Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Přestal jsem si okusovat tlapky a natočil k tátovi uši. Opět mi vštěpoval trochu moudrosti do té mé malinkaté hlavinky a mně připadalo, že za chvíli budu stejně moudrý, jako on. Prohlížel jsem si jeho hnědou hlavu s šedivým čumákem a přemýšlel, jestli jsou ty chlupy šedé kvůli neustálé noci. Olízl jsem si tlamičku a vyplivnul slinu plnou písku, která se dlouhou špagetou lepila na mé tlamě. "Má zuby," postěžoval jsem si, když mě písek stále škrábal do nechráněné kůže mezi prsty tlapek.
Postavil jsem se a kolébavě se rozešel za tátou. Rozhlédl jsem se kolem nás a zvedl hlavu k nebi, kde se tyčilo sluníčko. Teď už jsem trochu cítil, jak jeho paprsky prohřívají můj kožíšek, nicméně jsem si to nespojil s tím, co mi táta předtím říkal. Mezitím jsem tátu obcházel a prohlížel si ho. Měl zvláštní zelené pruhy na noze a bílou tlapku. Já jsem bílou tlapku neměl a zelený jsem nebyl taky.
"Vrr!" zavrčel jsem z ničehonic vystartoval na tátův ocas. Vyskočil jsem a chytil se zoubky za špičku jeho ocasu. Tlapkama jsem ho párkrát praštil, ale spíš jsem do něj zarýval zoubky a nebezpečným vrčením.

Ujistil mě, že mi nic není, nicméně já cítil, jak mě bolí bříško a hlavička. Možná za to mohlo převelké množství čerstvého vzduchu?
Asi se to začalo stávat mým zvykem, když jsem pokaždé opakoval názvy různých věcí. "Pjésok," zahudral jsem a stáhl ouška k hlavičce, abych se na písek mohl škaredě podívat a dát mu tak jasně najevo, že rozhodně nejsme nejlepší kamarádi. Lechtá, malý škaredý, snažil jsem se písek urazit, nicméně nepřítomnost mluvícího aparátu u mého oponenta mi nedovolovala vést s ním inteligentní argument.
Táta se ke mně připojil a když jsem viděl, jak nebojácně pokládá tlapy do vody, aniž by škobrtnul jako já, hned jsem se cítil jistější. Když se nebál on, nemusel jsem se bát přece ani já. Měl pravdu, voda byla ledová a to se mi přílišně nelíbilo, avšak odvážně a vytrvale jsem v ní zůstával, abych mu ukázal, jaký jsem hrdina. Měl jsem tátu celého pro sebe, tak jsem na něj chtěl udělat co největší dojem, aby mi Sirius a Rowena potom záviděli. Sluníčko muselo vodu nejprve ohřát, jak mi táta vysvětlil. Mocjsem nechápal, co tím myslí, protože jsem ještě sám nepocítil teplé sluneční paprsky, neboť bylo teprve chladné ráno.
Dostal jsem instrukce a dle nich jsem se řídil. Sklonil jsem hlavu k vodní hladině a pokusil se vodu začít pít, přesně jako jsem to dělal s mlékem, vcucnutím. Voda mi vystřelila do krku a do hrdla, až se mi dostala do dýchacích cest. Rozkašlal jsem se a vyprskl kapičky vody nosem. "UUUgh," protáhl jsem znechuceně a zatřepal hlavou. Takhle jsem si to teda nepředstavoval. Nejspíš jsem špatně pochopil zadání, tak jsem se podíval, jak to dělá táta. Jazykem udělal mističku a vodu si do tlamy donesl. Aha, pomyslel jsem si a napodobil ho. Voda mi najednou začala plnit tlamičku a já ji začal pomalu polykat. Tohle bylo mnohem lepší, protože jsem se alespoň nezadusil.
Jakmile jsem se pořádně napil, vyšel jsem opatrně z vody a s protáhlým obličejem přešel po písku, který se mi začal lepit na mokré tlapky. Rozutekl jsem se na trávu nedaleko a začal si tlapky třepat. "Di dolu," zamrčel jsem při třepání a pak se pokusil si tlapky o trávu otřít. Trochu písku jsem sundal, ale většina se mi schovala mezi prsty. Zoubky jsem si začal tlapky okusovat a snažil se písek vytáhnout. Převalil jsem se na bok, když jsem si okusoval zadní nohy a nespokojeně při tom mrčel, protože jsem se několikrát sám polechtal.

// Západní Galtavar

Rychlostí blesku jsme pádili krajinou a já si začínal přát, ať už jsme tam. Tento způsob cestování mi nebyl ani trochu příjemný a začalo mi být špatně od žaludku. Přivřel jsem očka a snažil se nevolnost potlačit, naštěstí jsme brzy zastavili. Z otcových slov jsem pochopil, že se nacházíme u Velkého vlčího jezera. Nebyl jsem si úplně jistý, co to jezero vlastně je, ale pokud se neodlepím z jeho zad, pravděpodobně to ani nezjistím. Otevřel jsem opatrně očka a ujistil se, že už opravdu stojíme na místě a můžu slézt dolů. Táta se trochu zatřásl a já se zrovna pustil jeho kůže, takže jsem pomalu sklouznul po jeho žebrech dolů, až jsem si sedl na zem. "Um, je mi zle," podělil jsem se o svůj momentální stav a utrápenýma očkama, které se leskly od slziček nevolnosti, jsem se otočil na tátu.
Uslyšel jsem zvláštní zvuk. Protáhlé dlouhé zakvákání žáby upoutalo moji pozornost a já pomalu otočil hlavu za zvukem. Nikde jsem ale žábu neviděl, nicméně to příliš nevadilo, protože jsem konečně poznal, co je jezero zač. Byla to velká modrá plocha, která se leskla a třpytí při východu slunce. "Pěkné!" podělil jsem se o svůj kritický názor při pohledu na tuto scenérii. Zvednul jsem maličký zadek ze země a rozešel se k vodě. Ještě předtím jsem se zarazil, protože moje nožky se zabořily do něčeho nového. Písek pro mě byl taky novinkou a když se mi dostal mezi prsty tlapek, lechtal mě. "Aaaah," poplašeně jsem se zajíkl a začal panicky zvedat nožky vysoko do vzduchu, abych písku unikl. Stejně jsem je ale musel pokládat dolů, abych se dostal k tomu modrému. Vysokým krokem a s vyděšeným pohledem jsem tedy dohopkal/dokráčel až k vodě. Položil jsem tlapku na hladinu a ta se najednou propadla a pohltila mi nožku. Dostoupl jsem na dno, ale voda mi omývala nohu a studila. Přirozeně jsem se vyděsil. "AAAAaa!" zapištěl jsem, když mi nožka prošla přes hladinu vody. Studilo mě to, bylo to mokré a očividně se po tom nešlo procházet jako po zemi. Asi jsem dělal až příliš velkou scénu na to, že mi voda sahala sotva nad konečky prstů, nicméně jsem se cítil velice zrazen.
Uklidnil jsem se ale a po dalším žabím zakvákání, které se ozývalo dál z jezera, jsem se rozhodl, že svůj strach překonám. S nejistým: "Iiiiiiii," jsem položil další tlapku do vody a pak udělal další kroky, dokud jsem neměl ve vodě všechny packy. "Dál nedu!" otočil jsem se na tátu, který stál kousek od obrovských stébel trávy.

// Ageronský les

Od tlapek mi odletovaly kousky mechu, zatímco sjem pelášil dolů. Táta na mě čekal u hranice lesa a já jej nadšeně doběhnul, jen abych se mohl zastavit a rozevřenýma očima sledovat, kolik světla existuje.
Před námi byla obrovská pláň, dle otcových slov Západní Galtavar, která byla rozhrabaná a hrbolatá. Kdybych se pokusil tady běžet tak rychle, jistě bych zakopnul. Zadýchaně jsem zastavil a nožky mě svědily a trošku pálily, nicméně jsem si nestěžoval. Proč by taky? Hrudníček se mi zvedal a klesal tak rychle, že jsem z přemíry kyslíku začal malátnět a před očima se mi dělalo bílo a černo.
Rozhlédl jsem se po planině a sledoval, jak je pustá a jak daleko vidím. Viděl jsem další stromy a v dáli něco lesklého. Zvedl jsem nechápavě hlavičku a zamračil se, protože vysvětlování o západu jsem nerozumněl. Západní Galtavar, úplně mi nedocházelo, že západních věcí můe být víc, než jen tenhle výhled. Pochytil jsem alespoň to, že tomu světlu nahoře se říká slunce. "Mmm, aha," vysoukal jsem ze sebe nepřesvědčivě a trošku žvatlavě, ale snažil jsem se znít, jakože tomu rozumím. Bezúspěšně.
Táta si lehl a já si myslel, že tady náš výlet končí. Smutně jsem svěsil ocásek k zemi, ale jakmile mi řekl, že si mám hupsnout na jeho hřbet, zase se mi rozkmital jako šílený. S úsměvem jsem se naboural do jeho boku a pak se vyškrábal nahoru. Nebyl jsem nikterak jemný nebo opatrný, soukal jsem se nahoru prostě zuby drápy a jakmile jsem ležel mezi jeho lopatkami, zasmál jsem se jako pravý vítěz. "Jedemé!" zahlásil jsem vesele a poplašeně se zoubky chytil otcovy srsti na krku, když se začal zvedat. Jakmile se rozešel, trošku lépe jsem si lehl a zoubky se přechytil, abych nespadl. I tlapkama jsem se snažil držet, ale bylo to divné. Kdyby mě nesl v tlamě, asi by to bylo bezpečnější, ale už jsem nebyl batolící fazolka, aby mě takto přenášel. "Whuhuuh!" nadšeně jsem hučel, když táta zrychlil. Očkama jsem občas zabloudil kolem nás a sledoval, jak míjíme ty stromy, které jsem viděl od lesa, ale jinak jsem se spíš snažil nespadnout a pohledem se zabodával do tátovy srsti na krku.

// Velké vlčí jezero

Z otcových slov jsem příliš nepochopil, že ho moje kousání bolí, nicméně dle tónu hlasu a zaúpění mi to došlo. Nechal jsem tedy toho, ale kdyby tlapu nedotáhl, pravděpodobně bych se do ní zakousl znova, zcela ignorujíc jeho předešlá slova.
Země pode mnou byla měkké a hedvábná, skoro stejně příjemná, ne-li příjemnější, jako tátův kožich. Zvedl jsem zvědavou hlavinku k němu a zamrkal velkýma zlatýma očima. "Mach!" zopakoval jsem po něm radostně a kousnul do mechu s úmyslem rozcupovat ho na kousky. Slova jako světélkující a vzácnost mi nebyla ještě příliš známá. Vyplivl jsem nechutný mech a raději se pozbíral na nožky a rozběhl se za ním, abychom šli na výlet. Sirius, Rowena i Nym byli pryč s mamkou, takže já jsem taky někam chtěl jít, ačkoliv i tady to bylo docela dobré. neměl jsem přílišné ponětí o světě a všechno bylo nové, tudíž i prozkoumávat kůru stromů by pro mě bylo pravděpodobně dostačující.
Můj zadek byl otočen a já se radostně rozběhl na svých kulatých nožkách za otcem dolů z kopce. "Waaa!" zakřičel jsem radostí, když se mi nožky lámaly při běhu a já zrychloval a zrychlovat. Z otce jsem za chvíli viděl jen rozmazanou šmouhu a trvalo mi, než jsem se k němu vůbec přiblížil. Počkej! ocásek mi vlál za zadkem jako potrhaná vlajka a já poskakoval jako kdyby do mne někdo pravidelně pouštěl elektrický proud. Když jsem ho konečně doběhl, bylo mi oznámeno, že jdeme k vodě. Udýchaně jsem přikývl a energicky ho následoval dál dolů z kopce. Naštěstí se terén začal vyrovnávat a nožky se mi přestaly podlamovat, jak jsem v nich získával větší jistotu a stabilitu.

// Západní Galtavar

Po svém hlasitějším protestu jsem konečně zaznamenal pohyb. Chtěl jsem ven ale hned a tak jsem otce štípnul do hrudi jehličkami, načež se celá hruď roztřásla a mě zavibroval čumák. "Hej!" protáhl jsem tlumeně, protože můj protest zanikl v srsti velkého vlka. Pak jsem ucítil chladný vzduch a uviděl světlo, když se otec převalil. "Uuuu," protáhnul jsem a pokusil se znovu zahrabat do tepla tátova kožichu, nicméně za chvilku se moje tělíčko aklimatizovalo a bylo mi zase dobře."Hmm," souhlasně jsem zabručel, když se mě ptal, jestli jsem vyspaný. Ani netušil jak! Najednou mě něco polechtalo na břiše a já dravě zaútočil svými zoubky na zadní nohu, která by mě jistě i zašlápla, kdyby chtěla. Jakmile bylo nebezpečí zažehnáno, přetočil jsem se na tlapky a zívnul si. Vstal jsem a opatrně se rozešel dál od táty, protože mě zaujalo světlo z nebes. Díky němu jsem viděl všechno možné. Viděl jsem mech, jehličí, kůru stromů, barvu své srsti a dokonce jsem viděl i jakési poletující věci.
Otočil jsem se na něj, když začal mluvit a viděl, jak se celý třepe. Jeho srst létala vzduchem a najednou už nevypadal tak uleženě. Zamrkal jsem a střihl ušima. Vypadalo to jako zábava a tak jsem se taky pokusil svoje tělo uvést do tohoto rotačního pohybu. Zatřepal jsem nejdříve hlavou ze strany na stranu a pak to šlo až k ocásku skoro samo. Samou radostí jsem přitom ale ztratil kontrolu nad celým tímto úkonem a nožky mi vyskočily do vzduchu a shodily mě na zem. Rychle jsem se postavil a rozběhl se za otcem, chtěl jsem něco podniknout. "Deme!" poručil jsem si s andílkovským úsměvem a zamával tou malou štětkou, co mi trčela ze zadnice.

Nic se mi nezdálo. Pravděpodobně za to mohl fakt, že jsem zatím nic pořádného nezažil a můj mozek tedy neměl z čeho vybírat, aby vytvořil kratičký film o mých minulých zkušenostech. Začal jsem sebou šít a nespokojeně mručel, najednou mi bylo až moc vedro. Všude byla tma, teplo a chlupy. "Mrmrm," zakňučel jsem prvně tiše. Chtěl jsem se dostat na svobodu a jít znovu prozkoumávat les kolem nás, nicméně víčka mi opět znovu klesla a já zase na chvíli usnul. Tentokrát jsem spal jenom poloviční dobu než předtím, nicméně jsem se ani jednou nepohnul.
"MRMRMRMRMRMRMRMRMRMRMRMMRMMM," zanadával jsem do tátovy srsti a ostrými zoubky jsem se jako malá piraňa zakousl do světlých chlupů blízko mě. Vzbudilo mě teplo a taky energie, která mi kolovala žilami. Spánek mi dobyl baterky snad až nad rámec mého vlčecího tělíčka a já energicky sebou začal škubat. Ještě se u mě nevytvořila empatie, tudíž mi nebylo blbé, že budím otce ze spaní. Bylo mi vedro, byla tma a já měl už zase dost enegie na to, abych mohl pobíhat po okolí, takže jsem nehodlal jen tak ležet a čekat, co bude. Nejprve jsem se ale musel dostat z tohoto chlupatého vězení, ze kterého nebylo úniku.

Naštěstí se po mně nic víc nežádalo. Nechtěl jsem s tou dlouhonohou entitou mít moc společného, nicméně to nebylo osobní. Byl jsem jenom unavený a spánek mi tahal víčka dolů každým dalším krokem. Toužil jsem se jenom schovat k tátovi do kožichu a zmizet v záplavě jeho srsti před světem.
Taky se mi to povedlo. Jakmile jsem se k němu dokodrcal, musel jsem ještě chvíli čekat, než si lépe lehne a pořádně mě jeho srst obejme. Ucítil jsem okamžitý nával tepla z jeho těla když mě přikryl i jeho krk, málem jsem se rozplynul blahem. Nic víc jsem nežádal, než klidný spánek alespoň na pár minut. Byl jsem malé vlče, které spí dvacet minut a běhá čtyři hodiny, aniž by to na mě mělo nějaký velký vliv.
Zavrtal jsem hlavu do hnědé srsti, která byla skoro černá. Až se vzbudím, tak... nestihl jsem si ni domyslet a svaly krku mi povolily, aby položily uspanou hlavičku na tělo hnědého vlka. Tiše jsem pochrupoval a občas jemně pohnul tlapkama, ale jinak jsem spal jako andílek.

Chtěl jsem si jenom lehnout, zavřít oči a nic nedělat, ale táta začal mluvit a drbnutím mě donutil dávat pozor na to, co říká. Nespokojeně jsem zakňučel a zavrtěl se, ale zvedl jsem hlavu a znovu se podíval na Nym, která tady zůstala s námi. Dočista jsem na ni zapomněl a to nejspíše proto, že mi zatím nebyla nikterak blízká. Byla to cizí osoba, které trochu smrděla jako máma.
Poslušně jsem zvedl svou malou zadničku ze země a dokodrcal se loudavým krokem až k Nym, abych si ji očichal. Měla hrozně dlouhé nohy a velkou hlavu, nicméně tělíčko jako kdyby ještě nechtělo plně dorůst, takže mi připomínala nějakou grotektní postavičku. Ale co já jsem mohl vědět, byl jsem teprve malé vlče, které sotva mluvilo.
"Ahoj, Nmmm," řekl jsem jí slušně a zvedl k ní zlatá očka. Taky měla taková. Pak jsem si vzpomněl, že brášku trefila do hlavy, když ji kousnul do tlapky, a raději jsem se vrátil zpátky za otcem, abych se vetřel do jeho přízně. Dlouhými rozčapenými kroky jsem se dokodrcal až k jeho hrudi hned poté, co jsem překonal těžkou překážku v podobě jeho tlapek. Svalil jsem se mu u hrudi a zabořil hlavu do jeho tmavé srsti. Tma je fajn, ještě jsem se trošku zavrtěl, než jsem se znovu pokusil usnout.

Doufal jsem, že se mi podaří uniknout před mými sourozenci a ač se mi to povedlo při Roweně, která nejevila o moje maso žádný zájem, Sirus se za mnou rozběhl s křikem. "Ndmm!" zahuhlal jsem na něj zhlasita a chtěl se vrhnout do křoví, které by mě jistě schovalo, jenže ten malý dareba mě chytil za oháňku svými ostrými zoubky. Kníknul jsem spíše úlekem než bolestí, ale maso nepustil. Zabořil jsem do něj zoubky ještě víc, aby mi neupláchlo, a nezastavoval. Svůj ocásek jsem z tlamy bratra uvolnil a maso i s výhrou mělo najednou větší hodnotu, než pár mých chloupků.
Položil jsem ho na zem a opatrně ho začal jíst. Bylo dobré a líbilo se mi, že jsem ho musel rozkousat na malou kašičku. Poprvé jsem spolkl moc velký kousek a trošku mě to bolelo, když jsem ho polykal. Po rozkousání to bylo ale mnohem lepší a dokonce to mělo ještě lepší chuť. protože jsem to položil na zem, nalepil se na to i nějaký bordel ze země a když se mi ten dostal do tlamky, prvně jsem si toho nevšiml, dokud jsem nějaké kousky hlíny a jehličí nerozkousnul. "Uch," zadávil jsem a vyklopil zrovna přežvykované maso zpátky na zem. "Fuji," ušklíbl jsem se, ale moje nenasytné bříško mě nakonec překecalo to vyplivnuté znovu sníst i se zbytkem malého masa.
Vrátil jsem se zpátky do centra dění a neohroženě se pustil do dalších kousků masa, které táta zatím připravil. Mňamka, projelo mi hlavou, když jsem si mlsně olizoval malou tlamičku. Vzal jsem si další kousek a začal ho ožužlávat, zatímco jsem sledoval Rowenu a mamku, které mířily pryč. Natočil jsem k nim uši a i celou hlavu, ale nikam jsem nešel. Nějak mě nenapadlo, že bych mohl jít s nimi. Možná se mi ani nechtělo vstávat od masa, které tu bylo nachystané přímo pro mě. Ohlédl jsem se na tátu, který jedl svoji koroptev a na chvíli jsem přestal žvýkat a jenom s naducanýma tvářema koukal, jak jeho velké zuby trhají maso na cáry. Hustý, znovu jsem se pustil do žvýkání svého kousku a pohledem sledoval i Siriuse, jestli se mi nesnaží můj kousek vzít. Kdykoliv se přiblížil, i kdyby bez úmyslu mi oplatit mou předchozí laskavost, zavrčel jsem na něj. Bylo to zvláštní, vibrovala mi z toho tlama i krk a lechtalo mě to. Nakonec se ukázalo, že Sirius nejeví o maso zájem a raději utíkal za mámou. Tím líp pro mě, protože jsem se mohl v klidu najíst.
Za chvíli jsem byl úplně plný a už jsem nemohl sníst ani sousto. "Hotovo," zahlásil jsem a vyvalil se na bok, abych světu ukázal své kulaté bříško. Přivřel jsem na chvíli očka, ale nemohl jsem usnout, ačkoli jsem byl trochu utahaný. To pobíhání a celkově výlet mě zmohlo. Navíc byla pořád tma. Zvednul jsem se a došoural se k tátovi, abych si lehl k němu.Bezostyšně jsem se svalil k jeho loktu a zavřel oči.

Moc jsem si ostatních nevšímal, protože mě v krku pořád lechtalo to zvláštní peří, které jsem se pokusil několikrát vzít do tlamičky. Nebyl jsem jediný, kdo se o to pokoušel a se zájmem jsem pozoroval Siriuse, který se nakonec začal dožadovat nějakého jiného masa. Mléko! moje myšlenka byla jasná a nadšeně jsem zavrtěl ocáskem, když se můj bratr otáčel na matku, aby mu zajistila jinou potravu. Hlad v mých očích musel být jistě zřetelný.
Rowena se patlala s tou slepicí a mně bylo řečeno, že to peří musím sundat, jinak nic nemám. "A-A-A... Nede," začal jsem lehce natahovat. Vždyť jsem se předtím tak snažil a akorát mě to polechtalo v tlamičce, což se mi vůbec nelíbilo! Nespokojeně jsem si zadupal a došel k opeřenci, kterého Rowena prozkoumávala tlapkou, kterou si pak olizovala. "Doblé?" zeptal jsem se a olízl jí tlapku taky, aniž bych čekal na svolení.
Bylo to zvláštní. Rozhodně to nechutnalo jako mámino mléko. Možná to bylo i lepší. bylo to teplé, kluzké a hodně aromatické, nicméně tak nějak dobře kořeněné, že mě to nenatahovalo. Už jsem se otáčel na otce, že se začnu po vzoru Roweny dožadovat více téhle dobré šťávy, když nám začal vysvětlovat, že vlastně se jí to maso uvnitř a ne ta šťáva. Pití a jídlo dohromady, uvědomil jsem si a bral to jako prozření. Sledoval jsem, jak velkýma zubama trhá to maso a pak ho háže mezi nás. Na nic jsem nečekal a přes všechny ostatní se k masu dostal jako první, abych si ho vzal. Ani jsem nevěděl, jestli je to dobré nebo ne, ale chtěl jsem to mít první. Vzal jsem to do tlamky mezi malé jehličkovité zuby a rozutekl se hopkavým během někam do křoví, aby mi to nikdo nevzal. "Mjjje!" zahlásil jsem ještě, než jsem se pokusil zmizet i s masem v zoubcích.

Už jsem si na život ve tmě zvykl. Nekonečné tápání a odhadování obrysů a pachů mi nebylo cizí a své okolí jsem poznával výhradně pomocí odlesků. Občas se ukázal ten zvláštní bílý kotouč na obloze a posvítil mi na cestu, ale jinak jsem musel spoléhat na to, že moje oči se tmě přizpůsobí. Měl jsem je rozevřené tak doširoka, že mi div nevypadly z důlků.
Dokud nepřišel náš otec, mohutný tmavý vlk s jiskřivýma zelenýma očima a nahrbenými zády, pletl jsem se matce mezi nohama. Byla mi nejblíže snad ze všech, její pach, hlas i obrys bych dokázal rozeznat všude. Upnul jsem se na ni jako kokotice jetelová a odmítal jsem se jí pustit. Alespoň obrazně, protože jsem pořád chtěl někam skákat a lozit a někam strkat hlavu a čumák.
Nym jsem zaregistroval a její okaté přehlížení mé maličkosti jsem si vzal asi trochu moc osobně. Rozhodl jsem se jí nedat ani krapet své pozornosti, narozdíl od Roweny, která na ní mohla oči nechat. Nym byla menší než matka a otec, takže jsem ji považoval za vrstevnici a tudíž někoho, kdo mi byl vlastně jedno.
Pustil jsem se do toho, co otec přinesl. Bylo to hebké a hladké a svědilo mě z toho v čumáku, když jsem se pokusil ho zabořit co nejhlouběji. Tak nějak jsem postrádal základní vědění a peří bylo pro mě úplnou novinkou. I otec mi to zkoušel vysvětlit, načež jsem jen přihlouple přikývl a sledoval, jak trhá to lechtivé pryč. Nechtěl jsem být za neschopu a tak jsem se hned jal otce napodobovat. Chytil jsem lechtivá pírka do zubů, ale strašně mě to lechtalo na patře, že jsem tlamičku plnou malých ostrých zoubků zase zavřel a nespokojeně zabručel. "Lochtá to," zaškaredil jsem se na kus té divné věci a posadil se na zem, abych dal prostor i svým sourozencům. Nelíbilo se mi, jak mě to lechtalo na patře a rozhodl jsem se, že to znovu zkoušet nebudu a nechám Siriuse a Rowenu, aby se potrápili taky. Stejně jsem netušil, k čemu mi to trhání bude dobré.
Netrápil jsem se ale dlouho a svůj malý zadeček jsem zvedl z měkké země a rozcupital se krkolomnou chůzí k mohutnému vlkovi, který trhal jednu tu věc. Pírka byla všude a když už nebyla připevněná v té věci, mohl jsem je mít i já. Usmál jsem se a čapl jedno z pírek do tlamky, ale prach a čepel pírka mě zase polechtaly na tlamě. S mlaskáním a pomocí tlapky jsem pírko vytáhl a vyplivl na zem, aniž bych se poučil. Prostě jsem nějaké chtěl. "Nelochej-!" umanul jsem si a zamračil se na pírka kolem. Zdálo se mi to, nebo jsem je najednou viděl jasněji? Nedbal jsem a podíval se na tmavě hnědého vlka vedle sebe. "Chci!" vysvětlil jsem mu velice jednoduše svou touhu a doufal, že dostanu nějaké pírko, které nelechtá.