Příspěvky uživatele

// Lennie, ne prosim, někam dál :D

Všechno bylo neuvěřitelně fascinující. Nevěděl jsem, co sledovat dříve a momentálně mě nezajímala ani přítomnost všech tetiček a strýčků, které jsem zde měl. Samozřejmě jim to nemuselo být líto. Jistě si na ně čas udělám! Dohnal mě táta a s otázkou se začal smát. Nafoukl jsem tvářičky a zavrtěl nad ním hlavou. To přeci nejde, aby se mi smál! Zvedl jsem se ze země a skočil po jeho hrudi. Stačil jsem ovšem zachytit pouze špičky chlupů, za které jsem jej zatahal, než jsem se vrátil zase na všechny čtyři. Poté jsem se rozhlédl okolo sebe. Jeden zvláštní jedinec na mě volal a zdravil mě, tudíž jsem z toho vydedukoval, že si se mnou určitě bude hrát.
Začal jsem tedy rošťácky vrtět pidi ocáskem ze strany na stranu a již jsem si to od táty rázoval k vlkovi, který měl barvu tlapek jako… Jako ta věc, co tekla z ještě divnější věci, kterou jedla máma s tátou. Stejně má hlavinka nepobírala, proč to jedí. Není přece nad mlíčko od maminky! Již jsem byl u neznámého vlka. „Ňa!“ pokusil jsem se na něj bojovně štěknout a různě jsem před ním poskakoval. Jenže pak najednou… Má očka zbystřila ještě něco lepšího na jeho tlapkách. Okamžitě jsem po šátku na jeho přední tlapce skočil, chytl jej mezi vyrůstající jehličky v mé tlamě a začal jsem tahat. Koutkem oka jsem zahlédl nedaleko babču, jak se ukrývá ve sněhu, ale momentálně mě zaujal tento frajer. S babičkou jsem tu čest už měl, ale co ti ostatní? Navíc se k ní přidala máma a tu jsem přeci taky znal, takže jsem si teď prostě osvojil nového strejdu. Nebo spíše jeho šátek.

// Jojo, asi by to chtělo nějaký systém :D Ačkoliv přelátavý Aithér v tom bude dělat asi nepořádek. :D

// <- Úkryt

Vyskákal jsem zvesela směrem ven ke vchodu. Samozřejmě, krátké nožičky mě ještě tolik neposlouchaly, tak se občas stalo, že jsem zakopl, nebo mi to někde uklouzlo, či jsem nejistě zavrávoral. Nejhorší byl pohyb po kamenech, které byly namrzlé. Proto jsem hned z úkrytu sjel po zadečku přímo ven, kde jsem zůstal sedět a vyplašeně koukat na vše okolo. „Uuuuua!“ vzešlo ze mě obdivně a já se začal nemotorně zase zvedat. Samozřejmě, nic z toho, co jsem viděl, jsem vůbec nechápal. Bylo tu tolik cizích objektů a věcí, co jsem za svůj kratičký život ještě nestihl potkat, že jsem nevěděl, na co hledět dříve. Všechno jsem si prohlížel dlouho a s rozvahou, zatímco jsem pomalu postupoval kupředu se zvídavým pohledem, který se občas změnil na zděšený, nechápavý, nebo nadšený. Podle toho, co jsem zrovna viděl a jak jsem si to vzal k srdci, že ano.
Motal jsem se pořád někde okolo úkrytu, proto jsem se k němu potom zoufale ohlédl, když jsem zjistil, že jsem sám. Začínal jsem bez nich mít docela strach, ale nemohl jsem si to jenom tak přiznat, no ne? Jen jsem toho potřeboval velkou spoustu objasnit, a proto by mi přišlo vhod, kdyby dorazil některý z rodičů. A taky sestry, abych se s nimi mohl rvát v tom podivném bílém cosi. Hrábl jsem do toho čumákem a se šokem zjistil, že to studí. Celý šokovaný jsem začal kňučet a tlapkou si sníh otírat. Ucítil jsem nepříjemné lechtání v čenichu a následně si kýchl takovým způsobem, že jsem si z toho znovu kecl na zadek. Zůstal jsem sedět a vytřeštěně koukat před sebe. Co je tahle děsivá bílá hmota? Hrozně to studííí!

Když se mi povedlo zachytit tátův ocas, dával jsem mu co proto. Drtil jsem jej mezi vyrůstajícími zoubky, trhal chlupy, šlapal po něm. Neskutečně jsem se bavil a bojovně u toho vrčel. Tedy, pokud se tomu vrčení vůbec dá říkat, ale já si v tuhle chvíli připadal opravdu drsně! Zahlédl jsem ovšem, že mé sestry se jaly tátu napadat také. Nemohl jsem si tuhle příležitost nechat ujít. S údivem jsem upustil tátův nebohý ocas z tlamy, nemotorně se zvedl na nohy, hrdě vypnul hruď a tak nějak nemorně jsem dorazil do centra dění. Zaškubal jsem zvídavě ouškem a stejně tak natočil hlavu na stranu. Jedna z mých sester se válela na zemi jako převrácená beruška, přičemž po tátovi výskala, že si chce hrát, ta druhá, sedíc vedle táty, vyzvídala, kam půjdeme a jestli někoho uvidíme.
Nahodil jsem šibalský výraz a rozcupital se k Niké. Udělal jsem jí přesně tu stejnou věc, co ona před chvílí udělala Auroře, přišpendlil jsem ji k zemi. Rošťácky jsem se zazubil a celou jsem ji olízl proti srsti na hlavě. Vrtíc ocáskem jsem se pak nadšeně vrhl k tátovi, o kterého jsem se opřel předními packami. Zvídavě jsem jej pozoroval a vrtěl nedočkavě ocasem, dychtíc se dozvědět všechno o tom, kam půjdeme a co nás tam čeká. A, nebo ještě lépe! Hurá tam vyrazit dřív. Seskočil jsem z táty a rozeběhl se směrem, kudy jsem viděl vlky opouštět tohle místo. Vždycky zmizeli na tak dlouho! pomyslel jsem si fascinovaně.

//-> Borůvkový les