Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA 1/5

Kai byl v jednu chvíli někde a pak se mu zamotala hlava a objevil se na úplně jiném místě. Chvíli byl docela zmatený, pak frustrovaný. Ne, že by se mu to stalo poprvé, ale pokládal to za značně komplikující věc. Naštěstí re tentokrát rozkoukal rychleji a věděl, že už mu nehrozí žádné nebezpečí. Jen se prostě nachází na novém, neznámém místě kdo ví jak daleko od domova. Jestli ještě vůbec nějaký měl.
Tentokrát nestál na hřebenech hor a nekoukal na rozlehlou vodní plochu, ale voda tu stejně byla. Konkrétně padala dolů ze skály, pod kterou se nacházel. A překvapivě ani tentokrát nebyl jediným vlkem na místě. Kousek od vody viděl mladou vlčici, mohla být podobně stará, jako on. Nejdřív chvilku pila vodu a pak jako v tranzu koukala na padající vodu. Je v pořádku? prolétlo mu hlavou. Podle něj na vodopádu nebylo nic fascinujícího, tedy možná kromě rachotu, který vydával. No aspoň tu někdo je, můžu se zeptat kde to jsem, pokrčil nakonec rameny. Ne, že by se do konverzace hnal, ale lepší než aby se do zjišťování pouštěl sám taktikou pokus omyl. To taky mohl chodit v kruzích nebo narazit na nebezpečné území, než by se dostal zpátky tam, kam chtěl. Tahle vlčice mu možná mohla pomoct, jestli to tu znala. "Haló! Zdravím. Nevíš, co je tohle za místo? Kde se nacházíme?" snažil se pozdravit už z dálky, aby se vlčice náhodou nelekla. Ale překřičet vodopád nebylo zase tak lehké, když se nacházeli tak blízko vodě.

Díky za akci :D
Za svých 19 bodů bych prosila 27 drahokamů a 2 mušle.
A bylo by možné odměnu připsat na Odina? Díky :))

1/10 Isma

Sotva se stihnul Tase představit a hned se na něj sesypalo několik vět. Tahle Tasa mluvila podobně hodně jako Nelly, akorát byla o dost divnější. Trochu svěsil ocas, když se dostalo na lov, protože opravdu lovit neuměl a nevypadalo to, že by zrovna tuhle odpověď vlčice chtěla slyšet. V dalším momentu mu ale nabídla, že ho lovit naučí. Překvapeně se na ni podíval a chtěl souhlasit, ale než to stihl...
Jednou mrknul a najednou byl jinde? Před očima měl úplně jiný výjev, nebyl už v lese, ale někde u řeky. A Pinču, Tasa i Stín byli fuč. Nebo spíš naopak, oni byli furt ve svém lese a Kai byl fuč. "Ehh?" zmateně se rozhlížel kolem, jestli se mu to nezdá a fakt nezdálo. Ihned se zamračil jako kakabus, tohle se mu ani za mák nelíbilo. A stalo se to už podruhé, když se nad tím tak zamyslel! Nejdřív byl přeci doma kousek od úkrytu a pak se najednou objevil v horách vedle toho černobílého vlka.
Netušil, jestli je to podmínka tohohle prapodivného cestování, ale ani tentokrát nebyl sám. Přenesl se kousek od nějaké vlčice, které si ve svém zmatení všiml až po chvíli. Tak jo no, zakoulel očima. Osud očividně chtěl, aby poznal co nejvíc vlků a nedržel se jenom těch, co už znal. A i když to Kaiovi nebylo zas tak po chuti, taky mu to vyloženě nevadilo. Přešel k vlčici blíž a až pak si všiml, že se před ní ve vzduchu vznáší malý kámen. Magie? už věděl, že existují, ale nikdy neviděl žádnou v akci. A pravda, že tohle byla zvláštní podívaná, chvíli mu to mozek ani nepobíral. Mohla mít vlčice něco společného s jeho přesunem? Skepticky se na ni podíval. "Zdravím. Nevíš, proč jsem se tady najednou objevil?" zeptal se zpříma. Moc nemluvil, ale když už jo, nechtěl plýtvat časem a slovy.

Kai si snažil představit jaké by to bylo, kdyby ho ze smečky vyhnali tak jako Pinču. Šel by dobrovolně? Nebo by ho museli vynést v zubech? Nějak netušil, jak by se zachoval, ale odchod po svých byl asi pravděpodobnější. Neměl ve zvyku zůstávat někde, kde nebyl vítaný. Navíc bral většinu dospělých jako autoritu, čistě proto, že byli starší a silnější. Jejich slova poslouchal. "Tak to chápu," přikývl nakonec. Sám v bývalém domově nebyl úplně spokojený. Ale měl tam základní zázemí, které potřeboval k přežití. A kdyby ho nevyhodili, byl by tam určitě doteď, protože hledat si něco nového byla práce navíc. A to on nerad.
Pinču se zajímal o jeho nový domov, kterej ale podle Kaie nestál za moc. "No nevim jestli se do tý doby vrátěj," oponoval. Přeci se je vydal hledat, protože se ztratili a dlouho se nevraceli. Bylo taky pěkně možný, že ho tam prostě nechali a ani se vracet nehodlali. "Můžeš mi je ale pomoct hledat," navrhl pak. Nejdřív udělat zastávku v jámě a pak jít kdyžtak zase dál. Stejně neměl co jiného na práci.
Kai moc nevěřil, že by někdo mohl zapáchat tak, jako vlčice, která se před nimi objevila. Popravdě si doteď myslel, že Pinču to zveličuje nebo kecá, ale fakt mluvil pravdu. Krátce nakrčil čumák odporem, než si zvykl a ovládl svou tvář klasickým neutrálním výrazem. Vlčice byla celá šedá, měla dost jizev a zvláštní pohled. To je jiný druh divnýho, pomyslel si Kai. Trochu to nečekal, i když ho Pinču připravoval. Vypadala trochu nabroušeně, i když to mohl být asi normální stav, a hned se vyptávala, jestli Pinču přinesl jídlo. Kai zatím stál vedle a mlčel, až když byl představen, kývl na vlčici. "Zdravím. Jsem Alkairan," představil se i sám.

<< Mahtäe jih

Od řeky přešli do lesa, který Kaiovi zprvu nepřipadal nijak rozdílný od ostatních. Nebylo na něm nic divného, jak tvrdil Pinču, ale asi tím nemyslel les, ale jeho obyvatele. "Aha," hlesl Kai na jeho vysvětlení. Netušil, že kámen na hlavu nebo nekojení vlčat mohlo něco takového způsobit. Ale možné to asi bylo. Navíc sám si moc nedokázal určit co je nebo není divné. Například si myslel že on je zcela normální do doby než potkal Nelly, která o něm tvrdila, že je divný. Uvidíme až je potkám, zavrtěl hlavou. Nemělo cenu nad věcmi teď polemizovat, když se to za chvilku stejně dozví. Bylo zbytečné dělat ukvapené závěry.
Ani se nepozastavil nad tím, že jeho otázka mohla mít na hnědého špatný dopad. Však vlčata bez rodičů by neměla být běžná a měl by pro to být pádný důvod. A i tak tu Kai potkal víc osamělých vlčat než dospělých. A Pinču neměl úplně běžný důvod a očividně si z toho ani nic nedělal. "Nevadilo ti jen tak odejít?" Kai překvapeně naklonil hlavu. Sám byl v podobné situaci, akorát jeho odklidili z rodné smečky pomocí lsti. To mu ale došlo až když trochu dospěl, jako malé vlče se chtěl vrátit, protože to bylo jediné bezpečné místo, které znal.
Divnost se očividně dědila, protože Pinču říkal, že ti ostatní vlci jsou jedna velká rodina. No, asi záleželo na tom, kde jeden vyrůstal, a jak. Každopádně tu ale nebyl od toho, aby někoho soudil. Jen s blížícím se seznamováním byl trochu nervózní. Zatím moc vlků nepotkal, a když jo, bylo to docela nedobrovolné. Navíc si nebyl jistý, jestli vůbec může být takhle na cizím území. Musel se spolehnout na to, že Pinču ví, co dělá. "No, u nás toho moc není," odpověděl popravdě. Nagesh s Nelly byli ztracení a nikdo jiný tam nežil. V lese byla k vidění akorát ta jáma, kterou nazývali úkrytem. "Ale jestli chceš," pokrčil pak rameny. Bylo slušné mu tu návštěvu oplatit.

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
Zatím jich nezažil moc, takže asi výlet k jezeru s Nageshem a Nelly.

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Většina věcí mu je jedno, a vyloženě ničeho nelituje. Nelíbí se mu, že se rozdělil od dalších členů kultu, ale nebere to jako svoje selhání, tudíž necítí lítost. Jako hráč s ním zatím nelituji ničeho.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Nejspíš nějakou modifikaci, pár nápadů už jsem se snažila přivést k životu, ale uvidím. Pak někdy v budoucnu asi nějaké spešl magie, ale ještě bude hodně záležet, jak se Kaiův charakter vyvine.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Znovushledání s Nageshem a Nelly. Chtěla jsem taky potkat Malobora, jelikož je jeho otec.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Nahrát víc postů, zúčastnit se nějakých herních i neherních akcí. Najít si crush.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Nemá naprosto žádné ambice.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Upřímně nevím. Zatím prostě jenom existuje, protože ho někdo porodil. Kdyby si mohl vybrat, určitě se nenarodí.

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Rowena, protože se ho jako malého ujala a prakticky mu zachránila život. Nagesh a Nelly, protože s nimi strávil valnou část života.

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Zatím je jeho jediným zlomem asi zatoulání se na Gallireu.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Není tu moc dlouho a o zemi vlastně nic neví. Pouze slyšel o magiích, které ho trochu zajímají, ale nic velkého, takže zatím skoro žádný. V budoucnu ale určitě ovlivněn bude, když tu bude žít.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Smrt matky a výchova v péči členů rodné smečky. Nedostalo se mu žádného vysvětlení ohledně matčiny smrti, ani mateřské lásky.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Nelly, protože je otrávná. Trochu like-hate relationship.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
1 Buk (řekněme, že ví, že odsud je Pinču) 2 Borůvka 3 Vrba 4 Sarumen 5 Asgaar 6 Cedr 7 Mech

Otázky na hráče

1. Kolik dalších charů mám v hlavě a kolik jich přivedu k životu?
Momentálně žádné velké plány nemám. Časově mi vyhovují 3 tak akorát. I nad Kaiem jsem dlouho uvažovala, jestli do toho jít nebo ne. Většinou se vždycky rozhodnu hodně spontánně, jestli ještě nějaký založím. Čas hrát bych si tak na další 1-2 určitě našla.

2. Který charakter je můj nejoblíbenější a proč?
Uhh, to je dost těžká otázka. Každý z nich má něco. Ale nejvíc mě asi baví psát za Odina, dá se na něm pořádně vyřádit a může dělat vlastně cokoliv.

3. Který charakter mám rád nejméně a proč?
Měla jsem teď krizi s Biancou, takže bohužel asi tu. Je to ale na dobrý cestě a hraní za ni mě zase začíná bavit.

4. Který charakter by bylo nejtěžší "dropnout" a proč?
Ironicky je to ta Bianca, protože prostě byla můj první char potom, co jsem se vrátila. A jako vlče se mi s ní hrálo pěkně. Mám s ní nejvíc zážitků a her, takže by bylo těžké se toho všeho vzdát.

5. Co si o sobě myslím jako o hráči?
Nad tím jsem teda nikdy nepřemýšlela xD. Myslím, že jsem docela obyčejný hráč. Snažím se být aktivní a i se aktivně účastnit akcí. Nejsem moc zajímavá.

6. Co bych chtěl na Galliree změnit (pravidla, vzhled, ceny etc.)?
Jsem docela spokojená s tím, jak jsou věci teď. Ohledně pravidel mi nesedlo jen úplné zakázání sprostých slov, ale chápu, proč se to udělalo (rip sprostá slova :( ). Ke vzhledu teď žádné výtky nemám, nová stránka je úplně super a líbí se mi návrat k fotokolážím. Ceny mi přijdou trochu vysoké, po tom zdražování. Opravdu dobré ceny a měna se dají získat hlavně ve velkých akcích, kterých se hráč musí aktivně účastnit. Ale ne vždycky je na to čas. Tu a tam je nějaká výplňová menší akce, ale to beru spíš jako přivýdělek k dobru, než že by to udělalo nějaký velký rozdíl. A psaní do rozcestníku moc nemusím.

7. Který charakter, váš nebo cizí, bych zakázal a proč?
Asi žádný, nikdo mi nevadí.

8. Které pravidlo mi přijde špatné a proč?
Všechna jsou za mě v pohodě.

9. Existuje nějaký důvod, proč bych s Gallireou skončil?
Asi jo. Už jednou jsem přestala hrát, protože mě to prostě přestalo bavit. Taky teda v té době přestalo hrát dost hráčů nebo charakterů, které můj charakter znal. Pár let jsem teda budovala nějaké vztahy a ty byly lusknutím prstu pryč, takže to bylo dost demotivující. A pak samozřejmě, reálný život má přednost. Ale kdybych Gall z nějakého důvodu už nedávala, zkusila bych si nechat nějaká zadní vrátka v podobě veteránů nebo tak.

10. Proč mě baví hrát?
Je to fajn odreagování, únik od reality. Nejvíc mě ale asi baví vymýšlet postavy a tvořit jim příběh s pomocí ostatních. Vymýšlet si vlastní věci je fajn, ale tím jak se na Galli hraje s jinými lidmi to má svoje kouzlo. I kdybych já měla něco promyšlené dopředu, jiný hráč nebo osud mi to může úplně změnit a to je na tom zábavné.

11. Která akce mě bavila nejvíce a proč?
Konkrétního favorita nemám, ale baví mě velké akce s herní i neherní částí. A pak samozřejmě kreslící akce.

12. Mám raději domluvené hry/partnerství nebo neplánované hrya proč?
Nevadí mi něco předem nadhodit domluvou, ale nechávám věci většinou na hře a charakterech.

13. Chtěl bych vám říct ještě něco?
Jsem ráda, že jsem se ke hraní po pauze vrátila. A doufám, že mi to ještě dlouho vydrží a budu tady moct s vámi tvořit nové příběhy a zážitky <3.

<< Mušličková pláž (přes Deltu)

Alkairan byl poprvé za dlouhou dobu něčím trochu zaujatý. A byla to zrovna divnost. To, že Pinču měl doma všechno divný, bylo zvláštní a Kai to docela chtěl vidět, i když by to nahlas nikdy neřekl. Naštěstí pro něj mu Pinču nabídl návštěvu, a že zrovna neměl co na práci, proč vlastně ne? Moc toho ve svém volném čase nedělal, jen prostě existoval. Občas někam šel aby si protáhl nohy. A návštěva mu mohla pomoct i v hledání Nelly a Nageshe, takže po chvilce přemýšlení mu na to kývnul.
"Co všechno?" vyzvídal trochu, protože si to nedovedl představit. Sám měl podle sebe docela nudný život. Nestěžoval si, vlastně mu to tak i vyhovovalo, ale tím pádem neměl moc ponětí o životech jiných. Normálně se ani nezajímal. "Takže tam nežiješ s rodiči?" uvědomil si další fakt, když Pinču řekl, že si ho tam Tasa dotáhla. Nějak mu až doteď nedocvaklo, že se vlastně o svých rodičích nezmiňoval. To je tady normální, že je tu tolik vlčat bez rodičů? svraštil nad tím čelo. Nelly i on byli sami. Nagesh se na Rowenu taky zrovna spoléhat nemohl a teď i Pinču, co si s trochou štěstí aspoň našel někoho, kdo se o něj postará.
Každopádně to víc nekomentoval a poslušně následoval hnědého. Nemusel ani chodit daleko, když mu Pinču dal ještě jedno krátké varování, které znamenalo, že jsou asi už na místě. "To od sebe bydlíme kousek," poznamenal překvapeně. Vůbec netušil, že tu přes řeku žil ještě někdo jiný. Měl tu pomalu problém narazit na vlka a přitom měl jednu smečku rovnou před nosem. "Uh, dobře," přikývl ještě na ty poznámky, které Pinču o vlcích měl. Byl teď trochu nervózní, jak se přiblížili, ale nemohl s tím nic dělat. Už jednou souhlasil, tak musel své slovo dodržet. Navíc by bylo srabácký teď vycouvat, i když se moc nechtěl paktovat s děsivými a smradlavými vlky.

>> Bukový sráz

Pinču popsal jeho situaci jako 'hustou', na což se Kai trochu poušklíbl. Nic hustého mu na tom teda nepřišlo, když už, bylo to docela smutný. Bylo jedno, kam se vrtnul, nakonec vždycky nějakým způsobem zůstal sám. V rodné smečce byl víc cizincem, než členem a v Kultu je jediný dospělák opustil a nechal napospas osudu. Kdo ví, jestli ještě Nageshe a Nelly někdy uvidím, prolétlo mu hlavou. Vydal se je sice hledat, ale svět byl velký. Mohli se klidně i několikrát minout a nebylo vůbec jisté, jestli se ještě někdy vrátí do toho lesa, kde vyrostli. Třeba si každý prostě odešel svou cestou? Má vůbec cenu je hledat? pomyslel si, ale pak zavrtěl hlavou. Nerad nechával věci nevyřešené. Potřeboval je najít, aby měl klid na duši a mohl se pohnout dál.
Zmateně se zamračil, když Pinču popsal dalšího člena jeho smečky, který se doslova jmenoval Vlče? "Tak to je extrémně divný," zamumlal v odpověď, protože netušil, co by na tu informaci měl říct. Rodiče asi nebudou... kreativní. Z dalších slov hnědého vydedukoval, že Vlče je asi ona a bude ještě mladší a kouše. Vypadalo to, že Pinču žil na zvláštním místě.
Voda ho moc nezaujala. Nebylo se čemu divit, když ho před chvílí strhla velká vlna vody a bahna a on se málem utopil. Tahle navíc divně smrděla. Stačilo mu namočit trochu tlapky a přičichnout k ní, a měl jasno. Moc se tady zdržovat nechtěl a rozhodně neměl v plánu to zkoušet pít. "Vážně?" pochybně povytáhl obočí, když se ho Pinču snažil zlákat na návštěvu u něj doma. Z toho co zatím říkal, se tam Kai úplně nehrnul, ale neměl ani důvod k odmítnutí. Neměl vlastně co na práci. Navíc to znamenalo, že narazí na další vlky a bude se moct poptat po Nelly a Nageshovi. Mohlo by to k něčemu být. "Tak fajn," přikývl nakonec. Navíc byl taky trochu zvědavý na ty obyvatele.

>> Mahtäe jih

Jeho poznámka o jméně asi nebyla úplně na místě a ani netušil, co by měl dál říkat. Raději proto jen pokrčil rameny a držel tlamu, aby se do toho nezamotal ještě víc. Pinču měl opravdu divné jméno, to byl neměnný fakt. Ale ve výsledku to bylo jen jméno, Alkairanovi přišlo zbytečné se nad tím dál zamýšlet.
Pinču se stále válel na zemi, ale hýbal se, takže asi zraněný nebyl. Kai se už víc v klidu posadil vedle a zapřemýšlel se nad vlčkovými slovy. "Voda," řekl prostě. Předtím byla zima a sníh. Sníh byl mokrý a stávala ze z něj voda, které bylo tolik, že se nevešla do řeky. A tak se vyvalila ven a oni zrovna stáli v cestě. To by dávalo smysl, přikývl si pro sebe.
Ani jeden netušil, kde se to právě nacházeli. Ale nemohlo to být daleko od místa, kde je voda vzala, ne? Kai nebyl zase tak dobrý plavec, vlastně byl v tak hluboké vodě asi poprvé, takže nějakou delší dobu by nebyl schopný přežít. Pinču byl asi zvědavější, protože se hned rozhodl zkoumat okolí. Kai nespokojeně nakrčil čumák, když se Pinču oklepal a část toho bordelu napadala i na něj. To byla nějaká zdejší zvyklost, házet špínu na ostatní? Nelly na něj hodila soply, Pinču zase písek a bláto. Zvláštní chování, lehce se nad tím zamračil, ale nic neřekl. Hnědý si ho totiž stejně moc nevšímal, vedl nějaký soukromý monolog o naštvaném Stínovi. Asi další vlk, kterého Kai neznal. Musí být z té jeho smečky, ne?
Cypka? Pinču mluvil fakt divně, ale dalo se tomu rozumět. Jen... Kai měl takový pocit, že některá slova zní skoro jako nadávky. Sám snad nikdy nenadával, ale slyšel to u dospělých. On si to ale dovolit nemohl. Každopádně se dozvěděl, že Tasa a Stín jsou vlci, se kterými Pinču žije. "U nás byla jediným dospělým Rowena, ale ta odešla," odpověděl Kai na jeho otázku. "Teď jsme tam zůstali tři mladí vlci, já, Nagesh a Nelly. Nagesh je syn Roweny a teď to tam vede," dodal ještě, ale netušil, zda se jejich uskupení jako smečka ještě počítalo. Tam kde se narodil bylo mnohem víc vlků a hlavně dospělých. Měli i vlastní pozice a jasnou hierarchii, to v Kultu nebylo.
Došli ke břehu a Pinču si hned všiml, že s vodou není něco v pořádku. Opravdu měla takový zvláštní pach, jiný než voda v řece nebo menším jezeru. "Trochu. Asi je to možný," přikývl na jeho další poznámku. "Radši bych šel pryč." Tuhle vodu neznal a nelíbila se mu. Nechtěl nic riskovat. Rozhodně to nehodlal pít.

Hnědý vlk si nakonec vybral kompromis a zvolil pro Alkairana zkráceninu Alkai. Ten se trochu zarazil, protože mu tak ještě nikdo neříkal, ale bylo to jedno. Byla to část jeho jména, takže na to uslyší. Ještě víc se zarazil, když mu vlk sdělil svoje jméno, protože bylo... no, poměrně zvláštní. Pinču z něj asi taky nebyl nadšený, ale tvrdil že si nedělá srandu, takže ho Kai bral seriózně. "Alespoň je unikátní," pokusil se na tom najít nějaké pozitivum.
Kai si začal připadat divně, když tu tak nad vlkem stál. Pinču totiž sice mluvil, ale moc se nehýbal, takže byl možná zraněný. Ta možnost Kaie docela znervózňovala, protože absolutně netušil, co by měl s raněnými a nemocnými dělat. On věci prostě nějak přečkával a doufal, ale to asi nebyl ten nejzdravější přístup. Pinču se po chvilce ozval, že se mu jen nechce a začal se zvedat. Vypadal v pohodě, takže si Kai docela oddechl. Ještě že ho nemusím nikam tahat. Zodpovědnost neměl rád, i když se ji rozhodnul převzít, když se k tomu jiní neměli.
Pinču nejenže měl zvláštní jméno, ale taky zvláštně mluvil. Používal výrazy, na které Kai nebyl zvyklý, ale tak nějak mu porozuměl. "Nevím," odpověděl prostě. To, že rozuměl ještě neznamenalo, že znal odpověď. Hnědý vlk si po chvilce asi rozvzpomněl, že už tady jednou byl. Kai ho následoval k jezeru. Bylo opravdu velké, u takového ještě nebyl. Dokonce ani na druhý břeh nebylo vidět. "Kdo je Tasa?" zeptal se mimoděk, protože nic jiného komentovat nemohl.

Alkairan byl trochu zaskočený, když vlče promluvilo podruhé. Tedy, spíš zašišlalo. Má stejný problém jako Nelly. Je to u vlčat normální? podivil se trochu. Sám s řečí moc problém neměl, přesto, že toho moc nenamluvil a tím pádem to ani netrénoval. Když si představil, že takhle mluví asi většina vlčat, byl najednou docela rád, že tohle se mu vyhnulo. "Kamarádi mi říkají Kai," představil se tedy se zkráceninou. Al bylo trochu zvláštní, takové až moc krátké. "Ale můžeš mi klidně říkat Al," svolil nakonec. Hlavně, když to bude vlčeti pohodlné. "A ty jsi?" zeptal se po krátké odmlce, protože jeho jméno stále neznal. Zato se dozvěděl, že přes řeku sídlí nějaká smečka, ze které vlče pochází. Aha, takže není daleko od domova, pomyslel si. To bylo dobře, vlčata by se sama neměla moc vzdalovat. Co na tom, že on sám byl vlastně taky vlče a běhal si kde se mu zachtělo. Svůj případ vnímal jako speciální, ale realita byla o něco krutější. Po světě takhle běhalo víc vlčat, než by bylo zdrávo.
Bohužel vlče Nageshe ani Nelly nepotkalo. Kai s povzdechem přikývl a nervózně si přešlápl. Tak co teď? nebyl moc expert na konverzace a netušil, co dál říkat. Měl by se prostě sebrat a jít hledat jinam? Nebo se zkusit víc seznámit s tímhle vlčetem? Jeho pozornost ale odpoutala voda, vlče si jí všimlo taky. Najednou ji měl po kotníky, pak po kolena a po břicho, a pak už jen jel s proudem.
Když přišel k sobě, nacházel se někde u velké vodní plochy, ale naštěstí už na pevnině. Chvíli byl dezorientovaný, než si uvědomil co se stalo. Docela ho to vyděsilo, ale snažil se to na sobě nedat znát, i když byl v šoku. Pozornost raději věnoval vlčeti, které po chvilce panikaření taky našel a vypadalo to, že je naživu. Očividně z celé situace nebyl moc nadšený, což ani Kai, ale netušil, jak to řešit. "Eh, můžeš... můžeš vstát?" zeptal se nejdřív. Co když si třeba něco zlomil? Budu muset k němu domů přivést nějakého dospělého? Nebo ho tam odtáhnout? zamračil se.

Vlče bylo očividně něčím frustrované, protože odpovědělo, že je mu hodně a že něco hledá. Ale už neřeklo co. Kai nechápavě naklonil hlavu na stranu. "A co hledáš? Můžu... pomoct. Když mi to popíšeš?" navrhl nejistě. Moc se nechtěl míchat do záležitostí jiných, ale byl tady ten starší. Tak nějak na sebe bral zodpovědnost vlčeti pomoct. Možná mu přišlo, že kouká na své mladší já, nebo minimálně na někoho podobně ztraceného. "Jsem Alkairan. Bydlím támhle kousek, odpověděl a mávl tlapou neurčitě směrem k remízku. "Jo, neviděl si tady náhodou procházet takového hnědého a bílého flekáče nebo šedou vlčici? Oba jsou asi stejně staří jako já," nezapomněl se zeptat na své ztracené... asi kamarády? Členy smečky? Sám netušil, co je teď vlastně spojuje, když Rowena odešla. Možná už jen to místo, kde zatím žili, ale Nelly s tím nebyla moc spokojená. Co když si s Nageshem našli jiný domov? trochu se zamračil, že by ho takhle opustili, ale taky je nemohl vinit. Jen by to rád věděl jistě, aby se také mohl pohnout z místa a jít jinam. Nechtěl na ně čekat zbytečně.
Měl trochu obavy z rozbouřené řeky a ty se ukázaly být pravdivé. Dokonce měl mít ty obavy mnohem větší a raději se rychle klidit pryč, ale to neudělal a teď už bylo pozdě. Najednou se začalo korytem valit mnohem víc vody, než čekal. "Hej!" houkl na vlče, že by měli začít utíkat, ale sotva vydal hlásku, voda ho smetla ze břehu. Kai vyvalil oči šokem a začal kolem sebe okamžitě máchat všemi tlapkami. Plavat neuměl, ještě nikdy v takhle hluboké vodě nebyl a vůbec se mu to nelíbilo. Ale ne! Byl vyděšený, snažil se dostat nad vodu, ale nedařilo se mu to. Pokaždé, když se přiblížil k hladině, proud ho strhl jiným směrem. V řece taky plavala spousta bordelu, o který se otloukal, až se nakonec hlavou uhodil o kus kmene a ztratil vědomí.
S cuknutím rozlepil oči a rozkašlal se. Byl naprosto dezorientovaný a upřímně i chvíli uvažoval, jestli je ještě vůbec naživu. Ale bolest celého těla a plíce plné vody ho v tom přesvědčily. Když se Kai konečně uklidnil, vykašlal a trochu zorientoval, uvědomil si, že je někde na pláži. Rozhodně nebyl na stejném místě kde ho voda vzala. Jak daleko jsem se dostal? zmateně se rozhlížel kolem, ale území nepoznával. Pokusil se postavit na nohy, a v té chvíli si uvědomil, jak je z celého zážitku vyděšený. Celý se třásl, sotva mohl stát. To vlče! prolétlo mu hlavou. Nebyl tam na břehu sám, co se stalo s vlčetem? "Támhle!" vyjekl úlevou, když spatřil malé hnědé tělo kousek od sebe. Naštěstí to vlče vyplavilo na stejném místě. Kai zatnul všechny svaly a svižně k druhému doběhl. "Haló, jsi v pořádku?" jemně do něj šťouchnul a opravdu doufal, že vlče je naživu. Co by dělal, kdyby zemřelo? Ani netušil, odkud přišlo a rozhodně to nechtěl mít na triku.

<< Sekvojový les

Jakmile Kai vylezl z lesa, povzdechl si. Pach Nageshe už skoro necítil, věděl, že ho ztrácí. Jenže co teď? Když už vyrazil ven, mohl se alespoň porozhlédnout po okolí. Třeba na něj někde náhodou narazím, pomyslel si. Snad se ani flekatý vlk netoulal nikde daleko. Naštěstí to vypadalo, že počasí se už trochu lepší. Nebylo už takové chladno a dokonce na nebi vylezlo slunce, takže Kai si mohl oddechnout, že už je zima snad za ním. Naopak se ale musel smířit s poněkud větším mokrem, než čekal. Sníh začínal tát a byl dost měkký a vodovatý, na některých místech už dokonce nebyl vůbec.
Když spatřil řeku, poněkud obezřetně sledoval hladinu. Voda byla kalná, rozbouřená a jaksi mnohem výš, než si pamatoval. Byl si docela jistý, že se mu to jen nezdá a hladina řeky opravdu stoupla. Je to kvůli tomu tajícímu sněhu? pomyslel si zvědavě. Dávalo by to smysl, ale moc se mu to nelíbilo. Ještě, že kolem domova nemáme žádné řeky, oddechl si. Nerad by měl zatopený les a úkryt.
Myslel si, že je u řeky sám, ale po chvilce spatřil malé vlče. Bylo rozhodně mladší, než on a stálo u břehu řeky a zuřivě dupalo kolem sebe. Kai by ho jindy asi ignoroval a hleděl si svého, ale najednou měl chuť si s ním jít povídat. Navíc ho zajímalo, proč se chová tak naštvaně. "Je ti něco?" přišel blíž a zeptal se. Na navazování nových konverzací moc nebyl, proto řekl to první, co ho napadlo.

<< Jáma (přes Zrádcův remízek)

Kai vylezl z úkrytu a chvilku si přivykal na denní světlo. V jámě byla taková tma a šero, že na náhlé světlo nebyl vůbec připravený a zvyklý. Nepříjemně se na šedou oblohu zamračil a pak se začal rozhlížet kolem. Po Nelly a Nageshovi nebylo ani stopy, a i jejich pachy byly docela staré. Ten Nellyn obzvlášť, proto se Kai rozhodl následovat Nageshe. Tedy aspoň v to doufal, protože ve stopování neměl moc zkušeností.
Jeho stopa směřovala stejným směrem, jako když šli na výlet. Alespoň si vybrali cestu, kterou znají, Kai spokojeně pokýval hlavou. To byla chytrá volba, obzvlášť teď. Každopádně, spokojenost mu moc dlouho nevydržela, protože jakmile vstoupil do lesa s velkými stromy, začal Nageshův pach ztrácet. Nervózně stáhl uši a chvíli se rozhodoval, kam teď. Nakonec se rozhodl držet řeky. To předtím navrhoval Nagesh, takže tu byla možnost, že tentokrát zvolil stejnou taktiku.

>> Mahtaë jih

41

Nagesh měl na Rowenu trochu jiný názor. Možná to bylo tím, že byl doopravdy její syn. K němu by měla snad trochu shovívavosti. Ale Kai? Byl z toho trošku na vážkách. Nagesh měl každopádně pravdu, že Rowena tu teď nebyla a očividně se o ně už nehodlala starat. Kdyby se ale náhodou vrátila, neměli bychom odcházet, ne? Nebo... to tu alespoň udržovat v nějakém pořádku, pomyslel si. Už jenom pro to, že se tu nežilo až tak zle, když si jeden nějaké ty mouchy odmyslel.
Tenhle názor s nimi ale Nelly nesdílela. Jakmile se dozvěděla, že tohle je úkryt a z divočáka zbylo jen tuhé a lehce nahnilé maso, spustila divadlo. Kai jí odpověděl tak, jak nejlíp momentálně uměl. Jelikož na city moc nebyl a její kňourání ho docela iritovalo, zvolil trochu nevybíravá slova. Čekal ale, že Nagesh bude ten, kdo ji uklidní. Jenže se tak nestalo, Nagesh souhlasil s ním a Nelly se v momentálním záchvatu vydala ven. Kai se lehce zamračil nad jejím chováním, ale dál se věnoval svému jídlu. Než by měl dělat cokoli jiného, chtěl alespoň trochu nasytit svůj hladový žaludek. Nagesh se po pár soustech zvedl a vydal se Nelly hledat, na což Kai jen přikývl.
Poté co dojedl se rozhodl, že si trochu zdřímne. Věřil, že Nelly snad není tak hloupá aby se v tomhle počasí toulala nějak daleko, a že Nagesh je dostatečně schopný, aby ji našel. Po krátkém šlofíku se však probral do prázdného úkrytu. Po jeho společnících nebylo ani stopy. Otráveně se zamračil, vstal a oklepal se. No tak jdu taky, no, povzdechl si pro sebe. Vůbec se mu ven nechtělo, ale začínal si o ty dva dělat trochu starosti. A okolnosti ho donutily převzít věci do vlastních tlapek, i když to dělal fakt nerad.

>> Sekvojový les (přes Roh hojnosti)