Příspěvky uživatele

Ahoj, poprosím odebrat Odina z Vrbové smečky :)

Callypso pomalu rozlepila očka a zmateně mrkala kolem. Ani si neuvědomila, že by usnula a na jak dlouho. Každopádně byla stále na tátových zádech, ale okolí se změnilo. Už nebyli ve smečkovém lese, ale někde pryč, na nějaké louce. A stále tu s nimi byla Feline. Hmmm, fajn, lehce nakrčila čumáček, ale přešla to. Feline se jí sice nezamlouvala, ale třeba nebyla tak špatná? Měla by být aspoň z půlky táta, takže aspoň tak.
"Výletujeme?" zeptala se zvědavě a zívla. Stále ještě byla docela rozespalá, a to si odpočinula hodně. Dokonce ani nezaznamenala, že s ní táta ušel takový kus cesty. Vůbec to tu neznala. Aby taky ne, když nikdy nebyla mimo les. To ji docela nadchlo, jako každé vlče měla touhu poznávat a učit se, ne jen být na zadku doma. "Chci dolů," zahlásila pak a podívala se na tátu. Nechala by se klidně nosit dál, ale už cítila jak má ztuhlé všechny končetiny a potřebuje se protáhnout. Navíc chtěla objevovat sama, ne se jen kochat krajinou kolem, ale ozkoušet si všechno na vlastní tlapky. Docela se začínala těšit a a ni jí nevadilo, že mají s tátou třetí kolo u vozu v podobě Feline.

>> Vodopád

Oddechla si, když táta potvrdil, že neodejde. To ji dostatečně uklidnilo a k tématu už se nepotřebovala vracet. Zatím. Navíc měli jinou "zábavu". Lesem se rozlehlo vytí a prý že se půjde pomáhat smečce. A tak se šlo. Nebo spíš Adiram šel a Callypso se vezla, takže si ani moc nestěžovala.
Z nezvaného hosta se nakonec vyklubal tak trochu zvaný host? Callypso byla nepříjemně zaskočena když zjistila, že má sestru. A to zjištění dokonce přišlo i v její přítomnosti, což tomu moc nepřidávalo. Na Feline se za celou dobu neusmála, naopak ji propalovala docela kritickým pohledem. I mladá vlčice vypadala, že to nečekala, ale asi byla z té zprávy v lepším rozpoložení.
Adiram i Feline Callypso vysvětlili, jak se jejich rodinné vztahy mají. Adiram byl jejich otec, ale matky měly jiné. Feline byla očividně starší, takže její mámu musel potkat dřív, než Styx. Proč ale teda nezůstal s ní? Callypso po obou přejížděla zvědavým pohledem a nějak netušila, jestli by se měla ptát teď nebo až někdy jindy.
Feline ještě informovala o další sestře, Nerrise. Z jejích slov to vyznělo, že tátu moc nemusela, což v Callypso vyvolalo ještě větší nechuť vůči novým sestrám. Napovrchu to ale nedávala znát. Nechtěla před tátou dělat scénu, navíc Feline ani Nerissa tu nežily. Byly z nějaké jiné smečky, takže se snad nebudou vídat tak často. Callypso se tento moment rozhodla prostě tiše přetrpět a s trochou štěstí vlčice za chvíli odejde a na dlouhou dobu se zas neuvidí.

Květen 2/10 - Namaari, Kulihrášek

Callypso se k druhé vlčici rozhodně neplížila, ale přesto se jí hnědá lekla. Bylo to vlastně docela vtipný, jak sebou cukla a začala se rozhlížet. Na její otázku odpověděla tak nějak neutrálně, a asi i pravdivě. Taky že to nebyla nijak složitá otázka. Vypadala, že se taky trochu obhajuje. "A co kdybys rušila?" povytáhla Callypso obočí. Vlčice si sotva všimla jejího příchodu. Mohla tu klidně stát několik minut a odposlouchávat vnitřní rozhovor a cítit se vyrušována. "Děláš to často? Je to divný," okomentovala to s pokrčením ramen. Ještě nikdy neviděla nikoho přemýšlet nahlas, navíc by to sama od sebe asi nikdy neudělala. Svoje myšlenky si držela v tajnosti. Nechápala, proč by je někdo vyslovoval nahlas, když nebyly pro nikoho určeny.
To už je ale vyrušil další hlas. Další malé vlče. Fajn, divný. "Hele kde máte všichni rodiče?" zeptala se Callypso lehce rozhozeně. Ona věděla, kde ti její jsou. Ale bylo divný, že se tu u vody sešla tři vlčata a žádnej dospělák v dohledu. "Taky jste zdrhli?" zazubila se pak kulišácky. Jestli byli i oni aspoň trochu dobrodružní, tak neměla problém si s nimi chvíli hrát. Vlastně kvůli tomu se taky vypařila z domova, pro nějakou pořádnou zábavu! Nově příchozí vlček ale chtěl nějakou radu, což Callypso moc nezajímalo. Nijak se nevyjadřovala, ta druhá nabízela pomoc. Záleželo, co z vlčete vypadne.

květen 1/10 - Namaari, Kulihrášek

Callypso využila chvilky nepozornosti ostatních a z lesa se rychle vypařila. Ne, že by smečka nebyla fajn - aspoň měla kde bydlet a co jíst. Ale popravdě se tam nic moc nedělo, nikoho moc neznala a vlastně byla to docela nuda, když nepočítala tátu. A být s tátou bylo sice fajn, ale taky chtěla trochu zkoumat svět. A malá procházka mimo les přeci ještě nikoho nezabila, ne?
Stromy trochu řídly a pak zase houstly, z lesa rovnou do jinýho lesa. Callypso se trochu zamračila. Možná si myslela, že jakmile překročí smečkové území, něco se stane. Nějaký velký dobrodrůžo, nebo tak. Ale zatim furt nic. Bylo to vlastně ještě nudnější, než ve smečce, protože tam aspoň byli vlci. Tady byla úplně sama, nebo si to aspoň myslela do doby, než slyšela další hlas. Trochu sebou cukla a obrátila se tím směrem. Byla tam voda, spousta vody, a u ní seděla malá vlčice. Asi stejně stará. Callypso se ještě rozhlédla kolem, protože si myslela že se baví s někým dalším. Ale nikdo krom nich tam nebyl. "To si povídáš sama se sebou?" zeptala se nahlas, napůl s úšklebkem, napůl vážně.

Mámin ocas najednou zmizel v dálce a táta spustil jakési vysvětlování, které znělo snad i trochu zoufale. Callypso na něj podezřele pohlédla, ale pak zavrtěla ocáskem. "Jasně, jsi nejlepší!" odkývala mu to. Táta byl super, a hlavně byl asi tak jediný další vlk, kterého znala. Oops. "Ale ty neodejdeš, že?" Ne, že by Styx měla ráda méně, ale pravda byla taková, že si spolu neměly co říct. Jejich vztah byl takový... trochu trapný? Ani jedna nejspíše netušily, jak se k té druhé chovat. A Callypso by určitě reagovala trochu jinak, kdyby ten odcházející byl Adiram.
Pak už ale šli za vytím a táta vykládal cosi o pomáhání a práci. Nuda. Narazili na mladou šedivou vlčici a bylo vidět, že se s Adiramem zná. Což ihned získalo pozornost Callypso. O to víc, když mu řekla tati. Jak jako tati?? Callypso přimhouřila oči a zle se na mladou vlčici podívala. Tohle byl přeci její táta, to se teď měla jako dělit? Vůbec se jí to nelíbilo. Vlčice mezitím mlela pantem, co zatím dělala a bůh ví co. Bla, bla, bla... Táta pak potvrdil, že je fakt i její táta a představil ji jako Feline. A to nebylo všechno, dokonce tu byla i další, nějaká Nerissa. "Hmm," zabručela Callypso, že bere na vědomí, ale rozhodně z další rodiny nebyla nadšená. "Jak jako nevlastní? Tak je to sestra nebo není?" zeptala se, protože tuhle část nepochopila. Nikdo nemohl čekat, že se v takhle malém věku setká se složitými rodinnými vztahy.

Rodiče se prali o vítězství a Callypso zevlila ve své skrýši. To ji ale po chvíli přestalo bavit, chtěla být také u středu dění. Možná se i cítila trochu opomenutě, a tak prostě vylezla ven a hned na sebe upozornila. Ostatně pro malá vlčata to bylo normální, že chtěla být do všeho zahrnuta. Přicupitala k dospělým a ptala se, kdo je teda vítěz. Styx odpověděla dost neurčitě a Callypso nevěděla, co si z toho vzít. Bylo opravdu jasné, kdo prohrál. Táta to taky křičel na půl lesa. Byla máma smutná? Nebo uražená? Z jejího tónu a výrazu to nebylo jasné. Každopádně Adiram potvrdil, že Callypso byla ultimátní vítěz a to ji odlákalo v myšlenkách jinam. "Jo? Supeeer," výskla a párkrát nadšeně poskočila. Jako by zapomněla, jak ji schovávání před chvilkou nebavilo, už se nadechovala aby si vydupala druhé kolo.
Ale než stihla cokoli kváknout, Styx se najednou rozloučila a než kdokoli stihl zaprotestovat, byla pryč. "Tak... ahooj!" zavolala za ní. Callypso trochu píchlo u srdce a ustaraně se podívala na tátu. Nechápala momentální situaci. Ale zapamatovala si ta slova ohledně Medvědího pelechu, ať už to bylo cokoli. "Kam šla máma? A proč? Nezlobí se náhodou, že prohrála?" vyslovila své obavy nahlas. Nebo je to kvůli něčemu jinému? nějak tomu nemohla přijít na kloub, ale zase se tím taky moc nezatěžovala. Ano, trochu ji to mrzelo, ale zároveň si ještě plně neuvědomovala, co budoucnost přinese. Předpokládala, že se Styx za chvíli vrátí, jen to třeba bude trvat déle. A kdyby ne, tak přeci věděla kde ji najít. I když mimo tenhle les a noru ještě nikdy nebyla, a rozhodně ne sama.
Pak se někde ozvalo vytí a táta začal mluvit o úplně jiném tématu. Najednou to nebyly hry a zábava, ale smečka a povinnosti? Callypso se nafoukla, protože se jí tahle změna vůbec nelíbila. "Pomáhat? A proč?" celá tahle smečka věc ji moc nezajímala. Měla kde bydlet, to bylo fajn. Ale krom rodičů vlastně nikoho neznala a na nikom jí nezáleželo. Proč by pro ty vlky měla něco dělat?
Adiram ji každopádně vzal na záda a odnesl s sebou, ať už chtěla nebo ne. Aspoň přitom nemusela chodit po svých, no. A narazili na mladou vlčici. Callypso na ni zvědavě pokukovala, protože žádného vrstevníka ještě nepotkala. I když vlčice vypadala o něco starší, skoro dospělá. Adiram ji oslovil jménem Feline, takže se asi znali. "Kdo to je?" pošeptala mu nenápadně do ucha, přičemž vlčici hodnotila pohledem. Ztratila se od mámy? Takže patřila sem, nebo ne?

Callypso se zajímala, co je to pomněnka, když ji tak táta oslovil. A s jeho odpovědí byla spokojená, uznale kývla. Samozřejmě, že byla krásná a voňavá. Když to táta říkal tak to musela být pravda. „Dobře,“ odsouhlasila plán schovky. Rozhodně nechtěla být nalezena jako první, takže musela poslouchat zkušenější. Zůstat na místě pod kořeny a ani nedutat. A nesmí vylézt i když ji budou volat. To se nezdálo jako složitý úkol, ne?
Táta se vzdálil a Callypso ho po očku sledovala, jak se s tím popere on. V dálce stále zněl hlas mámy, jak hlasitě počítala. Adiram zašel za roh do keřů, tam už ho Callypso sledovat nemohla, protože ze své skrýše neviděla. Jedině že by vylezla ven, ale tím by celou svou snahu zahodila. Netrvalo dlouho a lesem se rozneslo hlasité STO! To byla známka toho, že se jde hledat.
Callypso zpozorněla, když ve své blízkosti uslyšela kroky. Pak dokonce spatřila máminy tlapy, byly jen malý kousek od ní. A máma ji vybízela, ať vyleze. Trochu to s ní cuklo, ale na poslední chvíli se zastavila. Nene. Nevypadalo to, že by její skrýš byla konkrétně odhalena. Máma jen věděla, že je kolem. A navíc táta říkal ať nevylézá. Proto se stáhla ještě hlouběji do kořenů a zatajila dech.
Styx po chvíli opravdu odešla. Callypso spadl obrovský kámen ze srdce, ale hned na to se trochu lekla. Znamenalo to, že teď byla pozornost odvedena k Adiramovi. Ještě několikrát Styx prošla kolem její skrýše, ale pak se zase vrátila ke keřům a dlouho se tam zdržovala. Callypso pomalu umírala zvědavostí, co tam tak dlouho dělá. Občas něco pronesla, ale pak bylo dlouhou dobu ticho.
Najednou z pod kořenů zahlédla, jak se kolem prohnal táta se slovy, že ho nechytí. Pak hned máma, která ho za chvíli hryzla do zadku a pak se oba svalili na hromadu. Callypso to celé sledovala s vykulenýma očima. Hra na schovku byla zpočátku trochu nuda, ale teď hodně rychle vyeskalovala. Vypadalo to zajímavě, taky se chtěla zapojit ale netušila, zda už může vylézt. Ven ze své skrýše se vysoukala až v momentě, kdy táta křičel na mámu že prohrála. To znamenalo konec hry ne? Takže Callypso už nemusela sklíčeně ležet mezi kořeny. Vyskočila ven a trochu se protáhla jak byla ztuhlá. Rychle přiběhla k rodičům. Kdo prohrál už bylo jasné, ale kdo vyhrál? „A kdo vyhrál? Já nebo ty?“ zeptala se s očekáváním Adirama. Bylo jasné, že chce slyšet pochvalu.

Callypso přikyvovala tátovi do chvíle, než se vyjádřila i máma. "To neee!" vypískla zděšeně a po očku zkontrolovala vlastní zadek. Takový kousanec do zadku musel pěkně bolet, to se jí vůbec nelíbilo. Musím se schovat fakt dobře! utvrdila se. Styx začala hlasitě počítat a Callypso s Adiramem se vydali schovat.
Callypso ale moc netušila, co by byla vhodná schovka. Taky, že hrála teprve poprvé. Neměla v tom ještě cvik a odhad. "Asi jo?" odpověděla tátovi, když jí navrhl aby vlezla pod kořeny. Byla ještě dost drobná, ale i tak se tam začala soukat s trochou obtíží. "A co je pomněnka?" Táta ji tak oslovil poprvé, co si pamatovala. Nebo nad tím nikdy moc nepřemýšlela. Každopádně teď jí došlo, že neví co to znamená. A jmenovala se přeci Callypso, ne pomněnka.
Když se konečně nasoukala pod kořeny a pohodlněji se usadila, koukla zase na tátu. "A co teď?" zeptala se zvědavě. V dálce ještě slyšela počítající hlas, takže ještě měli čas. "Kde se schováš ty? Pod nějaký veeelký strom?" se zamračením pohlédla kolem, ale žádný takový neviděla. Dospělý vlk by se prostě nikam nenacpal, ne tak jako ona. Adiram si tedy musel hledat jinou schovku.

<< úkryt

Potvrzení, že půjdou opravdu ven Callypso nadchlo. Tak dlouho byla zalezlá v jeskyni, že snad znala každý její kout. A ven se opravdu těšila, ale... najednou byla trochu obezřetnější. Měla trochu obavy z něčeho nového, ještě nepoznaného. Avšak moc se nezdráhala a vypochodovala z jeskyně za rodiči.
Venku to bylo... zajímavé. Valila oči všude kolem, na stromy, trávu, kamení a hlavně oblohu. Byla zvyklá na nízký strop jeskyně, takže se najednou cítila jako maličkatý mravenec pod širým nebem. Trochu stáhla ocásek a všechno si se zaujetím prohlížela. Ještě nezkoumala detaily, na ty byl čas. Nejdřív se musela rozmyslet, jestli se jí to celé líbí, nebo ne. A po krátkém zvážení bylo jasno. Supeer! radostně poskočila a šla obdivovat první kupku sněhu, na kterou narazila. Bylo to něco bílého na jinak zelené a hnědé zemi, úplně to na ni křičelo, ať se jde podívat. Opatrně na sníh položila tlapkou a ucukla. "Studí!" zkonstatovala překvapeně. To nečekala. Sníh vypadal na pohled tak příjemně, že by se v něm dalo hezky ležet. Ale byl studený, škoda. "Co je to?" tázavě naklonila hlavu na stranu a podívala se na rodiče.
Pobíhala kolem, zatímco dospělí rozhodovali, co teda budou hrát nejdřív. Styx chtěla schovku, a dokonce se chlubila, že je ve hře vážně dobrá. To Callypso trochu nabudilo soutěživou náladou. Ale táta měl dobrou poznámku. "Pravda, pravda! Hledej," odsouhlasila mu to Callypso. Navíc schovávání jí znělo mnohem zábavněji, než hledání.
"Jdem!" popošla s Adiramem kousek dál a pak se zarazila. Vlastně doteď netušila, jak se taková schovka pořádně hraje. "A jak? A kde?" zeptala se staršího. Ten měl se hrou určitě víc zkušeností, a mohl jí dobře poradit. I když by na to ráda přišla sama, zase nechtěla být nalezená jako první. Nene, chtěla se schovat někde, kde ji nikdo nenajde.

5

Callypso byla po probuzení plná energie, a tu musela taky náležitě využít. Už ji nebavilo jen tak sedět, okusovat dospělé a batolit se kolem jeskyně. Chtěla prozkoumat, co je venku. Projít tím zářivým bodem a konečně spatřit svět. A tak to dala dost hlasitě najevo. Oba její rodiče to naštěstí vytrhlo z divné nálady a konverzace a začali se jí věnovat. Šedá jí to odsouhlasila a postrčila ji ven. "Půjdu kam?" zeptala se a nadšeně zavrtěla ocáskem. Chystali se někam na výlet? To by se jí moc líbilo. Nějak nepochopila, že ona do tohohle odchodu neměla být zahrnuta. Pak se obrátila na hnědého, ten byl nezvykle trochu mimo, ale chytil se rychle. Však s ním byla trochu větší zábava. "Hmm, schovku a závod?" Callypso se rozmýšlela, co by bylo lepší. Ale nechtělo se jí volit, přeci měli spooustu času, ne? "Oboje!" zahlásila nakonec a rozhodně pokývala hlavou, aby si to potvrdila.
Vydala se ven za mámou a vesele si přitom poskakovala. O ostatní vlky sotva zavadila okem, teď měla na práci mnohem důležitější věci. Venkovní svět ji zajímal mnohem víc, než nějací další dospěláci, se kterými by stejně byla nuda. Vyhrabat se z jeskyně do kopečka bylo trochu obtížné, ale stálo to za to. Jakmile Callypso vylezla ven, vyvalila očka a koukala všude kolem.

>> les

4

Adiramovo zpívání bylo pro malé vlče téměř magickou uspávačkou. Možná to bylo jeho hezkým hlasem, nebo možná tím, že Callypso byla vážně unavená. Takže poměrně rychle tvrdě usnula. Tu a tam se převalila nebo cukla, jak se jí něco zdálo. Nejspíš o tom, jak někde šmejdí a objevuje svět, nora se jí totiž začala zdát už docela nudná. Nebylo tu vůbec co dělat!
Probral ji až pohyb, chlad a řeč rodičů. Ospale zamrkala a rozhlížela se kolem, co se to děje. Situace se zdála být docela napjatá, ale to malé vlče jako ona nedokázalo pochopit. Nebo to možná ignorovala záměrně, protože přeci jen se to netýkalo přímo jí. Ale přesto, jak své rodiče sledovala, začínala být taky nespokojená. Z táty šel velký stres, zoufale se natahoval po mámě, kterou se kterou Callypso zatím moc kvalitního času nestrávila. A to chtělo napravit. Vůbec se jí nelíbilo, že vlčice se od nich odtáhla. Nejen, že byla větší zima než když spali schoulení, ale táta z toho byl nesvůj. To Callypso vycítila a taky se najednou cítila nesvá. "Hej!" zaprotestovala nahlas, aby na sebe upoutala pozornost dospělých. Taky se jí nelíbilo, jak ji najednou ignorovali. Nejdřív se všechno točilo kolem ní a teď na ni ani koutkem oka nekoukli? Tse.
Pomalu se zvedla a neohrabaně protáhla. Pak se dovalila k mámě a hravě poskočila. "Budeme hrát?" zažvatlala roztomile a podívala se z jednoho rodiče na druhého. Očima potom oskenovala východ z nory. "Ven! Všichni," už nechtěla být zavřená tady dole. Zajímal ji svět venku. A jelikož neměla ve smečce žádné vrstevníky, logicky ji napadlo, že by měla jít s rodinou.

Březen 1/10 ~ Adiram

Callypso se vesele máchala ve vodě, zkoumala co to vlastně je a co všechno to umí. Nejdřív bublala čenichem, ale trošku vody se jí dostalo dovnitř a začalo to štípat. Proto sebou trochu cukla a nakrčila čumáček. Takhle už ne! zapamatovala si okamžitě. To bylo nepříjemné a nechtěla to podstoupit znovu. Místo toho začala cákat tlapkami, ale i to ji začínalo nudit. Navíc voda byla docela studená, na což rychle přišla, když se jí zimou naježil celý kožíšek a rozklepaly se jí nohy. Proto taky zareagovala, když se ozval táta. Nejdřív se na něj jen otočila, ale po tom co řekl si získal její plnou pozornost. Vylezla z vody a opařeně koukala. "To de? Joo!" horlivě zakývala hlavou. Ani ji nenapadlo, že by snad do vody vlezla celá. Prostě nad tím nikdy nepřemýšlela, věděla jen, že do vody se strkala tlama a tak se pilo. Ale že by tam lezl celý vlk? No možná to bylo tím, že odjakživa znala jen louže, do kterých by se ani nevešla.
Poslušně následovala tátu do vody, tentokrát tam vlezla všema nohama až po břicho. A celá se zatřásla, bylo to fakt nepříjemné. "Studí!" zaprotestovala hlasitě a zamračila se. Jestli bylo plavání tohle, tak... se jí to zatím moc nelíbilo. Ale najednou se zdálo, že voda byla trochu teplejší a snesitelnější. Takže tam ještě vydržela. Táta se ozval, že to zařídil s magií, to Callypso zaujalo. Takže tohle dělá magie? když jí o tom vyprávěl, nedokázala si to pořádně představit. Ale dost ji to zaujalo. Teď ale byli u plavání, takže všechno hezky popořadě. "Hm, a jak?" přikývla tátovi. Ale vlastně vůbec netušila, co to plavání je.

Únor 1/10 ~ Adiram

Callypso rozhodně neodolala možnosti někam vyrazit, takže vesele ťapkala za tátou ven z lesa. Konečně se podívá někam dál než za hranice! To pro ni vypadalo jako velké dobrodružství. A doma už to bylo upřímně trochu nudné - nic se tam nedělo a navíc tam neměla ani žádné vrstevníky. Potřebovala trochu změnu, což tahle procházka mohla poskytnout.
Koukala kolem a stromy vystřídaly stromy, nic zvláštního. Co ale mnohem víc zaujalo její pozornost, byla velká vodní plocha. Páni! Takovou ještě v životě neviděla, proto se hned hrabala ke břehu. Chvilku vodu pozorovala, než se rozhodla do ní zkusmo strčit tlapku. Pak druhou. Pak i čenich. Blu blub blu... Trhla sebou, až když uslyšela tátův hlas. "Hm?" zvědavě naklonila hlavu, co se po ní chce, ale od vody se ani nehnula.

1

Jakmile to bylo možné, Callypso začala pochodovat všude možně. Dobře živená, měla plno energie, kterou hodlala náležitě využít. Držela se ale stále v blízkosti těch dvou vlků, kteří tu byli od doby co rozlepila oči. A vlastně ještě předtím, ale to si moc neuvědomovala. Jedna šedá osoba, ta jí dávala najíst a byla příjemně teplá, zároveň se jí ale Callypso občas lekla. Nechápala, co se děje.
Proto většinu svých aktivit provozovala u hnědé osoby. Lezla vlkovi po ocase, proplétala se mezi nohama a hravě útočila. Tedy, pro ni to byla životně vážná situace, ale dospělým to určitě přišlo jako klasické vlčecí hraní.
Moc nechápala, co se mezi dvěma vlky děje a proč se baví jen mezi sebou. Zatím ji to ani moc netrápilo, až na momenty, kdy matka udělala nějaký nepředvídatelný pohyb nebo zvuk. Callypso ale rychle zjistila, že nic z toho není mířeno přímo na ni. Že byla vlastně strůjcem matčina rozpoložení nemohla tušit, a dokud se nekřičelo na ní, asi jí to bylo i jedno.
Byla ale příjemně překvapena, když se jí otec jal vysvětlovat věci. Ne, že by si z těch informací moc vzala. Možná něco se v její malé hlavince uskladnilo, možná taky ne. Táta mluvil docela páté přes deváté. Začal smečkou, pak jídlem a nakonec skončil u magie. Callypso trochu vyjeveně hltala každé slovo, ale moc moudrá z toho nebyla. Vlastně ji to přemýšlení natolik zmohlo, že se tátovi svalila mezi nohy a v mžiku zabrala. Aby taky ne, když jí k tomu pěkně zpíval. "Hmmm, hmm," zabroukala taky, než nadobro usnula. Důležité otázky, které ji pálily na jazyku může vyřešit až se vyspí. Jestli je do té doby nezapomene.