Příspěvky uživatele

//loterie 2
Přímořské pláně

Kráčel jsem vycházkovým krokem, jako bych se nikdy za ničím nehnal a nikdy nikam nespěchal. Jako bych měl všechen čas světa a neměl jsem potřebu se hnát za nějakou manou na konci tunelu, který se ztrácel v nedohlednu. Jenomže já neměl čas.
Zavrtěl jsem mírně hlavou a znovu nasál okolní přímořský vánek. Byl studený a chladil mne v plicích. Cítil jsem ovšem i pachy. Někdo tu nedávno šel, takže místo rozhodně nebylo tak opuštěné, jak bych si myslel. Pachy ovšem přicházely z jiného místa, než byla pláž. Někde v okolí tu bylo více vlků. Nehodlal jsem ovšem hledat nějaké nové známosti. Zatím ne. Nejprve jsem si chtěl tenhle kus země prohlédnout a zjistit, jak to tady funguje. Kdo se tu vydává za klamavého Boha a kdo si ostatní podmaňuje. Komu je dobré se vyhnout a komu naopak zavděčit, než si vás sám všimne. Měl jsem celkem promyšlený plán. Kdyby tu někde byla, nechtěl jsem ji vyplašit. Nemohl jsem si dovolit žádný přehmat. Potřeboval jsem si tu vybudovat solidní základ, abych ji pak mohl přemluvit, přesvědčit. Přitáhnout i polomrtvou zpátky, pokud to bude nutné, ale raději bych se k násilí neuchyloval. Nechtěl jsem se k tomu uchylovat, ale možná že nebudu mít jinou možnost a budu muset... Ne.
Třeba půjde dobrovolně. Kdo by taky odmítl pozici v takovém lukrativním podniku, jako bylo naše společenství. Kdo by nechtěl být puťkou v domácnosti, které všichni leží u tlapek a kterou čas od času její partner obtáhne, aby mu vrhla hezký vlčátka, co? Navíc žrádla, že by nikdy nepoznala hlad a měkké kožešiny, ob den vyměněné...

//Ústí

//Loterie 1
Od nikud a odevšad

Kráčel jsem poměrně rozhoupaným krkokem. Začínala zima. Tu jsem nesnášel. Ale zároveň svítilo slunce. To jsem měl rád. Nebylo potřeba se nikam hnát nebo se snažit překonat sám sebe. Slunce mi přálo, svítilo celkem obstojně. Vítr začínal pofukovat, ale tady v jižních oblastech bylo celkem dobře. Užíval jsem si přímořského vzduchu, který roztomile štípal v nosních dírkách. Nic jiného, ani nikoho jiného jsem v okolí necítil, což mne mírně znervózňovalo. Kde nikdo nebyl, tam se muselo stát buď něco děsivého nebo se něco děsivého dělo jinde a proto se to tady vyvlkovalo. Mohla se někde dít nějaká nekalost nebo nějaká bitka. Rozhodně jsem se k ní nechtěl přimotat, takže možná bylo jedině dobře že tu nikdo nebyl. Mírně jsem se oklepal a dál se nezávazně procházel po písčité pláži. Bylo tu sice chladněji, ale mě to nevadilo. Nesnášel jsem jen zimu a sníh, ale přesto jsem mířil na sever.
Věřil jsem tomu, že tohle musí být onen kraj, kde bych měl hledat Lilith. Měl jsem celkem slibné informace, že naposledy byla spatřena, jak jde tímhle směrem. Co se ovšem nacházelo v tomhle kraji, to jsem sám netušil, protože zpráv o tom, bylo velice pomálu. Jeden se samozřejmě dozví spoustu informací, hlavně nad dobrou zvěřinou, ale i tak jsem toho věděl méně, než by se mi líbilo. Pátrat po vlčici, která odešla před takovou dobou nebylo nic jednoduchého. Paměť je navíc celkem vrtkavá a mnohdy něco ztratí nebo si domyslí. Měli mě poslat dřív. Před tím mne tyhle myšlenky celkem štvaly. Nahlodávalo mne to, že mne neposali dříve, ale teď jsem si jen užíval volnosti a svobody.
Bylo to přímo opojné, když si jeden mohl takhle užívat. Nasál jsem znovu přímořský vzduch do plic a vycházkovým krokem zamířil na sever.

//Mušličková pláž