Gallirea - Příspěvky uživatele

25. Ochutnej padající sněhové vločky

Kai se vyptával na smečku a vlčice naštěstí ochotně odpovídala. Zjistil, že se tam narodila a dokonce tomu její rodiče šéfovali. Takže jsou něco jako pro mě byla Rowena? stále nějak nechápal, proč se jeho a Nelly vlčice ujala. A pak z ničeho nic zmizela. A informace o smečkách mu v tom udělala ještě větší bordel. Je Kult Smrti taky smečka, nebo něco jiného? třeba to byl jen bizarní název a smečka to byla. A nebo taky ne. "Tak to máš tedy dobré," pousmál se trochu, když se vlčice chvástala jak nic nemusí a všichni jí mají rádi. "A není to nuda, když nic neděláš?" zeptal se pak, protože on by to asi nevydržel. Jo, sice neměl rád zodpovědnost a nebyl přehnaně akční, ale zase by se asi cítil blbě, kdyby někde žil a nijak ostatním nepřispíval? Každý by si měl svoje místo něčím zasloužit, i kdyby to byla jen snaha, co se počítá.
Pak se zeptal na Stara, protože chtěl vědět, jestli se mu má případně vyhýbat, kdyby na něj někdy narazil. Lehce znechuceně nakrčil čumák přitom, jak ho vlčice popisovala. "To je nevychované. Budu si na něj taky dávat pozor," přikývl. Pravda, že vlčice byla drobná, ale za to určitě nemohla. Posmívat se jí bylo hloupé. Na druhou stranu byl Kai překvapený, že Starovi jednu ubalila. To trošku nečekal a taky to asi nebylo chování hodné chvály. Ale v sebeobraně to uznával.
Poradila mu, aby se na Nelly a Nageshe zeptal i u jiných smeček. Kai přikývl, ale byla to dost k ničemu rada, když ani žádné další smečky neznal a nevěděl, kde jsou. Musel asi prostě doufat, že bude mít štěstí a na nějakou po cestě narazí. "To by od tebe bylo milé. I když máš pravdu, že už se nikdy nemusíme potkat. Očividně to tu je dost velké," povzdechl si trochu. Sám ztratil jen dva vlky a už je neviděl... ani netušil jak dlouho, ale bylo to fakt dávno. "Oh, a zapomněl jsem se představit, jmenuju se Alkairan," dodal po chvíli omluvně. Bylo fajn znát alespoň jméno, když už by se pak měli hledat.
Sice si všiml, že se stále ochlazovalo a tak mělo přijít to nehezké studené období, ve kterém se narodil. Nečekal ale, že to bude tak brzy. Zatímco tu stál a povídal si, k zemi se začaly snášet první sněhové vločky. Byly malé a hned tály, ale Kai si byl jistý, že přijdou odolnější a za chvíli zase bude všude bílo. Měl bych si pospíšit, polila ho vlna nervozity. Nějak netušil, co by měl dělat se svým životem. Dál hledat Nageshe s Nelly? Hledat si domov? Nebo něco úplně jiného? Byl lehce ztracený. Snad i z nervozity, a aby jen tupě nestál, ho najednou napadlo vypláznout jazyk a pár vloček ochutnat. Byly studené a vodovaté. Přesně jak si pamatoval, a jak taky čekal. Pak si uvědomil, kde je a že má společnost. "Uh, pardon," omluvil se zahanbeně. To se trochu neslušelo.

Kai byl docela zaujatý existencí jakési Borůvkové smečky, ale nedával to najevo. Možná to bylo zaujetí čistě z toho, že už se dlouhou dobu s nikým nebavil a o nic nezajímal. Nebo ho možná napadlo, že by se měl někam taky vrtnout, přeci jen byl docela neschopný, i když si to nechtěl přiznávat. S tím, co mu svět nadělil se rval jak nejlíp uměl, z každé příležitosti chtěl vytřískat co nejvíc, ale nebylo jich mnoho. Lovit ho nikdo nikdy nenaučil a sám v tom byl špatný. Trvalý domov taky neměl. Ani rodinu, ani kamarády. Najít místo, kam by mohl patřit se zdálo jako nejchytřejší plán, v jeho situaci.
"To dává smysl," přikývl, když vlčice zmínila docela očividný fakt, že Borůvkový les je pojmenovaný podle borůvek. "A ty tam patříš? Můžeš mi říct, jak smečka funguje?" odhodlal se k položení otázky, i když nechtěl znít vtíravě. Holt musel ten nepříjemný pocit na chvilku překousnout, aby se dozvěděl něco nového.
Bohužel Nageshe a Nelly neznala. Najdu je vůbec někdy? Kai netušil, jak velký tenhle kraj je, ale zatím měl teda strašnou smůlu na hledání. Jako by se ti dva do země propadli, nikdo je neznal a nikdo je neviděl. Trochu si povzdechl. "No, nevadí." Pak se zaposlouchal co povídala dál. Zmínila hned dvě jména, která mu byla cizí, takže asi tak. A pak další smečku, Mechovou. Huh, takže už jsou dvě, pomyslel si. To bylo na Kaie už o jednu možnost víc, než by chtěl. Nebyl zvyklý si vybírat, spíš měl vždy jen jednu možnost a tu musel přijmout. "Proč je to blbec? Je otravný?" zeptal se na toho Stara, kterého vlčice nejspíš fakt nemusela. Nebo možná s ním měla podobný vztah jako on s Nelly? Ta byla taky otravná. Ale narozdíl od vlčice, on Nelly chtěl najít, ne se jí vyhýbat. To jen občas. "Tak to máš štěstí," přikývl na její poslední poznámku. Někoho hledala, ale aspoň znala cestu.

Alkairan se nepovažoval za skvělého společníka, vlastně se skoro ani nepovažoval za společníka. Společnost rád neměl, radši se držel dál. Ale když tak nějak omylem narazil na mladou vlčici a bylo pozdě se vyhnout, mluvit musel. Nechtěl ze sebe zase udělat hlupáka, co ani neví, kam jde.
Trochu nervózně si přešlápl, když viděl její chování a výraz. Nevypadala moc nadšeně jeho příchodem, a vlastně se ani nedivil. Taky by nebyl rád. No zkusil to uhrát na klasiku, že někoho hledá. Teda moc aktivně je nehledal, ale byla pravda, že se ztratili a že je ještě chtěl vidět, aby tuhle kapitolu mohl případně uzavřít. Nerad nechával věci nedořešené."Borůvková smečka?" podivil se lehce. Bylo to podobné uskupení jako Kult Smrti nebo Pinčuova... rodina? Ještě o ničem takovém neslyšel, ale dokázal si dát dvě a dvě do kupy. To že má specifický název značí, že jich tu bude víc...? pomyslel si zaujatě. Nechtěl ale zatím moc vyzvídat, přeci jen očekával, že tohle setkání bude krátké. "Ztratili, už je to delší dobu," přikývl. "Jsou asi stejně staří jako já, vyrůstali jsme spolu," dodal ještě, kdyby ten popis náhodou pomohl a vlčici třeba něco napadlo.
Netušil, jak pokračovat a co říkat, jestli vůbec něco. Když už se nadechoval k poděkování za nic a pozdravu, zeptala se pro změnu vlčice. Kai nechápavě naklonil hlavu a pak jí záporně zavrtěl. "Nevím, kdo to je. Taky ho hledáš?" Byla by to poměrně vtipná náhoda, kdyby zrovna oba někoho hledali. A ještě vtipnější, že ani jeden hledané neznal. Nebo to bylo možná spíš k pláči?

<< Kaskády (přes Východní hvozd)

Kai tak trochu netušil, že se vydal špatným směrem. Ale to nevadilo, defacto se to dalo považovat za takovou větší procházku, okliku. Pro jeho praktický mozek by to sice bylo nepřijatelné, chtěl být co nejvíc efektivní a neztrácet čas zbytečnostmi, ale momentálně si svou chybu ani neuvědomoval. Od mládí ho nikdo ničemu moc neučil, ani lovit moc neuměl, takže se nebylo čemu divit. Byl lehce neschopný, ale dokázal si poradit. Vždy se spoléhal hlavně na sebe, a zatím přežíval. Měl bych se co nejdříve vrátit a najít si místo na zimu. Čím víc o tom přemýšlel, tím méně se mu jeho situace zamlouvala. Minulou zimu byl ještě vlče, kde kdo by se nad ním mohl slitovat a poskytnout mu domov. Ale teď? Už byl skoro dospělý a vlastně neměl co nabídnout, nechtěl se zase snižovat k roli poskoka. Navíc by se cítil provinile vůči Roweně. A Nageshovi s Nelly, když na to došlo. Prvotně měl patřit do Kultu Smrti. Znělo to tak vážně, že si myslel, že to něco znamená, ale nezdálo se. A pak si s těmi dvěma slíbili, že se o sebe navzájem postarají. Než se poztráceli... Měl závazky, sliby. A nerad své zásady porušoval. Nebyla by to trochu zrada, kdyby hledal domov jinde?
Hlavou se mu toho honilo hodně. Skoro ani nevnímal kam jde, možná i proto se tolik ztrácel. Každopádně teď ho to přivedlo blízko nějaké vlčici. Když si jí všimnul, bylo už pozdě najednou změnit směr. Nechtěl zase vypadat, že se jí z nějakého důvodu vyhýbá, to by bylo neslušné. Tak prostě nezastavoval a naopak šel blíž. "Ahoj... ehh, neznáš náhodou vlka a vlčici se jmény Nagesh a Nelly?" zkusil tu dvou ohranou otázku. Cizinku neznal, nějak nevěděl co by měl říkat. Vlastně ani neměl moc zájem se bavit, ale co už. Když do té situace přikráčel, nedalo se nic dělat.

Vlčice mu moc nepomohla, netušila kdo je Nagesh a Nelly a dokonce toho ani moc nevěděla o zdejším okolí. Povzdechl si, rychle poděkoval a vypařil se jako pára nad hrncem. Nějak neměl náladu na velké seznamování, kor s někým kdo mu moc neřekne. Když už měl vynaložit úsilí na udržování konverzace, rád by se něco dozvěděl. No nic, asi bych se mohl zkusit vrátit, pomyslel si. Tak nějak cestu zpět odhadoval, i když nebyl moc učený stopař a byl docela daleko. Je možné, že se mohl ztratit. A taky se potřeboval nažrat, ale lovit sotva uměl. Zatím se po cestě obživoval starými mršinami, ale začínalo přituhovat a on byl pěkně vyhublý. To není dobré, svraštil obočí. Možná kdyby doma nikoho zase nenašel, mohl se jít podívat za Pinčuem? Ten měl domov, ačkoli prapodivný, vypadalo to že to u nich funguje. A hlavně to tam už trochu znal a od remízku to nebylo daleko. Takže bylo rozhodnuto.

>> Orlí skály (přes Východní hvozd)

VLA 1/5

I když mladou vlčici nechtěl vyděsit, nepovedlo se mu to. Jakmile zaslechla jeho otázku, celá sebou polekaně škubla a pak chvilku vyjeveně koukala. Asi nečekala, že ji tu někdo bude rušit. Alkairan se na ni jen omluvně podíval, ale nic víc neříkal. Nechtěl zakecat tu otázku. Ale setkal se se zklamáním, protože vlčice sama okolí moc neznala a dokonce tvrdila, že tohle je její první cesta mimo nějaký les, nejspíš její domov. Kai si povzdechl, protože tuhle odpověd vážně nechtěl slyšet. Znamenalo to, že bude muset ten problém s návratem řešit sám a už ho to nebavilo. "Žiju na jihu, v malém lesíku s velkou jámou," odpověděl po krátké chvilce váhání. Byl to ještě vůbec jeho domov? Každopádně tam vyrostl, takže to tak asi mohl brát. "No a neviděla jsi kolem takovou šedou otravnou vlčici nebo flekatého hnědo-bílého vlka? Tak v mém věku," zkusil štěstí s jinou otázkou. Když už netušila kde se nachází, mohla aspoň znát Nageshe nebo Nelly. Ostatně kvůli nim Kai vyrazil ven z lesa, jen se mu nedařilo je najít. A nakonec ztratil i cestu zpátky.

VLA 1/5

Kai byl v jednu chvíli někde a pak se mu zamotala hlava a objevil se na úplně jiném místě. Chvíli byl docela zmatený, pak frustrovaný. Ne, že by se mu to stalo poprvé, ale pokládal to za značně komplikující věc. Naštěstí re tentokrát rozkoukal rychleji a věděl, že už mu nehrozí žádné nebezpečí. Jen se prostě nachází na novém, neznámém místě kdo ví jak daleko od domova. Jestli ještě vůbec nějaký měl.
Tentokrát nestál na hřebenech hor a nekoukal na rozlehlou vodní plochu, ale voda tu stejně byla. Konkrétně padala dolů ze skály, pod kterou se nacházel. A překvapivě ani tentokrát nebyl jediným vlkem na místě. Kousek od vody viděl mladou vlčici, mohla být podobně stará, jako on. Nejdřív chvilku pila vodu a pak jako v tranzu koukala na padající vodu. Je v pořádku? prolétlo mu hlavou. Podle něj na vodopádu nebylo nic fascinujícího, tedy možná kromě rachotu, který vydával. No aspoň tu někdo je, můžu se zeptat kde to jsem, pokrčil nakonec rameny. Ne, že by se do konverzace hnal, ale lepší než aby se do zjišťování pouštěl sám taktikou pokus omyl. To taky mohl chodit v kruzích nebo narazit na nebezpečné území, než by se dostal zpátky tam, kam chtěl. Tahle vlčice mu možná mohla pomoct, jestli to tu znala. "Haló! Zdravím. Nevíš, co je tohle za místo? Kde se nacházíme?" snažil se pozdravit už z dálky, aby se vlčice náhodou nelekla. Ale překřičet vodopád nebylo zase tak lehké, když se nacházeli tak blízko vodě.

Díky za akci :D
Za svých 19 bodů bych prosila 27 drahokamů a 2 mušle.
A bylo by možné odměnu připsat na Odina? Díky :))

1/10 Isma

Sotva se stihnul Tase představit a hned se na něj sesypalo několik vět. Tahle Tasa mluvila podobně hodně jako Nelly, akorát byla o dost divnější. Trochu svěsil ocas, když se dostalo na lov, protože opravdu lovit neuměl a nevypadalo to, že by zrovna tuhle odpověď vlčice chtěla slyšet. V dalším momentu mu ale nabídla, že ho lovit naučí. Překvapeně se na ni podíval a chtěl souhlasit, ale než to stihl...
Jednou mrknul a najednou byl jinde? Před očima měl úplně jiný výjev, nebyl už v lese, ale někde u řeky. A Pinču, Tasa i Stín byli fuč. Nebo spíš naopak, oni byli furt ve svém lese a Kai byl fuč. "Ehh?" zmateně se rozhlížel kolem, jestli se mu to nezdá a fakt nezdálo. Ihned se zamračil jako kakabus, tohle se mu ani za mák nelíbilo. A stalo se to už podruhé, když se nad tím tak zamyslel! Nejdřív byl přeci doma kousek od úkrytu a pak se najednou objevil v horách vedle toho černobílého vlka.
Netušil, jestli je to podmínka tohohle prapodivného cestování, ale ani tentokrát nebyl sám. Přenesl se kousek od nějaké vlčice, které si ve svém zmatení všiml až po chvíli. Tak jo no, zakoulel očima. Osud očividně chtěl, aby poznal co nejvíc vlků a nedržel se jenom těch, co už znal. A i když to Kaiovi nebylo zas tak po chuti, taky mu to vyloženě nevadilo. Přešel k vlčici blíž a až pak si všiml, že se před ní ve vzduchu vznáší malý kámen. Magie? už věděl, že existují, ale nikdy neviděl žádnou v akci. A pravda, že tohle byla zvláštní podívaná, chvíli mu to mozek ani nepobíral. Mohla mít vlčice něco společného s jeho přesunem? Skepticky se na ni podíval. "Zdravím. Nevíš, proč jsem se tady najednou objevil?" zeptal se zpříma. Moc nemluvil, ale když už jo, nechtěl plýtvat časem a slovy.

Kai si snažil představit jaké by to bylo, kdyby ho ze smečky vyhnali tak jako Pinču. Šel by dobrovolně? Nebo by ho museli vynést v zubech? Nějak netušil, jak by se zachoval, ale odchod po svých byl asi pravděpodobnější. Neměl ve zvyku zůstávat někde, kde nebyl vítaný. Navíc bral většinu dospělých jako autoritu, čistě proto, že byli starší a silnější. Jejich slova poslouchal. "Tak to chápu," přikývl nakonec. Sám v bývalém domově nebyl úplně spokojený. Ale měl tam základní zázemí, které potřeboval k přežití. A kdyby ho nevyhodili, byl by tam určitě doteď, protože hledat si něco nového byla práce navíc. A to on nerad.
Pinču se zajímal o jeho nový domov, kterej ale podle Kaie nestál za moc. "No nevim jestli se do tý doby vrátěj," oponoval. Přeci se je vydal hledat, protože se ztratili a dlouho se nevraceli. Bylo taky pěkně možný, že ho tam prostě nechali a ani se vracet nehodlali. "Můžeš mi je ale pomoct hledat," navrhl pak. Nejdřív udělat zastávku v jámě a pak jít kdyžtak zase dál. Stejně neměl co jiného na práci.
Kai moc nevěřil, že by někdo mohl zapáchat tak, jako vlčice, která se před nimi objevila. Popravdě si doteď myslel, že Pinču to zveličuje nebo kecá, ale fakt mluvil pravdu. Krátce nakrčil čumák odporem, než si zvykl a ovládl svou tvář klasickým neutrálním výrazem. Vlčice byla celá šedá, měla dost jizev a zvláštní pohled. To je jiný druh divnýho, pomyslel si Kai. Trochu to nečekal, i když ho Pinču připravoval. Vypadala trochu nabroušeně, i když to mohl být asi normální stav, a hned se vyptávala, jestli Pinču přinesl jídlo. Kai zatím stál vedle a mlčel, až když byl představen, kývl na vlčici. "Zdravím. Jsem Alkairan," představil se i sám.

<< Mahtäe jih

Od řeky přešli do lesa, který Kaiovi zprvu nepřipadal nijak rozdílný od ostatních. Nebylo na něm nic divného, jak tvrdil Pinču, ale asi tím nemyslel les, ale jeho obyvatele. "Aha," hlesl Kai na jeho vysvětlení. Netušil, že kámen na hlavu nebo nekojení vlčat mohlo něco takového způsobit. Ale možné to asi bylo. Navíc sám si moc nedokázal určit co je nebo není divné. Například si myslel že on je zcela normální do doby než potkal Nelly, která o něm tvrdila, že je divný. Uvidíme až je potkám, zavrtěl hlavou. Nemělo cenu nad věcmi teď polemizovat, když se to za chvilku stejně dozví. Bylo zbytečné dělat ukvapené závěry.
Ani se nepozastavil nad tím, že jeho otázka mohla mít na hnědého špatný dopad. Však vlčata bez rodičů by neměla být běžná a měl by pro to být pádný důvod. A i tak tu Kai potkal víc osamělých vlčat než dospělých. A Pinču neměl úplně běžný důvod a očividně si z toho ani nic nedělal. "Nevadilo ti jen tak odejít?" Kai překvapeně naklonil hlavu. Sám byl v podobné situaci, akorát jeho odklidili z rodné smečky pomocí lsti. To mu ale došlo až když trochu dospěl, jako malé vlče se chtěl vrátit, protože to bylo jediné bezpečné místo, které znal.
Divnost se očividně dědila, protože Pinču říkal, že ti ostatní vlci jsou jedna velká rodina. No, asi záleželo na tom, kde jeden vyrůstal, a jak. Každopádně tu ale nebyl od toho, aby někoho soudil. Jen s blížícím se seznamováním byl trochu nervózní. Zatím moc vlků nepotkal, a když jo, bylo to docela nedobrovolné. Navíc si nebyl jistý, jestli vůbec může být takhle na cizím území. Musel se spolehnout na to, že Pinču ví, co dělá. "No, u nás toho moc není," odpověděl popravdě. Nagesh s Nelly byli ztracení a nikdo jiný tam nežil. V lese byla k vidění akorát ta jáma, kterou nazývali úkrytem. "Ale jestli chceš," pokrčil pak rameny. Bylo slušné mu tu návštěvu oplatit.

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
Zatím jich nezažil moc, takže asi výlet k jezeru s Nageshem a Nelly.

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Většina věcí mu je jedno, a vyloženě ničeho nelituje. Nelíbí se mu, že se rozdělil od dalších členů kultu, ale nebere to jako svoje selhání, tudíž necítí lítost. Jako hráč s ním zatím nelituji ničeho.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
Nejspíš nějakou modifikaci, pár nápadů už jsem se snažila přivést k životu, ale uvidím. Pak někdy v budoucnu asi nějaké spešl magie, ale ještě bude hodně záležet, jak se Kaiův charakter vyvine.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Znovushledání s Nageshem a Nelly. Chtěla jsem taky potkat Malobora, jelikož je jeho otec.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Nahrát víc postů, zúčastnit se nějakých herních i neherních akcí. Najít si crush.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Nemá naprosto žádné ambice.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Upřímně nevím. Zatím prostě jenom existuje, protože ho někdo porodil. Kdyby si mohl vybrat, určitě se nenarodí.

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Rowena, protože se ho jako malého ujala a prakticky mu zachránila život. Nagesh a Nelly, protože s nimi strávil valnou část života.

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Zatím je jeho jediným zlomem asi zatoulání se na Gallireu.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Není tu moc dlouho a o zemi vlastně nic neví. Pouze slyšel o magiích, které ho trochu zajímají, ale nic velkého, takže zatím skoro žádný. V budoucnu ale určitě ovlivněn bude, když tu bude žít.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Smrt matky a výchova v péči členů rodné smečky. Nedostalo se mu žádného vysvětlení ohledně matčiny smrti, ani mateřské lásky.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Nelly, protože je otrávná. Trochu like-hate relationship.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
1 Buk (řekněme, že ví, že odsud je Pinču) 2 Borůvka 3 Vrba 4 Sarumen 5 Asgaar 6 Cedr 7 Mech

Otázky na hráče

1. Kolik dalších charů mám v hlavě a kolik jich přivedu k životu?
Momentálně žádné velké plány nemám. Časově mi vyhovují 3 tak akorát. I nad Kaiem jsem dlouho uvažovala, jestli do toho jít nebo ne. Většinou se vždycky rozhodnu hodně spontánně, jestli ještě nějaký založím. Čas hrát bych si tak na další 1-2 určitě našla.

2. Který charakter je můj nejoblíbenější a proč?
Uhh, to je dost těžká otázka. Každý z nich má něco. Ale nejvíc mě asi baví psát za Odina, dá se na něm pořádně vyřádit a může dělat vlastně cokoliv.

3. Který charakter mám rád nejméně a proč?
Měla jsem teď krizi s Biancou, takže bohužel asi tu. Je to ale na dobrý cestě a hraní za ni mě zase začíná bavit.

4. Který charakter by bylo nejtěžší "dropnout" a proč?
Ironicky je to ta Bianca, protože prostě byla můj první char potom, co jsem se vrátila. A jako vlče se mi s ní hrálo pěkně. Mám s ní nejvíc zážitků a her, takže by bylo těžké se toho všeho vzdát.

5. Co si o sobě myslím jako o hráči?
Nad tím jsem teda nikdy nepřemýšlela xD. Myslím, že jsem docela obyčejný hráč. Snažím se být aktivní a i se aktivně účastnit akcí. Nejsem moc zajímavá.

6. Co bych chtěl na Galliree změnit (pravidla, vzhled, ceny etc.)?
Jsem docela spokojená s tím, jak jsou věci teď. Ohledně pravidel mi nesedlo jen úplné zakázání sprostých slov, ale chápu, proč se to udělalo (rip sprostá slova :( ). Ke vzhledu teď žádné výtky nemám, nová stránka je úplně super a líbí se mi návrat k fotokolážím. Ceny mi přijdou trochu vysoké, po tom zdražování. Opravdu dobré ceny a měna se dají získat hlavně ve velkých akcích, kterých se hráč musí aktivně účastnit. Ale ne vždycky je na to čas. Tu a tam je nějaká výplňová menší akce, ale to beru spíš jako přivýdělek k dobru, než že by to udělalo nějaký velký rozdíl. A psaní do rozcestníku moc nemusím.

7. Který charakter, váš nebo cizí, bych zakázal a proč?
Asi žádný, nikdo mi nevadí.

8. Které pravidlo mi přijde špatné a proč?
Všechna jsou za mě v pohodě.

9. Existuje nějaký důvod, proč bych s Gallireou skončil?
Asi jo. Už jednou jsem přestala hrát, protože mě to prostě přestalo bavit. Taky teda v té době přestalo hrát dost hráčů nebo charakterů, které můj charakter znal. Pár let jsem teda budovala nějaké vztahy a ty byly lusknutím prstu pryč, takže to bylo dost demotivující. A pak samozřejmě, reálný život má přednost. Ale kdybych Gall z nějakého důvodu už nedávala, zkusila bych si nechat nějaká zadní vrátka v podobě veteránů nebo tak.

10. Proč mě baví hrát?
Je to fajn odreagování, únik od reality. Nejvíc mě ale asi baví vymýšlet postavy a tvořit jim příběh s pomocí ostatních. Vymýšlet si vlastní věci je fajn, ale tím jak se na Galli hraje s jinými lidmi to má svoje kouzlo. I kdybych já měla něco promyšlené dopředu, jiný hráč nebo osud mi to může úplně změnit a to je na tom zábavné.

11. Která akce mě bavila nejvíce a proč?
Konkrétního favorita nemám, ale baví mě velké akce s herní i neherní částí. A pak samozřejmě kreslící akce.

12. Mám raději domluvené hry/partnerství nebo neplánované hrya proč?
Nevadí mi něco předem nadhodit domluvou, ale nechávám věci většinou na hře a charakterech.

13. Chtěl bych vám říct ještě něco?
Jsem ráda, že jsem se ke hraní po pauze vrátila. A doufám, že mi to ještě dlouho vydrží a budu tady moct s vámi tvořit nové příběhy a zážitky <3.

<< Mušličková pláž (přes Deltu)

Alkairan byl poprvé za dlouhou dobu něčím trochu zaujatý. A byla to zrovna divnost. To, že Pinču měl doma všechno divný, bylo zvláštní a Kai to docela chtěl vidět, i když by to nahlas nikdy neřekl. Naštěstí pro něj mu Pinču nabídl návštěvu, a že zrovna neměl co na práci, proč vlastně ne? Moc toho ve svém volném čase nedělal, jen prostě existoval. Občas někam šel aby si protáhl nohy. A návštěva mu mohla pomoct i v hledání Nelly a Nageshe, takže po chvilce přemýšlení mu na to kývnul.
"Co všechno?" vyzvídal trochu, protože si to nedovedl představit. Sám měl podle sebe docela nudný život. Nestěžoval si, vlastně mu to tak i vyhovovalo, ale tím pádem neměl moc ponětí o životech jiných. Normálně se ani nezajímal. "Takže tam nežiješ s rodiči?" uvědomil si další fakt, když Pinču řekl, že si ho tam Tasa dotáhla. Nějak mu až doteď nedocvaklo, že se vlastně o svých rodičích nezmiňoval. To je tady normální, že je tu tolik vlčat bez rodičů? svraštil nad tím čelo. Nelly i on byli sami. Nagesh se na Rowenu taky zrovna spoléhat nemohl a teď i Pinču, co si s trochou štěstí aspoň našel někoho, kdo se o něj postará.
Každopádně to víc nekomentoval a poslušně následoval hnědého. Nemusel ani chodit daleko, když mu Pinču dal ještě jedno krátké varování, které znamenalo, že jsou asi už na místě. "To od sebe bydlíme kousek," poznamenal překvapeně. Vůbec netušil, že tu přes řeku žil ještě někdo jiný. Měl tu pomalu problém narazit na vlka a přitom měl jednu smečku rovnou před nosem. "Uh, dobře," přikývl ještě na ty poznámky, které Pinču o vlcích měl. Byl teď trochu nervózní, jak se přiblížili, ale nemohl s tím nic dělat. Už jednou souhlasil, tak musel své slovo dodržet. Navíc by bylo srabácký teď vycouvat, i když se moc nechtěl paktovat s děsivými a smradlavými vlky.

>> Bukový sráz

Pinču popsal jeho situaci jako 'hustou', na což se Kai trochu poušklíbl. Nic hustého mu na tom teda nepřišlo, když už, bylo to docela smutný. Bylo jedno, kam se vrtnul, nakonec vždycky nějakým způsobem zůstal sám. V rodné smečce byl víc cizincem, než členem a v Kultu je jediný dospělák opustil a nechal napospas osudu. Kdo ví, jestli ještě Nageshe a Nelly někdy uvidím, prolétlo mu hlavou. Vydal se je sice hledat, ale svět byl velký. Mohli se klidně i několikrát minout a nebylo vůbec jisté, jestli se ještě někdy vrátí do toho lesa, kde vyrostli. Třeba si každý prostě odešel svou cestou? Má vůbec cenu je hledat? pomyslel si, ale pak zavrtěl hlavou. Nerad nechával věci nevyřešené. Potřeboval je najít, aby měl klid na duši a mohl se pohnout dál.
Zmateně se zamračil, když Pinču popsal dalšího člena jeho smečky, který se doslova jmenoval Vlče? "Tak to je extrémně divný," zamumlal v odpověď, protože netušil, co by na tu informaci měl říct. Rodiče asi nebudou... kreativní. Z dalších slov hnědého vydedukoval, že Vlče je asi ona a bude ještě mladší a kouše. Vypadalo to, že Pinču žil na zvláštním místě.
Voda ho moc nezaujala. Nebylo se čemu divit, když ho před chvílí strhla velká vlna vody a bahna a on se málem utopil. Tahle navíc divně smrděla. Stačilo mu namočit trochu tlapky a přičichnout k ní, a měl jasno. Moc se tady zdržovat nechtěl a rozhodně neměl v plánu to zkoušet pít. "Vážně?" pochybně povytáhl obočí, když se ho Pinču snažil zlákat na návštěvu u něj doma. Z toho co zatím říkal, se tam Kai úplně nehrnul, ale neměl ani důvod k odmítnutí. Neměl vlastně co na práci. Navíc to znamenalo, že narazí na další vlky a bude se moct poptat po Nelly a Nageshovi. Mohlo by to k něčemu být. "Tak fajn," přikývl nakonec. Navíc byl taky trochu zvědavý na ty obyvatele.

>> Mahtäe jih

Jeho poznámka o jméně asi nebyla úplně na místě a ani netušil, co by měl dál říkat. Raději proto jen pokrčil rameny a držel tlamu, aby se do toho nezamotal ještě víc. Pinču měl opravdu divné jméno, to byl neměnný fakt. Ale ve výsledku to bylo jen jméno, Alkairanovi přišlo zbytečné se nad tím dál zamýšlet.
Pinču se stále válel na zemi, ale hýbal se, takže asi zraněný nebyl. Kai se už víc v klidu posadil vedle a zapřemýšlel se nad vlčkovými slovy. "Voda," řekl prostě. Předtím byla zima a sníh. Sníh byl mokrý a stávala ze z něj voda, které bylo tolik, že se nevešla do řeky. A tak se vyvalila ven a oni zrovna stáli v cestě. To by dávalo smysl, přikývl si pro sebe.
Ani jeden netušil, kde se to právě nacházeli. Ale nemohlo to být daleko od místa, kde je voda vzala, ne? Kai nebyl zase tak dobrý plavec, vlastně byl v tak hluboké vodě asi poprvé, takže nějakou delší dobu by nebyl schopný přežít. Pinču byl asi zvědavější, protože se hned rozhodl zkoumat okolí. Kai nespokojeně nakrčil čumák, když se Pinču oklepal a část toho bordelu napadala i na něj. To byla nějaká zdejší zvyklost, házet špínu na ostatní? Nelly na něj hodila soply, Pinču zase písek a bláto. Zvláštní chování, lehce se nad tím zamračil, ale nic neřekl. Hnědý si ho totiž stejně moc nevšímal, vedl nějaký soukromý monolog o naštvaném Stínovi. Asi další vlk, kterého Kai neznal. Musí být z té jeho smečky, ne?
Cypka? Pinču mluvil fakt divně, ale dalo se tomu rozumět. Jen... Kai měl takový pocit, že některá slova zní skoro jako nadávky. Sám snad nikdy nenadával, ale slyšel to u dospělých. On si to ale dovolit nemohl. Každopádně se dozvěděl, že Tasa a Stín jsou vlci, se kterými Pinču žije. "U nás byla jediným dospělým Rowena, ale ta odešla," odpověděl Kai na jeho otázku. "Teď jsme tam zůstali tři mladí vlci, já, Nagesh a Nelly. Nagesh je syn Roweny a teď to tam vede," dodal ještě, ale netušil, zda se jejich uskupení jako smečka ještě počítalo. Tam kde se narodil bylo mnohem víc vlků a hlavně dospělých. Měli i vlastní pozice a jasnou hierarchii, to v Kultu nebylo.
Došli ke břehu a Pinču si hned všiml, že s vodou není něco v pořádku. Opravdu měla takový zvláštní pach, jiný než voda v řece nebo menším jezeru. "Trochu. Asi je to možný," přikývl na jeho další poznámku. "Radši bych šel pryč." Tuhle vodu neznal a nelíbila se mu. Nechtěl nic riskovat. Rozhodně to nehodlal pít.