Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dorazil jsem s Callypso do lesa, kde se údajně mohla, ale taky nemusela nacházet Styx. Malá byla celkem odvážná, protože tu chodila a zkoumala. Nevadilo mi to. Popravdě se takhle mohla spoustu věcí naučit a dokud nespadne do nějaké díry, tak ať... Sakra, kdy jsem takhle zfotrovatěl? "Jo, to kdybych věděl," odpověděl jsem jí na otázku k čemu vlastně je zima. Netušil jsem. Asi to mělo nějaký vyšší význam, aby si příroda odpočinula a blá blá blá, ale to jsem tak nějak bral jenom jako něco, čím se všichni utěšují. Zima byla na nic. Zima byla krutá. Jenže byla i nevyhnutelná a přišla vždycky, takže proč se nad ní pozastavovat. Prostě to bude chvilku na nic, než zase přijde jaro.
Callypso taky zavyla. Měla hezk zvučný hlas, pokud by se trénoval, mohla by zpívat tak hezky jako já. "Když budeš chtít, můžu tě naučit jak pracovat s hlasem tak, abys mohla hezky zpívat," navrhnul jsem ji a posadil se. Čekal jsem na STyx, protože mi bylo jasné, že se objeví. Callypso mezitím žrala houby, když tu ji najednou převálcovala Styx. Zvedl jsem se a zhoupl ocas, viděl jsem ji rád. Jenže ona o mne nezavadila ani pohledem. Jakože cože? Jsem snad vzduch? Nakrčil jsem čenich a odkašlal si, abych na sebe upoutal pozornost. "No taky tě rád vidím," zabručel jsem naštvaně.

//ronherský potok

Kráčel jsem pred Callypso a udával tak pomalé tempo, aby mi stačila. Na chvilku jsem zastavil a sledoval, jak si hraje v listí. Jenže asi přišla na to, že pod vrchní vrstvou jsou listy mokré a hnijici. Potlačil jsem smích, když vyskočila z hromady. "Svět se mění a blíží se zima, to přijde sníh a nebude dostatek jidla, takže budeme muset být ve smečce do té doby, aby nás sníh neprekvapil cestou. Teď je podzim a ten právě předchází zimě, poznáš ho podle měnící se barvy listů na stromech a toho že postupně padají na zem. Taky bude větší a větší zima," snažil jsem se Callypso trochu informovat o něčem, co by se jí mohlo hodit. Chtěl jsem z ní vychovat vlčici připravenou na vše. O magii už věděla, teď byl čas naučit ji třeba lovit, ale na to byla lepší Styx.
"Už jsme tady," řekl jsem jí s úsměvem. "Styx tu někde určitě je." Zvedl jsem hlavu k nebi. "Auuuauuuu," nesl se lesem můj zpěvný hlas. Pokud tu Styx byla uslyší to a přijde. Nebo v to jsem aspoň doufal.

//mahtae jih

Callypso začala oponovat, ohledně Styx a její příčetnosti. Taky i o té své vlastně  byla evidentně  přesvědčena. To mne donutilo k úsměvu. Pokud tu byl někdo příčetny rozhodně to nebyla Callypso a už vůbec ne Styx. Callypso byla malá a dravá po všem, co mohla znát nebo vědět, ale podle mokrých zadních tlapek se raději namočila, než by požádala o pomoc. To bylo divné a ne normální. Vlci jsou běžně smečkové plémě. Styx byla rozhodně divná už jen tím, jakou měla pověst. I kdyby byla pravda jen čtvrtina toho, co jsem o ní slyšel bylo by to blbý.
Ohlédl jsem se ovšem na dceru. "Ale já jsem přece taky divný, skoro každý je. To je v pořádku, kdyby byli všichni normální byl by život nuda nemyslíš?" začal jsem za chůze polemizovat o filozofických otázkách, které malá nemohla pobrat. I když už tak malá nebyla tak kdo ví. Les byl kus od nás. Stačilo jít kolem potoka a budeme tam hned.

//zlatavý les

//vodopady

Běžel jsem k řece až kam to jen šlo. Chladný vítr foukal. Nepřidal jsem záměrně do kroku, aby měla Callypso šanci mne dohnat. Nebo se o to aspoň měla zájem pokusit. Zastavil jsem se až u řeky, kde jsem se rozhodl ji překonat. Tady byla řekla klidnější, než na severu. Navíc tady byla spousta kamenů, díky kterým se řeka dala relativně snadno překonat. Protáhl jsem si hřbet a obrátil se k Callypso.
"Tvoje matka je taky divná, ale svým vlastním způsobem, " pronesl jsem zamyšleně. Nechtěl jsem NS Callypso spustit, že její máma jí vlastně nechce a kdybych se jí neujal, tak by malou nechala někde umřít. Ne. Tohle byla debata pro dospělé a ne pro malé vlče. "Pokus se nenamočit, jinak ti bude zima," řekl jsem a přeskakoval kamemy na druhou stranu řeky, kde jsem počkal na Callypso.

//ronherský potok

Feline se rozhodla odpojit a vyrazit směrem ke svému hvozdu. Nezpůsobila nic nepřistojného a přesto jsem se na ni trochu hněval za ten ukvapený odchod. "Měj se a někdy se ozvi," stihl jsem za ní jenom zavolat, než zmizela pryč. Chtěl jsem ji obejmout, ale na to už bylo pozdě. Podíval jsem se na Callypso. "Je jiná, ale to má po matce, ta je taky zvláštní... No ale teď nas čeká dlouhá cesta. Připravena?"
Vyrazil jsem když řekla že jde po svých. Nechtěl jsem jí nutit a navíc se musela osamostatnit, takže jsem to bral jako fajn nápad. Šel jsem pomalejším tempem, ale pak jsem se rozjlusal. "Dáme zavod?" Rozeběhl jsem se směrem na jih.

//Mahtae jih

Vypadalo to, že holky moje magické umění moc nefascinovalo. Nabručeně jsme tedy přestal hrát si s bublinkovým kouzlem a místo toho se rozhlédl kolem. Na můj pozdrav nikdo neodpověděl, jen pokřikování a vytí pokračovalo. Pravděpodobně někoho hledali, ale pomoct asi nechtěli. No, nebudu se přece vnucovat. Holky řešily něco s očima, já se do toho nechtěl zapojovat. "Feline bychom měli doprovodit domů, pak to můžeme vzít do úkrytu tvojí mámy," pronesl jsem na postesknutí Callypso, že se chce vydat za svou matkou. "Nebo chceš jít sama?" zeptal jsem se Feline. Třeba by byla raději na výpravě domů sama a mohla si všechno promyslet. přeci jenom mi pořád tvrdila, že není malá a cestu domů zvládne. Věřil jsem jí v tomhle ohledu.... trochu. Ne, že bych se o ni nějak bál, popravdě jsem ani dlouho nevěděl, že existovala a tak mi nepřirostla k srdci tolik jako Callypso, ale snažil jsem se. Aspoň co jsem sám znal.
"Zvládneš ťapkat sama nebo?" zeptal jsem se Callypso, jestli chce nosit, tak ji raději ponesu teď než pak lesem nebo přes louku. Nebe bylo příjemně prázdné a já občas uviděl poletující hvězdu. "podívejte padá hvězda, přejte si něco," vyzval jsem je.

Feline se snažila poškrabkat moje ego a dařilo se jí to. Když mě pochválila, že jsou dobré po mně vypnul jsem mírně hruď a usmál se. Pýcha že jsou dobré nejen v obyčejných věcech, ale i v plavání mně těšila. Holky se pak pustily do hovoru ohledně magií a já si spokojeně rozvalil tělo na žen a nechal se kolebat šuměním vodopádů. Byl tu hezky chládek od vody, což asi neplatilo o pláních. Vítr se skoro nehnul a vedro bylo znatelné. Snad je Styx v pohodě. Z myšlenek nebo ní mne vytrhl dotaz. "Jestli chcete," pronesl jsem a otevřel oči. Otočil jsem se na břicho. "Magie jsou poměrně jednoduché na ovládání, pokud jeden pravidelně trénuje. Jeto jako když se učíte lovit. Čím vic to cvičíte, tím líp to jde. Někomu to jde líp, někomu hůř. Někdo s nimi dělá
dobro, někdo zlo. Tvoje máma magie nemá moc ráda, protože její rodině ublížily," vysvětloval jsem. "Nic ovšem nevzniká z ničeho, použití magie unavuje. Je to jako sval, když ho moc přepínate, zraníte se." Podíval jsem se na vodní hladinu, ze které začaly stouoat bubliny. Byly to malé neškodné vodní kuličky. Soustředil jsem se na ně chvilku a pak soustředění povolil a bubliny se rozpadly.
Kolem se roznesl hlas. Někdo někoho hledal. Podíval jsem se na holky a pak jen zvedl hlavu a zakřičel směrem kvlkovi, co stal kus od nás. "Dobrej den!"

Feline se pustila do vody a celkem jí to šlo. Ne že bych o ní pochyboval, ale nevěděl jsem, jestli je nějak fyzicky nadaná nebo ne. Vypadalo to, že zvládá a tak jse se věnoval více Callypso, která se na vodní hladině vrtěla jako potápějící se kláda. Občas jsem ji přizvedl tlapkou břicho, aby se tolik nepropadala, ale jinak to zvládala obstojně. "Šikován," prohodil jsem k ní pochvalně. "Super práce Feline," křikl jsem ještě po strší z vlčic, která se tu kolem nás proháněla, jako by plavání byla přirozená věc. Možná jí to šlo lépe, protože byla silnější a větší. Callypso ale nezaostávala a na svůj věk se snažila obstojně.
Vylezl jsem za nimi z vody a oklepal se. Voda odlétala od mého kožichu do všech stran a já se pak vyvalil na břehu na slunci, abych si nahřál kožich. Řeč přišla na magie. "Ovládám magii vody, ano," sdělil jsem Feline, kterou to velice zajímalo. Callypso byla zase zvědavá, jakou magii ovládá ona a její matka, když mají žluté oči. "Někomu se očka nezbarví nikdy, podle mě je to z toho důvodu, že má nadání pro více magií," pronesl jsem zamyšleně. "Tvoje máma umí ovládat různé magie, ale nedělá to úplně ráda," odvětil jsem jí a v duchu doufal, že bude mít magii vody po mě. Bylo by fajn, kdyby se aspoň jedno vlče potatilo ne?

//rozkvetlé louky

Bylo tu celkem hlučno, ale ne od vlků nebo zvěře. Hluk tu vydávala voda, která se řinula přes kamennou stěnu dolů do jezírka pod ní a odtud řekou dál. Vzduch byl příjemný, chladný a energický, jak v něm tancovala vida. Cítil jsem vodu kolem nás a to se mj líbilo. Feline zněla nadšeně z plavání a Callypso se taky otočila na mých zádech, domáhající se sestupu na zem. "Tak fajn," prohodil jsem a trochu klesl k zemi, aby mohla seskočit.
Když jsem byl zbaven nákladu, protáhl jsem si záda. V okolí nikdo nebyl, takže jsem se nemusel o Callypso bát. Z vody jsem strach neměl, z té bych ji dostal snadno. Pomalu jsem došel k vodě. "Tak jo," začal jsem s výcvikem. "Voda nebude pracovat proti vám, když s ní nebudete bojovat. Zakladem plavání je se nebát a zároveň se uvolnit. Pak stačí hen kopat tlapkou zadní a přední na střidačku. Ocas vám pomůže udat směr, předvedu." Vlezl jsem do vody a trochu došel dál, aby mi voda sahala k břichu. Pak jsem si do ní lehl a ukázal několik temp. Pak jsem si zsse stoupl a oklepal se. "Teď vy."

//mahtae Sever

Kolem to vypadalo nádherně. Bylo teplo a krásně se tu vyjímala většina květin, které byly zrovna v květu. Callypso pospávala na mých zádech, zatím co Feline si ťapkala kousek za mnou. O plavání toho podle vlastních slov moc nevěděla. "Tak to napravíme," sdělil jsem jí s úsměvem. Navíc bylo načase naučit plavat i Callypso, takže jsem mohl aspoň zabít dvě mouchy jednou ranou. "Támhle je vodopád, tak tě to naučím tam," pronesl jsem a přidal trochu do kroku.
Tráva kolem se vlnila a všude to bzučelo a bručelo spoustou hmyzu. "Dávej pozor ať nedpneš na vosu nebo včelu," poradil jsem Feline, nerad bych tu řešil, že někoho štípla nějaká potvora. Ještě bych tu pak musel řešit tohle nebo nějakou jinou scénu. Příště bych měl zvolit nějakou jinou cestu... ale už myslím na příště a třeba žádné nebude, kdo ví... Už jsem slyšel šum vody a tak jsem se obrátil na Feline, chtěl jsem vidět, jak se bude tvářit až uvidí vodopád.

//vodopáf

//Borůvková smečka

Vypadalo to, že Feline pořád není extra nadšená z toho, že by s mou maličkostí měla jít na jih. Ale ať už měla jakýkoli plán, měla smůlu. Rozhodně jsem neměl v úmyslu nechat ji v jejím věku trajdat jen tak po kraji. Co si Marion vůbec myslela, nechat ji takhle samotnou jít pryč? A to se ani nezajímá kam se ztratila? Jedno děcko už ztratila a není schopná si pohlídat další... Tomu se říká matka roku, ale co od ní chtít že... V duchu jsem dál nadával na matku Feline, ale nic jsem neřekl nahlas. Proč taky. Byl to jenom můj problém s ní, nemusel jsem do toho tahat ještě Feline. Šel jsem směrem k řece a měl jsem v plánu ukázat vodopády. Ona se strachovala, zda já zvládnu jít, když mi na zádech spí Callypso. "Neboj, naprosto v pohodě," řekl jsem a potom se rozešel směrem k řece, která se líně táhla kolem nás. Rozešel jsem se nejprve trochu po proudu, tam jsem věděl, že je koryto snadno překročitelné a pak jsem zamířil do vody. Vodu jsem měl rád, byla takový můj druhý domov. Šel jsem sice s rozvahou, ale nadšením. "Umíš plavat Feline?" zeptal jsem se možná až trochu moc pozdě, ale v téhle vodě by se jí nemělo co stát. Voda se líně táhla a sahala nám maximálně k hrudi. Vylezl jsem ven a pokračoval směrem přes rozkvetlé louky.

//Rozkvetlá louka

Felins přemýšlela o věcech, o kterých Jsem věděl svoje, ale dokud nebudu číst myšlenky nebi se o ně ona nepodělí nahlas. Nemám šanci jí pomoct. Callypso mi dávala na zádech a pokud byla aspoň trochu po Styx, tak bude spát jako dudek. Feline nakonec spuhlasila, že můžu jit s ní. Nedal jsem ji ani jinou možnost. Věděl jsem kam jít rovnou, ale přišlo mi, že bude lepší ji trochu provést. "Fajn, tak jdeme," řekl jsem a vkročil směrem mimo les. K hranicím jsem to měl kousek. "Co bys chtěla vidět? Protestoval jsem celý kraj, znám snsd všechny smečky i zajímavá mista," zeptal jsem se a podělil ss o vlastní zkušenosti. Byla to pravda, prolezl jsem kraj křížem krážem. Pokud bylo něco, co chtěla znát a vědět měla jedinečný zdroj informací. "Místní bohy nebo ty co si na ně hrají znám taky, ale hadam že bys možná chtěla spíš znát neco praktičtějšího," dodal jsem a vyrazil mimo les.

//mahtae sever

Vypadalo to, že Feline je rozhodnutá se do toho víc nemontovat, ale zároveň je zvědavá. Tvrdila, že by Marion nic neřekla, ale já jí nevěřil. Byla to její dcera a pokud byla aspoň z poloviny po ní, vykecala by všechno kromě toho, co sama neví. A tak jsem jí ohledně Styx udržoval v nevědomosti, i pro její vlastní dobro. Jen jsem tedy kývnul a dál se k tomu nevyjadřoval.
Nebyl jsem ten typ, co by držel vlastní děcka z krátka, to vůbec ne, ale co mne u Feline nutilo reagovat možná malounko přehnaně byl fakt, že byla mladá a pěkná vlčice a pokud jsem sám z vlastní zkušenosti věděl, po lesích, loukách a okolo jezer se to jenom hemžilo kde jakou verbeží. "Hahaha, ne," odpověděl jsem jí a vyslovoval každé ha s důrazem, abych jí naznačil, že o tomhle fakt nebudeme debatovat. Prostě tu buď zůstane, nebo ji odvedu. Jak sama ovšem poznamenala, nikdo netušil, že tu je, takže pravděpodobně nikdo nepřijde, aby ji vyzvedl.No perfektní, jestli to fakt nikomu neřekla, tak buď za A zdrhla nebo ji za B Marion pustila a to má teda velkej problém. "Doprovodím tě a můžem to vzít oklikou, jestli chceš," navrhl jsem, protože mi něco říkalo, že by ráda našla nějakou zábavu i v jiných koutech kraje.

Atmosféru nevylepšilo to, že se malá Callypso rozhodla spát. Nedivil jsem se jí, bylo toho na ni asi moc. Jenže Feline asi očekávala trochu něco jiného, což jsem pochopil z jejího nervozního postoje. Možná byla i nespokojená s tim, jak malo informací se jí od sestry a mně dostávalo. Jenže o Styx vědět nesměla, z bezpečnostních důvodů. Kdyby o ní řekla Marion a ta to rozkecala, nebo by to řekla nekomu jinému, mohlo by to být nebezpečné pro Callypso, přeci jenom je to její dcera. Měl jsem tedy důvod k tomu nebýt ohledně Styx silnější, byť to Feline podle schlíplosti ranilo. "Ono to mezi mnou a Callypsinou mámou neni úplně vztah," dodal jsem trochu smutnějším tónem. Tím že se jí trochu otevřu jsem doufal, že docílím toho, že nebude smutná a zároveň nebude vyzvídat, ale těžko říct co mládí zvolí.
"No to ani nahodou, že bys šla sama zpátky, když ani nevíš kde to je," pronesl jsem přísně, ale s úsměvem, který ukazoval, že přísnost je jen divadlo. "Buď tu zůstaneš, než si tě vyzvednou, nebo tě doprovodíme, " řekl jsem jako by to byla hotová věc.

Vypadalo to že holky si toho moc neřeknou, ale to nevadilo od kecání jsem tu byl já. Navíc hádám že Feline stejně brzo plachne za Marion, která už určitě teď vyšikuje, kde jeji dcera je. Marion jsem poznal dobře, a zároveň jsem ji neznal vůbec. Feline se pustila do rozzboru mě nového vzrahu se Styx. "Jo," odvětil jsem prostě. To jak to se Styx a tak je nebyla její starost a popravdě jsem možná i trochu chtěl, aby to řekla Marion a ta nevím žárlila nebo byla smutná nebo tak něco... "Zvládneš se pak dostat zpátky domů, nebo tě máme doprovodit? " zeptal jsem se Feline. Nevyháněl jsem ji, proto slovo pak. Zároveň jsem se nechtěl vnucovat, takže jsem to nechal na ní. Callypsoby stejně měla vyrazit mimo les. Je už celkem velká, aby se učila lovit, stopovat a tak... Pohlédl jsem na mlčící vlče. "Stejně se půjdeme projít mimo les pokud Callypso nejsi unavená, " prohodil jsem k malé a usmál se na ni. Očividně jsem měl rád obě, ale ke Callypso jsem měl blíž.