Když se mi povedlo zachytit tátův ocas, dával jsem mu co proto. Drtil jsem jej mezi vyrůstajícími zoubky, trhal chlupy, šlapal po něm. Neskutečně jsem se bavil a bojovně u toho vrčel. Tedy, pokud se tomu vrčení vůbec dá říkat, ale já si v tuhle chvíli připadal opravdu drsně! Zahlédl jsem ovšem, že mé sestry se jaly tátu napadat také. Nemohl jsem si tuhle příležitost nechat ujít. S údivem jsem upustil tátův nebohý ocas z tlamy, nemotorně se zvedl na nohy, hrdě vypnul hruď a tak nějak nemorně jsem dorazil do centra dění. Zaškubal jsem zvídavě ouškem a stejně tak natočil hlavu na stranu. Jedna z mých sester se válela na zemi jako převrácená beruška, přičemž po tátovi výskala, že si chce hrát, ta druhá, sedíc vedle táty, vyzvídala, kam půjdeme a jestli někoho uvidíme.
Nahodil jsem šibalský výraz a rozcupital se k Niké. Udělal jsem jí přesně tu stejnou věc, co ona před chvílí udělala Auroře, přišpendlil jsem ji k zemi. Rošťácky jsem se zazubil a celou jsem ji olízl proti srsti na hlavě. Vrtíc ocáskem jsem se pak nadšeně vrhl k tátovi, o kterého jsem se opřel předními packami. Zvídavě jsem jej pozoroval a vrtěl nedočkavě ocasem, dychtíc se dozvědět všechno o tom, kam půjdeme a co nás tam čeká. A, nebo ještě lépe! Hurá tam vyrazit dřív. Seskočil jsem z táty a rozeběhl se směrem, kudy jsem viděl vlky opouštět tohle místo. Vždycky zmizeli na tak dlouho! pomyslel jsem si fascinovaně.
//-> Borůvkový les 