Gallirea - Příspěvky uživatele

Dvojice vlčat u Nelly se po chvíli vzdálila a Alkairan s ní zůstal sám. Trochu se ošil, když Nelly chvíli němě stála na místě a nic nedělala. To pro ni nebylo typické. Přišel až tak nevhod? A pamatovala si ho vůbec? V další chvíli se k němu ale s brekem vrhla a uvěznila ho v pevném obětí. A to sotva přestala bulet nad vlčaty. Kai si trochu povzdechl, ale zároveň se mu ulevilo. Tohle bylo chování, které od vlčice očekával. A vlastně byl i rád, že je z jeho existence tak nadšená. I když po zimě vypadal jako vychrtlá a vypelichaná kostra. Vypadalo to, že jí se dařilo lépe.
„Ahoj,“ lehce se pousmál, než jeho tvář nabrala klasický neutrální výraz. Po chvíli už mu ale obětí začínalo být nepříjemné. Na přehnané vyjadřování emocí vůbec nebyl. A u Nelly to momentálně toleroval jen proto, že ji už znal a tak dlouho se neviděli. Bylo to docela dramatické a dojemné setkání. A na to neměl buňky.
Lesem se rozlehlo vytí a Nelly se konečně odtáhla a zpozorněla. Nagesh. To je dobře, že je tu taky, pomyslel si. Tím bylo jeho hledání ukončeno. Docela si oddechl. Už jen Nelly hledal takhle dlouho. Kdyby s ní Nagesh nebyl, musel by celou tu šarádu podstupovat znovu? Nikdy by si nemyslel, že hledání vlků bude tak složité. „Počkám tu,“ přikývl prostě, když mu to bylo tak nějak přikázáno. Nehodlal se montovat do záležitostí, které se ho netýkaly. Sotva sem přišel, Nelly to tu nazývala domovem a on se stále cítil být cizincem. Ale to nevadilo. Měl sice dost otázek, ale vlčice mu rychle zmizela z dohledu. Takže si prostě sedl k jednomu stromu a začal čekat. Doufal, že přijde i s Nageshem, s ním Kai komunikoval raději. Nelly na něj byla dost chaotická a emotivní.
I když si přišel v lese trochu nepatřičně, odpočinek neodmítal. Byl tu sám, nikdo ho neotravoval a nevyptával se, co tu dělá. Vypadalo to, že ho snad ani nikdo nevyhodí. Po chvíli sezení si lehl a zavřel oči. Ze zimy byl zmožený, skoro až zubožený a dost se to na něm podepsalo. I vzhledově vypadal jako chudák, musel na něj být hrozný pohled. Proto byl dobrý spánek skvělou volbou. Alespoň si odpočine a pak se dá dohromady.

<< Mahtae jih (přes

Kai nějak nevnímal, jak dlouho už šel. Oči měl fixované na stromy a les před sebou, a i když se mu zdálo, že se snad nepřibližuje, šel prostě dál. A najednou stál pod větvemi. Naprosto zesláblý, vychrtlý a unavený, ale tohle byl jeho cíl, ať už tu najde cokoli. Když tu ninkdo nebude... na chvíli si aspoň odpočinu, pomyslel si optimisticky. Ale pravda byla, že to mohl být jeho poslední odpočinek.
Procházel mezi stromy a koukal po okolí. Čenichem nasával nějaké pachy a poznal, že jsou čerstvé, ale nebyl moc dobrý stopař. Nedovedl si je k nikomu přiřadit, ačkoli se mu zdály povědomé. Ve svém stavu si nemohl být jistý, jestli si to všechno jen nevymýšlí. Jestli nemá halucinace. A po chvíli dokonce slyšel i hlasy! Naříkající pláč. Fakt se mi to nezdá? Byl čas to zjistit, vydat se za tím zvukem.
Před očima se mu zjevila zajímavá scéna. Vlčice, kterou matně poznával a dvě vlčata. Přesto, jak dramatická Nelly byla a jak ho to většinu času otravovalo, tentokrát... ho vlastně zahřálo na srdci, že ji konečně našel. A že se chovala stále stejně, nic se nezměnilo. Ovšem ocitl se najednou v nemilém dilematu. Nelly očividně něco řešila s těmi vlčaty, nebo se něco dělo. Kai se cítil, jako že jde docela nevhod. Ještě je čas to otočit, pomyslel si krátce, ale pak tu myšlenku zavrhl. "Nelly," oslovil vlčici klidně a udělal pár kroků ke skupince, než se zastavil. Nechával jim prostor, ať si dořeší, co potřebují. Ale zároveň nechtěl stát a čekat za stromem jak nějaký podivín.

<< Mahtäe sever

Kai se brodil sněhem a tlapy pomalu už ani necítil. Zoufale toužil už dojít do nějakého lesa, bylo mu jedno kam. Jestli se trefí do toho, kde byl Nagesh s Nelly, bude to bonus. Ale už mu na tom ani tolik nesešlo, protože se začínal strachovat o vlastní život. V těchto podmínkách nemohl vydržet dlouho. Ne vyhublý a neschopný tulák jako on. Měl jsem se někam schovat a pokračovat v hledání až později, pomyslel si kysele. Ale na výčitky teď už bylo pozdě. Udělal špatné rozhodnutí a nesl si za to následky. Hlavně doufal, že za chvíli narazí na nějaký les. Orientace podle řeky už se stávala dost obtížnou, protože sněhu jen přibývalo. A Kai měl ukrutný hlad a žízeň, sotva se táhl.
Terén se po chvíli začal zvedat, což mu cestu moc neulehčilo. Právě naopak. Ne, do hor teď nesmím, zamračil se a chtěl to otočit. To ale koutkem oka spatřil... stromy? Přimhouřil zrak, ale stále si v tom sněžení nebyl jistý, jestli jen nemá bludy. Každopádně to byly jediné stromy široko daleko. A nezdálo se, že by si je jen vymyslel. Mám to risknout? Povzdechl si, protože odpověď byla jasná. Jiný úkryt v okolí neviděl, a byl si docela jistý, že daleko už nedojde. Zbývalo mu jedině věřit, že stromy jsou opravdový a že se tam mezi nimi bude moct ukrýt.

>> Javorový les (přes Úzkou rokli)

<< VVJ

Kaiovi bylo hrozně. Nebyl nikterak emocionální, ale v tomhle momentě prostě zimu nesnášel. Strašně moc. Ale byla to jeho chyba, že takhle dopadl, mohl si za to sám. Alespoň pro příště věděl, že si má na zimu hledat úkryt a dostatek jídla a celou dobu nevytahovat paty ven. Teda jestli se nějaké příští zimy vůbec dožije. Docela nad tím začínal pochybovat.
Tasa na něj něco hučela zepředu a Kai neměl ani energii odpovídat. Prostě za ní poslušně šel jako ocásek a na nic jiného se nesoustředil. Až do chvíle, kdy znovu promluvila a... defakto mu oznámila, že její práce tady končí. Alkairan trochu kysele polkl, ale pak si připomněl, že musí být vděčný alespoň za tohle. Taky s ním nemusela jít nikam. Dokonce mu ani nemusela říkat, že nějakého Nageshe zná. "Jasně, díky za informace," kývl na ni, ale to už byla vlčice na půl cesty v trapu. Ani se jí nedivil, mířila do lesa a Kai chtěl zoufale taky někam pod stromy, ale směr který mu ukázala byl na úplně opačnou stranu. Podél zamrzlé řeky. No, alespoň zatím nemusel na nějakou louku nebo tak. Řeka byla sice taky zapadaná už pěknou hromádkou sněhu, ale náznaky koryta byly stále vidět. Kai se podle toho stále mohl řídit.

>> Mahtäe jih

Loterie 2/5
<< Midiam (přes Východní hvozd)

Byl fakt rád, že narazil na někoho, kdo Nageshe s Nelly znal a dokonce věděl kde momentálně jsou. Tasa moc neplýtvala časem a rovnou se rozešla vysokým sněhem někam pryč. Kai ji poslušně následoval. Nebyl moc výmluvný, ale tentokrát mu přeci jen zvědavost nedala, aby se zeptal jak se s vlky potkala. Ale odpověď nebyla moc zajímavá. "Aha," hlesl jen. Teda až když se nad tím Kai zamyslel, tak mu něco nesedělo. K nim do lesa? Mají les? lehce svraštil čelo, ale dál se neptal. Bylo vlastně logické, že se někde zabydleli, když opustili tu jámu. Tam už je nenašel a Nelly se to tam nelíbilo, takže nepředpokládal, že by se tam vrátila.
Cesta byla poměrně náročná. Už po chvilce byl Alkairan celý promrzlý a unavený, ale nechtěl působit slabě. A hlavně nechtěl zahodit tu příležitost, kterou mu Tasa poskytla. Takže skousl zuby a prostě se za ní brodil v hustém sněhu a snažil se ji neztratit z očí. Když už nic, tak sledovat zrovna její pach nebylo nic složitého ani pro nezkušeného Kaie.

>> Mahtäe sever

Loterie 1/5

Tasa s Pinčuem neměla moc smilování. Nevypadalo to, že by ji jeho nepřítomnost moc vadila a ani ho nechtěla hledat. Kaiovi to přišlo poměrně smutné, ale zase ne natolik, aby to dál komentoval. Snad se jen někam zatoulal, to je pravděpodobnější, pomyslel si. Nějak si nepřipouštěl, že by měl jeho blízký někde zemřít. Hlavně věřil, že Pinču má docela toulavé nohy a tuhý kořínek. Ať už byl kdekoli, určitě si poradil.
Vlčice si vyslechla i jeho otázku ohledně dlouho hledaných přátel. A překvapivě - tentokrát to vyšlo? Kai šokovaně zamrkal a pak párkrát nadšeně máchl ocasem. Konečně měl trochu štěstí a narazil na někoho, kdo ty dva znal a dokonce věděl, kde nyní jsou. "Páni, už jsem ani nedoufal, že je ještě někdy uvidím," poznamenal si víceméně pro sebe. Stále to překvapení zpracovávával, protože byl upřímně smířený s tím, že jeho hledání ještě dlouho potrvá. A ono ne. "Jistě, díky moc," vděčně přikývl, když se Tasa dokonce nabídla, že ho k Nageshovi dovede. To vážně nečekal a byl rád, protože jeho orientační schopnosti nebyly úplně skvělý. "Jak jsi se s Nageshem seznámila?" zeptal se pak, protože byl docela zvědav, co zrovna tyhle dva svedlo dohromady.

>> VVJ (přes Východní hvozd)

Loterie 2/5

Kai začal mluvit dost nejistě, přeci jen vlčici moc neznal a nevěděl, co od ní očekávat. Byla taková... nepředvídatelná. Možná trochu praštěná, ale to by nahlas nikdy neřekl. Rozhodně ne jí do očí. Nejdřív reagovala překvapeně, ale vypadalo to, že si vzpomněla kdo Kai je. Co ale řekla ho trochu zaskočilo a rozhodně z toho nebyl nadšený. "Ne, Pinčua jsem od té doby taky neviděl. Takže domů se nevrátil?" zavrtěl hlavou a zeptal se. Vlastně netušil, jestli tam Pinču zůstal, nebo se taky přenesl na jiné místo. Klidně se mu mohlo stát to samé. Takže další ztracený známý, povzdechl si lehce. Byla to už doba, co se s ním naposled viděl. A jestli se Pinču nevrátil domů, ani on na to místo už nemusel směřovat. Ale co teď? Tak trochu doufal, že by tam nalezl azyl na zimu. Ale když tam nebyl nikdo známý, moc se mu tam nechtělo. Navíc i Tasa byla z domu pryč, kdo ví proč. Vyzvídat nechtěl. Snažil se zachovat klid, zatímco ho vlčice sjížděla podezřelým pohledem a vypadalo to, že snad zaútočí. "Vážně s tím nemám nic společného. Ale můžu se po něm poptat, když na někoho narazím?" dodal výmluvně a snažil se z téhle situace nějak vybruslit. Nebyl rád, že byl z něčeho takového podezříván.
Tasa se ale po chvilce rozchechtala a řekla, že jí na Pinčuovi nesejde. To bylo trochu smutné, když s ní žil. Nebrala ho jako rodinu? podivil se Kai. Ale vlastně ani Pinču o ní a Stínovi nemluvil jinak, než jako o vlcích co se o něj prostě starali. Něco jako my a Rowena, došel nakonec k názoru. Byl to další podivně transakční vztah nevztah. "Nevadí, moc jsme se nepoznali. Mám se... jde to," odpověděl nakonec. Měl se mizerně, ale nepotřeboval to všem vygdákat na potkání. Kor u Tasy si nebyl jistý, jestli by se mu nevysmála. To nějak neměl zapotřebí. "Vlastně hledám dva kamarády, vlka Nageshe a vlčici Nelly. Jsou stejně staří jako já. Nenarazila jsi na ně?" zkusil štěstí i tady, i když moc nadějí neměl.

Loterie 3/5
<< Orlí skály (přes Východní hvozd)

Kai zamířil jižně. Alespoň to si vydedukoval, že na jihu není taková zima. A že zhruba tam někde kdysi žil, i když orientačně na tom nebyl zrovna nejlíp. Z hor se dostal do lesa a docela mu u toho vyprahlo, proto když uslyšel řeku, hned se tím směrem vydal. Sotva začal pít, uslyšel cizí hlas, až sebou trhnul. Rozhodně nečekal, že by tady na někoho narazil. V tomhle období, v tenhle čas. A tím víc ho překvapilo, když si uvědomil, že je to docela známý hlas. Zas tolik vlků za svůj život nepotkal, takže i těch pár slov, co mu vlčice řekla, si zapamatoval.
"...Tasa?" chvilku pátral po jméně, ale sedělo to k tomu druhému, co řekla. Tasa a Stín, vlci, co se starali o Pinčua. A měli vlče jménem Vlče, fakt divný. A odér, co se od vlčice táhl mu jen utvrzoval, že se nepletl. Na jednu stranu byl Kai rád, že potkal někoho známého. Na druhou... proč to byla zrovna tahle osoba? Lehce pochyboval, že to měla v hlavě v pořádku, i když by to nikdy neřekl na hlas. A rozhodně ne jí do očí. "Ehm, zdravím. Já jsem Kai, jestli si pamatuješ. Kamarád Pinčua. Byl jsem u vás doma, než... jsem tam najednou nebyl," nejistě vlčici oslovil, jestli si ho vůbec pamatovala. Bylo to krátké setkání a skončilo dost bizarně. Kai ani neměl pořádně možnost se představit a najednou se objevil jinde, určitě v tom měla prsty magie.

Loterie 2/5

Sotva se vlčici představil a už se loučili. Souhlasně přikývl, přeci jen měla pravdu. Navíc si neměli co dalšího říct. On se zeptal na cestu a na hledané, ona nevěděla. Tím to končilo, ale bylo to po delší době jedno z příjemnějších setkání. "Díky, tobě taky hodně štěstí," popřál jí nazpět, ačkoli ona nikoho nehledala. Ale považoval to za slušné, aspoň jako přání do života. Štěstí se vždycky hodilo, hlavně jemu teď. Ale asi měl spíš smůlu.
Háti Ëa mu za chvilku zmizela z dohledu a Kai se taky otočil... nějakým směrem. Ani netušil, kam má namířeno, ale prostě někam šel. Nic neudělá, pokud bude jen sedět na zadku. A pohyb ho v zimě alespoň zahřeje, když už nic jiného. Mohl bych se jít podívat po nějakém domovu, lehce se zamračil. Přesto, že společnost moc nemusel, dobře věděl, že není soběstačný a na někoho se musí spolehnout. Co mu hlava vymyslela, to ale svaly a zkušenosti nedokázaly nahradit. Byl chytrý, ale trochu neschopný. Proto potřeboval pomoc od ostatních, i když si to nerad přiznával. Cítil se pak jako příživník, dlužník. Ale zase neměl problém se zadlužit nadosmrti, kdyby tak mohl žít spokojený život.

>> Midiam (přes Východní hvozd)

25. Ochutnej padající sněhové vločky

Kai se vyptával na smečku a vlčice naštěstí ochotně odpovídala. Zjistil, že se tam narodila a dokonce tomu její rodiče šéfovali. Takže jsou něco jako pro mě byla Rowena? stále nějak nechápal, proč se jeho a Nelly vlčice ujala. A pak z ničeho nic zmizela. A informace o smečkách mu v tom udělala ještě větší bordel. Je Kult Smrti taky smečka, nebo něco jiného? třeba to byl jen bizarní název a smečka to byla. A nebo taky ne. "Tak to máš tedy dobré," pousmál se trochu, když se vlčice chvástala jak nic nemusí a všichni jí mají rádi. "A není to nuda, když nic neděláš?" zeptal se pak, protože on by to asi nevydržel. Jo, sice neměl rád zodpovědnost a nebyl přehnaně akční, ale zase by se asi cítil blbě, kdyby někde žil a nijak ostatním nepřispíval? Každý by si měl svoje místo něčím zasloužit, i kdyby to byla jen snaha, co se počítá.
Pak se zeptal na Stara, protože chtěl vědět, jestli se mu má případně vyhýbat, kdyby na něj někdy narazil. Lehce znechuceně nakrčil čumák přitom, jak ho vlčice popisovala. "To je nevychované. Budu si na něj taky dávat pozor," přikývl. Pravda, že vlčice byla drobná, ale za to určitě nemohla. Posmívat se jí bylo hloupé. Na druhou stranu byl Kai překvapený, že Starovi jednu ubalila. To trošku nečekal a taky to asi nebylo chování hodné chvály. Ale v sebeobraně to uznával.
Poradila mu, aby se na Nelly a Nageshe zeptal i u jiných smeček. Kai přikývl, ale byla to dost k ničemu rada, když ani žádné další smečky neznal a nevěděl, kde jsou. Musel asi prostě doufat, že bude mít štěstí a na nějakou po cestě narazí. "To by od tebe bylo milé. I když máš pravdu, že už se nikdy nemusíme potkat. Očividně to tu je dost velké," povzdechl si trochu. Sám ztratil jen dva vlky a už je neviděl... ani netušil jak dlouho, ale bylo to fakt dávno. "Oh, a zapomněl jsem se představit, jmenuju se Alkairan," dodal po chvíli omluvně. Bylo fajn znát alespoň jméno, když už by se pak měli hledat.
Sice si všiml, že se stále ochlazovalo a tak mělo přijít to nehezké studené období, ve kterém se narodil. Nečekal ale, že to bude tak brzy. Zatímco tu stál a povídal si, k zemi se začaly snášet první sněhové vločky. Byly malé a hned tály, ale Kai si byl jistý, že přijdou odolnější a za chvíli zase bude všude bílo. Měl bych si pospíšit, polila ho vlna nervozity. Nějak netušil, co by měl dělat se svým životem. Dál hledat Nageshe s Nelly? Hledat si domov? Nebo něco úplně jiného? Byl lehce ztracený. Snad i z nervozity, a aby jen tupě nestál, ho najednou napadlo vypláznout jazyk a pár vloček ochutnat. Byly studené a vodovaté. Přesně jak si pamatoval, a jak taky čekal. Pak si uvědomil, kde je a že má společnost. "Uh, pardon," omluvil se zahanbeně. To se trochu neslušelo.

Kai byl docela zaujatý existencí jakési Borůvkové smečky, ale nedával to najevo. Možná to bylo zaujetí čistě z toho, že už se dlouhou dobu s nikým nebavil a o nic nezajímal. Nebo ho možná napadlo, že by se měl někam taky vrtnout, přeci jen byl docela neschopný, i když si to nechtěl přiznávat. S tím, co mu svět nadělil se rval jak nejlíp uměl, z každé příležitosti chtěl vytřískat co nejvíc, ale nebylo jich mnoho. Lovit ho nikdo nikdy nenaučil a sám v tom byl špatný. Trvalý domov taky neměl. Ani rodinu, ani kamarády. Najít místo, kam by mohl patřit se zdálo jako nejchytřejší plán, v jeho situaci.
"To dává smysl," přikývl, když vlčice zmínila docela očividný fakt, že Borůvkový les je pojmenovaný podle borůvek. "A ty tam patříš? Můžeš mi říct, jak smečka funguje?" odhodlal se k položení otázky, i když nechtěl znít vtíravě. Holt musel ten nepříjemný pocit na chvilku překousnout, aby se dozvěděl něco nového.
Bohužel Nageshe a Nelly neznala. Najdu je vůbec někdy? Kai netušil, jak velký tenhle kraj je, ale zatím měl teda strašnou smůlu na hledání. Jako by se ti dva do země propadli, nikdo je neznal a nikdo je neviděl. Trochu si povzdechl. "No, nevadí." Pak se zaposlouchal co povídala dál. Zmínila hned dvě jména, která mu byla cizí, takže asi tak. A pak další smečku, Mechovou. Huh, takže už jsou dvě, pomyslel si. To bylo na Kaie už o jednu možnost víc, než by chtěl. Nebyl zvyklý si vybírat, spíš měl vždy jen jednu možnost a tu musel přijmout. "Proč je to blbec? Je otravný?" zeptal se na toho Stara, kterého vlčice nejspíš fakt nemusela. Nebo možná s ním měla podobný vztah jako on s Nelly? Ta byla taky otravná. Ale narozdíl od vlčice, on Nelly chtěl najít, ne se jí vyhýbat. To jen občas. "Tak to máš štěstí," přikývl na její poslední poznámku. Někoho hledala, ale aspoň znala cestu.

Alkairan se nepovažoval za skvělého společníka, vlastně se skoro ani nepovažoval za společníka. Společnost rád neměl, radši se držel dál. Ale když tak nějak omylem narazil na mladou vlčici a bylo pozdě se vyhnout, mluvit musel. Nechtěl ze sebe zase udělat hlupáka, co ani neví, kam jde.
Trochu nervózně si přešlápl, když viděl její chování a výraz. Nevypadala moc nadšeně jeho příchodem, a vlastně se ani nedivil. Taky by nebyl rád. No zkusil to uhrát na klasiku, že někoho hledá. Teda moc aktivně je nehledal, ale byla pravda, že se ztratili a že je ještě chtěl vidět, aby tuhle kapitolu mohl případně uzavřít. Nerad nechával věci nedořešené."Borůvková smečka?" podivil se lehce. Bylo to podobné uskupení jako Kult Smrti nebo Pinčuova... rodina? Ještě o ničem takovém neslyšel, ale dokázal si dát dvě a dvě do kupy. To že má specifický název značí, že jich tu bude víc...? pomyslel si zaujatě. Nechtěl ale zatím moc vyzvídat, přeci jen očekával, že tohle setkání bude krátké. "Ztratili, už je to delší dobu," přikývl. "Jsou asi stejně staří jako já, vyrůstali jsme spolu," dodal ještě, kdyby ten popis náhodou pomohl a vlčici třeba něco napadlo.
Netušil, jak pokračovat a co říkat, jestli vůbec něco. Když už se nadechoval k poděkování za nic a pozdravu, zeptala se pro změnu vlčice. Kai nechápavě naklonil hlavu a pak jí záporně zavrtěl. "Nevím, kdo to je. Taky ho hledáš?" Byla by to poměrně vtipná náhoda, kdyby zrovna oba někoho hledali. A ještě vtipnější, že ani jeden hledané neznal. Nebo to bylo možná spíš k pláči?

<< Kaskády (přes Východní hvozd)

Kai tak trochu netušil, že se vydal špatným směrem. Ale to nevadilo, defacto se to dalo považovat za takovou větší procházku, okliku. Pro jeho praktický mozek by to sice bylo nepřijatelné, chtěl být co nejvíc efektivní a neztrácet čas zbytečnostmi, ale momentálně si svou chybu ani neuvědomoval. Od mládí ho nikdo ničemu moc neučil, ani lovit moc neuměl, takže se nebylo čemu divit. Byl lehce neschopný, ale dokázal si poradit. Vždy se spoléhal hlavně na sebe, a zatím přežíval. Měl bych se co nejdříve vrátit a najít si místo na zimu. Čím víc o tom přemýšlel, tím méně se mu jeho situace zamlouvala. Minulou zimu byl ještě vlče, kde kdo by se nad ním mohl slitovat a poskytnout mu domov. Ale teď? Už byl skoro dospělý a vlastně neměl co nabídnout, nechtěl se zase snižovat k roli poskoka. Navíc by se cítil provinile vůči Roweně. A Nageshovi s Nelly, když na to došlo. Prvotně měl patřit do Kultu Smrti. Znělo to tak vážně, že si myslel, že to něco znamená, ale nezdálo se. A pak si s těmi dvěma slíbili, že se o sebe navzájem postarají. Než se poztráceli... Měl závazky, sliby. A nerad své zásady porušoval. Nebyla by to trochu zrada, kdyby hledal domov jinde?
Hlavou se mu toho honilo hodně. Skoro ani nevnímal kam jde, možná i proto se tolik ztrácel. Každopádně teď ho to přivedlo blízko nějaké vlčici. Když si jí všimnul, bylo už pozdě najednou změnit směr. Nechtěl zase vypadat, že se jí z nějakého důvodu vyhýbá, to by bylo neslušné. Tak prostě nezastavoval a naopak šel blíž. "Ahoj... ehh, neznáš náhodou vlka a vlčici se jmény Nagesh a Nelly?" zkusil tu dvou ohranou otázku. Cizinku neznal, nějak nevěděl co by měl říkat. Vlastně ani neměl moc zájem se bavit, ale co už. Když do té situace přikráčel, nedalo se nic dělat.

Vlčice mu moc nepomohla, netušila kdo je Nagesh a Nelly a dokonce toho ani moc nevěděla o zdejším okolí. Povzdechl si, rychle poděkoval a vypařil se jako pára nad hrncem. Nějak neměl náladu na velké seznamování, kor s někým kdo mu moc neřekne. Když už měl vynaložit úsilí na udržování konverzace, rád by se něco dozvěděl. No nic, asi bych se mohl zkusit vrátit, pomyslel si. Tak nějak cestu zpět odhadoval, i když nebyl moc učený stopař a byl docela daleko. Je možné, že se mohl ztratit. A taky se potřeboval nažrat, ale lovit sotva uměl. Zatím se po cestě obživoval starými mršinami, ale začínalo přituhovat a on byl pěkně vyhublý. To není dobré, svraštil obočí. Možná kdyby doma nikoho zase nenašel, mohl se jít podívat za Pinčuem? Ten měl domov, ačkoli prapodivný, vypadalo to že to u nich funguje. A hlavně to tam už trochu znal a od remízku to nebylo daleko. Takže bylo rozhodnuto.

>> Orlí skály (přes Východní hvozd)

VLA 1/5

I když mladou vlčici nechtěl vyděsit, nepovedlo se mu to. Jakmile zaslechla jeho otázku, celá sebou polekaně škubla a pak chvilku vyjeveně koukala. Asi nečekala, že ji tu někdo bude rušit. Alkairan se na ni jen omluvně podíval, ale nic víc neříkal. Nechtěl zakecat tu otázku. Ale setkal se se zklamáním, protože vlčice sama okolí moc neznala a dokonce tvrdila, že tohle je její první cesta mimo nějaký les, nejspíš její domov. Kai si povzdechl, protože tuhle odpověd vážně nechtěl slyšet. Znamenalo to, že bude muset ten problém s návratem řešit sám a už ho to nebavilo. "Žiju na jihu, v malém lesíku s velkou jámou," odpověděl po krátké chvilce váhání. Byl to ještě vůbec jeho domov? Každopádně tam vyrostl, takže to tak asi mohl brát. "No a neviděla jsi kolem takovou šedou otravnou vlčici nebo flekatého hnědo-bílého vlka? Tak v mém věku," zkusil štěstí s jinou otázkou. Když už netušila kde se nachází, mohla aspoň znát Nageshe nebo Nelly. Ostatně kvůli nim Kai vyrazil ven z lesa, jen se mu nedařilo je najít. A nakonec ztratil i cestu zpátky.