený plácek sněhu.

<< Mahtäe sever

3. Jdi bruslit
Nagesh stihl utéct pěkný kus k jezeru. Kai svižněji pospíchal za ním, ale dával si pozor, aby ho stále stíhala i pomalejší Nelly. Nechtěl mít na svědomí, že jí ztratil nebo tak něco. Chvíli vypadala ze sněhu okolo trochu mimo, stejně jako Kai před chvilkou, ale pak se vzpamatovala a dohnala je. To už stáli u břehu jezera.
Voda byla očividně zamrzlá a vlčata nevážila zase tolik. Kai nikdy nezkoušel jaké to je pohybovat se na zamrzlé vodě, a upřímně byl docela obezřetný. Moc se mu to nelíbilo, obzvlášť po tom, co pozoroval Nageshe jak se klouže a má problém zkorigovat svoje pohyby. Ale očividně si to užíval a pobízel i je, aby se k němu přidali. Kai opatrně našlápl na led a zjistil, že opravdu klouže. A mnohem víc, než si myslel! Udržet se v rovnováze bylo docela složité. Jaksi se mu klepaly všechny nohy, když na ledovou plochu vstoupil celý. Snažil se do ledu zarývat drápy, ale ani to nepomáhalo. Připadal si ve své pozici nanejvýš hloupě a rozhodně se moc nebavil. Tohle je zvláštní zábava, pomyslel si lehce kysele.
Chvíli si sice zvykal, ale pak už to bylo lepší. Nenazval by klouzání nějakou super aktivitou, ale nebylo to tak špatné, jak to zprvu vypadalo. Kai se začal na ledě pohybovat o něco sebejistěji a tím překvapivě získal víc stability. Dokonce se snažil i rozeběhnout a zrychlit nebo se tu a tam otočit. Rozhodně se ale nevyrovnal Nageshovi a těm kreacím, které on předváděl. Stačí se na něj koukat a už mě bolí celý vlk, pomyslel si. Kdyby se měl takhle kroutit a padat, rozhodně by další den nevstal, jak by byl natlučený a natažený.

4. Obdivuj krásu zimy
Kai byl trochu zaskočený, když ho Nagesh před Rowenou varoval. Však to byla jeho matka, ne? Netušil, jaký by měl být mezi vlčetem a matkou vztah, protože ho nikdy pořádně nezažil, ale měl pocit, že by to mělo být něco pozitivního. Očividně ale ne. Než se stačil zeptat, Nagesh vysvětlil jak jeho další bratr málem zemřel Roweninou rukou. Paní Smrt něco takového chtěla? Tohle je myšleno tím, že jí máme sloužit? zamračil se lehce. Nějak se to bilo s názorem, že se členové Kultu mají chránit. Když se do Kultu narodili, nebyli tak automaticky členy? Alkairan z toho byl zmatený, až mu šla hlava kolem.
Znovu zbystřil, když Nagesh více popisoval Paní Smrt. Byla to tedy mocná bohyně a Kaiovým úkolem nyní bylo poslouchat její rozkazy. To se lehko řeklo, když ji nikdy neviděl a ani netušil jak vypadá nebo kdo to vlastně je. Navíc... tak trochu pochyboval, že by ho Paní Smrt vůbec mohla k něčemu potřebovat. Ale ve výsledku mu to vlastně bylo jedno. Cítil se dobře, že měl nějaké místo kam patří a to mu stačilo. Pokud měl poslouchat něčí rozkazy aby měl kde bydlet, asi to byl rovnocenný obchod.
Nagesh pronesl, že chce provádět něco zimního a zdrhnul napřed k jezeru. Kai ho následoval, ale o dost pomalejším krokem. Potřeboval si trochu utřídit myšlenky v hlavě a... doteď si pořádně neuvědomil, kolik sněhu už vlastně napadlo. A jak se na to začal soustředit, cítil jak mu mráz zalézá pod kožich. Zima je pěkná, ale studená, pomyslel si pochmurně. Měl rád pohodlí a klid, a najednou jedno z toho neměl. Zasněžená krajina ale vyvolávala příjemné pocity, jako by se svět najednou trochu zpomalil, což se Kaiovi líbilo. A i sníh samotný, když se odečetl ten chlad, byl ideální pro nějaké vlčecí hrátky. Jen kdyby si Alkairan uměl hrát. Můžu to zkusit, odhodlal se v mysli a svižnějším krokem se vydal za Nageshem. Trochu se u toho zahřál a hned mu bylo lépe. Sledoval, jak vlček leze na zamrzlé jezero a něco na ně huláká.

>> VVJ

2. Chytej vločky na jazyk
Zatímco se Nagesh a Nelly bavili, Kai se stal neviditelným. Ne doslova, a ne, že by mu to zrovna vadilo. Konečně nemusel nic říkat a nemusel se ani o nic starat. Sledoval, jak Nagesh sebral ze země kámen a dal ho Nelly jako dárek. Vlčice z toho byla očividně nadšená, což Alkairan moc nechápal. Však je to jen obyčejnej kámen? Nagesh ho sebral jen tak při cestě? Jestli to měl být dárek, tak určitě nebyl moc promyšlený. Navíc, co mohla Nelly s takovým kamenem dělat? Kameny byly vlkům k ničemu.
Mnohem víc zpozorněl, když se řeč obrátila na něj. Lehce se zamračil, když se dozvěděl že se o něm povídají divný věci. Zase tak divnej přeci nebyl, ne? "Teoreticky... si mě Rowena přisvojila?" vysvětlil překvapeně. "Nic jsem neudělal, jen jsem se zatoulal do vašeho lesa." Kai si sám nebyl jistý, proč se o něj Rowena rozhodla starat, když se jim přikutálel do nory. Každopádně byl rád, protože jinak by možná ani nepřežil. A nechtěl se v tom teď rýpat, aby si to náhodou v Kultu nerozmysleli. "A myslel jsem že máš jen jednoho bratra. Dravena. Potkal jsem ho," pro změnu se teď ptal on, protože mu to do sebe nějak nezapadalo. Něco tu nesedělo. Naštěstí Nagesh vypadal, že je mu to docela fuk, takže se Kai snad nemusel obávat žádného vyhazovu nebo tak.
"Dobře," souhlasně přikývl hlavou, když Nagesh navrhoval držet se řek. To byl dobrý nápad, navíc měli kdyžtak i záchytný bod pro cestu zpátky. Stačilo se prostě zase držet řeky. A jedna byla docela nedaleko i slyšet, takže měli štěstí. "Kolik toho víš o Paní Smrti?" zeptal se Alkairan po chvíli. Nagesh vypadal trochu sečtělejší než Nelly a nikdo jiný tu nebyl, aby se mohl zeptat. "Co vlastně jako její Kult máme dělat?" nechápavě naklonil hlavu na stranu. Už chvíli mu ta otázka hlodala v mozku, a stejnak se nemohl dopídit odpovědi. Paní Smrt ani neznal, vůbec netušil, co by po něm mohla kdy chtít. Navíc podle Nelly uměla čarovat, takže se o sebe určitě dokázala postarat sama. K čemu jí byla banda vlčat a Rowena?
Zatímco kráčeli k řece a následně podél ní, Kai si začínal všímat jak se na zemi objevuje víc a víc sněhu. Co chvíli se musel oklepávat, protože vločky zapadaly i jeho kožíšek. Ne, že by to pomáhalo, stejně byl promoklý a upřímně mu byla zima. Sníh ho ale na nemalou chvíli zaujal. Jak asi chutná? pomyslel si zvědavě. Vlastně ho nikdy nenapadlo sníh ochutnat. Tak nějak věděl, že to je věc, která se nejí. Ale vypadal poživatelně. Když taje tak se z něj stává voda. Chutná teda jako voda? uvažoval dál. Nakonec mu to nedalo a vyplázl jazyk, na který chvilku nechal dopadat vločky. Nebylo to jako voda, ale bylo to studené. Kai cítil jen převážný chlad, takže toho po chvilce nechal. Měl bych zkusit sežrat sníh ze země? Určitě by to bylo rychlejší a jednodušší. Ale když se podval na své společníky, hned ten nápad hodil za hlavu. Nelly by to asi zkoušela taky a navíc nechtěl před Nageshem vypadat jako hlupák.

>> Mahtäe sever (přes jih)

6. Naplánuj si letní dovolenou

Flekatý vlček nakonec přijal Nellyno pozvání a přidal se k nim na 'výpravu'. Kaiovi to bylo jedno, ostatně jako většina jiných věcí. Vlk byl také z Kultu Smrti a s Nelly se očividně znal a kamarádil, takže nebyl cizí ani nebezpečný. Navíc jakmile zjistil, že Alkairan je součástí Kultu, jeho zprvu podezíravé chování se změnilo v trochu příjemnější. "Slyšel? Co jsi slyšel?" zeptal se zvědavě. Nečekal, že by o něm někdo někde mluvil, a vlastně tu ani moc vlků neznal. Povídala mu o mě Nelly? Nebo Rowena? Nebo možná Draven? zamyslel se. I když ty poslední dva už docela dlouho neviděl.
Nějak mu ani nedošlo, že Nelly vlastně neznala celé jeho jméno. Představovali se když ještě žvatlala a, no... Kai nerad, kdyby mu jméno komolila. Bylo to asi to jediné, co od matky dostal. "Kai je pro tebe jednodušší," odpověděl. Popravdě se divil, že to dala na první dobrou, ale ze žvatlání už asi vyrostla. "Je mi jedno, jak mi říkají. Můžeš si vybrat," dodal ještě, aby to zase nevyznělo jako že Nelly se svým jménem nedůvěřuje. Hlavně když se nevrátí k 'prďolovi', pomyslel si a lehce se otřásl. Od mámy by to možná snesl. Od Roweny asi taky, ale ta nevypadala, že by něco takového kdy vypustila z tlamy. Ale od někoho stejného věku? Ani náhodou.
Celá tahle výprava začínala Kaie docela nudit. Ne, že by se jindy nenudil, ale teď to bylo ještě o něco horší, než jako konstantní unuděnost. Jakmile padla tma, nebylo ani na co koukat, protože nebylo vidět. Kai akorát cítil, jak mu pod nohama křupe sněhový poprašek a jaká mu je větší a větší zima. Už aby bylo zase teplo, povzdechl si lehce. Ne, že by zimu nerad, ale léto mu bylo určitě příjemnější. Nebylo tak složité sehnat potravu a počasí bylo mnohem lepší. Příští léto musím víc cestovat, pomyslel si. Teď toho moc nestihl, sotva věděl, kde bydlí. Měl by si rychle rozšířit obzory a poznat nějaká nová místa. Ne jako tenhle křovinatý les, kde se každou chvíli zasekl o větev.
"Chtěli jsme jít za paní Smrtí, ale nevíme kde bydlí," odpověděl ještě Nageshovi, který se ptal kam vlastně jdou. Tak trochu doufal, že flekáč třeba bude vědět. Nebo bude znát nějaké jiné zajímavé místo. Kai se chtěl co nejrychleji vzdát svého 'vůdcování' a předat otěže někomu jinému. Nagesh vypadal, že bude schopnější.

<< Sekvojový les

Jak Nelly neustále posmrkávala, Kai také začínal cítit, že se mu dýchá hůř. Jako... jako by měl něčím ucpaný nos? Že by to na mě úspěšně prskla? zamračil se a lehce nervózně se ošil. Upřímně měl z nemocí trochu strach a obavy. Asi bychom se měli vrátit a zeptat se Roweny. Nebo najít jiného dospělého, zapřemýšlel. I když nebylo jisté, že si s tím dospělí budou vědět rady, stále lepší než aby se s nemocí musel potýkat sám. "Nevim, třeba nepřejde nikdy," zamumlal odpověď na Nelly. Snažil se neznít tak moc pesimisticky, ale sám začínal být lehce nervózní, takže mu to vůbec nešlo. "Neptej se mě, já nemocný nebyl... Ale moje máma byla a už se z toho nedostala." Nemohl si pomoct, nějaké chození kolem horké kaše a okecávání nebylo jeho silnou stránkou. Prostě říkal věci upřímně. "Není to žádná breberka," rezolutně zavrtěl hlavou. Tímhle si byl docela jistý, ale jinak taky netušil, co to nemoc je a jak k ní jeden přijde. Asi se to prostě stane? Možná měl prostě fakt smůlu.
Nelly si myslela, že zima je zábavná když mají kde bydlet. "Minulou zimu jsem měl domov a moc jsem se nebavil," zabručel Kai při vzpomínce na bývalou smečku a její členy. Na umírající matku a svou vlastní hloupost, když se nechal v lese opustit. Byla to zima a nebyla zábavná. Byla prostě chladná. A léto bylo zase teplé, ale taky se moc nebavil, spíš se snažil přežít, najít si svoje místo ve světě. A stále si nebyl jistý, jestli se mu to povedlo.
Možná bylo dobře, že se táhli rychlostí šneků a nedošli od remízku tak daleko. Protože Nelly začala být unavená a hladová. Kai protočil oči a zastavil se. Hlavně, že jsme museli jít něco dělat. "Můžeme se teda vrátit," nabídl. Jemu to bylo jedno, volbu Nechal na Nelly. Než se ale stačila rozhodnout, vecpalo se mezi ně další vlče. Alkairan ucouvl aby tam nestáli tak namačkaní na sebe a lehce se na toho flekatého zamračil. Zdál se mu nevychovaný, takhle se mezi někoho vetřít. Ale očividně se znal s Nelly. Ta ho taky rychle představila jako Nagiho. To už jsem slyšel, uvědomil si Kai. Takže tenhle flekatý vlk byl další Rowenino vlče a patřil do Kultu. Kai mu kývl na pozdrav a sledoval jak se baví s Nelly. Vypadalo to, že ji hledal a chtěl se vrátit domů. Kai netušil proč, ale přišlo mu že ho Nagi moc nemusí. Ve výsledku mu to bylo jedno, ale byl z toho lehce překvapený. Přeci neudělal nic, čím by vlka naštval, ne?
Stále se držel kousek dál a jen pokrčil rameny, když Nelly přizvala flekáče aby šel s nimi. Bylo mu to jedno, a když už, vlastně byl i radši, že nepůjdou sami. Navíc Nagi byl taky z Kultu, takže se Kai mohl kdykoli vrátit sám a nechat mu Nelly na krku. To znělo dobře.