Příspěvky uživatele

Už se v té malé hlavě začalo formovat to, že chápala dva stavy. Ten první, složitější, byl ve chvíli, kdy se brodila mořem chlupů, mlátila se s dalšími neobratnými lachtany, myslela jen na jednu věc, kterou bylo jídlo, nechápala, co za zvuky se to okolo ní děje a postupně i registrovala barvy a jakési tvary. Tedy, zatím převážně dva tvary, jeden sotva poznávala, ztrácel se v té tmavé barvě, ale za to ho cítila. Druhý byl jasnější a vydával hlubší zvuky. To přemýšlení v tomhle stavu bolelo.
Druhý stav byl snadnější. Vůbec se nemusela snažit. Tělo leželo jako padlá brambora v teple, mozek si hopsal v úplně jiném světě. Byla v něm stejně hloupá a neobratná, ale nemusela se vůbec snažit. Dokonce to ani nemohla ovládat. Prostě si jen tak chrápala a viděla už trochu jasnější obrázky.
Jenže k čemu jasnější obrázek, když neměla ponětí, kde se nachází? Všude okolo ní bylo šero, pod sebou měla tu teplou a chlupatou věc, která byla zatím jediným světem.
Otevřela tlamu, že by dala všem najevo, že tam je a potřebuje nějakou pozornost a ujasnění, co se zrovna okolo děje, ale na tu její krátkou sirénu vůbec nikdo nereagoval. Ozval se ten zvuk jen vzdáleněji a trochu tišeji. Že by jí někdo odpovídal? Myslet si to mohla, protože pojem ozvěny ještě neznala. Odpověděla té věci a ta zase řekla to stejné, co ona. Sklapla, vybavovat se s tou věcí asi nemělo smysl.
Kdyby se mělo řešit jenom to, co ona vnímala a chápala, bylo by to úplně bezcenné a nepochopitelné, protože si ani nemohla domýšlet, co se děje. Neznala nic kromě spánku, jídla a plazení. Tak jo, už nějaké ty tvary a možná by dokázala podle pachu poznat něco, co se nacházelo nejčastěji okolo, ale tohle se nedalo přirovnat pořádně k ničemu z toho ne moc dlouhého seznamu.
Pro pochopení je tak nudný přepis celé té věci, která se udála ve snu – pojem sen taky neznala, takže tak.
Ve snu byla sama, ležela na jedné z kožešin, která už nebyla potříštěná matčinou krví, na čemž měla podíl své viny. Bylo to však nutné, aby tu mohla prudit, takže se holt stalo. Spala i ve svém snu, nebo minimálně ležela a nedokázala moc pobrat, jak se okolo ní motalo stvoření ne závratné velikosti, ale větší jak ona sama. „Tak maličké,“ opěvovalo ji nasládlým hlasem, který se nasadí jen ve chvíli, kdy vidíte něco strašně malého a roztomilého, nechápete, co s tím, ale nejraději byste to láskou rozmačkali. Proč se ve všech budí násilí z roztomilosti těžko říct.
Tahle věc, která už musela jí podobných vidět tunu, ale stejně si nemohlo pomoct a muselo se nad ní rozplývat, tu pro určitý druh násilí bylo. „Však je ještě ani nepoužíváš, ne?“ zeptalo se brambory, která jen pohnula hlavou, která hned padla na zem, protože ještě neměla sílu ji pořádně držet. A přišla nová a dost hnusná emoce – bolest. Nebo to byl pocit? To je jedno, bylo to příšerný. Jako by jí někdo zazvonil na hlavu. „Aha, to ti stejně moc dlouho nevydrží,“ mlasklo si stvoření zoufale, když z ní dostalo první zub.

//mušle a kytky plsky?

1

Všechno bylo schované za hustou mlhou. V okolí něco halasilo, ozývalo se v dunění, které nedávalo smysl, občas přišel divný ledový závan, jindy se opřelo chlupaté teplo, někdy se o tělo opřel drobný drápek prodírající se blíže k jedinému cíli, který zaujímal maličký mozeček.
Někde v tom malém mozečku byla ještě potřeba zjistit, co se sakra děje okolo, kdo se furt otírá, kdo furt strká a odtrhává od mléka. A proč najednou pod břichem necítí zem. Na to se pokusila i zeptat spuštěním poplašné sirény, protože slova ještě nebylo možné pořádně zformulovat. A pak zase teplo, zase nějaké to dunění, které znělo stejně nesrozumitelně, ale zároveň srozumitelněji než ta její siréna, kdy se ptala, kam ji to berou, že chce být zase tam, kde byla.
Čenich, který moc dobře věděl, že má hledat mléko, že to je fajn, se zabořil do něčeho chlupatého. U toho obvykle bylo mléko, ale tohle místo smrdělo nějak jinak. Někde to tu bude, zformovala se v té černé hlavě pořádná myšlenka. Teď musela jen zapřáhnout zrovna tak černé ploutve. Zapřáhla je, mávala jimi po teplém kožichu, ale sunula se někam do kompletního neznáma, protože v téhle srsti nenajde jídlo. Však to už jakou dobu bylo mrtvé a mělo ji to jen chránit před zimou.