Gallirea - Příspěvky uživatele

"Jo kamaráde... nemám naprosto ponětí," odvětil jsem na jeho otázku, proč si vlčice vybírají pitomce. Bylo mi jasný, že nějaký důvod k tomu mít budou, ale jaký? Nebo proč? Kdo ví. Něco je asi prostě táhne ke špatným vlkům a nebo naprostým hlupákům. Asi si nemůžou prostě pomoct. Mírně jsem se nakrčil. "Vlčata teď stejně mít nemůžeš. Takže neboj klidně se kamarádi s kým budeš chtít," prohodil jsem rozpustile a byl jsem rád, že mám tohohle mrňouse nastarosti. "Protože když ti něco vysvětluju, tak to stejně nepobereš. ALE slibuju, že až budeš o trochu starší, tak ti o vlčicích řeknu naprosto všechno. Platí?" navrhnul jsem a položil důraz na slovo ale.
Dráz byl evidentně jedno z nejpřizpůsobivějších vlčat, jaký jsem mohl mít na hlídání pučený. Byl odvážný a zvědavý, ale ne tím otravným způsobem. Taky nahrávalo vlčeti do karet, že jsem měl vlčata opravdu rád. Vlčata byla nevinná a milá, ještě je nezkazil svět. Všechno co mělo vlče na mysli, to vám řeklo. Žádná přetvářka a hry. Bylo to celkem uklidňující, nemanipulovat a nebýt manipulován. "Tak vyrážíme," pronesl jsem, ale nejdřív... Podíval jsem se na hladinu, která byla poměrně mrazivá. Už tu nebyl led. "Hm.. tady lovit nebudeme, máš už hlad? Cestou bych asi něco sehnal," řekl jsem s úsměvem a dal se do pochodu.

//SG

"Protože... hmm... vlčice dost často nemyslí logicky. Jakmile se do někoho zamilují, tak prostě přestávají uvažovat, to je holt jejich osud... A nejhorší je, že se vždycky zamilujou do toho největšího pitomce... Ty vlastně nevíš, co je to zamilovat se hm... jak bych..." povzdechl jsem si. Dělat někomu průvodce životem bylo těžší, než se na první pohled zdálo. Popravdě jsem byl celej zmatenej. Možná ještě víc, než Dráz. Koukal jsem se na rozlehlou ledovou plochu jezera, které se rozprostíralo před námi. Hnalo se do nekonečný dálky. "Víš... Kamarádit se můžeš s kolika vlčicema chceš, ale zamilovat, opravdu zamilovat se ti podaří nejspíš jenom jednou a i tak budeš mít štěstí. Zamilovat se... to je pocit... Pocit, že už nikdy na nic nebudeš nikdy sám. Že tvoje vyvolená pro tebe vždycky bude a ať budeš v sebevětším průšvihu, ať se bude dít cokoli, tak ti bude krýt záda. Budeš se na ni moc spolehnout a ona se zase bude moct spolehnout ve všem na tebe. No a když se budete mít moc rádi a budete moc zamilovaný, tak budete mít takový prťata jako seš ty," pronesl jsem s pohledem upřeným na jezero. Vzpomínal jsem na Eviru. Byla překrásná. I když to neměla v hlavě srovnané. Byla to prostě moje nádherná Ev. A i když byla daleko. A i když jsem si užíval s kým se dalo. "Pro nikoho jiného bych nešel na konec světa," zamručel jsem zaymšelně.
Dráz pronesl něco o hraní a tím si podepsal osud. "Už ti nic říkat nebudu. Když jsem říkal, že na povídání o vlčicích jsi ještě moc malej, měl jsem pravdu," zasmál jsem se a tlapkou ho rozcuchal mezi ušima. Bylo to otravný a všichni to nesnášeli, ale tohle cuchání bylo jednou z výhod dospělého života. Každý si tím prošel. Každý to snesl. A každý to pak bude dělat dalším generacím. "Určitě budeš vysokej dlouhán Drázi, na to mám čuch," pronesl jsem s úsměvem. "A když budeš chtít naučím tě plavat," dodal jsem, aby se třeba nerozhodnul s příchodem jara skočit do jezera a utopit se. "Hmm... chceš vidět něco hustýho?" zeptal jsem se a šibalsky se zakřenil. Neměl bych. Ale něco mne ponoukalo. Nemůže se přece nic stát ne?

//JG

Vykračoval jsem si k jezeru. "Většina vlků si svoje vlčice hlídá víš? Hlavně z toho důvodu, že se prostě bojej, že by jim mohli odejít s někým lepším... Všiml sis třeba toho, jak se tamten vlk začal uculovat a majetnicky si stoupnul ke svý partnerce? Jako by neměla ani právo si samo rozhodnout, jestli s ním chce nebo nechce být...No... Hm... A tady bych výklad o vlčicích měl utnout, nebo chceš vědět všechno? Ale musíš mi slíbit že to neřekneš ani máme, ani tátovi... a vlastně pro jistotu maximálně sourozencům," monologoval jsem po té, co Dráz pronesl že půjde sám. Nebyl jsem úplně přístojný, abych mu nevykládal všechno. Popravdě se prokázal jako ne zase tak malé a tupé klubko nezdaru, jak jsem si myslel. Podle všeho byl prostě normální kluk a jako takovýho jsem ho musel i připravit na všechno s tím spojený. Aby z něj nevyrostl nějakej očichávač klacků. Mírně jsem se otřásl tou představou. Ne, vlk co dovádí s jiným vlkem je nepřirozená ohavnost.
"Jestli Ciri přijde netuším, ale když víš kde bydlí, můžeš ji chodit občas navštěvovat. Ale příště by bylo lepší sbou přinést nějakou kost nebo hezkou kytku, nebo tak něco... Zpěvem ji jak jsme slyšeli neuchvátíš," dodal jsem a dokráčel až k břehu jezera. "Hleď největší jezero, který tu je, pokud vím," pronesl jsem.

//Cedrový háj

"Tak to úplně nešlo podle plánu, ale aspoň nám nikdo nerozbil čenichy," pronesl jsem suše, když jsme opustily les. Nebylo by nic příjemného dostat jednu po čumáku, ale nepříjemnější by bylo, kdyby dostal Dráz. Úplně jsem se viděl, jak Baghý vysvětluju, že tu jizvu a monokl už její vlče mělo, když mi ho svěřovala do péče. Sice neměla úplně rozum při výběru partnera, ale rozhodně nebyla blbá. "Chceš nést, nebo půjdeš sám?" zeptal jsem se svého malého parťáka. Společníka ve zločinu kradení vlčic. Sice nám to nešlo, ale dozvěděl jsem se jednu moooc důležitou věc. Pokud má jeden sebou vlče, tak to působí jako štít. Nikdo ho na první dobou nechce mlátit ani na něj vrčet. "Když nad tím tak přemýšlím, nebyl to úplnej propadák," pronesl jsem nakonec.
Cesta nás vedla zpět domů, ale mě se nechtělo Dráze ještě vracet. "Co to vzít k jezeru a pak směrem k podivné a tajemné bohyni? Navíc bych ti mohl cestou něco splašit k jídlu," navrhnul jsem a moc nečekal na souhlas. Zamířil jsem směrem k jezírku.
//VVJ

//Hádám, že vlčata jsou teď ve vlastní "skupinách".

Ten samozvaný pán místního lesa byl celkem mluvka. To se mi líbilo, ale jeho partnerka byla prostě jiný kafe. Nejenom, že se jí ho podařilo celkem solidně zpacifikovat, ale ještě udržovala poměrně dobrý rozhovor. Prostě klasa. Takový jsem měl rád. Ne moc ukecaný, ale zároveň ani žádný netýkavky. A že jich tu chodilo spousta, který na jednoho hned vrčely až hrůza. Jedna z dorostenců, Ciri, si hrálo s Drázem. Sledoval jsem je jen tak na půl oka. Sice jsem měl vlče hlídat, ale pokud by se mu nedej bože jenom chloupek vytrhnul... no válku s Borůvkovou smečkou asi nikdo nechce. A jelikož Dráz byl podle mého gusta, rozhodně bych to s nim skoulel tak, že by z toho válečnej stav byl. A to jsem nechtěl. Já nebyl bojovník, ale milovník.
Vlčice udržovala příjemný rozhovor. Dokonce poslala pryč dvě vlčata, která pořád okouněla kolem. "Moje nynější Alfa je přímou ukázkou dokonalého vůdcovství a něžnosti, jakou mají jenom vlčice. I když v eleganci a nádheře se jí nemůže skoro žádná rovnat, vy k tomu máte více než blízko, madam," pronesl jsem a znovu se usmál. Věděl jsem, že takhle naféráka skládat poklony vlčici před jejím partnerem není nejlepší, ale taky jsem měl pod svým věncem. Kdyby toho vychloubavého a teď konečně mlčícího vlka napadlo se do mne pustit, popřel by tím moje slova o nádheře jeho vlastní partnery, čímž by ji nejspíše naštval. Lucy, jak se vlčice jmenovala se mi líbila asi tolik jako kterákoli jiná vlčice, její povaha ovšem byla zajímavější. Působila jako by se pro pozici vedoucí narodila. "Dohoda... Och jistě... Ta stále je v platnosti pokud je mi známo," pronesl jsem. Sice mi o takové dohodě nikdo neříkal, ale pořád bylo lepší to hrát na stranu, že máme dobré a mocné přátele hned vedle. Jeden nikdy neví, kdy se tohle bude hodit.
Etney, místní vládce, se rozhodl vyzvat svoje potomstvo na nějaký výlet. "Drázi ty radši zůstaň se mnou," pronesl jsem. "Ale pokud rodiče dovolí, mohl bych tvou novou kamarádku vzít naopak na návštěvu k nám. Třeba by její maminka mohla přijít taky, co myslíte?" zeptal jsem se s úsměvem. Bylo mi jasné, že vlčice odmítne. Ale na druhou stranu Dráz potřeboval trochu toho hraní s někým svého věku a i když byla Ciri starší evidentně si rozumněli. "Nebudeme vás už déle zdržovat. Ale pokud by nás někdo chtělněkdy navštívit budeme rádi," prohodil jsem a uklonil se až k zemi hlavně vlčici. Pak jsem se otočil a pomalu se vydal mimo les.

//Galtavar jih

Ahoj,

já poprosím

Golden Ticek
- 250 květin - Islin
- 400 mušlí - Islin
- 75 % sleva ke Smrti - Islin
- barvirna Islin

Ostatní
- 25 % sleva k Životu- adiram
- 10 květin - Adiram
- 15 květin - Adiram
- 20 květin - Adiram
- 20 drahokamů - Islin
- 10 křišťálů - Islin
- 10 křišťálů - Sigy
- 5 křišťálů - Islin
- bonus štěstí - Parsifal
- bonus štěstí - Tasa
- 4 hvězdy do vlastností - Tasa (poprosím dvě do vytrvalosti, jednu do síly, jednu do obratnosti)

přidáno

Usmál jsem se odzbrojujícím úsměvem na místní Alfu. Vlčici, ne vlka. "V pořádku, každý má být hrdý na to co vybudoval... Lucy, že?" pronesl jsem a vyhrabal jméno, které muselo patřit partnerce, toho ukecaného vlka. "Jsem rád, že slečně nic nehrozilo," dodal jsem a otočil pohled na slečnu Viviane. Popravdě se mi nezdála jako vhodnou partnerkou pro Erlenda, kterému jsem tu chtěl udělat dobré jméno. Byla evidentně moc do větru, když běhala mimo les. Navíc jako první promluvila. Ta druhá malá byla tichá. To by se k Erlendovi hodilo. Uklonil jsem se dvorně všem třem vlčicím. "Evidentně se tu dámy nemají čeho bát. No ale proč nevyužít toto krásné setkání. Dráz by jistě ocenil společnost, že?" pronesl jsem a pohledem se podíval na Dráze, který se už sám zaměstnal a začal vyzívat vlčata ke hře. Doufal jsem, že se ukáže v tom nejlepším světle. Přeci jenom by tady mohl do budoucna navázat celkem slibné vztahy.
Lucy mírně brzdila svého partnera. Už aspoň vím, kdo má v tomhle vztahu navrch. "Borůvková smečka vzkvétá. Ovšem vlka s červenou tlapkou nebo dokonce všemi jsem v ní nepotkal... Nebo si to nepamatuji, což je taky dosti možné. Vlků ve smečce je opravdu hodně. Momentálně je Alfou velectěná bohyně bouří, okřídlená Baghý, kteroužto si dovoluji zvát svou dobrou přítelkyní," sdělil jsem a mírně tak podtrhl možnosti svojí vlastní Alfy. Navíc mi dělalo dobře trochu pocuchat ego tomu maníkovi, co se tak vytahoval. Měl být na co hrdý. Měl partnerku a les, ale aspoň to nemusel dávat tak okatě najevo.

"Nikdo by se nechtěl unudit k smrti," prohodil jsem s úsmvem. "Křišťály jsou fajn," pronesl jsem souhlasně a mírně přešlápnul, protože tohle čekání mě znervózňovalo. Třeba tu byla jenom parta tuláků a žádná smečka, těžko říct. "Vlčice, křišťály, pomeranč," zamyslel jsem se nahlas. "Hmm co třeba.... Potkal já jsem jednou v létě vlčici jak... hmm ne... Počkej... Takhle... Jednou v létě u potoka vlčici jsem zřel, já byl chudák, ona krásná, och jak jsem se měl. Její vůně pomerančů nesla se kolem, každý kdo ji jen ucítil šel hned do kolen. Kdybych nebyl chudák, ale boháčem se stal, hromadu křišťálů, perel to vše bych ji dal. Jenže jsem měl prázdné kapsy a jenom svůj hlas, vlčici mi boháč vyfouk, spral aby ho ďas," zanotoval jsem a můj hlas se nesl okolím. "Co myslíš?" zeptal jsem se Dráze. Trochu jsem o tom pochyboval, nebylo to úplně nejlepší. "Ještě to chce nějakej refrém pořádnej," zadrmolil jsem. Doufal jsem, že jsem tímhle svým popěvkem odvedl pozornost od kradení vlčic. "Když budeš chtít, můžu být tvůj jako strejda furt," pronesl jsem hrdě a mrknul na něj. "Jako synoveček jsi rozhodně dobrej," dodal jsem a tlapkou ho rozcuchal na hlavě.
A to už jsem uviděl, že se k nám někdo přidává. Vlk. A vlček. Dva vlci... mohlo to být horší mohly být tři. Uklonil jsem se čenichem až k zemi, jak jsem byl zvyklý. Vlk vypadal celkem dobře. Alfa, jak jsem odtušil. Vlk představil tenhle les, sebe, svou ženu, syna a dvě dcery. Fraucimor pravděpodobně byl někde v závěsu. No aspoň to vypadalo, že hodlají dorazit, podle slov toho vlka. "Mé jméno je Adiram a tohle je můj synovec..." než jsem stihl doříct, představil se Dráz sám. Usmál jsem se na něj. "Přicházíme v míru. Já jsem bardem v borůvkovém lese, který rozhodně velikostí a stářím nedosahuje místních stromisek," řekl jsem a obdivně se podíval kolem. Pokud byl někdo takhle moc pyšný na pár starejch stromů, tak musel mít opravdu pěknej život. "Nehledáme nic konkrétního, jen jsme šli kolem a viděli nějakou slečnu, jak běží sem, jako by jí za patama hořelo, tak jsme si říkali, co by mohla mít za problémy, třeba ji napadl nějaký vagabund a potřebuje pomoct. Takže jsme se vydali za ní, jenže evidentně pomoc nepotřebuje," pronesl jsem naprosto milým hlasem. Vlk, Etney, se nachvilku vzdálil a zanechal mě tu se svým synem. "Tvůj táta je nějakej hrdej na tenhle les," pronesl jsem k němu. Vypadalo to, že z lesa k nám míří i zbytek jejich skupinky. Uklonil jsem se i dámám, ale to už se otec davu vracel. Teda těch je. Celkem početná rodinka... To by mohli chtít navázat spojenectví s Borůvkou přes Erlenda ne?

14. 2. - Parsifal http://gallirea.cz/index.php?p=ellisino-udoli#post-206570
15. 2. - Parsifal http://gallirea.cz/index.php?p=ellisino-udoli#post-206595
16. 2. - Parsifal http://gallirea.cz/index.php?p=stredozemni-plan#post-206617
17. 2. - Rowena http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=202188#post-206665
18. 2. - Tasa http://gallirea.cz/index.php?p=zapadni-galtavar#post-206671
19. 2. - Adiram http://gallirea.cz/index.php?p=cedrovy-haj#post-206698
20. 2. - Tasa http://gallirea.cz/index.php?p=mahtae-jih#post-206719

Poslední Goldent Ticket
1.Baletka stojí
dech zrychluje se ztěžka
Opona padá

2.Hladina víři,
závan máty v zimní den
Jazyk se pálí

Zatím celkem: 31

Golden Tickety: 4 (pokud bude uznán poslední)

//Loterie

Kývl jsem hlavou, když se na mě vlče zazubilo a prohlásilo, že nemůže být tím, čím jsem byl já. Jeho vytí rozhodně nebylo nic, co by se dalo s mou zvučností srovnávat. Jenomže on se rozhodl, že když nebude výt, tak bude aspoň křičet. Nechápal jsem, jak někdo může chtít mít vlčata, když je s nima potom takovéhle crcání a řev. "Jestli budeš takhle řvát, tak tě odvedu zase pěkně zpátky domů, ať se můžeš unudit k smrti mezi sourozencema," zabručel jsem. Mít hudební sluh byla výhra, ale i prokletí zároveň. V jádru jsem věděl, že bych Dráze zpět neodvedl. Bylo mi s ním dobře, ale to nemusel vědět ne? "Co kdybychom si zpívání písniček nechali až nebudeme na území cizí smečky? Nacvičíme něco pro tvou mámu, ale nejdřív musíme promyslet text, než to budeme vůbec zpívat. Takže teď vymyslíme text a pak teprve natrénujeme společné zpívání, co ty na to? Hmm... Co bys v té písničce tak chtěl?" zeptal jsem se s úsměvem. Zpívání bylo moje, ale nehodlal jsem riskovat na cizím území, když jsem sebou měl Dráze, který nemohl ani pořádně utíkat. "Já jsem strýc... teda teď jako jo, ale normálně nejsem... Není to úplně lhaní je to... Záměrné neříkání pravdy," začal jsem vysvětlovat. Záměrné neříkání pravdy... zní jako přesná definice lhaní, ale což...
Jeho plán na kradení vlčic se mi nelíbil. "Takhle nebudeš mít nikdy u vlčic úspěch. Nikdy je nesmíš krást nebo unášet, to je odporný. Musíš se jim dvořit, nosit jim dárečky, zpívat písničky a být na ně milounký. Když v tom budeš hodně dobrý, tak pak budou chodit sami za tebou a ty se nebudeš muset trmácet nikam, pokud budeš chtít dámskou společnost," sdělil jsem mu největší tajemství úspěchu. Silou nikdy nikdo nevyhrál srdce vlčice.

Les byl rozhodně plnej vlků, ale nevypadalo to, že by nám někdo chtěl věnovat pozornost. No, nechával jsem to být a začal svou pozornost plně upírat k Drázovi, který ze sebe vydral vytí, které mi trhalo uši od hlavy. "Přestaň, nebo mi z tebe prasknou bubínky," zakňoural jsem a jedno uchosi připlácnul tlapkou. Vlče bylo nadšené z vytí, ale já rozhodně ne. Bylo to příšerný. "Hele, někdy tě naučím, jak se vyje správně, protože tohle bylo fakt docela uši trhající... Nesmíš na to tolik tlačit. Musíš se hezky pěkně opřít vzduchem v břiše a netahat to až někde z patra, ale hezky se nadýchnout," snažil jsem se mu vysvětlit, abych zkrátil naše čekání.
Pak se začal vyptávat na rodiné vazby. "Máš mámu a tátu. Jejich rodiče jsou tvoje babička a děda, který teda nevím jestli máš... Jenže stejně jako máš sourozence ty, tak je mají i tvoje mamka s taťkou. Tihle sourozenci tvých rodičů jsou tvoje tety a strýčkové. No a ty jsi jejich synovec," vysvětloval jsem a do sněhu při tom kreslil grafické schéma toho, jak to mohlo v takové rodině vypadat. Kolečka pro vlčice a xka pro vlky. Snažil jsem se to udělat přehledně, ale těžko říct, zda pochopí. "Mluvit budu hlavně já," dodal jsem na jeho otázky. "Pokud nějaká bude chtít jít, tak ji vezmeme s námi, ale uvidíme, jestli na to vůbec dojde. Hlavní je je nevyplašit."

//Jižní Galtavar

Položil jsem vlče do sněhu na hranici území. Dřív tu smečka nebyla, pokud jsem věděl. Zajímalo by mě jak dlouho tu je? "Díkec mrně," prohodil jsem s úsměvem tak zářícím a odzbrojujícím, že by mi ho mohla závidět i kde jaká filmová hvězda. "Auuuuuuu," oznámil jsem náš příchod. "Když někam vlezeš, tak takhle zavyješ, aby věděli, že jsi přišel a nemáš nějaký nekalý úmysly. Teda nekalý úmysly mít můžeš, ale tohle jim dá nějakou tu jistotu a ták..." učil jsem vlčka o tom, jak by se měl chovat ve smečkách. Říkal jsem si, že když ho toho trochu naučím, tak bude aspoň dobře založenej do světa. A aspoň se v něm neztratí. "Otevřená mysl... hmm... to znamená, že rád o věcech přemýšlíš a že nelpíš na nějaké tradici a ták... Že třeba neodsuzuješ vlky, co to vidí trochu jinak než ty, mají třeba jiný názory, ale zároveň, že nic slepě nepřijmeš za svoje, že všechno prostě promýšlíš..." zamotal jsem se do vysvětlování, protože jsem popravdě moc nevěděl, jak to vysvětlit.
Když mi ukazoval křišťálek usmál jsem se. "Být tebou bych ho nikomu nedával. Za takovýhle věci můžeš prý posílit svoje magický dovednosti, když to doneseš k jednomu z místních bohů, ale popravdě já o nich moc nevím, to se budeš muset zeptat mámy," pronesl jsem. Nebyl jsem na návštěvě Smrti, jen na prahu, abych mu mohl povyprávět víc. To, že se mu líbil křišťálek jsem chápal, taky jsem měl rád pěkný věci. Rozhlížel jsem se a čekal, kdo nás přijde uvítat. Nebylo tu moc pachů, ale za to byly všechny čerstvé. "Hele... Drázi... Možná bude nejlepší, když nebudeš úplně říkat, že jsi vlče Alf jo? Nevíme kdo tu žije, takže to zahrajeme na strýčka a synovečka na výletě jo?" dodal jsem a přešlápl.

//Jdeme jen pozdravit, tak kdyby někdo z vás chtěl se přidat

11. 2. - parsifal http://gallirea.cz/index.php?p=ellisino-udoli#post-206481
12. 2. - rowena http://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=202188#post-206493
13. 2. - Sigy http://gallirea.cz/index.php?p=vresovy-palouk#post-206538

Golden ticket 3
Tasa - tohle byl porod...
1.http://gallirea.cz/index.php?p=medunkova-mytina#post-206509
2.http://gallirea.cz/index.php?p=popelava-plaz#post-206519
3.http://gallirea.cz/index.php?p=lachtani-plaz#post-206529
4.http://gallirea.cz/index.php?p=jezero-na39hi#post-206536

po sem přidáno

//Loterie

Zpíval jsem až se to neslo do širého okolí. Bylo zajímavé, že moje píseň zaujala i malého vlčka po mém boku. Když jsem dozpíval, objevil se vedle mě vyvřín barvy medu a ten se mi posadil mezi uši. Trochu klouzal, ale jinak byl nádherný. Hrdě jsem vypnul hruď. "Och, děkuji?" pronesl jsem dojat náhlou magickou cenou, za moje dokonalé pěvecké schopnosti. Bylo hezké, že někdo uměl ocenit kvalitní uměleckou tvorbu. Otočil jsem se na Dráze. "Vidíš, magie tohoto kraje si cení umělců stejně jako malých vlčátek s otevřenou myslí," pronesl jsem vznešeně a mrkl na malého vlčka. Tenhle magický zážitek mne opravdu zahřál u srdíčka, ale nezahřál můj kožich. Chtělo by to vyrazit do nějakého lesa.
Mírně jsem se podíval na Dráze a nechal naši předešlou konverzaci být. Nehodlal jsem se k ní vracet, pokud to sám nerozvede malinkatý vlček. "Tak teď musíme, ale jít dál. Tvůj bratránek Erlend nějakou tu vlčici narozdíl od tebe teď potřebuje a popravdě já jsem se rozhodl mu ji sehnat, takže jdeme... A hele, támhle jedna běží... " pronesl jsem a pohledem pozoroval vlčici, která mizela v lese kousek od nás. Pokud takhle mladá běží do lesa, tak tam někde musí být její máma, teta nebo někdo podobný... budem doufat, že ne fotr. Pomalým krokem jsem tedy vyrazil přes pláň, ale než jsem se rozešel popadl jsem Dráze do zubů, abych ho mohl za kůži na krku poponést blíž k lesu. Nerad bych aby mi někde zapadnul do závěje, ochořel a pošel, to by mě asi Baghý nepochválila. A co mi je po ní... Hlavní je, že Dráz není jako jeho táta, takových je málo a vlčata se musí chránit... Ucítil jsem pach smečky. Výhra! Pomalým krokem jsem vkročil na její území s houpajícím se vlčetem v tlamě.

//Cedrový háj