Příspěvky uživatele

Střetl jsem se s pohledem táty, který zněl náhle rozzlobeně. Znovu jsem zamrkal, tentokrát trochu vyplašeně, ale nepřestával jsem se křečovitě zubit. Co kdyby to náhodou ještě na poslední chvíli zabralo, že? „Na to jsem se ptal já vás,“ upozornil jsem tatínka, kdyby to náhodou nevěděl, protože jsem se odpověď na jeho otázku nedozvěděl. Pak se rozhodl, že se bude ptát na mámu. Přestal jsem se zubit, místo toho jsem obličejík protáhl a odvrátil pohled. „No, jak bych to řekl…“ začal jsem pak s hlubokým nádechem. „Pokud si mě všimla, jistě to ví, ale jinak ne,“ zavrtěl jsem hlavou, kterou jsem pak otočil na Niké.
„Čau, ségra!“ pozdravil jsem ji nazpět stejným způsobem, jak ona mě, stále vlníc ocáskem, v očích mi nadšeně zajiskřilo a pak věnoval pohled zase tátovi. „Víš… Všichni se tak nějak rozešli pryč a nějak nedbali na to, aby se mi věnovali, tak jsem rozhodl, že se zabavím sám. Je na tom něco špatně, tati?“ zazubil jsem se znovu nevinně a hleděl na něj zlatavýma očkama, ve kterých poskakovaly vyloženě rebelské jiskřičky. Někde v podvědomí jsem tušil, že mi to asi neprojde, ale zkusit jsem to musel, ne? Za zkoušku se nic nedá. Pohlédl jsem koutkem oka na sestru, která seděla kousek opodál a mlčela. Safra práce ty sestry…

Přikradl jsem se k Auroře a dvěma dalším obrům, abych mohl společně s mou sestrou zkoumat onu věcičku. Zvídavě jsem se ptal, co je to za věc. Neznámý mi odpověděl, že je to nějaký náramek. Pootevřel jsem tlamičku a naklonil hlavu do boku, přičemž jsem mu věnoval užaslý pohled. Pověděl nám, že na něj máme být opatrní. Rošťácky jsem se zazubil a pokýval hlavou na souhlas, ačkoliv bylo naprosto jasné, že věřit mi není zrovna dobrý nápad. Ti dva nás potom opustili a já se začal cítit opravdu dotčeně. Jemně jsem zatahal sestře za ouško, abych ji probral z transu a rozhlédl jsem se po přítomných. Byla tu vlastně už jen máma, která byla nějak nepřítomná, čehož jsem se rozhodl využít. Tiše jsem se uchechtl a nabral směr do lesa.
Pelášil jsem, užívajíc si volnost a zvesela se u toho zubil. Samozřejmě jsem byl naprosto spokojen, když jsem mohl provádět věci, které se mi zdály rebelské. Jenže jsem nějak nedomyslel, že táta s mou sestrou šli někam pryč a já bych na ně mohl narazit. To by se mi samozřejmě nehodilo do karet, ale jak tomu už osud přál, zanedlouho jsem se střetl právě s tátovo nohou, která mě zastavila v pohybu. Sjel jsem do sněhu, a když jsem se z něj vynořil a zjistil, co se stalo, málem jsem se zakašlal.
„Jejej,“ vzešlo ze mě, posadil jsem se jako spořádaný vlk, pozvedl hlavu a zazubil jsem se s pokusem vypadat nevinně. Určitě si všichni dovedeme představit, jak ten pokus dopadl, ještě když jsem do toho zakomponoval rázné zamrkání. „Ahoj, co tu děláte?“ vyhrkl jsem potom nadšeně a začal vrtět ocasem.

Zvesela jsem tahal za strejdovy šátky, které jsem držel pevně v zubech. Zapíral jsem se u toho bojovně o zadní nožičky a bylo jasné, že pokud by šátek jakýmkoliv způsobem povolil, kecl bych s sebou na zadek. Strýček se mi jal věnovat, což mi udělalo neskutečnou radost, zvlášť pak, když začal nohou hýbat, což mě vyprovokovalo ještě k větší akci. Pak mi pověděl, že se jmenuje Blueberry. Pustil jsem šátek a naklonil hlavičku do strany, přičemž jsem se téměř ďábelsky zazubil a koukal na prvního vlka, mimo mé rodiny, kterého jsem poznal i jménem.
Z radosti mě ovšem vyrušil druhý vlk, který tu se strýčkem byl. Byl to druhý strýček a místo toho, aby se věnoval mě, tak kradl ještě pozornost Blueberryho. Věnoval jsem mu načuřený pohled, který mu dával jasně najevo, že se mi vůbec nelíbí, že mi krade mou hračku, ale jeho to očividně vůbec netankovalo a strýčka mi za nedlouho odvedl. Ošátkovaný mi ještě slíbil, že si spolu budeme někdy hrát a ukáže mi nějaké super triky. Dychtivě jsem otevřel tlamu a rozzářila se mi očka.
„Aithér!“ štěkl jsem na něj vysokým hláskem dodatečně své jméno, vrtíc u toho nadšeně ocasem. Náhle jsem tu ovšem zůstal sám, bez toho, aby se mi někdo věnoval. To mě samozřejmě jistým způsobem dráždilo. Zakňučel jsem, posadil se na zadek a stáhl ouška dozadu. Mé smutnění ovšem netrvalo dlouho, protože jsem zahlédl svou sestřičku u dalšího z vlků. Zrovna jí ukazoval nějakou podivnou věc. Samozřejmě jsem nemohl chybět u něčeho takového, takže jsem se okamžitě rozešel zkoumat situaci. Postavil jsem se vedle Aurořina boku a onu věc jsem si prohlédl ze všech stran. „To je hefkýýý, čo je to?“

// Lennie, ne prosim, někam dál :D

Všechno bylo neuvěřitelně fascinující. Nevěděl jsem, co sledovat dříve a momentálně mě nezajímala ani přítomnost všech tetiček a strýčků, které jsem zde měl. Samozřejmě jim to nemuselo být líto. Jistě si na ně čas udělám! Dohnal mě táta a s otázkou se začal smát. Nafoukl jsem tvářičky a zavrtěl nad ním hlavou. To přeci nejde, aby se mi smál! Zvedl jsem se ze země a skočil po jeho hrudi. Stačil jsem ovšem zachytit pouze špičky chlupů, za které jsem jej zatahal, než jsem se vrátil zase na všechny čtyři. Poté jsem se rozhlédl okolo sebe. Jeden zvláštní jedinec na mě volal a zdravil mě, tudíž jsem z toho vydedukoval, že si se mnou určitě bude hrát.
Začal jsem tedy rošťácky vrtět pidi ocáskem ze strany na stranu a již jsem si to od táty rázoval k vlkovi, který měl barvu tlapek jako… Jako ta věc, co tekla z ještě divnější věci, kterou jedla máma s tátou. Stejně má hlavinka nepobírala, proč to jedí. Není přece nad mlíčko od maminky! Již jsem byl u neznámého vlka. „Ňa!“ pokusil jsem se na něj bojovně štěknout a různě jsem před ním poskakoval. Jenže pak najednou… Má očka zbystřila ještě něco lepšího na jeho tlapkách. Okamžitě jsem po šátku na jeho přední tlapce skočil, chytl jej mezi vyrůstající jehličky v mé tlamě a začal jsem tahat. Koutkem oka jsem zahlédl nedaleko babču, jak se ukrývá ve sněhu, ale momentálně mě zaujal tento frajer. S babičkou jsem tu čest už měl, ale co ti ostatní? Navíc se k ní přidala máma a tu jsem přeci taky znal, takže jsem si teď prostě osvojil nového strejdu. Nebo spíše jeho šátek.

// Jojo, asi by to chtělo nějaký systém :D Ačkoliv přelátavý Aithér v tom bude dělat asi nepořádek. :D

// <- Úkryt

Vyskákal jsem zvesela směrem ven ke vchodu. Samozřejmě, krátké nožičky mě ještě tolik neposlouchaly, tak se občas stalo, že jsem zakopl, nebo mi to někde uklouzlo, či jsem nejistě zavrávoral. Nejhorší byl pohyb po kamenech, které byly namrzlé. Proto jsem hned z úkrytu sjel po zadečku přímo ven, kde jsem zůstal sedět a vyplašeně koukat na vše okolo. „Uuuuua!“ vzešlo ze mě obdivně a já se začal nemotorně zase zvedat. Samozřejmě, nic z toho, co jsem viděl, jsem vůbec nechápal. Bylo tu tolik cizích objektů a věcí, co jsem za svůj kratičký život ještě nestihl potkat, že jsem nevěděl, na co hledět dříve. Všechno jsem si prohlížel dlouho a s rozvahou, zatímco jsem pomalu postupoval kupředu se zvídavým pohledem, který se občas změnil na zděšený, nechápavý, nebo nadšený. Podle toho, co jsem zrovna viděl a jak jsem si to vzal k srdci, že ano.
Motal jsem se pořád někde okolo úkrytu, proto jsem se k němu potom zoufale ohlédl, když jsem zjistil, že jsem sám. Začínal jsem bez nich mít docela strach, ale nemohl jsem si to jenom tak přiznat, no ne? Jen jsem toho potřeboval velkou spoustu objasnit, a proto by mi přišlo vhod, kdyby dorazil některý z rodičů. A taky sestry, abych se s nimi mohl rvát v tom podivném bílém cosi. Hrábl jsem do toho čumákem a se šokem zjistil, že to studí. Celý šokovaný jsem začal kňučet a tlapkou si sníh otírat. Ucítil jsem nepříjemné lechtání v čenichu a následně si kýchl takovým způsobem, že jsem si z toho znovu kecl na zadek. Zůstal jsem sedět a vytřeštěně koukat před sebe. Co je tahle děsivá bílá hmota? Hrozně to studííí!

Když se mi povedlo zachytit tátův ocas, dával jsem mu co proto. Drtil jsem jej mezi vyrůstajícími zoubky, trhal chlupy, šlapal po něm. Neskutečně jsem se bavil a bojovně u toho vrčel. Tedy, pokud se tomu vrčení vůbec dá říkat, ale já si v tuhle chvíli připadal opravdu drsně! Zahlédl jsem ovšem, že mé sestry se jaly tátu napadat také. Nemohl jsem si tuhle příležitost nechat ujít. S údivem jsem upustil tátův nebohý ocas z tlamy, nemotorně se zvedl na nohy, hrdě vypnul hruď a tak nějak nemorně jsem dorazil do centra dění. Zaškubal jsem zvídavě ouškem a stejně tak natočil hlavu na stranu. Jedna z mých sester se válela na zemi jako převrácená beruška, přičemž po tátovi výskala, že si chce hrát, ta druhá, sedíc vedle táty, vyzvídala, kam půjdeme a jestli někoho uvidíme.
Nahodil jsem šibalský výraz a rozcupital se k Niké. Udělal jsem jí přesně tu stejnou věc, co ona před chvílí udělala Auroře, přišpendlil jsem ji k zemi. Rošťácky jsem se zazubil a celou jsem ji olízl proti srsti na hlavě. Vrtíc ocáskem jsem se pak nadšeně vrhl k tátovi, o kterého jsem se opřel předními packami. Zvídavě jsem jej pozoroval a vrtěl nedočkavě ocasem, dychtíc se dozvědět všechno o tom, kam půjdeme a co nás tam čeká. A, nebo ještě lépe! Hurá tam vyrazit dřív. Seskočil jsem z táty a rozeběhl se směrem, kudy jsem viděl vlky opouštět tohle místo. Vždycky zmizeli na tak dlouho! pomyslel jsem si fascinovaně.

//-> Borůvkový les