Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Plácl jsem Mýval do zad křídlem, takže padla obličejem napřed do písku, načež já nevydržel hrát naštvaného a rozřehtal jsem se smíchy, až mě bolelo břicho. Mýval mě naopak počastovala barevnými nadávkami, za které by se nemusel stydět žádný buran. Nechal jsem ji, ať se ve vodě trochu umyje a mezitím jsem oskenoval okolí. Od řeky se vynořila jakási vlčice s ošklivou jizvou na obličeji. Teda, sakra. Já ji měl vlastně taky. Trochu jsem se za tu myšlenku zastyděl, což bylo divný, protože urážet ostatní kvůli jejich zevnějšku byla moje specialita, ale tak nějak to nefungovalo když jsem byl z části taky ohyzdný. Teda vlastně ne! Já byl perfektní, i s jizvou. Vlastně jsem byl ještě víc hot. "Hej! Hej hej! Hej ty! Tyyy!" Vyjekl jsem a rozklusal se k vlčici, která svou barvou částečně splývala s pískem. Zabrzdil jsem těsně před ní, k mému zděšení jsem byl o něco málo menší než ona, ale vlastně jsem byl na takové věci zvyklý. Nechal jsem křídla částečně rozevřená, abych aspoň něčím působil větší. "Čau."

//Roh hojnosti přes Palouk

Letěl jsem tak dlouho, až se pode mnou objevila nekonečná modrá. To mě trochu vyděsilo a raději jsem se otočil a přistál zpět na pevnině. Nechtěl jsem opustit Gallireu, navíc kdo mi mohl zaručit že za tou velkou modrou louží něco je? Věnoval jsem vodě nepěkný pohled a pak už složil křídla k tělu, což probudilo mého věrného mývala. Mýval sklouzla z mých zad a věnovala mi rozčtěrněný pohled. "Já jen nechápu, že musíš pořád před něčím utíkat!" Zamračil jsem se, protože co jí do toho bylo? Tedy, ano, měla mě chránit, ale já nedělal nic nebezpečného! Zatím. Jemně jsem do ní žďuchl tlapkou. "Nekecej do toho. Nic o mezivlčích vztazích nevíš," připomněl jsem jí a zakroutil očima, když se urazila a otočila se ke mně zády. Fajn. Už ani Mýval se mnou nechtěla trávit čas.

//Asgaar přes Středozemku

Cesta ubíhala rychleji když jsem byl ve vzduchu. Jen jsem nebyl na létání ještě moc zvyklý, a tak mě každý proud větru vyvedl z rovnováhy a různě si se mnou pohrával. Nevadilo mi to, neměl jsem přesný cíl své cesty. Prostě jsem jen nechtěl být v Asgaaru, protože Asgaar byl Wylan a Wylan už nebyl. Ne? Nebo ano? Měl jsem z toho v hlavě jeden velký zmatek. Alespoň, že Mýval mi odpustila ten šílený úprk a nyní spala na mých zádech, očividně beze strachu z turbulencí. Alespoň někdo stál po mém boku ať se dělo cokoliv. Trochu jsem se nad tím pousmál a máchl křídly o něco silněji, čímž jsem nabral rychlost. Vítr mi čechral srst a bylo mi zase trochu líp, nahoře mezi ptáky.

//Mušličková pláž přes Magický palouk

//Úkryt

Vyběhl jsem z úkrytu téměř bez dechu. Netušil jsem, jestli mě Wylan sleduje, ale nechtěl jsem s ním mluvit. Nechtěl jsem slyšet jeho část věci, protože já měl přece vždycky pravdu a měl jsem to tušit, že když se mi smůla lepila na paty celý život, tak moje štěstí nemohlo být věčné. Před úkrytem na mě čekala Mýval, která se zatvářila nanejvýš zmateně když jsem ji čapl za zátylek a jaksi nemotorně ji hodil na svá záda, načež jsem máchl křídly a vznesl se nad stromy. Zlomil jsem u toho pár větví, protože vzlétat v hvozdu s tak masivním rozpětím bylo téměř nemožné, ale mně bylo jedno, zda si někde protrhnu blány na křídlech. Prostě jsem chtěl být pryč, nepolapitelný. A to jsem byl jedině ve vzduchu. Popotáhl jsem a do tlapky si utřel mokrá očka.
Tak nějak jsem se zapřísáhl že pokud v tom budu slovo já, už sem ani nepáchnu.

//Roh hojnosti přes Středozemku

603

Měl jsem chuť na Josefa vyprsknout, aby nebyl tak chytrej, ale než jsem to stihnul, Wylan mě táhl pryč. Protože ho poslouchal. Protože si myslel, že svět se teď točí kolem těch prcků. Se zavrčením jsem se hnědému vytrhl ze zubů a postavil se naproti němu. Na svou výšku jsem vypadal celkem děsivě, jako taková ta sto let stará čivava co cení zuby a jedno oko jí padá z důlku.
Přimhouřil jsem na něj oči a propaloval ho zeleným pohledem. "Já se na vás vybodnul? Ne, Wylane, to ty jsi se vybodnul na nás! Na mě a na tebe," ohradil jsem se a frustrovaně máchl křídly. Copak to neviděl? Copak jsem byl jediný kdo viděl tu trhlinu. "Varoval jsem vás před přicházejícím sněhem, chtěl jsem tě dostat do bezpečí, ale ty ses ke mně otočil zády. Jen tak! Po tom všem stačilo pár minut a Josef byl celej tvůj svět, ne já. Je mi jasný, kdo je tvoje priorita teď," odfrkl jsem si a vrhl nenávistný pohled za jeho rameno, tam, kde odpočívala vlčata. V těle jsem měl vůči nim tolik zášti, že mě dusila.
Zavrtěl jsem hlavou, možná ve snaze si ji trochu pročistit, možná nad tím, co se děje - nad námi. Otočil jsem se k východu a pevně u toho stiskl víčka, aby mi z očí nevytekla jedna jediná slza. "Třeba tu s nima pojdi," vyprskl jsem, protože když bylo nejhůř, vždycky jsem se vracel ke svým kořenům.

//Asgaar

602

S vykulenými očky jsem na ně mrkal, zatímco Josef bránil to druhé vlče, které vyspávalo. Z nějakého iracionálního důvodu jsem začal být naštvaný, že spí, proč by spala, však spánek je overrated. Jenže pak jsem si uvědomil, že já jsem posledních pár dnů taky prospal. To už bylo moc pokrytecký i na mě, a tak jsem nic neříkal a nechal vztek bublat pod povrchem. Stejnak jsem na něj neměl právo a byla to žárlivost v převleku. Žárlivost, protože Wylan se tu vybavoval s prcky a já byl bůh ví kde a jeho to určitě vůbec nezajímalo. Jeho svět teď byl Josef a Lorna, ne já.
Uvědomil jsem si, že už jsem ticho moc dlouho. Odkašlal jsem si a složil si křídla k tělu, abych zabíral méně místa a pokud možno se cítil míň pod tlakem. Nepomohlo to. "Um, no... aspoň si zvykne a prospí všechen hluk?" Netušil jsem, kde se to ve mně bralo, že jsem ještě ani jednou neprotestoval proti existenci těch malejch příšer, ale! Teď jsem alespoň mohl říct hele, vidíš to, já se snažím! Snažím se! Protože jsem fakt moc chtěl být s Wylanem. Vlčata byla jen... problém. A problémy se daly odstranit. Časem. Jojo. "Kde jsi byl?" To už znělo trochu jako že ho z něčeho osočuju, ale doufal jsem, že starostlivý výraz ve tváři to vynahradí.

601

//Asgaar

Tak nějak jsem za tu dobu zapomněl, že to tu klouže. Po pěti krocích mi podjela tlapka a já se neladně zřítil k zemi a udělal pár kotrmelců než mě zastavila zeď jeskyně, o kterou jsem hlavou dolů zůstal opřený a přes obličej mi ležel můj ocas. "Krucinál, himl hergot laudón donrvetr!" Zaklel jsem a neohrabaně se začal přetáčet, abych se zase mohl postavit na všechny čtyři. Desetkrát jsem se u toho zamotal do křídel a pětkrát ještě uklouznul než jsem to zvládl. Vydal jsem ze sebe vítězoslavné ha! Načež jsem zjistil, že stojím čelem ke zdi. Rychle jsem se otočil, celý rozcuchaný, zimní srst ze mě ještě lítala všemi směry - ale co. Já se dokázal soustředit jen na fakt, že je tu Wylan, panebožeWylanjedomapanebože, a spolu s ním ne jedno, ale dvě vlčata. Napadlo mě, že bych se prostě beze slov vypařil a třeba by si nikdo nevšiml, že jsem tu byl, ale... no. Ten příchod nebyl moc slavný. A tak jsem na ně prostě zůstal civět. Střídavě jsem pohled přenášel mezi Wylanem, Josefem a vlčetem číslo 2.

Byl jsem z toho všeho příšerně unavený. Nejspíš za to mohlo to nekonečné cestování, náhlý růst křídel, znovushledání s Wylanem a naše následné odloučení. Není divu, že jsem potřeboval šlofíka. Ten byl fajn, až na to, že jsem se probudil celý zpocený a bylo mi horko. To už bude začínat léto? Tak to je můj konec. Opět jsem přemýšlel, proč zrovna já jsem se ze severních smeček přesunul až sem.
Zavrtěl jsem nad tím hlavou a s dlouhým zívnutím se pořádně protáhl, načež jsem se vyhoupl do pozicé přímo a chvíli stál - to než se mi po dlouhém spánku přestala motat hlava. Zajímalo mě, jestli už se Wylan vrátil do lesa, a jestli byl v pořádku. Navzdory všemu mi na něm záleželo. Vždyť jsem ho měl rád, tak ještě aby ne! Nejjednodušší bude začít hledat v úkrytu, rozhodl jsem se a línými kroky se vydal přesně tím směrem.

//Siccumky

Sionn nevypadal úplně fresh, ale radši jsem to nekomentoval. Naposled, co jsem něco komentoval, jsem dostal přes držku, takže... jsem si to nechtěl zopakovat tak brzo. Jen jsem neurčitě přikývl a nechal ho, ať žije v deziluzi. Mně zase stačilo ujištění, že v lese nebezpečí nehrozí, a tak jsme si oba mohli žít svou vlastní pohádku.
Zajímalo ho, co jsme si s Alastorem udělali. Trochu jsem znejistěl, ale vyhýbat se odpovědi asi nebyl dobrý nápad. Takže jsem to udělal, ale šikovně. "Dlouhá historie plná hádek a výčitek. Někdy ten pohár musel přetýct, a víš jak, občas nevim, kdy držet jazyk za zuby," přiznal jsem se. Hodit všechnu vinu na Alastora by bylo snadné, ale mně se něco předstíralo líp, když na tom bylo alespoň zrnko pravdy. "Takže jsem mluvil a mluvil a.... pak jsem nemluvil," uchechtl jsem se. Alespoň jsem se mohl chlubit tím, že neřeším věci násilím, no.
Pohotově jsem Sionna křídlem obejmul a pokrčil rameny. "Já sice nikdy nevim, co říct, ale stěžovat si můžeš vždycky," pobídl jsem ho a spokojeně se zazubil. "V tyhle smečce seš nejlepší. Ne, počkej - nejlepší po Wylanovi. Ne, ne, počkej. Nejdřív jsem já, pak je Wylan a pak jseš ty. To je pořád top 3. Ale možná bych před tebe dosadil ještě Mýval, i když to teoreticky není vlk, ale mýval,..." A pusa už mi zase jela nonstop.
Překvapeně jsem střihl ušima, ale nijak jsem to nekomentoval. V rodinných vztazích jsem se nevyznal a moje rodiny byla až moc velká na to, abych měl přehled. Sionn by mohl být můj bratranec přes pravé zlomené vymknuté koleno a mně by to bylo šuma fuk. Nebyl to blbec a to bylo to jediné, na čem záleželo. Rowena byla moje sestra a byla to čůza. A když už mluvím o Roweně - Sionnova otázka mě trochu překvapila, i když asi neměla. "Hmmm, mně vlastně nikdy nic neudělala," přiznal jsem, "ale je to moje sestra a vim, jaká je. Je mi jasný, že chce všeho a všech jenom využít, takže od tý doby, co mám Wylana, není moc fajn pocit mít ji kolem," vysvětlil jsem a zatvářil se pěkně kysele. "Celá tahle šaškárna začala, protože se rozbrečela jako malá holka a Wylan místo toho, aby uznal, že to je jen divadlo, tak jí pomalu padnul přímo do náruče," zavrčel jsem. Nemohl jsem říct, že bych Rowenu neměl rád - to bylo moc silné slovo, ale rozhodně jsem k ní nechoval žádné velké sympatie. Podrážděně jsem máchl křídly a zavrtěl hlavou. "Dávej si na ní pozor. Dneska pomůže s lovem a zítra ti sebere práva a bude tady tomu vládnout," zašklebil jsem se. Kdyby tady tomu vládla ona, sbalil bych sebe, Mýval a šel za Crowleym.

Loterie 25 (3/5)

Problémky Sionna a jeho bratra se docela lišily od problémů mě a Alastora. Ani jeden z nás toho druhého neohrožoval, ne v tom smyslu, že bych Alastorovi kradl nějakou pozici v hierarchii. U nás byly problémy zakořeněny mnohem hlouběji a přehrada se konečně přetrhla když nás potkala Tasa. Nad tou vzpomínkou mi přejel mráz po zádech a raději jsem nic neříkal, jen jsem se na Sionna soucitně zazubil.
Všechno jsem to na něj vycrhlil a on najednou vypadal nějak... jinak. Zmateně jsem natočil hlavu do strany a chvíli ho pozoroval, ale zrak mě nešálil. Sionnoi ztvrdla tvář a vypadal trochu jako socha, co tyčela uprostřed lesa. "Je ti dobře?" Vyhrkl jsem, protože když jsem něco špatnýho sněd, taky jsem se radši chvíli nehejbal, abych to náhodou na někoho nevrhnul. Jména harému vlčic, který si Crowley přivlastnil, z toho chudáka vysála všechen život.
Podezření, že za jeho momentální rozpoložení můžu já, jsem ale nabral až když mě varoval před Crowleym. Trochu jsem se zamračil, neb Crowley nebyl nic míň než cool a měl jsem ho fakt rád. To, že Asgaar neměl v lásce jsem dokázal pochopit, vzhledem k jeho nenávisti vůči mé sestře. Ale trochu mě vyděsily ty řeči o napadení lesa. "No, tak ještě, že máme takový sílný vlky, viď?" Protože já jsem byl v boji tak trochu k ničemu a nebál jsem se přiznat, že bych se schoval v úkrytu a celou tu šaškárnu přečkal. Zavrtěl jsem hlavou, abych z ní tu představu dostal. "Určitě to bude v pohodě. S Crowleym jsem mluvil a řek bych, že si prostě chce žít vlastním životem tam na severu," podotkl jsem a pokrčil rameny. Byl jsem v tomhle dost neutrální - Sionn mi nevadil a Crowley byl fajn, a tak jsem se pro jednou vyskytl na neutrální ploše.
Cože? Několikrát jsem zamrkal, abych zahnal překvapení. "Aha," vypustil jsem, spíš abych získal víc času na rozmyšlenou. Takže Crowley byl vnoučetem Arcanuse a Sionnovým synovcem. Zamotaná to rodina, která mě ale stejně nepřesvědčila o tom, že by byl vlk s lebkou na čele špatný. Koneckonců já neměl co říkat o černých ovcích. "Teda, Sionne, fakt je mi tě líto," podotkl jsem nakonec. Byla to pravda. "Nic si z toho nedělej, rodina je stejně jenom název. Wylan je moje rodina a nemá stejnou krev, a je to tak lepší než s Rowenou nebo Alastorem," odtušil jsem a pokrčil rameny. "Můžu bejt tvůj náhradní brácha jestli chceš, už teď seš lepší než Al," zašklebil jsem se.

Loterie 24 (2/5)

Leden 6/10 - Juniper

Juniper tu ještě nic podivného nezažila, což mě vedlo k podezření, že tu nemůže být dlouze. Pobaveně a soucitně jsem jí poplácal tlapkou po zádech. "Neboj, na všechny přijde řada. Nejlíp když se ti to nejmíň hodí nebo to nejmíň čekáš," ušklíbl jsem se. Pro mě ty podivné věci nebyly žádnou katastrofou. Dokázal jsem se snadno přizpůsobit všem šílenostem, takže život na Galliree pro mě vlastně byl ohromná zábava. Až na ta padající vlčata, to bych si radši nezopakoval. "Zataženo, občas vlčata," doplnil jsem a pobaveně se rozesmál.
Naparoval jsem se hrdě jako páv prohlížel si svá křídla spolu s Juniper. Ještě jsem si na ně tak úplně nezvykl, a každý jejich záhyb mi přišel nový a hodný průzkumu. Nejdřív jsem ale musel chudáka vlčici přesměrovat na správnou vlnu, protože lovit Mýval? Tak to určitě! "Ne! Ne, to se neloví, to je... jako kámoš, ale menší a jinej druh," vysvětlil jsem to, "říkají si lesní strážci a pomáhaj ti, když to potřebuješ."
Odfrkl jsem si a zavrtěl nad jejím komentářem hlavou. Ona se prostě nevyznala v tom, co je dobrý. "Ale co? Však je to naprosto originální a stručný! Nikoho nezmateš. Aspoň to není bobr co se jmenuje Mýval!"

Loterie 20 (3/5)

Gallirea byla fakt divná země. Kdybych se tady nenarodil a nebyl na to všechno zvyklý, nejspíš bych jako nově příchozí vzal při první podivné příležitosti tlapky na ramena. Ale... vlastně jsem to tu měl docela rád. Když už se Sionnovi podařilo mě uklidnit, nemohl jsem popřít, že život tady nebyl tak špatný. Pokud jste neměli bratra, který lačnil po vaší krvi - tak jako já a Sionn. "Ha, asi nebyl tak fajnovej jak ty," odtušil jsem, protože to bylo jediný vysvětlení, co jsem měl. V politice jsem se úplně nevyznal.
Dvě vlčice, ano. Usilovně jsem se zamyslel. Mýval mi přeci jejich jména řekla, jak to sakra bylo... "No... Byla tam Lilie, nebo něco takovýho, možná Lilac? Ale ta nepatřila sem. A pak... Sinéad! Jo, tu jsem vlastně potkal na lovu. A Isk...něco. Iskněco," pověděl jsem mu. To bylo vlastně celé složení Ageronské smečky, které mi Crowley prozradil.
Nadšeně jsem přešlapoval na místě, plný energie, kterou jsem neměl do čeho vložit. Byl jsem nadšený, že můžu někomu sdělit všechny drby. "Jo! Teda, ne v nich, ale prošel jsem kolem a trochu to vočíhnul," upřesnil jsem, aby si Sionn nemyslel, že se promenáduju na území cizích smeček. Poslední co jsem chtěl bylo dostat vynadáno. Naštěstí vlk nic takového neplánoval, a já nadšeně zavrtěl ocasem, když se začal vyptávat. "No, takže, o tý smečce vedle nás samozřejmě víš, k tomu asi není co dodat... A pak je smečka v tom lese plném mechu úplně na severu, tam jsem byl chvíli členem. Jsou hodní - až moc, řek bych," uchechtl jsem se, "no a na severu je taky ta Crowleyho smečka. Dřív to tam vedl Falion, v horách a v tom lese pod nima. Bůh ví, jaká smečka to bude, ale Crowley je číslo a je boží," zazubil jsem se. Crowley občas vypadal, že jede na stejným matroši, co já, a tak jsem ho měl rád. "Přes Galtavar od nich je smečka v Cedrovém lese, necítil jsem tam moc odlišných pachů. Asi nějaká rodinka co nestála o jinou smečku." Vůbec jsem netušil, že mluvím o smečce, která patří Sionnově neslavnému bratrovi. "Pak je smečka na jihu u može, jsou tam buky. Tam bych si dával pozor. Um, cítil jsem tam jednu vlčici, která mě jako vlče chtěla zabít," přiznal jsem a raději nad tím rychle zavrtěl hlavou. Byla to nebezpečná smečka, tečka. "Dál na jihu je i smečka ve Vrbovém lese, taky jsem tam necítil moc odlišných pachů, takže další rodinka," uvažoval jsem, "no a Sarumenská smečka, tu znáš, myslím." A to byly všechny smečky, které jsem stihl projít.
Překvapeně jsem na Sionna vyvalil oči, když z něj vypadlo slovo bratr a Crowley v jedné větě. Musel jsem si to trochu přeskládat v hlavě, a nakonec jsem měl dva možné výsledky. "Neříkej, že je Crowley taky tvůj bratr?! Nebo je to syn toho druhýho?" Zalapal jsem po dechu. Ani jedna z těhle dvou možností by mě v životě nenapadla.

Loterie 19 (2/5)

Leden 5/10 - Juniper

Byla to Juniper a zářila jako sluníčko, a myslela si, že jsem cool. Splňovala všechny požadavky k tomu, abych ji automaticky měl aspoň trochu rád. Pobaveně jsem se rozesmál a zavrtěl hlavou. "No jako, normální je tu spousta nenormálních věcí, jako třeba teleportace, různý nereálný vobludy, křídla, kovový hnáty, lebka místo hlavy," zamyslel jsem se, ale nemohl jsem si vzpomenout na nic jiného, a tak jsem pokrčil rameny. "Ale vlče padající z nebe jsem viděl poprvý," zazubil jsem se, což mělo být uklidňující gesto, ale možná jsem trochu působil jako blázen.
Hrdě jsem vypjal hruď a pokýval hlavou. "Přesně tak! Máš úplnou pravdu, Juniper," odsouhlasil jsem a slavnostně roztáhl křídla do celé jejich délky. Kupodivu na nich nebyla jediná trhlina, a to jsem se víc než často prodíral i tím nejužším porostem. S Mýval na zádech to bylo ještě složitější a... zalapl jsem po dechu. "Jo! A ještě jsou tu normální zvířata, co doprovází vlky a mluví. Já mám mývala co se jmenuje Mýval."

Loterie 15 (3/5)

Celý jsem to odvyprávěl na jeden nádech a pak zhluboka oddechoval. Konečně na mě trochu dopadla vážnost všech těch zážitků, a na Sionnova slova jsem jen nejistě přikývl. Proč jsem nemoh občas vést spořádaný život? Raději jsem ze sebe zklepal všechny ty nepříjemné pocity. Šlo mi to docela snadno, v pohřbívání emocí jsem byl něco jako mistr. "Jo, vlastně jo. Už jsem se sem chtěl vrátit asi před měsícem, ale furt mi do toho něco lezlo," zakroutil jsem očima. Nejdřív Alastor, pak jsem tady chvíli byl a teleportoval se fuč, pak Wylan a vlče... Achjo.
Překvapeně jsem zamrkal. Co co cože? Natočil jsem hlavu zvědavě do strany. To mi byly novinky. "Já ani nevěděl, že máš bratra," vypadlo ze mě místo abych ho začal litovat nebo tak. Mně lítost taky nikdy nepomohla, takže jsem automaticky přepokládal, že se můžu ke všem chovat jako buran a nic se nestane. Trochu jsem znejistěl, když Alastora v podstatě navěky vyhnal z území, ale... hm. On mi ublížil a zasloužil si to. Nemohl jsem vyměknout jenom proto, že mým partnerem byl někdo jako Wylan.
Wylan. Měl jsem kvůli němu pocit, že už nejsem žádaný nikde, ale Sionn mě ujišťoval o opaku. No, aspoň sebou neměl žádné vlče, za kterým by se vydal raději než za mnou. "Dík. Ty taky nejseš nějak špatnej, fakt," zazubil jsem se. "Ale zjistil jsem, že se z Asgaaru odsunula spousta vlků. Eeem, Crowley a nějaký dvě vlčice. Dokonce jsem i viděl, kde maj smečku," oznámil jsem to, co jsem na svých cestách zjistil. "A vůbec, těch smeček je nějak moc. Všechny jsem je vobešel a chudáci tuláci za chvíli nebudou mít co žrát," uchechtl jsem se. Alespoň k něčemu mi ty drby byly - mohl jsem o všem Sionna informovat, páč jsem pochyboval, že bro někdy z lesa odejde aspoň na procházku

Loterie 14 (2/5)

Leden 4/10 - Juniper

Přikývl jsem. Život a Smrt byli v týhle zemi odpovědí doslova na všechno, i když jsem z toho žádnou ohromnou radost neměl. Vlastně byla docela otrapa za nima chodit, jeden vás chtěl sežrat a ten druhej si vás chtěl nechat. No, nebyly to úplně příjemný zkušenosti, ale raději jsem to vlčici nevyprávěl. "Jsem Sirius, mimochodem," představil jsem se místo toho.
Zeptala se mě na mé hrdinské činny. Sakra. "Eeeeeeh, hrdinskýho? Nooo, jo, určitě," přitakal jsem a rázně u toho pokyvoval hlavou. "Tak třeba... no... zachránil jsem vlče, které padalo z nebe!" To sice bylo až poté, co mi ta křídla narostla, ale, meh, koho zajímaly detaily? Hrdě jsem vypjal hruď. Musel to být docela komický výraz, vzhledem k mojí výšce, s níž jsem většině vlků nedosahoval ani po bradu, a to ani těm menším. Ale křídla, ta mi to vynahrazovala. "Letěl hróoooozně rychle a řítil se k zemi, ale já tam byl, a skočil jsem přímo pod něj aby se nerozplác jako placka! Bum, prásk, válely jsme se po zemi několik set... eh, několik desítek metrů a pfffsh! Zachránil jsem ho."