Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poslouchala povídání maminky, pak zase tatínka. Tě kala očima z jednoho má druhého a měla v hlavě trochu zmatek. Takže veverka se dá chytit, ale jen když je na zemi. Velká zvěř se lépe loví ve více vlcích. Jako jo, to dává smysl. Ale proč by se tatínek chlubil, že to zvládne sám? Stejně si tak trochu myslela, že táta zvládne úplně sám ulovit velký zvíře. Jen nechtěl maminku nějak moc trápit tím, že by se dohadovali, tak jí dal za pravdu.
Vypadalo to, že jsou rodiče v pohodě, i přes malé škádlení. Usmívala se pro sebe a stočila ouška na Rea, který vyprávěl, že Sigy veverky ulovil. Stejně bych řekla, že na holuba nic nemá, oblízla se mlsně a podívala se nad sebe, jestli jim zase nějaký nespadne k nohám. Maminka jim ještě dávala různé rady a moudra ohledně lovení. Když o tom takhle mluvila, tak to byla lékem i zábava. A když najednou držela v tlapce myšku, Ciri nadchlo, že ji takhle jednoduše vystopovala. To bylo mnohem lepší, než zvířata lovit. Její bráška se ještě ujišťoval, jestli zajíce můžou lovit také sami. Byla to dobrá otázka, protože ho zatím lovila pouze s někým.
Po pochvale, že jsou inteligentní byla naprosto šťastná. Usmívala se a poslouchala tátu, jak vykresluje, že půjdou společně na ten společný lov, který tu párkrát padl jen jako zmínka a určitě se jim povede něco ulovit. Ona by byla teda raději, kdyby jim to našla a ostatní by lovili, ale i tak se docela těšila. A tentokrát to ani nepředstírala.

Přišlo jí, že si nikdo nevšiml, jak se jí do lovu nechce. Dokud to však byla taková procházka, tak se jí to i líbilo. Obdivovala krásu cedrů, stále se jich nemohla nabažit. Poslouchala maminku, jak jim říkala, že se večeří, obědem i snídaní může stát skoro cokoliv. Jenže najednou táta vykřikl něco o večeři a díval se do korun stromů. Lekla se a rychle se tím směrem podívala, jenže nikde nic neviděla. Že by další holub? Mlsně se oblízla a podívala se na Reonyse, jestli něco vidí. Bráška se však tvářil všelijak, takže asi taky nic neviděl. Docela zapomněla, že se na lov vlastně netěšila, tohle bylo totiž hodně zajímavé.
Šli kousek dál a ona se pozorně dívala do korun stromů, jestli uvidí toho holuba. Jenže maminka natáhla tlapku a prohlásila něco o nějaké veverce. To moc jako holub neznělo, tak se podívala pozorně, aby věděla, co to je ona veverka zač. Vysoko, převysoko viděla malého chundelatého tvorečka, který se na ně díval korálkovýma očkama. Vypadal hodně rychle a obratně, až si říkala, že ani na zemi by neměli šanci. Pak maminka prohlásila, že jim tatínek ukáže, jak se loví. Ocásek se jí zrychlil, moc se těšila, jak jim to tatínek předvede. Jenže on začal vyprávět, jak je maminka na lovení malých veverek lepší. Úsměv jí splaskl jako bublina a zamyšleně se posadila. Jak bylo možné, že její tatínek, který umí všechno na světě, se nechce předvést v lovu veverky. Znamenalo to snad, že veverky jsou pod jeho úroveň a mnohem lepší byla ta vysoká, kterou si pořád představovala vysokou jako stromy? Jenže kdyby to tak bylo, proč by do toho chtěl uvrtat maminku? Přece nebyla něco míň, když byla drobnější a měla lepší dispozice k tomu lovit menší zvířata. Sice se to táta snažil nějak vysvětlit, ale to už dávno neposlouchala. Ona se ztratila ve svých úvahách, proč tak moc nechce lovit veverku. Věděla, že nemá rád ryby, i když byly moc dobré, ale veverky? Z úvah ji vytrhl až Reonys, když prohlásil, že by rád viděl v lovící akci oba jejich rodiče. S tím naprosto souhlasila, i když by raději viděla tátu, protože s maminkou už lovila. Tak se na něho obrátila. "Přece by ti taková malá veverka neutekla? Však jsi silný, takže ji nechytíš mrštností, ale silou přece," prohlásila trochu naivně a kroutila u toho hlavou. Možná si i trochu pomlaskávala. Stále jí moc nedocházelo, jak ten lov funguje a kdo na něj má lepší dispozice a kdo ne.

Reonys měl pravdu. Rodiče určitě budou vědět, jak to je s těmi vlčími bohy a nadpřirozenými bytostmi. Když jí tatínek pověděl tolik informací o Životu, tak by snad mohl znát i Vlčíška. Jestli však znal i jejich rodinné vztahy, to už s jistotou tvrdit nemohla. "Přesně tak, taky si to myslím, " dodala nakonec, aby potvrdila jeho slova i něčím jiným než kýváním hlavy.
O jejich bratrovi se dal nechtěla bavit, akorát jí to všechno způsobovalo nepříjemné pocity. Raději se zaměřila na absenci jejich sestřičky. Vlastně nakonec by bylo nejlepší, kdyby čekala v Asgaaru, protože by bylo o ní postaráno a oni by si ji jen vyzvedli. A mohli bychom pozdravit dědu. A strýčka. Aaa třeba by tam byl i Crowley a vysvětlil nám, proč nešel s námi. Pořád byla nerozhodná, co se týkalo jejich bratra. "Až takhle do detailu nevím, ale myslím, že jo. Tam se táta příšerně naštval a zase šel. Ale přesně to nevím. Možná to zjistíme, když se tam půjdeme společně podívat. Přeci jen, mohla někde být s aby nebyla ztracená a sama, tak se vrátila a rodiče už tam znovu nešli, když tam nebyla nna začátku," snažila se nějak vyjádřit svou myšlenku, jak by to udělala ona. A jelikož byli stejné krve, tak to mohla Vivi udělat stejně.
Maminka ji odpověděla, že vyhráli všichni. Což bylo fajn a spravedlivé. Nakonec všem věnovala pomazlení a pusu, jako odměnu. Ciri se to moc líbilo, zamávala ocáskem a udělala stejné kolečko se stejnými prvky. Takže všichni od ní dostali pomazlení a pusu na čumák. Doufala že se nebude maminka moc zlobit, že to po ní zopakovala.
Jenže pak navrhla, že by mohli jít lovit vysokou zvěř. Ciri trochu zmrzl úsměv na tváři, protože na takový úkol se necítila. Věděla jaký problém měla se zajícem, navíc byla to spousta práce. Ale když viděla, jak se na to těší tatínek, maminka i Reo, tak se začala tvářit že se těší taky. Ve skutečnosti si však přála, aby už to bylo za nimi a ona si mohla jít dělat věci, které ji bavily víc.

Slyšela, jak maminka pokárala tatínka, že se jejich domov jmenuje jen Cedrový les a ne Etneyho Cedrový les. Jenže Ciri se moc líbilo, když v názvu lesa bylo i jméno táty, dodávalo to lesu jistou noblesu. Prostě bylo patrné už na první poslech, komu les patří a kdo tu bydlí. Stejně budu používat název, co vymyslel táta. Ale raději, aby to maminka neslyšela.
Teď se však s jejím bráškou dívali okolo sebe, aby se pokusili najít vhodné místo. Uculovala se, když Reo prohlásil, že holuba přechytračí a uloví ho společně pro maminku. Moc se na to těšila, protože udělají radost mamince a stráví společně čas. "Tak to bychom jí ho mohli donést jako odměnu, když najdou to místo dřív než my," řekla zamyšleně. Nějak jí nedocházelo, že lov holuba je už pro mistry lovu. Zaujatě poslouchala o Vlčíškovi. "Jéé, ten je hodný. To je třeba příbuzný s panem Životem, o kterém tatínek hodně mluvil. Prý nás za ním vezme. Ale jak jsem pochopila, tak pan Život bydlí na jednom místě celý rok. Takže se ho můžeme třeba zeptat, jestli neví jak to je s Vlčíškem. Jestli tady taky někde bydlí celý rok a rozdává dárečky nebo jestli přijde jen v zimě," rozjela svoji úvahu o vlčích bozích.
Myslela si, že když mu řekne pravdu o jejich bratrovi, tak to Reonyse trochu rozhodí, stejně jako ji. A měla pravdu. On zapojil znovu svůj logický mozek a snažil se hledat nějaká řešení. To se jí na něm líbilo, vždy hledal řešení. Ona se spíš nechala pohltit emocemi, bylo to jednodušší. "No, byl tam za ním táta. Jako taky jsem přemýšlela, že bych za ním šla, v první chvíli. Je to přeci jen rodina. Ale nevím, jsem na něj naštvaná, že se tak zachoval a tím ublížil mamince i tatínkovi. Takže asi nemám zatím dost klidu na to, abych si s ním promluvila. Nejspíš bych byla zlá," řekla tvrdě, ale raději se hned přesměrovala na jeho další otázku. "Hledali jsme ji. Maminka nejdřív hlídala les a my se s tátou prošli až k moři a hledali jsme,' řekla zamyšleně, aby si nemylel, že to byl jen takový výlet nazdařbůh. Teda on asi trochu byl, trávili s tátou čas, ale zároveň mohli prohlásit, že tam Vivi nebyla. "Pak šel táta hledat sám a my s maminkou šly zase jinam. A radost z toho, že jsme se s tebou setkali asi hledání na chviličku zastavila. Ale až se naši postarají o les, tak určitě zase vyrazíme," dodala přesvědčeně.
Přišli k nim rodiče, tak se na ně usmála a tentokrát se krátce potulila s maminkou. Maminka jim dovolila si sem dovést kamarády, když nějaké budou mít. Zamyslela se nad tím, vždyť ona znala jen rodinu. Doufala však, že se to brzy změní. Pak najednou maminka prohlásila, že našla TO místo, které celou dobu všichni hledali. Ciri na něm neviděla nic jiného oproti jiným místům kolem kterých šli, ještě to zkrátka neuměla tak dobře rozhodnout. Ale viděla, že se tu mamince líbí, tak začala nadšeně poskakovat a vrtět ocáskem. Sice táta tolik nadšení neprojevil, nejspíš proto, že maminka mu veškeré jeho nápady zazdila, ale to teď Ciri nějak neřešila. Maminka měla radost = Ciri měla radost. "To bude určitě to správné místo," radovala se, ale pak se najednou zarazila. "Ale když jsme ho našli všichni, tak kdo vyhrál? My všichni nebo jsme všichni prohráli?" Byla to strašně důležitá otázka, takže se přestala radovat a svýma velkýma očima přeskakovala z maminky na tatínka a zpět.

Ještě než se dostali k rodičům, tak si povídali. Reonys souhlasil s jejím podivením, že je zvláštní, že i před něj spadl holub. Mlaskla, jak tomu nerozuměla. Ale mohla věřit, že to bylo prostě kouzlo. S úsměvem se na něj podívala, protože jí přišlo, že když je menší, tak by mohl být o malinko, malilinkato rychlejší, než maminka. Ne že by ji snad vnímala jako starou, to vůbec ne! Ale přišlo ji, že když je někdo menší, tak by mohl být i mrštnější. "Maminka říkala, že se holubi špatně loví. Že ona sama ještě žádnýho neulovila. Ale věřím, že tobě se to povede a pak mě to naučíš a doneseme jí ho," malovala si to růžově.
Naklonila hlavu na stranu, protože nevěděla, o čem to mluví. Jaký Vlčíšek? "A kdo to je Vlčíšek? Říkal to strýček nebo to už pak neřekl?" Když běželi k rodičům, jelikož je hledali, zapsala si za uši, že by se měla zeptat maminky nebo tatínka, kdo to je Vlčíšek. Po pomazlení s tatínkem pozorně napnula uši, protože Reo měl zase dobrý otázky. Do týhle doby o tom nepřemýšlela, ale jak to Reonys zmínil, tak jí to začalo taky zajímat. Že se jedná o cedry, to věděla. Ale název jejich domova, to bylo něco. Věděla, že ho bude pyšně říkat všem, kdo se jí zeptá. Pokývala hlavou, že se bude ke stromům chovat jako v rukavičkách. Pak se otočila na maminku, protože se jich ptala, jestli se jim tady líbí. Kdyby neseděla pod tátou, tak by poskakovala a kývala hlavou jako divá. Jelikož nechtěla opouštět tátovu přítomnost, tak jen kývala hlavou, jako ohromě dospělá holka. "Je to tady moc krásné," řekla, ale ocásku nedokázala říct, aby se zastavil. Takže tatínek měl obouchaný obě přední nohy.
Rozhodla se, že o jejich nepovedeném bratrovi řekne Reovi až pak sama. Protože věděla, jak je tatínek z toho naštvaný a maminka smutná. Tak doufala, že to rodiče nějak přejdou a bude na to mít čas. Protože nechtěla, aby měli nějaké trápení. Taková to byla dobrá duše. Pak se zeptal i na Vivi, o které by taky chtěla něco vědět. Raději zase zakmitala ocáskem, když Reonys řekl nahlas, že jejich rodiče budou alfy, stejně jako dědeček Arcanus. Pyšně se na oba podívala a usmála se na všechny kolem. Chtěla se jít podívat na ten domeček, který tatínek tak vychválil. Maminka však vyhlásila hru, kterou nemohli odmítnout. Teď už odskočila od táty, aby dala najevo svoji radost z celého vývoje. "Tak jo a my to najdeme dřív!" řekla nadšeně a chystala se vyběhnout někam pryč, aniž by věděla kam. Reonys zkusil navrhnout, co by to vůbec mělo být za místo. Zase se musela zastavit, protože zbrklostí nemyslela, co má vlastně hledat. "Nooo, to je docela logický, že by to mělo být vyvýšený místo. Hmmm," zamyslela se, jestli nějaké takové místo neviděla. "Tak taky někam vyběhneme a třeba něco najdeme?" zeptala se, protože okolo sebe nic neviděla a když se nerozběhnou, tak asi nic nenajdou. Vyšla na druhou stranu než rodiče a svěsila trochu ouška. Měla za povinnost mluvit o jejich bratrovi a nechtělo se jí do toho. "No Crowley... Táta je na něj strašně naštvaný, už ho nebere jako rodinu. Rozhodl se, že zůstane v Asgaaru. Maminka říkala, že tam můžeme jít, kdykoliv budeme chtít, ale tátovi se ježí chlupy, kdykoliv se o nich zmíníš," řekla opatrně. Její hlásek se měnil v závislosti na tom o kom mluvila. Když říkala to co táta, tak mluvila naštvaně. Když opakovala to, co říkala máma, tak mluvila smutně. Nemohla si vybrat, jak se k tomu postavit. Naštvanost byla jednodušší, takže zatím byla víc naštvaná.

// VVJ

Reonys byl úžasný posluchač. Dával najevo, že poslouchá a přitom ji nepřerušil, takže mu to všechno hezky povyprávěla. Maminka a tatínek jim mezitím poodešli o větší kus, ale jelikož se už nacházeli na kraji jejich nového domova, tak to nevadilo. Tady se přeci nemohli ztratit, když tu bydleli. Stačilo, aby neoblizovali pochybné kameny a budou v cajku! Pokývala hlavou, že to bylo hodně nepříjemné. "Maminka říkala, že je vzácný a mám si ho nechat. Tak jsem si ho schovala, pak ho najdu a ukážu ti ho," řekla vesele a poslouchala, jak vyprávěl, že i před něj a před tátu spadl holub. Povytáhla překvapením obočí pomalu až do nebe, protože to bylo vážně zvláštní. "Páni, jak je velká šance, že se tohle stane?" dodala udiveně. Musejí se na to pak zeptat maminky nebo tatínka, jestli by jim to nezkusili nějak vysvětlit. "Škoda, že si ho neochutnal, byla to mňamka," oblízla se mlsně při vzpomínce na holuba.
Když se její bráška díval na stromové giganty, všimla si něčeho na jeho krku. Doteď na to nepohlédla, protože držel hlavu dole, ale jak se snažil vidět vrcholy stromů, všimla si toho. "Jůůů, co to máš na krku?" zeptala se zvědavě a čichla k tomu podivnému předmětu. Natolik ji uchvátil, že se na stromy nedívala, i když byly stále stejně impozantní, jako když je viděla poprvé. Stejně jako Reonys i ona zaslechla, že je maminka volá. Její hlas zněl trochu smutně? Neuměla to přesně poznat, ale rozhodně nebyl veselý. Bráška odpověděl i za ní, takže přidala do kroku a brzy se k nim dostali. Reo měl hodně otázek, tak ho nechala, aby se ptal a mezitím se přitulila k tátovi, protože to už dlouho neudělala.

Bylo toho tolik, co měla tahle dušička na srdci. Chtěla povědět tatínkovi, jak s maminkou prošly jiný kousek, než oni dva. Jak se s maminkou předháněly, která dojede dál. Jak jim do cesty spadl holub a jak lovily. Jenže i tatínek a maminka měli ještě spoustu práce s domovem. Tak se rozhodla, že mu to povykládá cestou.
Akorát že rodiče přidali trochu do kroku, protože jejich nový domov je nejspíš hodně potřeboval. Takže šli s Reonysem za nimi. Což nevadilo, mohla mu říct všechno, co zažila. Vůbec jí nedošlo, že se naposledy viděli, když ji oslovil motýlek u strýčkova úkrytu. I její bráška jí chtěl vyprávět, co zažil. Tedy co se naučil. Zavřela tlamičku a poslouchala, ale nějak dál to nerozváděl. Zazubila se a řekla si, že mu pak musí dát prostor, aby nemluvila jen ona.
"No nejdřív jsem potkala motýlka Emanuela, který mě doprovázel, ale pak zmizel. Tatínek říkal, že je na motýlky pozdě, takže jsme usoudili, že byl kouzelný. Vylezla jsem na strom a pak jsme se s tátou vydali tady o jezera až k moři! To je strašně velkáá spousta vody, to by si se divil. Prý tam půjdeme v létě," říkala nadšeně, občas si poskočila a očička jí svítila nadšení. Nadechla se a pak pokračovala dál ve vyprávění. "Pak jsme se vrátili do našeho nového lesa. Má fakt krásný stromy. Oblízla jsem kamínek a normálně se mi k němu přilepil jazyk. No fakt!" Vyplácla na brášku jazyk, aby se podíval, jestli tam má ještě zranění. "No a pak jsme šly s maminkou vás hledat. Lovily jsme zajíce, podívaly se na hory a pak nám před čumák spadl holub." Na chvilku se odmlčela, aby nabrala dech, ale už jí moc shrnutí nezbývalo. "A jelikož se maminka a tatínek domluvili, že se tu sejdou, tak jsme si s maminkou krátily čas tím, že jsme se klouzaly po ledu. Tak se říká zamrzlému jezeru víš? Maminka však říkala, že si musíme dávat hodně velký pozorm protože je led zrádný. Když by nebyl moc silný, tak se pod námi prolomí a my spadneme do ledové vody a tam můžeme i umřít," pokývala důležitě hlavou. Sice už pomalu rostla, ale teď mluvila více jako vlče. Což nejspíš nevadilo. Usmála se a pokynula packou. "A co si se ještě naučil od strýčka?"

// Cedrový háj

Maminka jí zodpověděla otázku. Bylo to vážně zajímavé, že si voda mohla dělat co chtěla. "Takže, až mi nebude taková zima, tak už na pevnou vodu raději stoupat nebudu, abych nespadla už do tekuté vody," zrekapitulovala si získanou vědomost, protože byla hodně důležitá. Nebyla hloupá a většinu informací si pamatovala. A tohle byla jednou z nich.
Poté její ouška zaslechla zvolání, na které tu čekaly. Ocásek se jí rozkmital a srdíčko začalo bušit rychleji. Táta a Reo se vrací, zajásala v duchu a chtěla se rozběhnout po ledu za nimi. Včas si však uvědomila, jak se po něm špatně běhá a klouzala stejně jako maminka. Velice legračně. Maminka se už přivítala, takže byla ráda na Ciri. Opravdu obadva ráda viděla. Jakmile měla packy na pevné zemi pořádně se rozběhla a přivítala se s Reonysem. Měla toho tolik co mu vyprávět. "Počkej, až uslyšíš všechno, co jsem zažila a viděla a a a tak," zajíkala se, jak toho měla na srdci tolik. Pak ji ovšem zarazila maminčina slova o jejich sestřičce. Zmkla, aby vše slyšela a taky hlavně chtěla nechat prostor k tomu aby si popovídali Reo a maminka. Došla proto k tatínkovi a přítulila se k němu.

Ciri si prý nemusela dělat hlavu s tím, že snědla celého holoubka. Usmála se na maminku a pustila to z hlavy. Když už to bylo vyřešeno, proč by si tím zatěžovala hlavinku. Maminka přestala kouzlit s vodou a Ciri sledovala, jak se z ní zase stává klidná hladina. Po chvilce si všimla, že se z tekutého stavu znovu dostává do pevného. Pořádně jí to vrtalo hlavou. "Maminko, proč je ta voda pevná?
A předtím, když jsme tu s tátou byli, tak byla tekutá?" Zeptala se a u toho pokývala hlavou na znamení souhlasu, že tu zatím počkají. Bylo to logické, protože tu byla voda, i když momentálně ně přímo použitelná, ale byla tady. Ciri by si to taky zvolila za místo na setkání.
Moc ji však potěšilo, že maminka přistoupila na její hru. Sledovala, jak se maminka rozjela a moc doufala, že nedojede tak daleko jako ona. A stalo se, maminka zůstala docela pozadu. Ciri se zasmála a s vrtěním ocásku se rozběhla zpátky. Maminka jejich hru vylepšila, udělala drápkem čáru, která znázorňovala místo k odrazu. Tentokrát jela Lucy jako první a dojela dál, než předtím. Čekala na svém místě a byla řada na mladé dámě, aby jela taky. Tak si dala pořádný rozběh a u čáry se drcla na zadek. Zabolelo to, protože si sedla prudčeji, než chtěla. Tentokrát taky nedojela tak daleko, ale o půl hlavy maminku překonala. Podívala se na zem a tam viděla, že si maminka udělala srdíčko. Zazubila se od ucha k uchu a pokusila se udělat křížek. Na nic složitějšího se svými drápky nezmohla. "Teď to bylo vyrovnané. A pojedu jako první zase já a pak ty a pak zase já, aby to bylo spravedlivé," řekla moudře a už se rozbíhala k jejich startu. Cestou však mamince dala ještě pusinku na čumáček, protože si tuhle zábavu moc užívala.

// Východní hvozd

Ciri měla radost, že i maminka si dala kus zajíce. To, že jí nemohl nasytit nějak nebrala. Ještě si nedokázala spočítat, že takhle velkému vlkovi, jako byla její maminka (i když oproti jiným byla drobnější, stále však byla vůči Ciri velká) nemůže dvě tři kousnutí ze zajíce stačit. Když se jí maminka zeptala, zda jí holub chutnal, oblízla si čenich a mlaskla si. "Bylo to úžasná mňamka, škoda že se lví tak špatně. Promiň, že jsem ti nenechala, ale nešlo přestat," dodala omluvně.
Z lesa se dostaly k jezeru, kde byli před nějakou dobou s tátou. Otočila se směrem, kde jak si pamatovala, tekla řeka až do moře. Maminka ji však zavolala k sobě, ale ještě nejdřív jí položila otázku ohledně žízně. "Když o tom tak mluvíš, tak mám žízeň," dodala zamyšleně a dívala se, kde by se mohla napít. Jenže z jezera to nešlo. Bylo pevné jako skála, sledovala maminku, jak na tu pevnou vodu stoupá a láká jí, aby šla za ní. Ciri tomu moc nedůvěřovala, ale když viděla, jak maminka jezdí, fakt doslova jezdí po vodě... No musela to zkusit. Rozběhla se za ní, jenže packy se jí po prvním setkání s pevnou vodou podsmekly a stejně jako maminka se rozplácla. Pomalu se sbírala na nohy, ale tento pád jí nezabránil v tom, aby se zase rozběhla a zkoušela se klouzat, tak jak to viděla u mamky. Jakmile trochu vychytala běh a klouzání, byla to náramná legrace. Klouzala se sem a tam a sem a tam a smála se na celé kolo. Nakonec na zavolání doklouzala k mamince a dívala se, co to provádí. Fascinovaně sledovala, jak se voda dostala na povrch a stříkala nahoru. "Jůůůů," zašeptala kouzelně, než se přiblížila a smočila do vody jazyk. Zaštípalo to, protože voda byla strááášně ledová. Ale žízeň byla žízeň, takže Ciri nakonec pila velice opatrně a pomalu. "Třeba je tatínek našel a přijde s nimi sem k nám," řekla konejšivě, když dopila. Pravdou bylo, že na sourozence na chvilku zapomněla, tedy na starost o ně. Teď když to maminka připomněla, tak se v ní znovu probudily obavy. Nicméně, chtěla je zahnat a ještě chvilku si hrát, než se dají do dalšího pátrání. "Schválně, že se dokloužu dál než ty," řekla rozverně a pořádně se rozběhla. Pak si sedla na zadek a jela po něm docela daleko. Smála se a čekala, jestli za ní maminka pojede nebo jestli dojede dál.

Ciri ještě byla trochu polekaná, co to k nim spadlo. Přeci jen, věci na vás nepadají bez důvodu. Držela se za maminkou, která okomentovala, že je to pták. Vzpomněla si na toho opeřeného tvora, se kterým mluvil strýček Nemesis. "Ukaž," chtěla si ho taky očuchat, než ho snědí. Pak si ovšem uvědomila, že nneí zdvořilá. "Prosím, můžu se opdívat, než ho oškubeš?" zkusila to znovu. Přeci nemůže zapomínat na své vychování a hlavně být drzá na maminku! Co by to byla za dceru? Opatrně se k němu přiblížila, kdyby mrtvolné ležení jen hrál a čichla si k němu. Došlo jí, že by se asi jen tak k živému nedostala blízko, protože by uletěl na oblohu, jak řekla mamka. Zapamatovala si jak voní a vypadá, aby mohla Reovi a Vivi popsat, jak takový holub vypadá. "To je divný, ne? Že tady tak spadnul," navázala na její otázku "Co se mu stalo" a potřásla hlavou, protože jí začalo trochu cinkat v uších.
Usmála se však na to, že může začít hodovat na prvním úlovku, který už stačil vychladnout. Což nevadilo, protože maso bylo stále dobré, nebylo žužlavé. Trhala velké kusy, žvýkala a zase si kousky utrhávala, až zbyla kostřička a trochu masa. Nemohla to přece sníst všechno, maminka taky měla jíst. Sice se zmínila o tom, že budou lovit vyskou, což si už nepamatovala, co do tohoto označení patří, ale to mohlo být kdoví kdy. A když Sigy vyprávěl, že zima je krutá a zvířata se schovávají, tak se bála, aby neměla maminka hlad. Pobídla jí, aby si dala ještě kus z holuba. To bylo něco nového, tak se těšila, že ho zkusí. Ale na oplátku ukázala packou na zbytek zajíce. "Ty se ale taky musíš najíst," řekla rozhodně jako malá generálka a zkusila kus holuba. Bylo to zvláštní maso. Jiné než ryba, zajíc nebo to, co donesl táta s tou černě zbarvenou tetou. Kdyby si však měla vybrat, holuba by jedla nejraději. Tam se ani neupejpala a čerstvé, křehké masíčko zmizelo během chviličky. Mlsně se oblizovala, když ještě pátrala, jestli se někde neválí zbytečky masa. Podívala se na zbytek zajíce a pořád byl netknutý. Máma se však už vydala dál. Ciri popadla ten zbytek a vydala se za ní. Jelikož měla plnou tlamičku zbytku zajíce, tak volat nemohla.

// VVJ

// Zrcadlové hory

Jejich tlapky je donesly do dalšího lesa. Ciri se dívala kolem sebe, nasávala zdejší pachy a čekala, co maminka vymyslí. "Dobře," pronesla tiše, aby nerušila zdejší klid. Navíc si pamatovala, že když se loví, tak se má být co nejvíc potichu. Maminka jí prozradila, že se do jejich rodného lesa může kdykoliv podívat. Pokývala hlavou, že rozumí, ale ještě si to nechá projít hlavou. Teď by stejně musela mít asi doprovod, protože by sama cestu nezvládla, i když jí maminka ukazovala, kde les je.
Maminka jí ukázala, že má být úplně potichu a podívala se směrem, který jí ukazovala. Hrabal tam ve sněhu nějaký zajíček. Pozorně poslouchala, jak jí maminka poučuje o lovu zajíců a dívala se střídavě na ni a na zajíce, který je ještě nezmerčil. Nejvíc se jí však líbilo, když měla zůstat na místě a počkat až ho maminka chytne. Takhle se jí to líbilo. Pokývala znovu hlavičkou a pozorovala, jak maminka vystartovala a snažila se zajíce ulovit. Měla pravdu, opravdu zajíc měnil směr každou chvilku, ale maminku neoblafnul. Nakonec oba dva zmizeli v oblaku sněhu, až se Ciri lekla, co se stalo. Pak zaslechla, že má přijít, tak se vydala zase ve stopách maminky, protože jí to přišlo lepší, než aby se brodila sama sněhem. Maminka nedržela zajíce v tlamě, ale bránila mu, aby neutekl. To Ciri nečekala, Reo taky držel zajíce tak, aby ho mohla zakousnout. Jenže, co když jim zajíc uteče a ona to zkazí? Spolkla nervozitu, podívala se do zaječích vyděšených očí a skočila k němu. Ohnala se mu po krku, ale zajíc jí uskočil. Ještě, že tam stála maminka a zajíc neutekl. Ciri to zkusila znovu, tentokrát trošku jinak, ale zase skočila zapíchlá čumákem v zemi. Zavrčela a skočila potřetí. Konečně v zubech ucítila srst a tak skousla jako divá. Na tlamičku a srst se jí vyvalila spousta krve a cítila, jak sebou zajíc škube, škube a najednou nic. Přestal sebou škubat. Ciri si ani neuvědomila, že má zavřené oči, tak je otevřela a položila kořist před maminku. Nadechla se, že něco řekne, když tu vedle zajíce dopadlo další tělo. A to se nehýbalo. Ciri vykvikla a uskočila pryč. "Co - co - co to je," zakoktala se a podívala se na maminku. Veškerá radost z lovu šla do pozadí. Převládalo leknutí.

// Jižní Galtavar přes řeku Mahtae

Byla šťastná, že ji maminka pochválila, i když jí napoprvé řekla rostlinu špatně. Uculila se a oplatila mamince oblíznutí. Sice jí nedosáhla až na čelo, ale na bradu ano a to se nemusela nijak stavět na špičky ani na zadní packy. To už jsem tak velká? Pecka, pomyslela si a pokračovala po boku maminky dál.
"Nezkoušela, přišlo mi, že je moc zima na ochutnávání. Navíc, abychom se tam dostali, museli jsme přejít přes řeku a ta byla stráááášně studená," řekla, i když přemýšlela, jestli se přes vodu vydali než došli k moři nebo až když šli od něj. Hodila to za hlavu a natěšeně začala poskakovat. Moc se totiž těšila, až se tam vydají znovu. "Tak joo, moc se těším. Moře se mi totiž moc líbilo, i když věřím, že bude krásnější, když bude horko."
Maminka měla evidentně radost z toho, že má hlad. Slíbila totiž, že si společně něco uloví. Z toho měla Ciri trochu smíšené pocity. Jako jo, chtěla s maminkou lovit, ale bála se, že bude muset pro to udělat nějakou práci navíc a do toho se jí až tak nechtělo. Zatím to však bylo daleko, protože se musely dostat přes hory. Sice začínalo pomalu svítat, ale z nebe se stále sypal sníh, který ji občas zastudil na nose. Dívala se pod packy, snažila se jít v maminčiných stopách, aby neupadla, takže se dost divila, když se zastavily a mamka jí vybídla, aby se podívala do daleka. Sice toho moc neviděla, ale snažila se. Ciri však překvapilo, co jí maminka řekla. "Vážně můžu? Totiž, tatínek nezněl moc nadšeně z toho, že bych se tam někdy vydala," řekla zmateně, když si vzpomněla na to, že se chtěla rozloučit s dědečkem, když les opustili tak rychle a táta z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený. Ciri by tam však šla ráda, za dědečkem, Nemesisem nebo se jen podívat. Ale rozhodně by nechtěla potkat toho zrádce.
"Já tě mám taky moc ráda. Nejvíc na světě," oplatila mamince slova a přivinula se k pacce. Ciri taky chtěla začít volat, ale jak maminka řekla, aby šla opatrně, tak se zase zadívala na zem a vybírala si pečlivě kudy půjde. Nechtěla skončit s potlučeným čumákem. Věřila, že by ji maminka nenechala si natlouct, ale nikdy nevíte. Proto pokračovala mlčky a zcela soustředěně dál.

// Východní hvozd

// Cedrový les

Nesla se vedle maminky, aby všichni viděli, že je její dcera. Chtěla s ní strávit také nějaký čas a hledání sourozenců byla ideální příležitost. Nadechla se, protože toho byla spousta, co toho maminka nevěděla. "Strýček Sigy nás vzal do jeho jeskyně, kde nám ukazoval různé bylinky a kytičky. Naučil nás, že šťovík je léčivá bylinka na kašel," zarazila se, protože si zase spletla názvy, stejně jako když to vyprávěla tátovi. "Zase špatně, byl to jitrocel," plácla se tlapkou do hlavy, aby si to konečně zapamatovala. "A pak nechal rozkvést takovou krásnou kytičku, ale mě z ty vůně bylo špatně, tak jsem šla ven a tam jsem potkala Emanuela, motýlka a on už se asi letěl schovat a pak jsem našla tátu a lezla jsem na strom a byli jsme u jezera a pak jsme došli k moři a já myslela, že to je obří jezero, ale prý to je moře a půjdeme tam pak společně, " vychrlila na maminku spoustu informací, skoro bez dechu. Jestli jí vůbec rozuměla nebo nějak pochopila, to byla jiná otázka. Bylo možné, že něco zapomněla, jenže tohle bylo to nejlepší, co chtěla říct.
Jenže pak se maminka zeptala, jestli něco neví o jejích dalších sourozencích. Svěsila smutně ouška. "Nevím, Vivi jsem moooc dlouho neviděla a Reo byl se Sigym, tak snad je pořád s ním. " Pak se jí ovšem nálada zlepšila, protože se o ní maminka zajímala a říkala jí krásnými jmény. Však ještě byla poměrně malá, takže takové oslovování nebylo nic divného. Ciri by však nevadilo, kdyby jí takhle říkali pořád." Už to moc nebolí, vážně, " řekla statečně a vyplázla jazyk. Popravdě to ještě docela bolelo, ale nechtěla, aby se maminka strachovala. "Mám veliký hlad. Se strýčkem jsme lovili zajíce, Reo ho chytil a já zakousla," pronesla pyšně. Však to byl taky výkon, když mu ukončila trápení a zakousla ho.

// Zrcadlové hory přes řeku Mahtae

Jazýček se jí pomaličku vracel zpátky do tlamičky, tam kam správně patřil. Tulila se k mamince a byla spokojená. Jenže pak se maminka zvedla, že půjdou hledat její sourozence. Podívala se z mámy na tátu a zase zpátky. Mohla si sama rozhodnout s kým bude trávit další čas. Sama raději nechtěla zůstávat, vždyť by mohla oblíznout kdoví co, ale měla za to, že to dlouhou dobu nebude zkoušet. I když tátu milovala a chtěla být stále u něho, cítila, že teď potřebuje něco jako dámskou jízdu. Prostě hřejivou náruč maminky.
Ta jí ještě poradila, aby si kamínek nechala. Zvědavě se na ní podívala. Vážně má velkou cenu? Jenže nebyl čas, aby hledala úkryt, jestli tady tedy nějaký byl. Oba dva její rodiče se už pomalu vydávali na cestu. Proto doběhla k prvnímu stromu, co našla, vyhrabala malý důlek a tam kamínek pustila. Celou dobu si dávala veeeelký pozor, aby se ho jazýčkem ani nedotkla. Pak ho zahrabala a kousek vedle se vyčůrala. To aby poznala, kde ho nechala, byla však chytrá na to, aby nečůrala přímo na něj. Kdo by to pak měl nosit v tlamě, když by to bylo počůraný.
"Půjdu s tebou maminko," řekla a podívala se na tátu, jestli mu to nebude vadit. Rychle se s ním pomazlila a oblízla mu rychle čumáček na rozloučenou. Pak se zařadila po bok maminky a těšila se, až jí bude vyprávět, co všechno viděli s tatínkem.

// Jižní Galtavar