Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Arsen | 8/10 | podél Esíček
Pozoruj vodopády

Callypso docela zaujala představa velké rodiny. Vlastně se nad tím nikdy nezmýšlela, jaké by to bylo mít svoje sourozence. Nevlastní sestry moc nepočítala, vzhledem k tomu, že potkala jen jednu, krátce a ještě docela omylem. Arsen zatím vyprávěl, kolik sourozenců vlastně měl. Callypso to brzy přestala počítat, protože pořád mluvil. “Páni, tak to máš fakt mega rodinu! Jaký to je s tolika členy?” nedovedla si to představit. Ale když říkal že jeho sourozenci jsou nudní, asi o moc nepřicházela.
“Nooo, je taková divná trochu. Moc jsem si s ní nerozuměla,” zamyslela se nad svým setkáním s Feline. “Takže asi všude stejný,” pokrčila rameny. Pak z něj chvilku mámila jméno, až se nakonec představil jako Arsen. Ušklíbla se, když zaslechla že už trapný přezdívky má, dokonce několik. “Jo, jaký třeba? A máš nějaký i pro ně?” zeptala se zvědavě, zatímco iniciovala pochod na sever. Tady už nebylo co víc dělat a zkoumat, chtělo to změnu výhledu!
A změna opravdu přišla, docela nečekaná. Zamrzlá řeka se směrem k horám víc klikatila a padala z balvanů i skal. A právě na takové místo Callypso s Arsenem narazili - malé zamrzlé vodopády. “Huustýý,” zahlásila. To byla podívaná, kterou ještě nezažila. A Arsen taky ne, podle jeho výrazu. “Zkus to olíznout!” nabádala hned mladšího vlka, když se k tomu přiblížil.

Prosinec 7/10 | Arsen | Esíčka
udělej něco pro přežití lesní zvěře v zimě

Callypso nepřišlo rozbíjení ledu jako tak hloupý nápad - vlastně se s ním nikdy moc nesetkala a nevěděla, jaká rizika to přináší. Vůbec netušila, že by mohl popraskat a třeba se s ní i propadnout. Teď ji přeci držel, no ne? Proto jí přišel nápad jejího společníka vlastně chytrý. "To je dobrý," souhlasně pokývala hlavou. "To udělám taky!" rozhodla se. Ne, že by se chtěla opičit, ale nechtěla být 'pozadu'. Ačkoli byl černý ze začátku trochu divný, nakonec s ním byla docela zábava. Mnohem větší, než jakou zatím zažila s rodiči. Nebo se jí to jen zdálo, protože konečně byla z dohledu dospělých a měla pocit, že všechno zná a umí. Tlapkou opatrně vytvořila do ledu menší díru a zkusmo se napila. Voda byla studená, ale šlo to. Jakmile však pod nohama ucítila mírné vibrace a vrupání, pěkně rychle se od díry vzdálila. Když byla voda takhle studená na pití, neměla zájem se v ní i koupat.
Vlk se zatím rozmluvil o své rodině. Vypadalo to, že v Borůvkové smečce má opravdu velké příbuzenstvo. "Faakt, to vás je tolik?" podivila se Callypso. "Já mám jen mámu a tátu. A prý dvě nevlastní sestry, ale potkala jsem zatím jen jednu. Ta je ale ze Sarumenské smečky," vyjmenovala svůj rozsáhlý rodokmen. O jiných příbuzných nevěděla. "Bety, jo? Tak to jsou docela důležití ne?" Z toho, co si o smečce a jejím fungování pamatovala, to byla jedna z těch vyšších pozic. "Co takový bety vlastně dělaj?" zeptala se. Mohla mít informace přímo ze zdroje, no ne? "Jo, dospělý jsou nudný. Ale ty se teda jmenuješ jak? Nebo je to tajný?" nadzvedla obočí kriticky, protože jí neodpověděl. Jeho sourozenci ji nezajímali, ti tady teďka nebyli. "Já jsem Callypso. A jestli mi neřekneš jméno, tak si pro tebe něco vymyslim. A bude to trapný!" zakřenila se výhružně.
Tady už to měla pořádně prozkoumané a proto si usmyslela, že je čas se zase trochu posunout. "Hej, pohnem zadkem a půjdem se podívat kolem řeky?" navrhla svému společníkovi a rozešla se proti proudu. Vypadalo to, že terén se mírně svažuje a míří do skal. Tam mohlo být taky něco zajímavého.

Prosinec 6/10 | Arsen | Esíčka
Zahraj písničku na rampouchy

Klouzali se docela dlouhou chvíli, i když se to Callypso ze začátku vůbec nelíbilo. Pořád jen padala, a taková šlupka o led nebyla nic příjemného. Zítra budu mít bolavé snad všechno, zamračila se. Už teď cítila své naražené kosti na zadku. Jejího společníka to ale asi bavilo víc a tak ona nemohla vypadat, že jí to nejde. Když už nemohla být lepší, musela se mu alespoň vyrovnat. A nakonec jí to s trochou cviku šlo také lépe. Vlastně je to dobré umět, když budu chtít přejít nějakou řeku, uvědomila si.
Přestalo ji to bavit ale trochu dříve, než vlka. Zaujaly ji jiné ledové útvary na kraji řeky. Od břehu byl trochu spád a vypadalo to, že v jedné části tekl potůček. Z něho tam nyní zůstaly docela tlusté rampouchy. Callypso k nim neobratně přibruslila a zkusmo do nich zacinkala drápy. Vydávaly takový zvláštní zvuk. Cinkala ještě chvíli, než její melodii přehlušolo hlasité křupání. Překvapeně se podívala po vlkovi, proč rozbíjí led. "Co to děláš?"
Ptal se po její rodině, jestli se nebojí že utekla. "No snad ne, doufám že si ani nevšimli, že jsem pryč. A jsem už přeci velká. Ale nerada bych měla problém," zazubila se. "A co ti tvoji?" zeptala se naoplátku. On byl vlastně i mladší, takže bylo logičtější, že by se báli o něj. "Můj táta je Adiram," odpověděla prostě. "A tvoji rodiče? A vlastně, jak se jmenuješ ty?" zajímala se.

odvděč se za pomoc

Rýmička a soply ji neopouštěly, i když už se blížili k Sarumenu. Vlastně se mohlo zdát, že je to jen a jen horší a i Callypso z toho nebyla moc nadšená. Jakože vůbec. Celou cestu se zamračeně táhla za rodiči a cítila, jak ji přechází nálada cokoli dělat. A to se tak těšila na výlet s mámou! Dokonce ani neměla síly protestovat, když Adiram navrhoval navrácení do úkrytu. To ale stejně bylo zamítnuto, navíc už byli napůl cesty.
Její pokus o pití teplé vody se nesetkal s úspěchem. Poprosila Styx a Adirama - ten vlastně vodu mohl ovládat. Callypso se na něj podívala s nadějí v očích, jen aby se zas zklamaně odvrátila. Tekoucí vodu v řece totiž zahřát neuměl a v okolí žádná stojatá nebyla. Ta navíc nechutnala dobře. Přesto měl jiné řešení. Callypso netušila jak, ale když se jí dotkl, najednou se cítila o něco lépe. Rýma sice přetrvávala, ale měla zase dost energie, nebolely ji nožky a hlavu už neměla podivně zastřenou. "Páni, fakt je mi líp! Jak jsi to udělal? Hepší!" nadšeně se zeptala táty, i když se neubránila malému kýchanci. "Děkuju!" samou radostí se na něj vrhla v pevném obětí, naprosto ignorujíc fakt, že by ho mohla rýmou taky nakazit. To by se mu ale hezky odvděčila, co!
A Styx dokonce našla malou kaluž, kde se ještě nacházela stojatá, nezamrzlá voda. "Super! Prosím, prosím?" Callypso popoběhla vodu zkontrolovat, a když vypadala pitně, znovu se s prosíkem obrátila na Adirama.

>> Sarumen

Prosinec 6/10 | Arsen | Esíčka
vyzkoušej si zimní sport

Ryba Callypso moc nezaujala, tim víc, když byla zmrzlá a studená. Chutnalo to prostě divně, no zas tak moc se nad tím taky nemohla ofrňovat, když nic jiného nebylo. V zimě je málo žrádla, připomněla si, že nemůže být tak vybíravá.
Černý vlk se zatím zase vrátil k té prvotní konverzaci o křídlech a tak. "Hm, tak to je asi její věc," zhodnotila nakonec jeho sestru. "Třeba za to zaplatí až v budoucnu." Nemuselo to být hned tak, že je něčim speciální. Navíc nakonec i řekl, že by křídla stejně nechtěl. Tak co řešíš? Callypso málem protočila očima. Asi šlo o princip, no ona ohledně toho neměla tak rozrušené emoce. "Musí to být asi zvláštní. Vlci na to nejsou stavěný," přikývla a sama se zamyslela, jaké by to bylo létat. Možná by se bála té výšky? Nikdy to nezažila, takže nemohla soudit. "Taky vlastně nevim. Asi jen kdyby mi to k něčemu bylo - jako to lítání," odpověděla pak. "Ale mít divný výrůstky jen tak bych asi nechtěla, ještě by se mi za to smáli," zašklebila se. Nechtěla být divná jen proto, aby se od ostatních odlišila. Za to jí to zase nestálo.
Vlk se pak pustil na led. Už tam jednou byl, takže byl docela obratný. Za to Callypso se tam po jeho vyzvání pustila poprvé a hezky na to doplatila. Hned při prvních krocích se smekla a spadla rovnou na zadek. "Au!" zasyčela naštvaně a zase se hrabala na nohy. "Klouže to," zamumlala si pro sebe a snažila se pohybovat opatrněji. Po chvíli už měla pocit, že na to pomalu přichází - a vlastně ji to i docela bavilo. Jen hlavně nespadnout do té tekoucí části řeky, to by bylo nepříjemný.

<< Zlatavý les
Zkus si vyrobit nápoj na zahřátí

Callypso velice urazilo, že by si snad její máma myslela, že smrdí. Když smrděli borůvčáci, tak musela i ona, ne? Přeci k nim taky tak napůl patřila. A to si nemohla nechat líbit, proto se rozhodla jednat. A nenapadlo ji nic jiného, než se otravně ptát dokolečka na jedno a to samé a po Styx nakonec skočit. To všechno jen aby se ujistila, že vlastně smraďoch není. Co by s tím dělala, kdyby jo? Nikdo asi nechtěl být vnímán ostatními jako smradlavý.
Táta ji ujišťoval, že to není pravda, že je přeci jejich. Ale to už Callypso vzdorovitě visela na Styxiných zádech. Ne tedy moc dlouho, jelikož ji vlčice obratně shodila do sněhu. Callypso se oklepala a rychle vyskočila na nohy, studilo to! Už už se nadechovala k další bombardaci otázkami, ale Styx to utnula a dala za pravdu Adiramovi. "Hmm, fajn," uznala Callypso po krátké chvíli přemýšlení. "To asi dává smysl," pokývala hlavou. Tím byla celá eskapáda snad ukončena.
Vydali se na návštěvu Sarumenu. Callypso moc nevnímala, že máma asi myslí nějakou zvláštní návštěvu a táta je podezřívavý. Každopádně byla pro každou špatnost a slušně se taky uměla chovat. Záleželo už jen na tom, kam rodiče celou situaci strhnou, tomu se přizpůsobí. Ale její dlouhodobý pobyt a válení ve sněhu přeci jen měly následky - začala kýchat, nos se jí ucpával a trochu jí slzely oči. Taky se najednou cítila nějak unaveněji a bylo jí docela teplo, ale zároveň zima. Takový divný pocit. "Faakt? A s čím mi pomůhou?" zahuhňala na mámu. Byla docela skeptická, jestli v té smečce bude někdo schopný. Navíc co s ní tak mohli dělat?
Cestou narazili na řeku a Callypso náhle pocítila žízeň. Když se napila ledové vody, neudělalo jí to moc dobře a znovu si kýchla. Tentokrát vyprskla i nějaký sopel. Fuj, zašklebila se. "Je to moc studený," postěžovala si rodičům a nadějně koukala, jestli s tím něco neudělají. Sama nevěděla co. "Nemůžete to zahřát?" zvědavě naklonila hlavu. Sama chvilku přemýšlela, než nabrala trochu vody do tlapek a vydatně na ni dýchala. Živočichové měli teplý dech, a v zimě to bylo vidět, jak jim šla od tlam pára. Třeba to pomůže i zahřát vodu?

>> uhelný hvozd

Prosinec 5/10 | Arsen | Esíčka
Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Callypso se ještě chvíli obdivovala v ledovém odraze a dumala nad tím, jaké to je být dospělák. Neměla moc velkou představivost, v tomhle ohledu. Možná to bylo i tím, že toho ještě moc nezažila a zatím netušila, co všechno okolní svět skrývá.
Černého odraz v řece moc nezaujal, místo toho se smekal jinam a něco si tam začal šuchrat. "Hej, co tam lovíš?" Callypso zaujatě naklonila hlavu, když si ho všimla. Vypadalo to, že hrabal do ledu? Chtěla se jít podívat blíž, ale když zjistila jak se povrch smeká, raději zůstala stát na místě. Vlk se stejně po chvilce vrátil, s něčím v tlamě."Uuu, co je to? Dík," zvědavě k tomu čichla, očividně to bylo jedlé, když to on žral. Taky zkusila, narozdíl od vlka ale nebyla tak příjemně překvapena. "No nic moc," zašklebila se znechuceně. Mělo to zvláštní pachuť i konzistenci. Ale jako sváča se šikla, to nic proti. Proto i přes nechuť a velké přemáhání se Callypso nakonec hecla a rybu dojedla.
Vlk zatím vyprávěl, co bude dělat. Že půjde za bohy a cosi kdesi. "Hmm," Callypso na to neměla moc co říct. Nějak jí bylo jedno, že někdo něco dostal a někdo ne. "Ale říkal jsi že za to stejně platila? A tak speciální to taky není, když to má spousta dalších," dodala jen. "Chtěl bys taky něco takovýho?" pozvedla obočí. Sama nad tím vlastně nepřemýšlela. Mámina křídla byla dost malá, Callypso vlastně ani netušila, jestli s nimi umí létat. Navíc vypadala trochu křivě. Ale třeba tady čerňákova sestra očividně lítat uměla, tak asi záleželo.

Prosinec 4/10 | Arsen | Esíčka
Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Callypso přišlo, že vlk nevěděl, co odpovědět. Nějak jí to úplně nedávalo smysl, ale zároveň vlastně jo. Každopádně... se stejně ptal na nudný věci, který neměla problém vyslepičit. "Ahaaa," protáhla vědoucně. "Tak jsme se možná už někde viděli?" navrhla a snažila se vybavit, jestli je to fakt pravda. Jestli mu přišla povědomá, tak ji asi musel odněkud znát? Třeba se minuli někde na výletě s tátou nebo tak.
Odpověď ale přišla za chvilku a byla mnohem jednodušší. "Faaakt?!" překvapeně se po něm koukla. Nepřišel jí jako někdo, kdo by patřil do Borůvkové smečky. Ostatně tam nikoho pořádně neznala, ale od mámy věděla, že jsou tam všichni smraďoši. Tenhle vlk ale nijak extra nesmrděl. Tak je asi ještě mladej a nestihl načichnout, odůvodnila si. Ale jeho rodina teda musela bejt smradlavá, když tvrdil jak je to většina smečky. Callypso trochu nakrčila čumák. "To je docela divný," přitakala. "Moje máma říkala, že vlci z borůvky prý smrděj. Já tam moc nebývám, takže nevim," dodala pak, protože jí to nedalo. Chtěla vědět, co na to vlk řekne, jestli je to pravda nebo ne.
Dlouho nad smečkou ale nedumala, našla si jinou, lepší zábavu. Sehnala kus dřevěné kůry a pustila se na ní z kopce. Když byla nahoře, zdálo se to jako skvělej nápad. Ale jak se řítila rychlostí dolů, zjistila že to byl i docela nebezbečnej nápad. Bylo na tom ale i něco náramně vtipnýho. Na nebezpečí se snažila nemyslet, víc se chechtala a ječela, jak nabírala rychlost. A nakonec bum! Dole vrazila do vysoké kupy sněhu, doslova vyletěla z kůry a po několika přemetech se zastavila v prašanu. "Haha! Vyhrála jsem!" nadšeně poskočila, když viděla že černý ještě jede za ní. Svoje natlučené tělo zatím prostě ignorovala.
Když se trochu porozhlédla, zjistila že stojí kousek od nějaké řeky. Vlastně by si toho málem nevšimla, kdyby neslyšela tlumený šum - řeka byla totiž z velké části zamrzlá. Když se přiblížila k ledu, uviděla akorát tak sebe. Příští rok touhle dobou budu už velká! zazubila se na svůj usoplený odraz. Jako každé vlče se těšila, až bude dospělá. Bez toho aby věděla, co to vlastně všechno obnáší. Jaký to asi bude? Vůbec netušila, co by si do života představovala. Docela ji zaujaly magie, ale nechtěla se učit něco, co ublížilo její mámě. A nebo tátův zpěv byl fajn, ale to nebyla moc zábavná činnost. "Hej, co bys chtěl dělat až budeš dospělej?" obrátila se na svého společníka pro inspiraci. Třeba měl nějakej super sen, co by si mohla taky přisvojit.

Prosinec 3/10 | Arsen | Vyhlídka
Dej si s někým závod na sáňkách *

Její taktika vyšla. Zprvu se sice vlček na hru moc netvářil, ale nakonec ho to taky chytilo. Zábava byla holt nakažlivá. Nejdřív se hlavně vyhýbal a Callypso měla navrch - hrál jí do toho moment překvapení a iniciativa. Pak se ale vlk schoval na chvíli za kámen, který ho kryl. Callypso chvilku vydechla a povolila soustředění. Takže to vůbec nečekala, když vyskočil ven s pořádnou zásobou sněhu a házel to po ní jako automatický stroj. "Ahh! Ah!" vyděšeně zaječela a snažila se uhýbat té palbě. Kličkovala sem a tam, občas vrátila zásah.
Hra trvala docela dlouho. Byla upřímně vděčná, když se vlk rezignovaně svalil do sněhu a plácla sebou stejně hnedka vedle něj. Hrudník se jí zběsile zvedal nahoru a dolů. Potřebovala se vydýchat. "Hm?" překvapeně po něm koukla, když se zeptal na její mámu. "Proč? Asi někde běhá, dělá dospělácký věci," pokrčila rameny. Styx v Borůvce nebydlela, takže Callypso netušila, kde zrovna je nebo co dělá. Ale většinou když ji chtěla vidět, tak ji našla. "Táta je ale asi v Borůvkové smečce - tam bydlíme," dodala pak. "Co tvoji rodiče?" zeptala se naoplátku, když už to téma načal.
Jakmile se vydýchali, Callypso se postavila zpět na nohy a rozlížela se kolem, co dalšího by mohli dělat. Zima sice nebyla nic moc, ale ve sněhu se dala provádět spousta věcí. Překvapivě svou odpověď našla, když omylem stoupla na větší kus dřeva a podsmekla se jí noha. "Hej, hej, pojď se kouknout!" zavolala na černého a lehce se od dřeva odrazila. "Dáme si závod dolů!" navrhla nadšeně. To by se ani nemuseli odrážet, gravitace je poveze sama! Počkala chvíli, až si vlk najde svůj povoz a pak jen zvolala: "Poslední dole je hňup!" než se se smíchem odrazila z kopce dolů.
>> Esíčka

Zdálo se, že Callypso měla pravdu a i Styx přemýšlela, jestli jen nemá velkou tlamu. Dokonce jí to ukázala pěkně zblízka. Callypso trochu ucouvla, ale pak se zvědavě naklonila blíž. Máma měla plnou tlamu ostrých zubů a pravda, že malá vlčecí hlavička by se tam asi vešla. "Ale já už bych se tam nevešla," zahlásila vědomě, protože si byla jistá, že už dost povyrostla. Možná když se narodila, tak by ji máma mohla sníst - klidně i celou naráz. Ale teď? Prostě si to nepřipouštěla.
Zajímalo ji, co je na Borůvkové smečce a jejích vlcích tak špatné, že tam Styx nechce bydlet. Docela překvapeně na ni koukala, když odpověď byla, že smrdí a voňavý je jen táta. "Aaaa!" Callypso znechuceně vyjekla a zakryla si oči, když se Styx začala muchlovat s Adiramem. Tohle vážně vidět nechtěla. Proč to ti dospěláci dělají? To je hnus! otřásla se. Na mysli ale měla mnohem důležitější věci, protože Styx něco zapomněla zmínit. Přeci i ona byla členkou Borůvky! "A co já! Já nesmrdim, že ne?" poskočila rozjařeně na místě a zle se na mámu podívala. Snad jí vážně nechtěla říct, že smrdí, ne? Ale Styx na to nic neřekla, dokonce to chtěla snad přejít bez poznámky a vyrazit do Sarumenu. Callypso se chvilku frustrovaně rozmýšlela, než rychlými kroky dohnala rodiče a pokusila se na Styx zákeřně zaútočit ze zadu a svalit ji do sněhu. "Řekni to! Řekni, že nesmrdím!" ječela, zatímco visela na starší vlčici. Zda její váhá a moment překvapení mohly Styx zachytit v nepřipravenosti, to bylo otázkou. Callypsin hlas ale jasně přeskakoval z naštvaného tónu do prosivého. Máma si o ní prostě nemohla myslet, že je smradlavá!
"Hepčí!" odkýchla si a zmateně se podívala kolem. Najednou začala cítit, že něco není v pořádku. Jako by ji trochu škrábalo v krku. A nosem nějak nemohla pořádně dýchat. Co se to dělo?

>> Staré meandry

Prosinec 2/10 | Arsen | Vyhlídka
Uspořádej s někým dalším koulovačku *

Jakmile po vlkovi skočila a svalila ho do sněhu, začal vřískat jak malá holka. "Hehe!" neodolala nadšenému smíchu - tohle byla zábava. Ani netušila, že rvačky mohly být takhle vtipné, když to bylo se stejně dobrým protivníkem. S mámou i tátou se sice taky prali, ale to bylo něco jiného. I když Styx rozhodně nebyla kdovíjak shovívavá, byla prostě dospělá a zkušená. Callypso proti ní nezmohla nic, jen roztomilý kukuč jestli už ji pustí, když prohrávala. Tady ale byly síly vyrovnané, dokonce i měla navrch!
Vrátila se do reality až v momentě, když ucítila bolest na boku. Nedávala moc pozor a vlkovi pod ní se asi vlil adrenalin do žil. Tak jako tak byla poškrábaná, cítila lehké pálení na kůži a vylekaně odskočila. "Tsss!" prudce sykla, když zjistila, že jí dokonce teče krev. Jen maličko, musela hodně natahovat hlavu a drbat se čumákem na boku, aby na to vůbec přišla. Ale i tak, první velké zranění bylo na světě. Než měla možnost se nad tím zamýšlet hlouběji, zase se něco dělo. Tedy její protivník už byl zas na nohách a naštvaně hulákal. A pak se najednou rozeběhl a taky ji srazil do kupky sněhu. Než se po něm stihla ohnat, už byl zas pryč. Taktický útok a útěk.
Callypso se rychle zvedla a oklepala. Už byla trochu klidnější, když neviděla velký odpor z druhé strany. Taky to bere jako hru, ne? "Však v klidu, vždyť se ti nic nestalo," mávla na něj tlapou nonšalantně a zazubila se. "Je to náhodou sranda, nemyslíš?" vesele poskočila ve sněhu. To už ale dostávala zas nějaké pokyny co smí a co ne. Zakoulela na něj očima. "Srabe!" vyštěkla provokativně. Určitě se jí bál, to bylo ono. Bál se a chtěl utéct! Ale to mu nemohla dovolit, obzvlášť když ona se tak bavila. Vzala trošku sněhu do tlapek a zatímco se sice držela devět kroků daleko, našla si jiný způsob jak vlka trýznit. Začala po něm házet sněhové koule, kupky, co jí pod tlapku přišlo. Jedna za druhou, koule létaly po černém vlkovi hlava nehlava. Callypso se přitom snažila zadusit smích, který se jí dral z hrdla.

Prosinec 1/10 | Arsen | Vyhlídka
Vyválej někoho ve sněhu *

Vlk jí normálně odpovídal a pak se najednou utrhl že je vlezlá. Překvapeně zamrkala, co tak najednou změnil náladu. Byl praštěný na hlavu nebo tak něco? V jedný chvíli kamarád, v druhý nepřítel? "Co máš za problém? Sám mluvíš nahlas a divíš se že někdo odpoví? Tak si to nech pro sebe," zavrtěla hlavou nesouhlasně. Jasně, že mluvení nahlas byla pozvánka do konverzace. "Jenom divný vlci a opuštěný chudáci si mluvěj pro sebe. Aby byli zajímavý," dodala pak. Aspoň tak to kolem sebe viděla. Ta vlčice co viděla několikrát u jezera toho byla zářným příkladem. Divňoška.
"Do ničeho ti nemluvím, mysli si co chceš," ohradila se po dalším osočení. "Když se se mnou nechceš vybavovat tak sklapni, sám mi odpovídáš!" Fakt byl padlej na hlavu. Na jednu stranu se s ní bavil, na druhou ji za to napomínal. Neměl všech pět pohromadě, navíc to vypadalo že se snad bude chtít prát! Callypso krok uskočila, když se na ni začal ježit a odsekávat. Co si to dovoloval?! Dušoval se jak žádný křídla nikomu nezávidí, ale podle toho co mu z tlamy padalo, mu Callypso už nevěřila ani čumák mezi očima. Protiřečil si na každém slově. A beztak závidí. Konverzace o křídlech ji už ale stejně nezajímala, když to z jejího pohledu vypadalo, že po ní každou chvíli skočí.
"A ty nemáš žádný kamarády, že se tak vykecáváš s náhodnýma kolemjdoucíma? Kdo je tu trapák!" cvakla zuby naštvaně. Ještě nikdy se neprala, ne s nějakým vrstevníkem. Na jednu stranu byla vyděšená, na druhou ji to docela bavilo, dohadovat se s tím vlkem. "Když se tak moc chceš prát, stačí říct!" zahlásila, než po něm neohrabaně skočila. Spíš ho tak smetla k zemi, protože fakt neměla se rvačkami žádné zkušenosti. Vnímala to více jako hru, než jako konfrontaci, kterou asi zažíval ten druhý. Oba se svalili do hromady sněhu, kde se Callypso prostě začala kroutit a válet po vlkovi. Když ho tak otravovala přítomnost, co teprv fyzický kontakt? Sice hádku vyeskalovala, ale zatím neměla v plánu mu nějak reálně ubližovat. To ale nemuselo být stejné z pohledu jejího protivníka.

Listopad 2/10 | Arsen | Vyhlídka

Černobílý vlk nebyl neslušný jenom v soukromí ale i ve společnosti, protože když ho Callypso oslovila, vyprskl na ni a ještě ji odbyl. Uraženě vykulila oči a s pohozením hlavy si odfrkla. Buran jeden! Byl ale asi mladší, tak možná jen nevěděl, jak se k vlčicím chovat. Konkrétně k ní, která znala snad jen své rodiče a ti ji zbožňovali. Z jejího pohledu tedy. "Tak nemáš mluvit nahlas, když nechceš aby to ostatní řešili," odsekla mu zpátky.
Vlk ale asi jen dělal ofuky, protože po chvilce se teda jako rozmluvil, co ho to trápí. A kdo prodal tu duši a tak. Callypso pozorně poslouchala stížnosti na jeho 'ulítlou křídlatou sestru'. "Hmmm," protáhla zamyšleně a na chvíli otočila zrak někam dolů z kopce. "Tak třeba za ní zaplatil někdo jinej. Nebo to má na dluh," pokrčila rameny. "A není to docela normální? Moje máma má taky nějaký křídla. A parůžky," dodala k jeho nadávce na holuby. Nikdy se nad tim nezamýšlela, proč to tak bylo a že by to snad bylo nepřirozený. Však když táta uměl ovládat magie, určitě nebyl jediný. A že měl někdo prapodivné části těla? Holt život, každej byl nějakej. Někdo divnější a někdo míň. "Ale neptala jsem se od kdy to má. Nebo jestli někomu něco platila," dodala pak věcně. Nebyl to její problém, tak se o to nezajímala. "Beztak jenom závidíš, ne? Jinak by tě to tak neštvalo. Ať si má tvoje sestra třeba rybí hlavu, však je to fuk." Jestli ona měla někdy po matce podědit paroží nebo křídla jí bylo docela jedno. Kdyby to nechtěla, určitě se s tim dalo něco dělat ne? A stejně i naopak.

Listopad 1/10 | Arsen | Vyhlídka

Jelikož doma byla vždycky nuda, Callypso se rozhodla vydat někam dál. Sama, protože s tátou taky nemohla být pořád. Když půjdu rychle a rychle se vrátím, ani si toho nevšimne, rozmyslela se a jak měla nějaký plán, tak začala konat. Z Borůvkového lesa byl vidět docela vysoký kopec, který byl nedaleko. Můžu se jít podívat tam a zjistit, co je vůbec okolo! napadlo ji. To byl skvělý nápad, takhle mohla zjistit co je kolem jejího domova a kam půjde příště, navíc jí to usnadní orientaci.
Lehko se to ale říkalo, rychlý výlet a kopec nebyly zrovna slova, která by šla dohromady. A tak Callypso cestou nahoru docela funěla a zdálo se, že to snad nikdy neskončí. Když už se skoro vyškrábala na vrchol, uslyšela cizí hlas. Hm, někdo mi tu zase bude zavázet, lehce naštvaně nakrčila čumák. Hlavně aby to nebyl nikdo z Borůvky, kdo by ji mohl naprášit u táty. To by byl problém. Když ale vykoukla zpoza kamene, uviděla vlče, zhruba stejně staré jako ona. A nikdo tam s ním taky nebyl. Zas někdo kdo si povídá pro sebe? poslední vlčice, co takhle potkala u jezera byla taky samomluvná. Byl to snad nějaký trend? Dělali to vlci normálně a jen ona byla divná, že necítila tu potřebu?
Každopádně, tenhle vlk aspoň mluvil o něčem zajímavym. O prodávání duší a tak, dokonce k tomu i nadával! Callypso byla ihned zaujata. "Kdo prodal duši? A komu?" přišla blíž a bez ostychů se zeptala.

Callypso překvapeně stáhla uši, když Styx zmínila, že by jí ukousla hlavu na jeden zátah. To znělo dost děsivě, ještě když jí máma vycenila zuby přímo před očima. "To... to snad ne," zamumlala zmateně a trochu vyděšeně. Navíc, vážně měla tak malou hlavu? "A nemáš jen moc velkou tlamu?" navrhla a zkoumavě si Styx prohlížela. Zdála se jí normální, i když teda měla zvláštní parůžky a malá křídla. Tlamu ale měla asi v pohodě. Nojo, a proč já vlastně nemám paroží a křídla? prolétlo jí na chvíli hlavou. Ale pak se podívala na tátu a uznala že je asi víc po něm. On také ani jedno neměl.
Poslušně přikývla tátovi, že chápe, když jí vysvětloval jak se to má s vlčatožrouty. Bylo tedy dobře, že jich je málo. "Tak to určitě stihnu vyrůst, než na nějakého narazím," uznala nakonec. Jestli ani táta žádnýho nepotkal, tak určitě ani ona žádnýho nepotká. Minimálně dokud bude vlče. Až bude dospělá, tak už to bude jedno, když žrali jen vlčata.
Pak už se konverzace přesunula ke smečkám. Jmenovitě k té její a k Sarumenu, odkud byla Feline. Styx vysvětlila, že v Borůvce nemá vlky ráda a do Sarumenu si chce jít hrát. "Proč je nemáš ráda? Něco ti udělali?" Callypso zvědavě naklonila hlavu. Proč tam Adiram tedy zůstával, jestliže Styx ublížili? Nedávalo to smysl. A ona se určitě taky nechtěla bavit s vlky, co neměli rádi její mámu. Každopádně, Styx chtěla do Sarumenu na návštěvu. "Tak se tam můžem jít podívat. I když mi přijdou nudný," souhlasila Callypso nakonec. Táta tam měl nějaké známé, máma tam taky chtěla... no kdo byla ona, aby jim to zakazovala? Navíc byla docela zvědavá na rodinu Feline. Prý má ještě jednu sestru. A co jejich máma? Kdo to asi je?